10 As 318/2016 — Nejvyšší správní soud

5 A 148/2015- 22 - text 10 5 A 148/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Milana Taubera ve věci žalobce proti žalovanému FVZ s.r.o., IČ: 01746235 se sídlem Národní 949/19, Praha 1 zastoupen advokátem JUDr. Matoušem Jírou se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1 Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. S-MHMP 924764/2015, č.j. MHMP 1098022/2015 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městské části Praha 1, Úřadu městské části, odboru občansko správních agend, oddělení správního řízení (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. S UMCP1 127220/2014/01, R 2926/2014, č.j. UMCP1 065258/2015, kterým byla žalobci dle § 24 odst. 8 písm. d) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění rozhodném (dále jen „zákon č. 379/2005 Sb.“) uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč za spáchání správního deliktu podle § 24 odst. 6 písm. i) zákona č. 379/2005 Sb. a dále povinnost dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) a § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, ve znění rozhodném nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že jako provozovatel prodejny „Fivuza Market“, IČ provozovny 1009317199, na adrese Národní 949/19, Praha 1 dne 27. 6. 2014 v době kolem 21:00 hodin prodal alkoholický nápoj – láhev piva o objemu 0,33 l, mladistvé osobě P. D. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v podané žalobě v obecné rovině namítal, že žalobou napadené rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno; správní orgány hodnotily důkazy v rozporu se zákonem; nesprávně zjistily skutkový stav věci a nerespektovaly zásadu in dubio pro reo. 3. Konkrétně žalobce nesouhlasil s hodnocením svědeckých výpovědí P. D., V. Z. a T. Q. T. správními orgány. Poukázal na nevěrohodnost svědka P. D., který si nepamatoval, jaký alkohol si měl v prodejně koupit, přestože si přesně pamatoval den, kdy k prodeji mělo dojít. Taktéž svědka V. Z. označil za nevěrohodného, neboť ten si zase nepamatoval konkrétní prodejnu, kde byl alkohol zakoupen. Žalobce dovodil, že neznalost uvedených skutečností byla podstatnou pro posouzení věrohodnosti svědků, jelikož výpověď P. D. a V. Z. stojí proti výpovědi T. Q. T. 4. Namítal, že se správní orgán I. stupně nezabýval svědeckou výpovědí T. Q. T. Odmítl nahrazení řádného hodnocení jeho svědecké výpovědi poukázáním na pravomocné rozhodnutí o přestupku dle § 30 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť uhrazení pokuty neznamená doznání se k přestupku. Správní orgán byl povinen vycházet z obsahu svědecké výpovědi T. Q. T. a vypořádat se s ní. 5. Odmítl, aby nepředložení záznamu z kamerového systému prodejny bylo posouzeno k tíži žalobce. Vysvětlil, že nebyl vyzván policií ani správními orgány k předložení záznamu. Bylo však na správních orgánech, aby zjistily skutečný stav věci a svůj závěr o spáchání správního deliktu prokázaly a odůvodnily. 6. Namítal nedostatečné vypořádání odvolací námitky týkající se subjektivního hodnocení důkazů, pročež považoval žalobou napadené rozhodnutí za řádně neodůvodněné a nepřezkoumatelné. 7. Žalobce navrhl soudu, aby zrušil žalobou napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 2. 10. 2015 nejprve shrnul průběh správního řízení a odmítl žalobní námitky. Konstatoval, že v odvolacím řízení přezkoumal veškeré důkazy a že dle něj nevznikla důvodná pochybnost o skutkovém stavu ve smyslu § 3 správního řádu. 9. Vysvětlil, že správní orgány hodnotí podklady, zejména důkazy, dle své úvahy. Ke svědecké výpovědi T. Q. T. uvedl, že si nevybavil, zda mladistvému prodal alkoholický nápoj. Rozhodnutí o přestupku spáchaném T. Q. T. skutkově souvisí s nyní projednávanou věcí, přičemž T. Q. T. v daném řízení pokutu bez námitek uhradil. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2012, č.j. 5 As 49/2011-64, dle kterého se podnikající fyzické či právnické osobě přičítá protiprávní jednání zaměstnanců. 10. Uvedl, že správní orgán I. stupně provedl veškeré důkazy potřebné pro objasnění věci, neboť v dané věci byl zjištěn provozovatel prodejny; identifikována osoba mladší 18 let; a prodej alkoholického nápoje této osobě. Svědecká výpověď T. Q. T. neobsahovala skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že mladistvému alkohol prodán v obchodě nebyl. 11. Námitku hodnocení důkazů v rozporu se zákonem považoval za nekonkrétní, a proto se k ní nevyjádřil. Namítané nerespektování zásady in dubio pro reo odmítl z důvodu, že zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 12. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl. III. Obsah správního spisu 13. Dne 6. 8. 2014 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno Policií ČR, Obvodním ředitelstvím policie Praha I oznámení přestupku ze dne 29. 7. 2014. Součástí oznámení byly tři úřední záznamy. Z úředního záznamu ze dne 2. 7. 2014 vyplývá, že dne 27. 6. 2014 bylo provedeno bezpečnostní opatření v Praze 1 týkající se dodržování nalévání alkoholu mladistvým. V rámci opatření byl zjištěn prodej alkoholu osobě mladší 18 let – P. D., který označil provozovnu žalobce na adrese Národní 949, Praha, kde mu byl prodán alkohol, a rovněž tak označil muže za pokladnou v provozovně žalobce jako osobu, která mu alkohol prodala – T. Q. T. Z úředního záznamu ze dne 17. 7. 2014 vyplývá, že P. D. byla provedena dechová zkouška s pozitivní hodnotou 0,08 ‰ alkoholu v dechu. D. uvedl, že vypil jednu lahev piva o objemu 0,33 l. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 29. 7. 2014 soud zjistil, že pan T. při podání vysvětlení vypověděl, že dne 28. 6. 2014 kolem 21:00 hodin prodával v provozovně žalobce, v tu dobu chodilo do obchodu hodně lidí a kupovali alkohol, přičemž nezjišťoval, zdali jsou kupující plnoletí, a prodával alkohol všem. 14. Oznámením ze dne 19. 8. 2014 zahájil správní orgán I. stupně správní řízení se žalobcem z důvodu podezření ze spáchání správního deliktu dle § 24 odst. 6 písm. i) zákona č. 379/2005 Sb. 15. Z Protokolu ze dne 16. 9. 2014 vyplývá, že bylo provedeno ústní projednání správního deliktu. Žalobce se na ústním projednání vyjádřil tak, že prodejna je označena informativní cedulí o zákazu prodeje alkoholu a tabákových výrobků osobám mladším 18 let; zaměstnanci jsou poučeni o povinnosti kontrolovat věk zákazníků kupující si alkoholické nápoje. Provozovna je monitorována kamerovým systémem, avšak s ohledem na automatické přehrávání nelze záznam poskytnout. K údajnému prodeji mělo dojít poslední školní den, kdy bylo mladistvých zákazníků v provozovně více než obvykle, a zaměstnanci proto byli při prodeji alkoholických nápojů obezřetní. 16. Dne 19. 9. 2014 byl proveden výslech V. K. aj. P., policistů zasahujících v rámci bezpečnostního opatření zaměřeného na nalévání alkoholu mladistvým, kteří shodně vypověděli, že dne 28. 6. 2014 byl zachycen mladistvý, který měl pozitivní dechovou zkoušku na alkohol. Mladistvý jim poté ukázal prodejnu, kde alkohol zakoupil, tj. provozovnu žalobce, a rovněž ztotožnil prodavače venku z ulice přes skleněnou výlohu. 17. Dne 19. 9. 2014 byl proveden výslech mladistvého P. D., který uvedl, že si v obchodě na ulici Národní zakoupil alkoholický nápoj – pivo. Nápoj si vybral v prostoru prodejny, donesl jej k pokladně, kde byl prodavač asijské národnosti. Prodavač se jej neptal na věk a nápoj mu prodal. Následně byl kontrolován příslušníky Policie ČR a podroben orientační dechové zkoušce, kdy nadýchal 0,08 ‰ alkoholu v dechu. Sdělil příslušníkům, kde alkohol zakoupil a tuto prodejnu jim i ukázal. Uvedl, že neukázal konkrétní osobu, která mu alkohol prodala, neboť si sice je jist prodejnou, nikoli však prodávajícím. 18. Dne 1. 10. 2014 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí sp. zn. S UMCP1 127220/2014/01, R 2926/2014, č.j. UMCP1 157615/2014, kterým uložil žalobci pokutu ve výši 50.000,- Kč za spáchání správního deliktu dle § 24 odst. 6 písm. i) zákona č. 379/2005 Sb. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 1. 10. 2014 bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 12. 2014, sp. zn. S-MHMP 1661879/2014, č.j. MHMP 1771511/2014 zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. 19. Správní orgán I. stupně si následně vyžádal doplnění informací od Policie ČR, která ve sdělení ze dne 27. 1. 2015 upřesnila, že bezpečnost