2 As 19/2015 — Nejvyšší správní soud

11 A 7/2015- 36 - text 8 pokračování 11A 7/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: Kofola Československo, a.s., se sídlem Nad Porubkou 2278/31a, Ostrava – Poruba, zastoupen Mgr. Jakubem Oniskem, advokátem se sídlem Anny Letenské 7, Praha 2, proti žalovanému: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.10.2014, sp.zn. /Ident.:2014/462/had/Kof, č.j. had/3826/2014 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21.10.2014 sp. zn sp.zn. /Ident.:2014/462/had/Kof, č.j.had/3826/2014, kterým bylo rozhodnuto o uložení pokuty ve výši 150.000 Kč za porušení povinnosti stanovené v § 2c písm. a) a e) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění účinném do 16.8.2015 (dále jen „zákon o regulaci reklamy“). Žalobce se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když dospěl k závěru, že reklama Jupík Crazy Aqua, odvysílaná dne 1.4.2014, nevhodným způsobem ukazuje osobu mladší 18 let v nebezpečné situaci a podporuje chování ohrožující zdraví osob mladších 18 let. Žalobce pokládá pro posouzení souladu reklamy s právními předpisy za klíčové, zda je jízda na tobogánu hlavou dolů s rukama připaženýma k tělu spojena se zjevně zvýšeným nebezpečím úrazu oproti jízdě v jiných polohách. Žalobce trvá na tom, že tomu tak není, neboť tobogán zobrazený v reklamě splňuje požadavky stanovené technickou normou ČSN-EN 1069, které se vztahují k bezpečným parametrům tobogánu, délky dojezdu a hloubky dopadu. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že žádný předpis ani technická norma neupravuje zakázané a povolené polohy pro sjíždění tobogánů, proto nelze považovat některé polohy při sjíždění tobogánu za výrazně rizikovější než jiné a ze samotné polohy jízdy nelze usuzovat na její nebezpečnost. Parametry tobogánu umožňují obecně bezpečné sjíždění bez ohledu polohu sjíždění a je ponecháno na výrobci, aby určil vhodné polohy pro sjíždění. Žalobce rovněž disponuje rešerší doporučených poloh pro sjíždění tobogánů, ve které nebyla zjištěna žádná poloha zakázána ve všech případech a poloha jízdy hlavou dolů je dokonce v případě dvou koupališť doporučena. Vždy záleží na konkrétním typu tobogánu a na provozním řádu, který pravidla určuje. Provozní řády tobogánů předpokládají, že děti určitého, stanoveného věku budou tobogány používat bez dozoru dospělých, tedy jsou schopny rozlišit a akceptovat stanovená omezení způsobů sjíždění. Žalobce dále uvedl, že animovaná postava sloganem nevyzývá k nezodpovědnému a rizikovému chování, ale oceňuje dětskou invenci, hravost, aktivitu a odvahu, případně jistou zdravou míru dětské živelnosti či rozpustilosti. Tyto hodnoty, které nejsou nutně spojeny s bezpečnostními riziky, žalobce sdílí a odlišuje od nezodpovědného rizikového chování. Slogan se vztahuje k běžné sportovní aktivitě na koupališti, která podporuje hravost a fantazii. Animace spotu obsahuje určitou dávkou nadsázky, nicméně dětský divák je zvyklý sledovat televizi, internet, animované filmy s nereálným prostředím a tato dávka nadsázky je pro něj čitelná. Žalobce považuje správní řízení předcházející vydání rozhodnutí za nezákonné, neboť žalovaný při rozhodování vycházel rovněž z návštěvních řádů řady koupališť, které ovšem nebyly žalobci předloženy k vyjádření v průběhu řízení. Žalovaný se dále v rozhodnutí nevypořádal se stanoviskem Arbitrážní komise Rady pro reklamu ze dne 21.3.2014, které žalobce předložil, s odůvodněním, že Rada pro reklamu se zabývá souladem reklamy s Kodexem reklamy, nikoli jeho souladem právními předpisy. Nezohlednil ovšem skutečnost, že Kodex reklamy i zákon o regulaci reklamy mají obdobné požadavky na reklamu z hlediska dětské bezpečnosti. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že běžný dětský divák netuší, že jsou různé druhy tobogánů, s různými parametry a s různými omezeními pro jejich používání. Dítě, které reklamu vidělo a následně je návštěvníkem aquacentra, nebude samo od sebe zjišťovat, zda konkrétní tobogán umožňuje chování zhlédnuté v reklamě. Hrozí, že dítě chování hrdiny spotu napodobí i v případech, kdy parametry tobogánu takovou jízdu neumožňují. Podle žalovaného proto nelze mít za prokázané, že by znázorněná jízda na tobogánu byla jednoznačně bezpečná. Podle názoru žalovaného výzva „nekroť svý nápady“ vybízí mladé diváky k napodobování a obecně k rizikovému chování. Tato výzva je značně riziková, neboť nelze předpokládat, co vše může nezletilé napadnout, a je v přímém protikladu ke snaze rodičů korigovat dítě, aby jednalo přiměřeně svému věku a zohledňovalo nebezpečí. Žalovaný dále upozornil, že děti jsou náchylnější k napodobování mediálně zprostředkovaného jednání, a proto reklamy nesmějí obsahovat prvky, jejichž nápodoba by mohla dítě ohrozit. Žalovaný rovněž konstatoval, že reklamní děj se odehrává na tobogánu, ale není vyloučeno jej vztáhnout na dění v rámci vodní zábavy jako takové. Dětský divák navíc není schopen rozpoznat v obchodním sdělení případnou nadsázku a ochrana dětského diváka před rizikovým obsahem reklamy je zcela principiálním úkolem dozorového orgánu. Žalovaný dále uvedl, že při rozhodování vycházel z návštěvních řádů koupališť, nicméně se nejednalo o nový podklad, ale o argumentaci k námitce účastníka a uvedené podklady neměly vliv na rozhodování žalovaného či na stanovení výše sankce. Současně zdůraznil, že obsah reklamního spotu nelze hodnotit na základě jednotlivých izolovaných složek, tedy pouze obrazové nebo zvukové složky nebo pouze sloganů. Při jednání u soudu setrvali účastníci řízení na svých stanoviscích. Žalobce s odkazem na písemné vyhotovení žaloby zdůraznil, že žalovaný nesprávně právně posoudil celou věc a dopustil se nepřípustného extenzivního výkladu. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zástupce žalovaného s odkazem na písemné vyjádření k žalobě zdůraznil, že věc je nutno posuzovat v celkovém kontextu vyobrazení s výzvou, neboť právě slovní doprovod mu může působit tak, že děti mohou jednat bez omezení, přitom je ztvárněna nebezpečná situace jízdy na tobogánu, součástí reklamního spotu byl apel k chování obdobným způsobem. Navrhl zamítnutí podané žaloby. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že sdělením ze dne 29.4.2014 oznámila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též „Rada“) zahájení správního řízení ve věci zadání reklamy na produkt Jupík Crazy Aqua, odvysílané dne 1.4.2014, v čase 06:27:25 hod. na programu televize Barrandov, kterým se mohl žalobce dopustit porušení § 2c písm. a) a písm. e) zákona o regulaci reklamy. V oznámení je popis odvysílané reklamy, při níž sjíždí chlapec tobogán hlavou dolů s rukama podél těla, v takové poloze dopadá i do vody. Reklama je provázena hudební složkou, po dopadu do vody zazní hlas z animované postavy, která říká: „Tak teď si mi dal na frak, Jupík Crazy Aqua – nekroť svý nápady“. K oznámení o zahájení řízení se vyjádřil žalobce dopisem ze dne 21.7.2014, ve kterém argumentoval shodně, jako posléze v podané žalobě, s tím, že má za to, že k porušení ustanovení § 2c písm. a) a písm. e) zákona o regulaci reklamy nedošlo. Rozhodnutím žalovaného ze dne 21.10.2014, sp.zn./Ident:2014/462/had, č.j. had/3826/2014 byla žalobci uložena pokuta ve výši 150.000,- Kč pokuta za správní delikt podle § 8 a) odst. 2 písm. g) zákona o regulaci reklamy, a to za porušení povinnosti stanovené § 2c písm. a) a e) zákona o regulaci reklamy, ke kterému došlo zadáním reklamy Jupík Crazy Aqua, odvysílané dne 1.4.2014 v čase 06:27:25 hodin na programu televize Barrandov, neboť reklama podporuje chování ohrožující zdraví osob mladších 18 let a současně nevhodným způsobem ukazuje osobu mladší 18 let v nebezpečné situaci. V předmětné reklamě hoch dětského věku sjíždí vodní skluzavku v poloze hlavou dolů s rukama připaženýma k tělu a v této poloze následně dopadá do vody. Doprovází jej hlas v reklamě prostřednictvím sloganu „ Tak teď jsi mi dal na frak. Jupík Crazy Aqua – nekroť svý nápady“. V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, že reklama vybízí mladé diváky k napodobování a obecně k rizikovému chování. Jízda po tobogánu hlavou dolů s rukama připaženýma k tělu je značně nebezpečnou aktivitou, protože může dojít k těžkému úrazu, a nelze ji pokládat za jednoznačně bezpečnou, či bezvýhradně dovolenou. Děti mají výraznou tendenci k napodobování mediálně zprostředkovaného jednání, a proto reklamy nesmějí obsahovat prvky, jejichž nápodoba by mohla dítě ohrozit, nebo dokonce vyzývat k rizikovému chování. Ačkoli jízda na tobogánu je atrakcí urče