— Nejvyšší správní soud

6 Af 30/2012- 71 - text 19 pokračování 6Af 30/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: Hanover Asset Management, investiční společnost, a.s., IČ: 27927814, se sídlem v Praze 1, Malé náměstí 144/1, zast. JUDr. Danielem Volopichem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina 23, proti žalovanému: Česká národní banka, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 28, o přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy, k žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 24.5.2012, čj. 2012/1496/110, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 23.2.2012, čj. 201/1692/570. Ve správním řízení bylo žalobci odňato povolení k činnosti investiční společnosti podle ust. § 114 odst. 2 písm. b) zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o kolektivním investování“), a zároveň byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení podle ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dále bylo žalobci odňato povolení k vytvoření Allegro, otevřený podílový fond Hanover Asset Management, investiční společnost, a.s., podle ust. § 114 odst. 3 zákona o kolektivním investování. Zároveň bylo řízení v části zastaveno (k této části správního rozhodnutí žalobní body nesměřují). Žalobce napadl správní rozhodnutí v celém rozsahu domáhaje se jeho zrušení, včetně zrušení prvostupňového správního rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení (ve vztahu k prvostupňovému správnímu rozhodnutí napadá pouze tu jeho část výroku, která se netýká zastavení správního řízení). V žalobě uvedl tyto žalobní body, jimiž je soud vázán a v jejichž rozsahu rozhodnutí i předchozí řízení přezkoumává. Konkrétní obsah žalobních bodů je víceméně zopakováním argumentace, kterou žalobce uváděl ve správním řízení. V prvé části žalobních bodů uvádí svůj názor, že pro odnětí povolení k činnosti investiční společnosti nebyly splněny zákonné podmínky. Předpokladem pro takový postup je jedna mimořádná závažnost pochybení investiční společnosti a jedna naléhavý zájem na ochraně práv investorů. V této věci nebyl vymezen okruh investorů, jejichž zájem by byl existencí žalobce ohrožen, přičemž poukázal na to, že fond Allegro je speciálním fondem kvalifikovaných investorů, který měl v době porušení právních povinností pouze jediného investora podle ust. § 56 odst. 1 písm. p) zákona o kolektivním investování, a touto osobou byl kvalifikovaný investor, který má dostatečné zkušenosti s obchodováním s cennými papíry, a který se svým prohlášením zříká práva na zvýšenou ochranu, jež by byla jinak zaručena nekvalifikovaným investorům. Tímto investorem v dané věci byl A. F., při jednání měl žalobce jednat ve shodě s tímto investorem, proto nelze hovořit o poškození zájmu takového investora. Podle názoru žalobce nelze ani chránit investora ve vztahu k současnému podílníku podílového fondu Allegro, který podíl odkoupil od A. F. (společnost MAXIMA pojišťovna, a.s.), která je rovněž kvalifikovaným investorem. Podle názoru žalobce tyto skutečnosti žalovaný vykládá tendenčně v jeho neprospěch. I tento investor hodlal činnost fondu ukončit, nelze tak hovořit ani o ochraně případných budoucích investorů; podle názoru žalobce by tak k jejich ochraně postačilo odnětí povolení k činnosti daného fondu. Žalobce pak nesouhlasil s tím, že by svou činností ohrožoval podstatu kolektivního investování a ostatní investory na trhu, neboť ty nejsou nijak konkretizováni, není odůvodněn ani preventivní účinek takového rozhodnutí, čímž by výklad právní normy byl příliš rozšiřující a v rozporu se zásadou legality. Ve druhé části žalobních bodů žalobce namítá, že nebyla zdůvodněna nezbytnost opatření podle ust. § 114 odst. 2 písm. b) zákona o kolektivním investování, když ve výroku prvostupňového správního rozhodnutí nejsou uvedeny žádné důkazy o nezbytnosti opatření ve vztahu k ochraně investorů. Žalovaný uvedl, že zjistil z výpovědi žalobce, že plánoval ukončit činnost fondu Allegro, a že tedy fondu bude uzavřen, tedy nedošlo k jeho znehodnocení ani újmě podílníka, což je podle názoru žalobce v rozporu s naplněním podmínky odnětí povolení k činnosti. Uvedl dále, že při naplňování podílových fondů běžně v první fázi dochází k tomu, že investice jsou výrazně koncentrovány, není tak důvod, proč by vůči žalobci měl být aplikován přísnější režim, než vůči ostatním investičním společnostem. V průběhu rok a půl trvajícího správního řízení žalovaný neuložil jinou sankci, aby ochránil investory, žalovaný byl při tomto řízení nečinný a vedl jej neúměrně dlouho. Ve třetí části žalobních bodů žalobce vytýká zmatečnost odůvodnění výroku pod bodem I. prvostupňového správního rozhodnutí, když výrok je odůvodněn odkazem na ust. § 114 odst. 2 písm. b) zákona o kolektivním investování, v odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že podmínky pro odnětí byly posuzovány komplexně a odkázal rovněž na ust. § 114 odst. 2 písm. e) tohoto zákona, aniž by pro porušení tohoto ustanovení bylo zahájeno řízení, proto se k němu žalobce nemohl vyjádřit. Podle názoru žalobce rozhodnutí postrádá odůvodnění vztahující se k uplatnění opatření podle ust. § 114 odst. 2 písm. b) zákona o kolektivním investování, když je možné využít i řadu jiných opatření, než je odnětí povolení. Ve čtvrté části žalobních bodů žalobce tvrdí, že odůvodnění je v rozporu se zákonem a že v řízení byla u žalobce porušena práva na obhajobu. Nesouhlasí s tím, že v odůvodnění jako důvod pro uplatnění sankce je hodnocení vysvětlení transakce a vlastnické struktury, resp. oddělitelnosti jednání žalobce od jeho vedoucích osob, což považuje za vykročení z mezí správního uvážení. Napadal závěr, že sám dne 15.4.2011 poskytl nepravdivou informaci o tom, že na účtu fondu byla najednou shromážděna celá částka vkladu investora, přičemž takové tvrzení ve vyjádření žalobce obsaženo není. Uvádí dále, že je jeho právem se k věci vyjadřovat a nemůže být sankcionován za využití tohoto práva. Nesouhlasí pak dále s tím, že k odnětí povolení došlo na základě transakce a ohrožení investorů, když v rozhodnutí prvního stupně jsou důvody pro odnětí hodnoceny komplexně, a to i pro skutky, pro něž bylo řízení zastaveno. V páté části žalobních bodů žalobce uvádí, že podle jeho názoru je opatření nepřiměřené (ve vztahu k odnětí povolení působit jako investiční společnost). Poukazuje na to, že ze strany investorů ani orgánu dohledu nebyly vznášeny žádné výtky s ohledem na žalobcem obhospodařované další fondy (HOYA UIF a Convenio UIF), přitom jde o fondy daleko větší, pochybení bylo shledáno pouze ve vztahu k fondu Allegro. Žalobce znovu sumarizuje předchozí body a uvádí, že pochybením nevznikla a nemohla vzniknout nikomu škoda, a ni nebyly poškozeny zájmy podílníka či jiných investorů. Při posuzování společenské nebezpečnosti je žalovaný povinen posuzovat veškeré okolnosti případu, včetně jeho důsledků, tedy i způsobení škody, což je nezbytné pro posouzení přiměřenosti uložené sankce. Pokud se žalovaný touto otázkou nezabýval, pak nemá úvaha o závažnosti deliktu a přiměřenosti sankce oporu ve spise, přičemž nebyl proveden důkaz k míře ohrožení investorů. Znovu uvádí, že zákon o kolektivním investování zná řadu dalších sankcí (uložení pokut, jiná opatření), která nebyla v případě žalobce vzata v úvahu, a znovu uvádí, že podle jeho názoru postačilo odnětí povolení k vytvoření fondu Allegro. V šesté části žalobních bodů žalobce namítá, že správní orgán dostatečně nezjistil skutečný stav věci a neprovedl navržené důkazy; konkrétně uvádí, že k existenci dohody mezi žalobcem, A. F. a I. H. musí provést důkaz výslechem účastníků dohody, a uvádí, že správní orgán prvého stupně předsedu představenstva žalobce telefonicky informoval o tom, že výslech těchto osob bude proveden. Nesouhlasí dále se závěrem, že A. F. zjevně nedisponoval finančními prostředky ve výši 53.300.000,- Kč, když tuto otázku správní orgán prvého stupně vznesl bez provedení jakéhokoliv důkazu, když žalobce argumentoval, že tato osoba je bonitní, stejně jako společnosti B-Efekt a.s. a MAXIMA Pojišťovna, a.s. Uvádí, že správní orgán prvého stupně dezinterpretuje jeho vyjádření, přičemž poukazuje na bod 49 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že v požadovaném termínu byl fond naplněn nad zákonnou mez vlastního kapitálu, ať by se tak stalo najednou nebo po částech, výsledkem bylo naplnění fondu, o něm takto účtoval, výše nebyla nikdy zpochybněna. V sedmé části žalobních bodů uvádí, že správní orgán v rozhodnutí prvého stupně konstatoval existenci a průkaznosti doprovodných protiprávních jednání žalobce v odůvodnění výroku III. (kterým bylo správní řízení částečně zastaveno), ačkoliv tato jednání n