2 Afs 89/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Af 68/2010- 416 - text 7 pokračování 8Af 68/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: WELS – MONT-Praha s.r.o., IČ: 25141031, se sídlem Praha 1, Národní 961/25, zastoupen opatrovníkem ustanoveným Městským soudem v Praze JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem v Jílovém u Prahy, Masarykovo nám. 195, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 10. 12. 2004, č. j. FŘ 5282/15/04, T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou dne 11. 7. 2007 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 10. 12. 2004, č. j. FŘ 5282/15/04, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení podle ustanovení § 48 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vydanému Finančním úřadem pro Prahu 1 dne 10. 12. 2003 pod č. j. 247300/03/001514/3305, kterým bylo zastaveno odvolací řízení proti platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí 1999 č. j. 53920/01/001514/3305 ze dne 7. 3. 2001. Ze spisového materiálu vyplývá, že daňový subjekt podal přiznání k dani z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí 1999 dne 18. 2. 2000, v němž nárokoval nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 987.774 Kč. Vzhledem k tomu, že u správce daně vznikly pochybnosti o údajích v tomto daňovém přiznání, zahájil podle § 43 zákona o správě daní a poplatků vytýkací řízení výzvou ze dne 12. 4. 2000. jednatel společnosti sice osobně dne 12. 4. 2000 převzal výzvu, nicméně požadované doklady ve stanovené lhůtě nepředložil, nepředložil, tak správce daně platebním výměrem ze dne 7. 3. 2001, č. j. 53920/01/001514/3305, vyměřil daň z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí 1999ve výši 0 Kč. Tento platební výměr byl doručen až dne 19. 6. 2003 a dne 8. 7. 2003 bylo proti němu podáno odvolání, které neobsahovalo zákonem stanovené náležitosti. Správce daně vyzval daňový subjekt výzvou ze dne 28. 7. 2003 podle § 48 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků doplnit náležitosti odvolání a byla stanovena lhůt a15 dnů. Výzva byla doručena dne 5. 8. 2003 a dne 21. 8. 2003 zaslal správce daně kopii žaloby ve věci náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, kde jako žalovaný bylo označeno Ministerstvo financí. Správce daně znovu vyzval daňový subjekt k odstranění vad podán a poučil daňový subjekt o následcích neodstranění vad podání ve stanovené lhůtě. Výzva byla doručena dne 14. 10. 2003 a daňový subjekt na ni nereagoval, a proto správce daně dne 10. 12. 2003 vydal rozhodnutí o zastavení řízení. Dne 5. 1. 2004 bylo správci daně doručeno odvolání, které opět neobsahovalo předepsané zákonné náležitosti, a proto správce daně opět vydal výzvu k jejich doplnění. Výzva byla dne 5. 3. 2004 doručena daňovému subjektu, který požádal o prodloužení lhůty do 21. 4. 2004. Dne 30. 4. 2004 bylo doručeno podání označené jako písemné doplnění odvolání, jehož obsahem je popis celého vyměřovacího řízení daně z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 1999 a řízení před soudem ohledně náhrady škody. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt náležitosti svého odvolání nedoplnil, žalovaný správní orgán odvolání zamítnul. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a uváděl, že doručení napadeného rozhodnutí dne 3. 1. 2005 je neúčinné, neboť byl nemocný. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, dovolával se rovněž uplynutí tříleté prekluzívní lhůty pro řádné vyměření daně dnem 31. 3. 2003. Žalobce namítal, že u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 164/2002 je vedena jeho žaloba proti Ministerstvu financí ohledně odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalobce namítal, že dne 18. 2. 2000 doručil Finančnímu úřadu pro Prahu 1 přiznání k dani z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí 1999 s nadměrným odpočtem ve výši 987.774 Kč, a že tedy splnil svou daňovou povinnost, avšak finanční úřad zůstal zcela nečinný a nadměrný odpočet nevrátil, a zůstává stále ještě nečinný. Platební výměr na daň z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí 1999 č. j. 53920/01/001514/3305 ze dne 7. 3. 2001 označil žalobce za nicotný akt. Rovněž tak výzvy k odstranění pochybností a doplnění náležitostí opravných prostředků označil žalobce za nicotné akty. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že žaloba podaná dne 11. 7. 2007 byla podána opožděně, neboť napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 3. 1. 2005 v souladu s § 17 odst. 5 zákon o správě daní a poplatků. Doručováno bylo na adresu sídla společnosti dle obchodního rejstříku Praha 1, Národní 25 a pošta zásilky dosílala na adresu P.O.BOX 13, Třemošnice. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 4. 11. 2008 a dne 24. 1. 2017, při nichž účastníci, resp. jejich zástupci, setrvali na svých dosavadních písemných vyjádřeních. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Městský soud v Praze usnesením č. j. 8 Ca 218/2007-83 ze dne 19. listopadu 2008 žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního jako návrh, který byl podán opožděně. Nicméně Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti žalobce a rozsudkem č. j. 1 Afs 50/2010-183 ze dne 10. listopadu 2010 usnesení Městského soudu v Praze č. j. 8 Ca 218/2007-83 ze dne 19. listopadu 2008 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 6. listopadu 2008, č. j. 2 Afs 89/2008 – 86, právnická osoba se na adrese nezdržuje, nevyvíjí-li zde podnikatelskou či jinou činnost a současně se zde nezdržuje osoba oprávněná převzít za právnickou osobu písemnost. O nezdržování se právnické osoby na adrese ovšem nejde, čerpá-li jednatel právnické osoby dovolenou; při doručování se v tomto případě postupuje dle § 17 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 Afs 50/2010-183 potom uvedl, že kumulativně se tedy předpokládá nevyvíjení podnikatelské či jiné činnosti právnickou osobou na dané adrese a současně nepřítomnost osoby oprávněné za právnickou osobu přebírat zásilky. Žalobce v žalobě uvedl, že o rozhodnutí žalovaného nebyl řádně vyrozuměn, neboť uložení doporučené zásilky v době od 17. 12. 2004 do 3. 1. 2005 bylo neúčinné z důvodu nemoci a pracovní neschopnosti jediného společníka a současně jednatele žalobce pana Pavla P. Pan P. byl v době od 22. 11. 2004 do 14. 1. 2005 v pracovní neschopnosti, a proto nebylo v silách stěžovatelky převzít tuto poštovní zásilku. Soud ověřil z fotokopie Potvrzení prac. neschopnosti T 2468256 vystaveného na jméno P. P., dne 23. 11. 2004 MUDr. R. S., praktickým lékařem v Třemošnici, že jmenovaný byl v pracovní neschopnosti od 22. 11. 2004 do 15. 1. 2005. Z fotokopií vyrozumění o zápisu údaje o přerušení provozování živností do živnostenského rejstříku, Úřadu městské části Praha 1, Odbor živnostenský, ze dne 27. 11. 2003, soud ověřil, že žalobce předmět podnikání: „Čištění textilu a oděvů“ a „Vodoinstalatérství, topenářství“, přerušil na období od 24. 10. 2003 do 30. 6. 2005. Bylo-li tedy rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 10. 12. 2004, č. j. FŘ 5282/15/04, doručováno jak na adresu sídla společnosti, tak na adresu P. O. Box 13, Třemošnice, a písemnost byla uložena na poště od 17. 12. 2004 do 3. 1. 2005 a poté vrácena zpět Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, nemohla nastat fikce doručení. Doručování na adresu sídla, resp. adresu P. O. Box 13, Třemošnice, bylo právně neúčinné. K tomuto závěru bylo lze dojít za těchto okolností: Za prvé na adrese sídla společnosti žalobce, popř. na adrese, kterou poště sdělil, tj. P. O. Box 13, Třemošnice, nebyl zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít. Za druhé právnická osoba v místě doručování nevyvíjí podnikatelskou či jinou činnost prostřednictvím zaměstnanců či jiných osob. Ze skutečností zjevných ze spisu je zřejmé, že P. P. je jediným jednatelem a jediným společníkem společnosti WELS-MONT-Praha s.r.o. a není tedy pochyb o tom, jak doložil potvrzením o pracovní neschopnosti, že mezi 23. 11. 2004 až 14. 1. 2005 byl v pracovní neschopnosti a podle potvrzení vystaveného lékařem v Třemošnici se zjevně zdržoval v Třemošnici. Za těchto okolností tedy soud má za prokázané, že se nezdržoval v místě sídla žalobce v Praze 1, a proto tam nebyl zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnos