5 As 1/2010 — Nejvyšší správní soud

5 A 54/2013- 86 - text 10 pokračování 5A 54/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Milana Taubera a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: J. F., auditor, bytem X, adresa pro doručování: X, proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem, se sídlem Vodičkova 1935/38, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 3. 2013, č. j. RVDA-66/2013, t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro veřejný dohled nad auditem ze dne 28. 3. 2013, č. j. RVDA-66/2013, a rozhodnutí kárné komise Komory auditorů České republiky ze dne 28. 1. 2013, č. j. 160/2013/DK23/2012/Ci, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč. O d ů v o d n ě n í : I. Základ sporu Žalovaná rozhodnutím ze dne 28. 3. 2013, č. j. RVDA-66/2013, zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí kárné komise Komory auditorů České republiky (dále jen „Komora“) ze dne 28. 1. 2013, č. j. 160/2013/DK23/2012/Ci. Kárná komise shledala žalobce vinným, že neumožnil členům kontrolní skupiny delegované dozorčí komisí Komory provést naplánovanou kontrolu kvality na adrese Ostrá 299, Praha 9, a to ve dnech 11. a 12. 10. 2012, ačkoli mu byl její termín řádně oznámen v souladu s § 8 odst. 1 dozorčího řádu Komory nejméně s 30denním předstihem. Žalobce tímto jednáním zaviněně porušil § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, a § 10 odst. 2 písm. a) a b) dozorčího řádu. Kárná komise mu proto dle § 25 odst. 1 písm. c) zákona o auditorech uložila pokutu ve výši 95 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného Žalobou podanou dne 8. 4. 2013 u zdejšího soudu žalobce napadl nadepsané rozhodnutí žalované. Žalobce namítá, že žalovaná se nevypořádala s jeho argumenty proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Navíc vznáší podezření, že obě písemnosti vypracovala jedna osoba. Žalobce odkazuje na své odvolání. Jeho argumenty dostatečně dokazují, že se nemohl dopustit zaviněně a opakovně porušení povinností stanovených zákonem o auditorech, za které je možné dle § 25 zákona o auditorech uložit kárné opatření. Kárné řízení je možné dle § 24 odst. 10 zákona o auditorech zahájit jen tehdy, pokud auditor neodstraní vytčené nedostatky. Žalobce byl v době zamýšlené kontroly na dlouhodobě plánované cestě, kterou naplánoval již dříve, než byla kontrola nařízena, což žalobce Komoře nahlásil. Za jediné své provinění uznává, že toto nahlášení neprovedl do 3 dnů, protože podal na Komoru žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Na lhůtu 3 dní nebyl upozorněn. Žalobce považuje za aroganci Komory, že neposunula kontrolu na dobu po návratu žalobce z dovolené a nerespektovala probíhající soudní řízení. Žalobce dále uvádí, že pokuta mohla být uložena až poté, pokud by odmítl i další kontrolu. Porušen byl i § 25 odst. 6 zákona o auditorech. Považuje za absurdní závěr, že žalovaná je vázána mezinárodními smlouvami. Nejde podle jeho názoru o kontrolu kvality, ale o likvidaci malých auditorů. Žalobce proto navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí žalované. Ve vyjádření ze dne 14. 6. 2013 žalovaná uvádí, že napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení netrpí nezákonností nebo nesprávností. Žalovaná ve smyslu § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jednoznačně specifikovala a právně kvalifikovala skutek, pro který byl žalobce sankcionován, a ve smyslu § 3, § 50 a § 51 správního řádu vycházela ze stavu věcí, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaná se přitom v odvolacím rozhodnutí vypořádala se všemi dílčími námitkami žalobce. Žalovaná proto navrhuje, aby soud žalobu zamítnul. V přípise ze dne 7. 5. 2013 žalobce opakovaně poukázal na to, že při nařízení kontroly na dny 11. – 12. 10. 2012 nebyl upozorněn na lhůtu 3 dní k podání námitky. Z poučení naopak vyplývá, že termín k podání námitky byl až do následného jednání dozorčí komise. Žalobce uvádí, že se Komora ze své chyby poučila a odkazuje na oznámení dozorčí komise o zahájení mimořádné kontroly ze dne 30. 4. 2013, č. j. 645/2013, v němž byl výslovně poučen o možnosti vznést námitky podjatosti nebo proti termínu kontrolní činnosti do 3 dnů od doručení oznámení. V přípise ze dne 14. 6. 2013 žalobce uvádí, že rozhodování žalované je nezákonné i z toho důvodu, že členy žalované jsou dva statutární auditoři, ačkoli dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o auditorech má být jejím členem pouze 1 statutární auditor. K tomu dokládá článek v časopise Auditor č. 3/2013, který vyšel dne 12. 4. 2013. V přípise ze dne 3. 2. 2014 žalobce podrobně rozvádí, že kontrola kvality pouze Komorou jako samosprávným orgánem je v rozporu s evropským právem. Zároveň poukazuje na článek D. Stirského ze dne 1. 11. 2013, z něhož vyplývá, že důvodem ke změně termínu kontroly je nepřítomnost auditora z důvodu plánované a zaplacené dovolené. V přípise ze dne 24. 2. 2014 žalobce uvádí některé detaily týkající se auditu jednoho z operačních programů – čerpání dotace pro Severočeský kraj. Dále doplňuje, že nemá žádného asistenta a jeho zastoupení při kontrole by bylo nemožné. Žalobce uvádí, že jeho kritika Komory je příčinou neustálých kontrol. Po termínu nařízené kontroly nebyla další monitorovací revize provedena, což svědčí o tom, že cílem bylo jen inkaso pokuty. V přípise ze dne 9. 6. 2014 zaslal žalobce další článek, který má osvědčovat, že Komise ani žalovaná neučinily nic na podporu ověřování dotací EU. V přípise ze dne 21. 9. 2015 žalobce poukazuje na další nesrovnalosti v obsazení žalované a vyjadřuje se k osobě auditora Kociána. Dále poukazuje na skutečnost, že napadené rozhodnutí je v rozporu i s § 24 odst. 10 zákona o auditorech, protože nedošlo k opakovanému porušení zákona. Žalobce vykonával činnost auditora v místě svého bydliště a neměl možnost v době dovolené pověřit zástupce, který by se za něj kontroly účastnil. V přípise ze dne 15. 10. 2015 podal vyjádření soudu JUDr. Miroslav Kocián. Uvádí, že ve vztahu k žalobci není nijak zaujatý a dále popisuje detaily, kdy společně pracovali a v jaké míře se osobně znají. III. Posouzení žaloby Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, protože žádná ze stran s takovým postupem nevyjádřila nesouhlas. Vedle toho soud shledal, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadami, pro které soud rozhoduje podle § 76 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání (viz dále). Žaloba je důvodná. Ze správních spisů zjistil zdejší soud tyto podstatné skutečnosti: Oznámením ze dne 20. 7. 2012, č. j. 1436/2012, byl žalobce dozorčí komisí Komory uvědomen o zahájení kontrolní činnosti. Oznámení obsahuje odkaz na § 24 zákona o auditorech ve spojení s § 2 odst. 1 písm. e) Dozorčího řádu Komory. Oznámení obsahovalo zaměření kontroly, výzvu k přípravě určitých podkladů, sdělení o složení kontrolní skupiny a termínu konání kontroly v sídlu auditora ve dnech 11. – 12. 10. 2012 s dovětkem nebude-li dojednáno jinak. Oznámení oznamuje poučení o možnosti podat námitky podjatosti členů kontrolní skupiny dle § 11 Dozorčího řádu KAČR. Oznámení dále obsahuje sdělení: „Stanovený termín pro provedení kontrolní činnosti je pro auditorský subjekt závazný a může být změněn jen v odůvodněných případech. Změnu vždy projedná DK KAČR na svém nejbližším zasedání po obdržení požadavku na změnu plánovaného termínu, přičemž za odůvodněnou žádost se nepovažuje pracovní zaneprázdnění.“ V závěru je žádost o potvrzení závazného termínu stanoveného pro provedení kontrolní činnosti a žádost o doplnění zejména kontaktních údajů. Žalobce převzal toto oznámení dne 26. 7. 2012. Přípisem ze dne 24. 9. 2012 žalobce zejména sdělil Komoře, že od 28. 9. 2012 bude na dlouhodobě plánované cestě mimo území České republiky. Ve sdělení ze dne 3. 10. 2012, č. j. 1966/2012, dozorčí komise žalobci odpověděla, že jeho argument v přípisu ze dne 24. 9. 2012 nepovažuje za relevantní námitku proti stanovenému termínu kontrolní činnosti. Poukázala přitom na § 11 odst. 1 písm. c) dozorčího řádu, že námitku proti termínu kontrolní činnosti bylo možné vznést ve lhůtě 3 dnů po doručení písemného oznámení o zahájení kontrolní činnosti. Jelikož žalobce nevznesl námitku v dané lhůtě, jeho tvrzení, že je od 28. 9. 2012 mimo území České republiky na dlouhodobě plánované cestě, považovala dozorčí komise za účelové. Cesta byla podle názoru dozorčí komise naplánována až po doručení písemného oznámení s cílem ztížit nebo zmařit provedení oznámené kontrolní činnosti. Dozorčí komise proto vyzvala žalobce k součinnosti při kontrole v původním termínu ve dnech 11. – 12. 10. 2012. V záznamu ze dne 11. 10. 2012 o poku