6 Ads 99/2011 — Nejvyšší správní soud

8 A 223/2015- 66 - text 13 pokračování 8A 223/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Ing. J. R., zastoupen advokátem JUDr. Josefem Sedláčkem, se sídlem Starobranská 4, Šumperk, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 67/17, o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 8. 9. 2015, č.j. 39684/2015-MZE-13323, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 8. 9. 2015, č.j. 39684/2015-MZE-13323, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ministerstva zemědělství ze dne 8. 9. 2015, č.j. 39684/2015-MZE-13323 (dále jen „napadeného rozhodnutí), kterým byla zamítnuta námitka žalobce, kterou podal dle § 3g odst. 6 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v rozhodném znění (dále jen „zákon o zemědělství“) proti Oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu, Regionálního odboru Olomouc, pracoviště Šumperk (dále jen „fond“ nebo „SZIF“), o neprovedení aktualizace evidence půdy ze dne 22. 5. 2015, č.j. SZIF/2015/0400424. Žalovaný v napadeném rozhodnutí došel ke skutkovým zjištěním, že předmětné pozemky jsou součástí společného jmění manželů, a to na základě shodných tvrzení MUDr. M. R. a žalobce; návrhu dohody na rozdělení společného jmění manželů adresované žalobcem MUDr. M. R., přičemž existenci uvedené dohody plyne z doložených materiálů ve správním spise; a námitky žalobce, ve které uvedl, že dotčené pozemky, ke kterým má knihovní vlastnické právo, spadají do společného jmění manželů a jsou součástí majetkového vyrovnání. Žalovaný disponoval pro rok 2009 zplnomocněním ze dne 2. 1. 2009, které ho opravňovalo k zastupování MUDr. M. R. ve věci zákresů pozemků v systému LPIS na AZV v Šumperku (dnes SZIF). Dále došel ke zjištěním, že záznamy v systému LPIS, týkající se okamžiku vzniku uživatelského oprávnění MUDr. M. R. spadají téměř všechny, mimo dvou navrhovaných změn ze třinácti, do roku 2009. Od roku 2009 byla nepřetržitě uživatelem MUDr. M. R.. Ke změně uživatele na MUDr. M. R. došlo v roce, kdy byl oprávněn za oba manžele před agenturou pro zemědělství a venkov jednat žalobce. Ohledně zbývajících dvou návrhů, návrh ve čtverci 560-1060, díly půdních bloků 9401 a 8505 zapsaných na uživatele MUDr. M. R. v květnu 2010, není ve spise dohledatelné, na základě jakého právního titulu k zákresu došlo. Napadené rozhodnutí bylo odůvodněno následovně. Dle § 146 občanského zákoníku z roku 1964 majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba. Ze skutečnosti, že žalobce za dobu užívání od roku 2010 nepodal návrh na změnu, vzal žalovaný za prokázaný konkludentní souhlas žalobce, aby dotčené pozemky užívala MUDr. M. R. Do vypořádání společného jmění manželů není důvod k provedení změny v evidenci půdy, nedohodnou-li se bývalí manželé jinak, případně, nebude-li doloženo soudní rozhodnutí soukromoprávního charakteru v otázce práva užívání předmětných pozemků. Dále žalovaný shledal rozhodnutí fondu za dostatečné odůvodněné. K námitce žalobce, dle které fond nepředložil žalobci veškerou dokumentaci, žalovaný konstatoval, že s tvrzením žalobce nelze souhlasit, neboť fond zaslal účastníkům oznámení o zahájení řízení a vyzval je k předložení písemné dohody nebo právního důvodu užívání, rovněž je vyzval k vyjádření k věci. Žalobce, jakožto účastník a majitel pozemku, mohl využít svého práva nahlédnout do spisu. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobce, že se žalovaný řídil metodickým pokynem ministerstva zemědělství pro aktualizaci evidence půdy dle zákona o zemědělství, naopak shledal, že se fond řídil platnými právními předpisy. Ohledně pozemků, u kterých není knihovním vlastníkem žalobce, žalovaný konstatoval, že pokud nelze ve spise dohledat, na základě jakého právního titulu došlo k pronájmu a směně části těchto pozemků, není možné tuto skutečnost posoudit, to však nic nemění na faktu, že i u těchto částí pozemků byla jako uživatel v minulosti zapsána MUDr. M. R. a žalobce tuto skutečnost nerozporoval. Žalovaný tedy shledal, že fond rozhodl správně, že právní důvody užívání dotčených půdních bloků v době ohlášení svědčily MUDr. M. R.. V závěru žalovaný v napadeném rozhodnutí dodal, že ve věcech evidence půdy se zkoumá, zda dané oznámení splňuje všechny znaky požadované pro provedení změny v evidenci využití půdy. Toto posouzení nemá povahu autoritativního rozhodnutí ve věci sporu mezi účastníky řízení o jejich právech a povinnostech. Takové závazné řešení sporu náleží do pravomoci nalézacího soudu v občanskoprávním řízení a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2006, č.j. 7 As 26/2005-67, dle kterého se ve správním řízení řeší pouze otázky, které jsou relevantní pro potřeby evidence, aniž by správní úřad jakkoliv řešil, resp. vyřešil soukromoprávní spor mezi podnikateli. Pro vydání správního rozhodnutí, bylo podstatné vyřešit otázku, který z podnikatelů pozemky užívá a z jakého právního titulu. Správní orgán tedy pouze zkoumá, který z účastníků řízení půdu užívá a z jakého právního titulu. Žalobce v žalobě uvedl následující žalobní body. 1. Závěr ministerstva, že veškeré předmětné pozemky jsou součástí společného jmění manželů R., je nesprávný, neboť část řízením dotčených pozemků je ve vlastnictví jiných osob – Státního pozemkového úřadu a firem Farma Morava a ZEAS Březná, a.s. 2. Na danou věc § 146 o. z. nedopadá. Ing. J. R. nikdy žádný souhlas své manželce MUDr. M. R. k použití společných pozemků pro její samostatné podnikání neudělil, MUDr. M. R. nic takového netvrdila a ani neprokázala. Nelze přehlédnout, že souhlas podle § 146 o. z. musí být udělen písemně (komentář C.H.Beck, 2009, strana 986), žádná taková listina neexistuje a není ani součástí správního spisu. 3. Ministerstvem zmiňované zplnomocnění ze dne 2. 1. 2009 nebylo a pravděpodobně dosud není součástí správního spisu, žalobce získal dodatečně kopii této listiny na svoji žádost na pracovišti SZIF v Šumperku. Tato listina nemá povahu řádné plné moci, neboť není podepsána zmocňovanou osobou, tedy Ing. J. R. V celém řízení nevyšlo najevo, že by snad tato listina byla použita v nějakém správním řízení vedeném ohledně zápisu v LPIS, pokud by Ing. J. R. učinil na základě tohoto „zplnomocnění“ nějaký úkon, muselo by být z jeho obsahu zřejmé, že jej činí v právním zastoupení MUDr. M. R. Nic takového doloženo není a bezpředmětné jsou tedy i úvahy ministerstva o tom, že toto zplnomocnění se týkalo roku 2009 a v témže roce bylo provedeno 11 ze 13 zápisů uživatelských vztahů ke sporným blokům. Nejasné je i co myslí ministerstvo formulací „prověřování historických záznamů v LPISu týkajících se okamžiku vzniku uživatelského oprávnění MUDr. M. R.“ Není vůbec jasné, kdo a kdy měl takovéto „prověřování“ provádět, s jakým výsledkem, zda jsou údajné „historické záznamy“ součástí předmětného správního spisu či jsou uloženy někde jinde a zda a kdy bylo umožněno Ing. J. R. jako účastníku řízení se k nim vyjádřit. Žalovaný se nezabýval otázkou, na základě jakého úkonu došlo k zápisu MUDr. M. R. do evidence LPIS jako uživatelky dotčených pozemků v roce 2009. 4. Žalovaný se nezabýval otázkou, zda a na základě čeho byla zapsána MUDr. M. R. jako uživatelka půdních bloků 9401 a 8505. Nepřijatelná je argumentace, že jestliže od roku 2010 žalobce nepodal návrh na změnu tohoto uživatelského vztahu, je tím prokázán jeho konkludentní souhlas s užíváním těchto pozemků MUDr. M. R. 5. Žalobce považuje za nesprávný právní názor, že až do vypořádání společného jmění manželů není důvod k provedení změny v evidenci půdy, nedohodnou-li se bývalí manželé jinak, popř. nebude-li doloženo soudní rozhodnutí soukromoprávního charakteru k otázce práva užívání předmětných pozemků, přičemž zde odkazuje na právní názor Nejvyššího správního soudu ve věci 7 As 26/2005, dle kterého skutečnost, že někdo je v evidenci zapsán, není neměnná a v příslušném správním řízení, jehož účastníkem je jak ten, kdo je v evidenci zapsán, tak i ten, kdo se zapsání do evidence domáhá, je nutno posoudit, který z podnikatelů sporné pozemky užívá a z jakého právního titulu. Zde žalobce dále uvádí, že tedy neplatí nějaké “přednostní právo“ toho, kdo je aktuálně jako uživatel v evidenci LPIS zapsán, neboť postavení obou uchazečů o zápis je rovné. 6. Žalobce nesouhlasí ani se závěrem, že odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo dostatečné, neboť fond se ve svém rozhodnutí ze dn