1 As 158/2015 — Nejvyšší správní soud

5 A 144/2013- 40 - text 9 pokračování 5A 144/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: MPM – QUALITY v.o.s., IČ: 47987430, se sídlem Frýdek Místek, Příborská 1473, zastoupen: JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem Brno, Poštovská 455/8, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 1387/7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2013, č.j. 20532-4/2013-900000-304.3, sp. zn. 46145/2013-510000-12, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví, jímž žalovaný zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu Praha 1 ze dne 17. 4. 2012, č.j. 8202-11/2012-176100-021, kterým bylo vyhověno odvolání společnosti ELTON hodinářská a.s. a zrušeno rozhodnutí Celního úřadu Praha 1 ze dne 16. 3. 2012, č.j. 8202-6/2012-176100-033, kterým byla podle § 9 odst. 4 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví, ve znění rozhodném (dále jen „zákon č. 191/1999 Sb.“), uložena povinnost společnosti ELTON hodinářská a.s., že zadržené zboží, tj. 17 kusů hodinek, nesmí používat, zcizit nebo s ním jiným způsobem nakládat. Žalobce v žalobě namítal nesprávné právní posouzení jeho účastenství v řízení. Nesouhlasil s tím, že žalovaný odůvodnil žalobou napadené rozhodnutí odkazem na rozhodnutí Celního úřadu Praha 1 (dále jen „celní úřad“) ze dne 11. 3. 2013, jímž bylo rozhodnuto o tom, že není účastníkem řízení ve věci 17 kusů hodinek zadržených v rámci kontroly celní správy u společnosti ELTON hodinářská, a.s., jelikož žalobce podal odvolání ještě před vydáním tohoto rozhodnutí, a to již dne 27. 7. 2012. Dále namítal, že jeho účastenství ve správním řízení trvalo do té doby, dokud nebylo pravomocně rozhodnuto o tom, že účastníkem daného řízení není. Uvedl, že je žalobou napadeným rozhodnutím přímo dotčen na svých právech z ochranné známky, neboť na základě rozhodnutí celního úřadu bylo do oběhu uvolněno zadržené zboží. Jednalo se o zboží, které bylo společností ELTON hodinářská a.s. neoprávněně označeno ochrannou známkou žalobce. Tím, že žalovaný označil odvolání jako nepřípustné, zkrátil žalobce na jeho právech týkajících se obrany proti porušování práva z ochranné známky. Vytkl žalovanému, že v rozporu s § 2, § 3 a § 50 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Konstatoval, že v rámci dokazování žalovaný nesprávně posoudil jím předložené důkazy dle § 50 správního řádu. Namítal i procesní vady řízení, neboť jeho odvolání mělo být řádně posouzeno a měl být přezkoumán dosavadní průběh řízení. Závěrem uvedl, že žalovaný kromě správního řádu porušil i zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), a zákon č. 199/1991 Sb. Žalobce navrhl soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl veškeré žalobcem uplatněné námitky. Uvedl, že žalobce účastníkem řízení ve věci zadrženého zboží nebyl a nebyl ani osobou přímo dotčenou na svých právech dle § 27 správního řádu. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí celního úřadu ze dne 11. 3. 2013, které bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 6. 2013, č.j. 20532-2/2013-900000-304.3. Upozornil na to, že proti uvedenému rozhodnutí byla podána správní žaloba, která je vedena před zdejším soudem pod sp. zn. 10 A 174/2013. Nesouhlasil s námitkou žalobce, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno toliko poukazem na rozhodnutí celního úřadu ze dne 11. 3. 2013, neboť žalobou napadené rozhodnutí bylo odůvodněno porovnáním vybraných ustanovení správního řádu se skutkovými zjištěními. V rámci své úvahy pouze konstatoval, že v mezidobí bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobce není účastníkem řízení. Odmítl výtku, že zkrátil žalobce na jeho právech a porušil platné právní předpisy. Vysvětlil, že odvolání žalobce posoudil jako nepřípustné, proto se již nezabýval jeho tvrzeními a důkazy, které se týkaly merita věci. Postupoval tak zcela v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními a rovněž podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č.j. 3 Ans 38/2010-122. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu pro nedůvodnost zamítl. Na ústním jednání zástupce žalobce a žalovaný setrvali na svých procesních stanoviscích. Zástupce žalobkyně k námitce nesprávného posouzení účastenství žalobce ve správním řízení odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 103/2011, z nějž dovodil analogii mezi právním posouzením účastenství matky a jejího nezletilého dítěte v řízení o správním vyhoštění s posouzením účastenství žalobce v dané věci. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Podáním ze dne 13. 3. 2012 požádal žalobce celní úřad o provedení kontroly v prodejně společnosti ELTON hodinářská a.s. Z protokolu o kontrole ze dne 15. 3. 2012, č.j. 8202-4/2011-176100-033 vyplývá, že celní úřad při kontrole v prodejně společnosti ELTON hodinářská a.s. zadržel 17 ks hodinek podle § 29a odst. 1 zákona č. 191/1999 Sb. Dne 16. 3. 2012 celní úřad vydal rozhodnutí č. j. 8202-6/2012-176100-033, kterým byla podle § 9 odst. 4 zákona č. 191/1999 Sb. ve spojení s § 23 odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele společnosti ELTON hodinářská a.s. uloženo zadržené zboží, tj. 17 ks hodinek, nepoužívat, nezcizit ani s ním jiným způsobem nakládat. Proti předmětnému rozhodnutí podala společnost ELTON hodinářská a.s. odvolání. O odvolání rozhodl celní úřad dne 17. 4. 2012 rozhodnutím č.j. 8202-11/2012-176100-021, kterým v rámci autoremedury zrušil své předchozí rozhodnutí ze dne 16. 3. 2012. Sdělením ze dne 29. 5. 2012, č.j. 8202-15/2012-176100-021 oznámil celní úřad žalobci, že na základě jeho podnětu provedl kontrolu a zajistil zboží, ale zadržené zboží poté na základě shromážděných důkazů uvolnil. Celní úřad tak z moci úřední zahájil řízení se žalobcem ohledně stanovení nákladů, které vznikly v souvislosti s provedenou kontrolou. Podáním ze dne 8. 6. 2012 žalobce požádal o zaslání rozhodnutí celního úřadu. Celní úřad zaslal žalobci své rozhodnutí ze dne 17. 4. 2012 a žalobce proti němu podal odvolání ze dne 25. 7. 2012, ve kterém žádal žalovaného o jeho zrušení, jelikož uvolněním zadrženého zboží do oběhu vznikla žalobci újma. Dne 11. 3. 2013 vydal celní úřad rozhodnutí č.j. 46145/2013-510000-12, kterým rozhodl o tom, že žalobce není účastníkem řízení ve věci zadrženého zboží. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný dne 14. 6. 2013, č.j. 20532-2/2013-900000-304.3 tak, že změnil úvodní souvětí výroku rozhodnutí celního úřadu ze dne 11.3.2013 a ve zbytku ponechal rozhodnutí beze změny, tedy žalovaný se ztotožnil s celním úřadem, že žalobce není účastníkem řízení. Dne 21. 6. 2013 vydal žalovaný k odvolání žalobce ze dne 25. 7. 2012 žalobou napadené rozhodnutí, v němž rozhodl o nepřípustnosti jeho odvolání a zamítl je dle § 91 odst. 1 správního řádu s přihlédnutím k § 27 a § 81 odst. 1 správního řádu. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce podal odvolání proti rozhodnutí, kterým bylo vyhověno odvolání společnosti ELTON hodinářská a.s. proti rozhodnutí, jímž jí byly stanoveny povinnosti vůči zadrženému zboží. Adresátem odvoláním napadeného rozhodnutí tak byla pouze společnost ELTON hodinářská a.s., jakožto účastník řízení ve věci zadrženého zboží. Tedy žalobce nebyl účastníkem řízení a rozhodnutí mu bylo zasláno jen pro informaci, na jeho žádost, po zahájení řízení z moci úřední o zúčtování složené jistoty. Vysvětlil, že vyhodnotil odvolání žalobce jako nepřípustné, jelikož dle § 81 správního řádu může podat odvolání proti rozhodnutí pouze účastník, přičemž žalobce účastníkem správního řízení nebyl. Rovněž odkázal na rozhodnutí celního úřadu ze dne 11. 3. 2013 č.j. 46145/2013-510000-12, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce není účastníkem řízení. Jelikož odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou, konstatoval, že se již nebude zabývat jinými skutečnostmi, než těmi odůvodňujícími nepřípustnost odvolání. Ze sdělení žalovaného ze dne 16. 7. 2013, č.j. 35362/2013-900000-302 vyplývá, že žalovaný zkoumal, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, nicméně takové předpoklady neshledal. Soud poznamenává, že dne 25. 1. 2017 zdejší soud v řízení vedeném pod sp. zn. 10 A 174/2013 vydal rozsudek, jímž rozhodl, že rozhodnutí celního úřadu ze dne 11. 3. 2013 č.j. 46145/2013-510000-12 i rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2013, č.j. 20532-2/2013-900000-304.3, jsou nicotná. Skutkový