2 As 20/2016 — Nejvyšší správní soud

9 A 46/2016- 67 - text 15 pokračování 9A 46/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Ing. J. R. bytem [adresa] zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, sídlem Starobranská 4, Šumperk proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 za účasti: MUDr. M. R. bytem [adresa] zastoupené JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem, sídlem Riegrova 12, Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 17PZ29695/2015-13323, čj. 63323/2015-MZE-13323 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 17PZ29695/2015-13323, čj. 63323/2015-MZE-13323, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Josefa Sedláčka, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 17PZ29695/2015-13323, čj. 63323/2015-MZE-13323 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu, regionálního odboru Olomouc (dále též „správní orgán prvního stupně“) o neprovedení aktualizace evidence půdy ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 15/665/EPU/1/1044663, čj. SZIF/2015/0536893 (dále též „Oznámení o neprovedení aktualizace“). Oznámením o neprovedení aktualizace správní orgán prvního stupně žalobce vyrozuměl o tom, že v evidenci půdy neprovedl u celkem 15 v tomto oznámení identifikovaných dílů půdních bloků změnu ohlášenou žalobcem dne 25. 5. 2015 spočívající ve změně uživatele z osoby zúčastněné na řízení na žalobce. Napadeným rozhodnutím žalobce námitky žalobce podané dne 19. 10. 2015 zamítl a Oznámení o neprovedení aktualizace potvrdil. II. Stručná rekapitulace průběhu správního řízení a rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 2. Oznámením o neprovedení aktualizace v evidenci půdy podle § 3g zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v rozhodném znění (dále jen „zákon o zemědělství“), správní orgán prvního stupně žalobce vyrozuměl o tom, že v evidenci půdy neprovedl u celkem 15 v tomto oznámení identifikovaných dílů půdních bloků změnu ohlášenou žalobcem dne 25. 5. 2015 spočívající ve změně uživatele z osoby zúčastněné na řízení na žalobce. 3. Žalobce brojil v souladu s § 3g odst. 6 zákona o zemědělství proti Oznámení o neprovedení aktualizace námitkami ze dne 19. 10. 2015. 4. Napadeným rozhodnutím pak žalovaný zamítl námitky žalobce proti Oznámení o neprovedení aktualizace a toto oznámení potvrdil. 5. V odůvodnění Napadeného rozhodnutí žalovaný mj. uvedl, že žalobce žádal v ohlášení ze dne 25. 5. 2015 změnu uživatele u 15 půdních bloků, přičemž o 12 z nich již bylo rozhodnuto v rámci předchozího správního řízení. 6. Žalovaný dále konstatoval, že žalobce a osoba zúčastněná na řízení se v tomto i předchozím řízení shodli na tom, že veškeré předmětné pozemky vedené v katastru nemovitostí na žalobce jsou součástí společného jmění manželů, z čehož obě strany dovozují své oprávnění pozemky užívat. 7. Žalovaný dále v odůvodnění Napadeného rozhodnutí popisoval okolnosti pořízení předmětných pozemků a jejich zaevidování v evidenci půdy v roce 2008 – 2010 ve prospěch osoby zúčastněné na řízení. Současně poukázal na obsah plné moci z roku 2009, jejíž originál byl správním orgánem prvního stupně vložen do složky Evidence využití půdy podle uživatelských vztahů (dále též „LPIS“) osoby zúčastněné na řízení pro rok 2009, nebylo jí však přiřazeno číslo jednací. 8. Žalovaný posléze na str. 4 a 5 Napadeného rozhodnutí popsal důvody, pro které má za to, že žalobce v souladu s § 146 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ 1964“), udělil osobě zúčastněné na řízení konkludentní souhlas s tím, aby osoba zúčastněná na řízení byla zapsána v evidenci jako uživatel předmětných pozemků. Stran posouzení otázky možnosti odvolání tohoto souhlasu dospěl žalovaný k závěru, že „nelze predikovat rozhodnutí civilního soudu o této otázce, stejně tak jako o vypořádání majetku spadajícího do společného jmění manželů“. Se zřetelem k závěrům vysloveným Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 19. 7. 2006, čj. 7 As 26/2005 - 67, přitom uzavřel, že do vypořádání společného jmění manželů není důvod k provedení změny v evidenci půdy, nedohodnou-li se bývalí manželé jinak, případně nebude-li doloženo soudní rozhodnutí v otázce práva užívání předmětných pozemků. Tato otázka podle žalovaného spadá do pravomoci nalézacího soudu v civilním soudním řízení. Žalovaný se v této souvislosti neztotožnil s námitkami žalobce poukazujícími na závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1731/2003. 9. K námitce nedostatečnosti odůvodnění a k vedení spisu a spisovému materiálu žalovaný podotknul, že odůvodnění Oznámení o neprovedení aktualizace u pozemků, o nichž bylo rozhodnuto v předchozím řízení, odkazuje na toto rozhodnutí. V ostatních případech podle žalovaného dostatečně zdůvodňuje, proč nebylo vyhověno žádosti žalobce ze dne 25. 5. 2015. III. Žaloba 10. Žalobce v části IV. podané žaloby obsahující jednotlivé žalobní body namítal, že závěr žalovaného, že jsou předmětné pozemky součástí společného jmění manželů R., je nesprávný, neboť část řízením dotčených pozemků je ve vlastnictví jiných osob – Státního pozemkového úřadu a firem Farma Morava a ZEAS Březná, a.s. 11. Žalobce tvrdil, že žalovaným zmiňované zplnomocnění ze dne 2. 1. 2009 nemá povahu řádné plné moci, neboť není podepsáno zmocněncem (tedy žalobcem). V celém řízení nevyšlo najevo, že by snad tato listina byla použita v nějakém správním řízení vedeném ohledně zápisu v LPIS. Pokud by žalobce učinil na základě tohoto „zplnomocnění“ nějaký právní úkon, muselo by být z jeho obsahu zřejmé, že tento právní úkon (např. zápis pozemku do LPIS) činí v právním zastoupení osoby zúčastněné na řízení. Nic takového podle žalobce doloženo nebylo. 12. K tomu žalobce dále namítl, že žalovaný sice připustil, že z tohoto „zplnomocnění“ nelze vyvozovat žádná skutková zjištění, ovšem nijak se nezabýval otázkou, na základě jakého úkonu došlo k zápisu osoby zúčastněné na řízení do evidence LPIS jako uživatelky dotčených pozemků a zda k tomuto zápisu vůbec došlo platně. Samotná skutečnost, že žalobce se před rokem 2015 nedomáhal změny zápisu v LPIS, podle žalobce ještě neznamená, že souhlasil se zápisem osoby zúčastněné na řízení do LPIS jako jediné uživatelky. 13. Žalobce byl přesvědčen, že žalovaný nesprávně opírá své právní závěry o ustanovení § 146 OZ 1964, neboť toto ustanovení na řešený případ nedopadá. Žalobce nikdy žádný souhlas své manželce, osobě zúčastněné na řízení, k použití společných pozemků pro její samostatné podnikání neudělil. Osoba zúčastněná na řízení nic takového netvrdila ani neprokázala. Podle žalobce nelze přehlédnout, že souhlas podle § 146 OZ 1964 musí být udělen písemně. Žádná taková listina však neexistuje, což připouští i žalovaný, který však zastává podle žalobce nesprávný právní názor, že postačuje konkludentní forma takového souhlasu. Žalobce pro úplnost dodal, že ani konkludentní souhlas neudělil. 14. Žalobce rovněž považoval za nesprávný právní názor žalovaného, že až do vypořádání společného jmění manželů není důvod k provedení změny v evidenci půdy, nedohodnou-li se bývalí manželé jinak, popř. nebude-li doloženo soudní rozhodnutí o otázce práva užívání předmětných pozemků. Tento závěr je podle žalobce v rozporu s právním názorem Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 7 As 26/2005, podle kterého skutečnost, že někdo je v evidenci zapsán, není neměnná a v příslušném správním řízení, jehož účastníkem je jak ten, kdo je v evidenci zapsán, tak i ten, kdo se zapsání do evidence domáhá, je nutno posoudit, který z podnikatelů sporné pozemky užívá a na základě jakého právního titulu. Podle žalobce tedy neplatí žádné „přednostní právo“ toho, kdo je aktuálně jako uživatel v evidenci LPIS zapsán, neboť postavení obou uchazečů o zápis je rovné. 15. Žalobce v této souvislosti uvedl, že souhlas jednoho spoluvlastníka s užíváním pozemku druhým spoluvlastníkem nelze dovodit z pouhého faktického užívání, a to tím spíše, když oba spoluvlastníci již řadu let nežijí ve společné domácnosti, prakticky se nestýkají. Podle žalobce osoba zúčastněná na řízení zneužívá toho, že byla v dřívější době zaevidována jako uživatelka předmětných pozemků k tomu, aby získávala na úkor žalobce neoprávněný majetkový prospěch, neboť fakticky užívá několikanásobně větší výměru společných zemědělských pozemků než žalobce a výnosy takto získané si ponechává pro sebe. Podle žalobce nelze akceptovat právní názor žalovaného, že v důsledku pobírání dotací na užívanou půdu nebyla osoba