9 As 71/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 20/2014- 70 - text 17 pokračování 8Ad 20/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: plk. Ing. M. P., zast. JUDr. Romanem Lamkou Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 9, Kovářská 488/16, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o žalobě proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 15.8.2014, č.j. MSP-366/2014-OJ-SO/5 t a k t o : I. Rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 15.8.2014, č.j. MSP-366/2014-OJ-SO/5 a rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby České republiky ze dne 5.5.2014, č.j. VS 12/058/2014-50/Pers/207 s e z r u š u j í a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Romana Lamky, PhD., advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení jak v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministryně spravedlnosti, tak rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby České republiky ze dne 5.5.2014, č.j. VS 12/058/2014-50/Pers/207. Rozhodnutím ministryně spravedlnosti ze dne 15.8.2014, č.j. MSP-366/2014-OJ-SO/5 byl výrok rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby České republiky ve věcech služebního poměru ze dne 5.5.2014, č.j. VS 12/058/2014-50/Pers/207 podle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb. změněn takto: „Podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon“) dnem 15. května 2014 odvolávám ze služebního místa 1. náměstka generálního ředitele Vězeňské služby České republiky vrchního státního radu plk. Ing. M. P. a podle ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) zákona dnem 15. května 2014 zařazuji do zálohy pro přechodně nezařazené vrchního státního radu plk. Ing. M. P. Podle § 124 odst. 3 má jmenovaný nárok na služební příjem ve výši odpovídající 80 % průměrného služebního příjmu.“. Ve druhém výroku nebyla odvolateli (žalobci) přiznána náhrada nákladů řízení. V odůvodnění ministryně zrekapitulovala dosavadní průběh událostí včetně uvedení námitek, které obsahovalo žalobcovo odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, a ztotožnila se se závěry napadeného rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby České republiky, nicméně usoudila, že ve výroku napadeného rozhodnutí vypadla část týkající se odvolání ze služebního místa 1. náměstka generálního ředitele Vězeňské služby České republiky. Tato zřejmá nesprávnost však není podle ministryně spravedlnosti způsobilá atakovat zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť je jednoznačné, že k této chybě ve výroku písemného vyhotovení napadeného rozhodnutí došlo omylem při jeho vyhotovení. Dále pak podle ministryně spravedlnosti ze všech podání žalobce plyne, že si je vědom toho, že došlo k jeho odvolání ze služebního místa 1. náměstka generálního ředitele Vězeňské služby České republiky, neboť byl zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené. V daném případě tedy nejen že povaha věci připouští změnu výroku napadeného rozhodnutí v rámci rozhodnutí o odvolání, aniž by věc musela být vrácena k opravě prvostupňovému orgánu, ale zároveň odvolací orgán ani jinak postupovat nemůže. Zákon o služebním poměru v ustanovení § 190 odst. 8 totiž odvolacímu orgánu ani jiný postup než změnu napadeného rozhodnutí neumožňuje, neboť zákon o služebním poměru nezná možnost zrušení rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací orgán sice může rozhodnutí zrušit a zároveň řízení zastavit, avšak to pouze za situace, že nemělo být vůbec žádné řízení zahájeno (je totiž zřejmé, že řízení tímto zrušením a zastavením končí a je vyloučeno, aby po zrušení rozhodnutí správní orgán prvního stupně pokračoval v řízení a znovu rozhodl). Pokud tak odvolací orgán dospěje k závěru, že řízení mělo být zahájeno, neboť k tomu byly zákonné důvody a zároveň zjistí jakékoliv písařské chyby či vady řízení, je povinen tyto chyby či vady v odvolacím řízení odstranit a rozhodnutí orgánu prvního stupně změnit. Zákon o služebním poměru tak jednoznačně podle ministryně preferuje změnu napadeného rozhodnutí, což nejen plně koresponduje se zásadou procesní ekonomie, ale také vyplývá ze skutečnosti, že v řízení podle zákona o služebním poměru je třeba respektovat zásadní odlišnost od obecného správního řízení, kterou je skutečnost, že zákon o služebním poměru obecně vylučuje suspenzivní (odkladný) účinek a v podstatě tím zajišťuje vykonatelnost napadeného rozhodnutí bez ohledu na odvolací řízení (s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, o náhradě škody nebo o povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení, srov. znění ustanovení § 190 odst. 4 zákona o služebním poměru). Byť je tedy ve věcech služebního poměru rozhodnuto až právní mocí odvolacího rozhodnutí (bylo-li odvolání podáno), vykonatelné je obecně rozhodnutí ve věcech služebního poměru již poté, kdy bylo příslušníkovi řádně sděleno. Právě tato vlastnost rozhodnutí ve věcech služebního poměru je důvodem zčásti odlišných účinků odvolání. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) v ustanovení § 90 totiž kromě zamítnutí odvolání a změny rozhodnutí upravuje i možnost zrušení rozhodnutí nejen ve spojení se zastavením řízení, ale i možnost zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání správnímu orgánu I. stupně společně se závazným právním názorem pro jeho další postup. Pokud je tedy v odvolacím správním řízení třeba doplnit řízení či odstranit jeho vady, správní řád dává odvolacímu orgánu právo volby, zda doplnění dokazování či odstranění vad řízení provede sám, nebo zda rozhodnutí zruší a věc vrátí se závazným právním názorem. Takový postup však není možný podle zákona o služebním poměru, neboť tento zákon nezná možnost odvolacího orgánu po zrušení rozhodnutí věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. V zákoně o služebním poměru je úprava odlišná od obecného správního řízení zřejmě právě proto, že je zde vykonatelné rozhodnutí, jehož zrušení by mělo za následek například vrácení určité platby či změnu v osobě příslušníka vykonávající určité služební místo, přičemž by se dále vedlo řízení, jehož výsledkem by mohlo být opakované vymáhání určité platby či opakovaná změna v osobě příslušníka vykonávajícího určité služební místo. Vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k tomu, že podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru je příslušník odvolán z dosavadního služebního místa, jestliže jeho dosavadní služební místo bylo v důsledku organizačních změn zrušeno, odvolací orgán změnil výrok napadeného rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí o odvolání. V další části odůvodnění se pak ministryně zabývala jednotlivými námitkami žalobce. Předně nesouhlasila s námitkou, že napadené rozhodnutí bylo vydáno bez jakéhokoliv podkladu, za neexistence správního spisu a že žalobce nebyl seznámen s žádným dokumentem, na základě kterého bylo řízení zahájeno, vedeno a ukončeno. Konstatovala, že v dané věci bylo řízení zahájeno v souladu s § 178 odst. 2 písm. b) zákona o služebním poměru doručením oznámení o zahájení řízení, které žalobce převzal. Správní spis byl veden a obsahuje kromě oznámení o zahájení řízení i záznam o podání do protokolu, žádost o založení služebního záznamu, protokol o jednání, plnou moc, napadené rozhodnutí a dále další dokumenty týkající se dalšího řízení po rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Podle ministryně měl žalobce ke všem těmto podkladům přístup, neboť oznámení o zahájení řízení převzal a protokol o ústním jednání, záznam o podání do protokolu a žádost o založení služebního záznamu podepsal. Žalobce pak byl již při zahájení řízení dne 29.4.2014 poučen o svých právech ve smyslu § 174 zákona o služebním poměru, přičemž mu byla dána před vydáním rozhodnutí i možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, a to v okamžiku, kdy již bylo ukončeno obstarávání podkladů rozhodnutí, a to dne 5.5.2014, kdy byl žalobce opětovně poučen podle § 174 zákona o služebním poměru a byl výslovně vyzván k vyjádření, zda má další důkazní či jiné návrhy nebo zda se chce k věci jinak vyjádřit. Žalobci podle ministryně nic nebránilo vznášet námitky, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění. Ministryně spravedlnosti měla tedy za to, že není pravdivé tvrzení žalobce, že na jednání dne 5.5.2014 mu byla opět pouze doručena listina, a to napadené rozhodnutí, neboť z protokolu o ústním jednání plyne, že mu bylo sděleno, že v současnosti není k dispozici žádné volné služební místo v 11. tarifní třídě a byl dotázán, zda chce podat žádost o přeřazení do nižší tarifní třídy. Dále je pak z tohoto protokolu zřejmé, že byl žalobce výslovně vyzván k v