2 As 190/2014 — Nejvyšší správní soud

10 A 205/2017- 31 - text 6 10A 205/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: K. N. zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě, jíž se žalobce domáhá toho, aby soud žalovanému přikázal vypravit jeho rozhodnutí ze dne 28. 2. 2017, č. j. 58/2017-110/SDNA/3, do datové schránky žalobcova zmocněnce M. J., takto: I. Žalovanému se zakazuje, aby pokračoval v nezákonném zásahu spočívajícím v neoznámení rozhodnutí ze dne 28. 2. 2017, č. j. 58/2017-110/SDNA/3, žalobci, a to tak, že uvedené rozhodnutí vypraví do datové schránky žalobcova zmocněnce M. J., narozeného …, bytem …, identifikátor datové schránky: …. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč k rukám Mgr. Václava Voříška, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal toho, aby žalovaný doručil rozhodnutí uvedené v záhlaví tohoto rozsudku do datové schránky žalobcova zmocněnce Ing. M. J.. Jedná se o rozhodnutí, jímž žalovaný změnil rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 4. 2015, č. j. DSH/4848/15, tak, že snížil pokutu uloženou žalobci za správní delikt podle § 35 odst. 2 písm. h) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. 2. Žalobce tvrdí, že byl v odvolacím řízení zastoupen zmocněncem Ing. M. M. J.. Správní orgán I. stupně vyzýval žalobce k odstranění vad odvolání, přičemž doručoval do datové schránky zmocněnce. Žalobci nebylo rozhodnutí o odvolání nikdy doručeno, dověděl se o něm až z výzvy správního orgánu I. stupně k uhrazení pravomocně uložené pokuty. Následně žalobce žalovaného opakovaně žádal o doručení rozhodnutí o odvolání do datové schránky svého zmocněnce, avšak žalovaný na tyto žádosti nereagoval. Žalobce má tedy za to, že mu rozhodnutí dosud nebylo doručeno, a tedy ani nenabylo právní moci. Tím žalovaný zasáhl do jeho práv, a proto se žalobce domáhá nápravy. 3. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Žalovaný nezpochybnil, že rozhodnutí do datové schránky zmocněnce skutečně nedoručil. Svůj postup ovšem hájil tím, že se mu nepodařilo konkrétní datovou schránku žalobcova zmocněnce identifikovat. Zmocněnec totiž nikdy se správními orgány prostřednictvím datové schránky nekomunikoval; všechna podání zasílal e-mailem s elektronickým podpisem. Žalovaný zdůraznil, že na jméno Ing. M. J. žádná datová schránka zřízena není; existuje sice datová schránka na jméno M. J., avšak žalovaný si nemohl být jist, zda tato datová schránka skutečně patří žalobcovu zmocněnci. Proto žalovaný žalobci a jeho zmocněnci poštou i prostřednictvím veřejné vyhlášky doručil žádost o sdělení identifikátoru datové schránky žalobcova zmocněnce, na niž neobdržel žádnou reakci. Nadále tedy žalovaný vycházel z toho, že žalobcův zmocněnec datovou schránku nemá, a rozhodnutí mu doručil poštou. 4. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného rekapituloval a rozvedl svou argumentaci uvedenou již v žalobě. 5. Ze správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. 6. Žalobce prostřednictvím svého zmocněnce podal e-mailem s elektronickým podpisem dne 18. 5. 2015 ke Krajskému úřadu Plzeňského kraje odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 22. 4. 2015, č. j. DSH/4848/15. V odvolání je zmocněnec identifikován jako Ing. M. J., narozený …, bytem …. 7. Jelikož odvolání trpělo vadami, vyzval Krajský úřad Plzeňského kraje žalobce k odstranění těchto vad přípisem ze dne 25. 5. 2015, č. j. DSH/6199/15. Tento přípis byl žalobcovu zmocněnci doručen do datové schránky s identifikátorem …. 8. Žalovaný dne 28. 2. 2017 vydal rozhodnutí č. j. 58/2017-110-SDNA/3, jehož doručení se žalobce nyní domáhá. Toto rozhodnutí bylo doručováno žalobcovu zmocněnci poštou. Dle doručenky, která je založena ve správním spise, žalobcův zmocněnec rozhodnutí osobně nepřevzal, zásilka tedy byla připravena k vyzvednutí dne 3. 3. 2017 a vhozena do schránky žalobcova zmocněnce dne 14. 3. 2017. 9. Následně žalobce opět prostřednictvím svého zástupce podal doplnění odvolání. Na to žalovaný reagoval tak, že žalobci a jeho zmocněnci poštou zaslal výzvu ke sdělení identifikátoru datové schránky žalobcova zmocněnce. Tuto výzvu též vyvěsil na úřední desce. Z doručenek bylo zjištěno, že žalobcovu zmocněnci byl tento přípis doručen fikcí, žalobce si jej převzal osobně. 10. Poté, co žalovaný na svou výzvu neobdržel žádnou odpověď, opětovně vyznačil doložku právní moci rozhodnutí ke dni 14. 3. 2017. 11. Městský soud v Praze se nejprve zabýval přípustností a včasností žaloby. 12. Je třeba konstatovat, že žalobce k obraně před tvrzeným nedoručením rozhodnutí zvolil správný žalobní typ. Jak totiž vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2015, č. j. 2 As 190/2014 - 52, č. 3289/2015 Sb., NSS, bodu 28, proti nedoručení rozhodnutí se nelze bránit nečinnostní žalobou, jelikož rozhodnutí již bylo vydáno, ani žalobou proti rozhodnutí, neboť doručování rozhodnutí není pouhým procesním úkonem správního řízení, který by bylo možné posuzovat jako vadu řízení. Je tedy třeba využít subsidiární žalobní typ, žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 s. ř. s. 13. Pochybnosti vznikají i ohledně včasnosti žaloby, neboť podle § 84 odst. 1 s. ř. s. musí žaloba být podána do dvou měsíců od okamžiku, kdy se žalobce o nezákonném zásahu dověděl. Soud však konstatuje, že nedoručení rozhodnutí je bezpochyby zásahem trvajícím. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, bodu 43, v případě trvajícího zásahu je třeba § 84 odst. 1 s. ř. s. nutno interpretovat tak, že se žalobce o zásahu neustále znovu a znovu dozvídá. Subjektivní, a potažmo ani objektivní lhůta k podání žaloby tak nemůže uplynout dříve, než trvající nezákonný zásah skončí. 14. Žaloba není nepřípustná ani podle § 85 s. ř. s., podle nějž lze zápůrčí zásahovou žalobu podat jen po vyčerpání jiných prostředků právní ochrany. Proti nedoručení rozhodnutí totiž žádný takový prostředek neexistuje. Lze sice připustit, že pokud by si žalobce podal žalobu proti rozhodnutí, které mu ještě nebylo doručeno, mohl by tím docílit jeho doručení s ohledem na závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 2 As 27/2004 - 78, č. 450/2005 Sb. NSS. Postup, kdy soud odstraňuje vadu žaloby proti rozhodnutí tím, že vyzývá žalovaného k dodatečnému doručení rozhodnutí, však v žádném případě nelze považovat za řádný prostředek obrany proti takovému protiprávnímu jednání správního orgánu. V tomto ohledu je nutné se ztotožnit se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2017, č. j. 3 As 166/2016 - 36, uvedenými v bodech 14 až 16, dle nichž nelze žalobce, který se domáhá pouze oznámení rozhodnutí, s nímž dosud není seznámen, a priori nutit, aby takové rozhodnutí napadl žalobou. Poté, co mu bude rozhodnutí oznámeno, se žalobce může rozhodnout, že jej žalobou nenapadne. 15. Jelikož je žaloba přípustná i včasná, posoudil soud věc samu, a to dle § 87 odst. 1 s. ř. s. v souladu se skutkovým a právním stavem, který je zde k okamžiku rozhodnutí soudu. 16. Ve věci bylo rozhodnuto v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť žádný z účastníků po poučení soudem na nařízení jednání netrval a soud mohl vycházet pouze z obsahu správního spisu vedeného žalovaným. 17. Mezi účastníky řízení je nesporné, že rozhodnutí žalovaného dosud nebylo žalobcovu zmocněnci doručeno do jeho datové schránky. Žalovaný má však za to, že žalobce, respektive jeho zmocněnec byli povinni k výzvě žalovanému potvrdit, jaký je identifikátor jeho datové schránky. Pokud tak neučinili, bylo namístě rozhodnutí oznámit doručením poštou. Tato tvrzení žalovaného však nemají oporu v právních předpisech. 18. Žalobce si v souladu s § 33 odst. 1 správního řádu pro řízení zvolil zmocněnce, a to nesporně bezvadnou plnou mocí. Zmocněnec byl identifikován jménem, příjmením, bydlištěm a datem narození. Žalovaný byl tedy povinen jednat v řízení přímo s žalobcovým zmocněncem. Měl-li zmocněnec zřízenu datovou schránku, byl žalovaný povinen mu písemnosti v souladu s § 17 odst. 1 větou druhou zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“) doručovat výhradně do datové schránky. 19. Soud konstatuje, že z obsahu správního spisu jednoznačně vyplývá, že při prvotním doručování rozhodnutí žalovaný zkrátka pochybil doručováním rozhodnutí žalobcovu zmocněnci poštou, protože si existence datové schránky žalobcova zmocněnce nepovšiml. Obsahem spisu není nic, z čeho by vyplývalo, že žalovaný zkontroloval, zda má žalobcův zmocněnec zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku. Naopak ve správním spise byla výzva k odstranění