8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 11/2016- 69 - text číslo jednací: 9 A 11/2016-69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: L. M., zastoupeného Mgr. Petrou Bielinovou, advokátkou se sídlem Chalupkova 1367, Praha 4, proti žalované: Česká pošta, s. p., se sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele žalované ze dne 15. 12. 2015, JID: 753196/2015/ČP, takto: I. Rozhodnutí generálního ředitele České pošty, s. p. ze dne 15. 12. 2015, JID: 753196/2015/ČP, a rozhodnutí České pošty, s. p. ze dne 13. 11. 2015, č. j. JID: 701144/2015/ČP, se zrušují, a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 771 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Petry Bielinové, advokátky, do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým generální ředitel žalované jako odvolací orgán zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí žalované ze dne 13. 11. 2015, č. j. JID: 701144/2015/ČP, kterým byla v celém rozsahu odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informace dle § 15 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 30. 10. 2015 žádost o poskytnutí informace, „jaká byla celková výše veřejných prostředků před zdaněním vyplacených panu Bc. Z. Ž. v letech 2014 a 2015 a o kopie smluv mezi Českou poštou, s. p. a panem Bc. Z. Ž., na jejichž základě mu byly tyto prostředky vyplaceny.“ Žalovaná shora označeným rozhodnutím ze dne 13. 11. 2015 odmítla tyto informace poskytnout. V odůvodnění uvedla, že ačkoli je veřejnou institucí, nemá povinnost poskytovat jakékoliv informace o své činnosti, leda by se jednalo o informace vztahující se k její působnosti dle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Požadované informace by se tedy musely týkat činnosti žalované mající dopad navenek, na subjekty při poskytování základních poštovních služeb jako služeb zajišťovaných v obecném (veřejném) zájmu, anebo by muselo jít o informace zahrnující používání veřejných prostředků. Naopak není dána povinnost poskytovat bez omezení žadatelům informace o jakékoli části její činnosti nebo o interních postupech. V dané věci se informace o výši veřejných prostředků vyplacených Z. Ž. (dále též „dotčená osoba“) v letech 2014 a 2015 nevztahuje přímo k základním službám povinného subjektu (žalované), které by vyplývaly z právních předpisů regulujících postavení žalované. Žalovaná také odkázala na § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť takovéto citlivé osobní údaje nemůže poskytnout třetí osobě bez souhlasu samotného zaměstnance, neboť ten by poskytnutím informacím mohl utrpět újmu na svých právech a došlo by k neoprávněnému zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Odvolací orgán se ztotožnil se závěry vyslovenými v napadeném prvostupňovém rozhodnutí. Zdůraznil, že v dané věci není dán legitimní cíl k poskytnutí dané informace, neboť cílem žalobce není zajistit transparentnost vynakládání veřejných prostředků, nýbrž účelově získat informaci bez dalšího kontextu. Navíc pracovní pozice dotčené osoby je pouze řadová, která svým významem a výší vynakládaných prostředků na její činnost nikterak nevybočuje z běžných platových standardů. Zároveň ve vztahu k požadovaným kopiím smluv připomněl, že dle § 314 odst. 2 zákona č. 262/2006 sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) není zaměstnavatel oprávněn podávat o zaměstnanci bez jeho souhlasu informace, které jsou součástí jeho osobního spisu. Z uvedených důvodů odvolací orgán uzavřel, že zásah do soukromí dotčené osoby nelze hodnotit jako přiměřený. II. Obsah žaloby Žalobce předně zdůrazňuje, že dotčená osoba je bývalým náměstkem ministra dopravy a bývalým generálním inspektorem Českých drah (později Drážní inspekce). Od července 2013 do ledna 2014 byl také ministrem dopravy ve vládě Jiřího Rusnoka. Žalobce se o jemu vyplacené finanční prostředky začal zajímat na základě novinového článku, uveřejněného v MF DNES dne 29. 9. 2015, neboť ve článku je naznačena pochybnost, zda dotčená osoba pro žalovanou vůbec kdy vyvíjela nějakou činnost, případně v čem tato činnost spočívala, a zda byla pro žalovanou prospěšná, či zda se jednalo pouze o „trafiku“ pro bývalého politika. V článku je dále naznačeno, že dotčená osoba nemá dostatečné zkušenosti, aby mohla žalované poskytovat služby, které tiskový mluvčí žalované společnosti označil jako „poradenství v logistice, telematice a oblasti ICT“. Žalobce nesouhlasí s tím, že mu nebyla požadovaná informace poskytnuta s odůvodněním, že se nevztahuje na tzv. „základní služby žalované“. Žalovaná „podniká“ s majetkem státu, podniká s veřejnými prostředky a případná ztráta z podnikání se rovněž promítne do majetku státu. Navíc žalobcem požadovaná informace rozhodně není takového druhu, aby byla jakkoli způsobilá ohrozit konkurenceschopnost žalované společnosti v oblasti jejího podnikání. A požadované informace také nemají žádný vliv na konkurenceschopnost žalované. Žalobce dále rozporuje, že z napadeného rozhodnutí nevyplývá, na základě jakých skutečností dospěl generální ředitel žalované k závěru, že cílem žalobce není zajistit transparentnost vynakládání veřejných prostředků, nýbrž účelově získat informaci bez dalšího kontextu. Žalobce požadoval kromě sdělení výše vyplacených odměn i poskytnutí smluv, na základě kterých byly tyto finanční prostředky vyplaceny, čímž stál o ucelenou informaci, ze které bude vyplývat nejen výše odměny, ale zároveň i předmět činnosti, kterou dotčená osoba pro žalovanou vykonávala. Žalobce hrubě nesouhlasí s tím, že by pracovní pozice dotčené osoby byla „řadová“; toto tvrzení považuje za účelové a s největší pravděpodobností i nepravdivé. Žalobce odmítá odkaz žalované na § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, protože dle ustálené soudní judikatury je dotčený zákon určen právě k získání informací o všech příjemcích veřejných prostředků, kterými jsou mimo jiné i zaměstnanci státu či státního podniku, přičemž informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím zásadně poskytují. Žalobce má za to, že bývalý ministr dopravy pro žalovanou společnost zcela jistě pracoval na pozici natolik významné, aby jeho odměna a podmínky, za kterých byla sjednána a vyplacena, byly určeny pro veřejnou diskuzi. Nadto žalobce upozorňuje, že politicky činné osoby jsou povinny snést větší míru narušení soukromí než osoby, které se v politice neangažují. Žalobce navrhuje, aby soud zrušil napadená rozhodnutí žalované a nařídil žalované poskytnout žalobci informaci o celkové výši veřejných prostředků před zdaněním vyplacených dotčené osobě v letech 2014 a 2015, a kopie smluv uzavřených mezi žalovanou a dotčenou osobou, na základě kterých jí byly vyplaceny v letech 2014 a 2015 veřejné prostředky. III. Vyjádření žalované Žalovaná ve vyjádření k žalobě odmítá žalobní tvrzení žalobce a opakuje argumentaci obsaženou v napadených rozhodnutích. Takto opět odkazuje na § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a uvádí, že prostředky vyplácené žalovanou svým zaměstnancům nejsou prostředky získané z veřejného rozpočtu a stejně tak nejsou do veřejného rozpočtu navráceny. Žalovaná poukazuje na ochranu soukromí dotčené osoby a na § 8a a § 11 odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaná znovu vyzdvihuje, že žalobce svou žádost nečiní se záměrem podat veřejnosti objektivní informace ani zajistit transparentnost vynakládání veřejných prostředků. Znovu též odkazuje na nemožnost poskytnout informace z důvodů § 312 a násl. zákoníku práce. Žalovaná žádá, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobce V replice na vyjádření žalované žalobce uvádí, že argument žalované o rozdělení činností na podnikatelské a nepodnikatelské aktivity je zcela irrelevantní již z toho důvodu, že odmítá žalobci sdělit, jakou činnost dotčená osoba vykonávala. Ze stejného důvodu se žalobce nemůže blíže vyjádřit k tomu, zda pozice dotčené osoby skutečně byla či nebyla „řadová“, neboť žalobce nemá informace o tom, jak se pozice nazývala, co bylo její náplní, ani kdo byl v průběhu výkonu práce jejím nadřízeným, případně podřízeným. Stejně tak žalobce nemá informace o tom, zda daná pracovní pozice nevznikla jen na přechodnou dobu a právě jen pro dotčenou osobu. A právě skutečnost, zda odměna byla vyplacena oprávněně či nikoli, je předmětem žádosti o informace. V zásadě jsou totiž možné jen dvě možnosti: buď dotčená osoba pro žalovanou skutečně vykonávala nějakou hmatatelnou odbornou práci a za tuto získala smluvenou odměnu anebo žádnou t