4 As 218/2014 — Nejvyšší správní soud

9 Af 43/2016- 58 - text 21 9Af 43/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: M. M., advokát sídlem B. XX, M., S. r. N., insolvenční správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft sídlem Germeringer Str. 1, Krailling, Spolková Republika Německo, zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem sídlem Šaldova 34/466, Praha 8 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. 12. 2015, čj. 44027/15/5100-41458-710158, a ze dne 18. 12. 2015, čj. 44274/15/5100-41458-710158 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal prohlášení nicotnosti, in eventum zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2015, čj. 44027/15/5100-41458-710158 (dále též „Napadené rozhodnutí I.“), kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Specializovaného finančního úřadu (dále též „správce daně“) ze dne 14. 1. 2015, čj. 8860/15/4000-50715-107911 a čj. 8877/15-4000-50715-107911 o zřízení zástavního práva k pohledávce (dále též „Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k pohledávce“) podle § 170 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) s použitím § 1309 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). 2. Žalobce se touto žalobou dále domáhal prohlášení nicotnosti, in eventum zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2015, čj. 44274/15/5100-41458-710158 (dále též „Napadené rozhodnutí II.“; společně s Napadeným rozhodnutím I. dále také jako „Napadená rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně ze dne 14. 1. 2015, čj. 7455/15/4000-50715-107911 o zřízení zástavního práva k movité věci (dále též „Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k movité věci“; společně s Rozhodnutími o zřízení zástavního práva k pohledávce dále také jako „Rozhodnutí o zřízení zástavního práva“) podle § 170 odst. 1 daňového řádu s použitím § 1309 občanského zákoníku. 3. Napadenými rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání žalobce proti Rozhodnutím o zřízení zástavního práva a tato rozhodnutí potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (napadená rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí I. uvedl, že Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k pohledávce byla vydána k zajištění nedoplatku obchodní společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, Germeringer Strasse 1, 821 52 Krailling, Spolková republika Německo, podnikající na území České republiky prostřednictvím své organizační složky VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka, Pražská 636, 252 41 Dolní Břežany, DIČ: CZ27093948, ve výši 2 222 918 Kč jakož i k příslušenství zajištěné pohledávky. 5. Žalovaný uvedl, že námitkou nicotnosti se zabýval v rámci samostatného řízení, přičemž ve vyrozumění o odložení podnětu na prohlášení nicotnosti rozhodnutí písemností čj. 18221/15/5100-41452-711717, konstatoval, že Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k pohledávce nesplňují podmínky nicotnosti dle daňového řádu. Doplnil, že zahraniční právnická osoba má několik možností, jakým způsobem podnikat na území České republiky. Jednou z těchto možností je podnikání prostřednictvím organizační složky (odštěpného závodu), kterou si na území České republiky zřídí. Podniká-li pak zahraniční právnická osoba na území České republiky prostřednictvím své organizační složky, jejímž je zřizovatelem, je třeba mít podle žalovaného na zřeteli, že daňovým subjektem je vždy tato zahraniční právnická osoba – zřizovatel, neboť jen tato má právní osobnost a může tak být subjektem práv a povinností v daňovém řízení; organizační složka zahraniční právnické osoby nemá právní osobnost a tuto nezískává ani zápisem do obchodního rejstříku, tímto zápisem pouze dochází ke konstituování samostatné organizační složky zahraniční právnické osoby – zřizovatele, nikoli nového subjektu práva, tj. nemůže být ani subjektem práv a povinností v daňovém řízení, tj. není daňovým subjektem podle § 20 daňového řádu. Z uvedeného je tedy podle žalovaného zřejmé, že coby příjemce rozhodnutí v daňovém řízení musí být označena právě zahraniční právnická osoba – zřizovatel, která je daňovým subjektem, s tím, že pro úplnou precizaci je pak možné dále uvést i její organizační složku, prostřednictvím které na území České republiky podnikatelskou činnost vykonává. 6. Žalovaný doplnil, že v Rozhodnutích o zřízení zástavního práva k pohledávce je jako příjemce těchto rozhodnutí správně uvedena zahraniční právnická osoba (společnost VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft), která má právní osobnost (právní subjektivitu), včetně označení její organizační složky, jejímž prostřednictvím na území České republiky vykonává podnikatelskou činnost (VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka). Je tedy podle žalovaného zřejmé, že příjemce předmětných Rozhodnutí o zřízení zástavního práva byl v tomto případě přesně a jednoznačně označen, přičemž se nepochybně jedná o subjekt mající právní osobnost (právní subjektivitu), tj. uvedená rozhodnutí nebyla vydána vůči neexistujícímu subjektu. 7. Jako nedůvodnou odmítl žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí I. i námitku vztahující se k vlastnictví nemovitých věcí s tím, že v daném případě byla zástavní práva zřízena k pohledávkám žalobce. Obdobně nepřisvědčil ani námitce poukazující na řádné plnění daňových povinností a na možnost zahájit řízení o povolení posečkání z moci úřední. Žalovaný poukázal na zamítnutí žádosti žalobce o povolení posečkání z důvodu jejího nedostatečného odůvodnění s tím, že ze stejných důvodů nebylo přistoupeno ani k povolení posečkání z moci úřední. Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k pohledávce přitom nejsou podle žalovaného rozhodnutími, která by mohla mít za následek ukončení podnikatelské činnosti žalobce. 8. K námitkám poukazujícím na nedostatky v registraci žalovaný uvedl, že z rozhodnutí o registraci ze dne 9. 3. 2012, čj. 3094/12/013320108387 (dále jen „Rozhodnutí o registraci"), z výpisů z obchodního a živnostenského rejstříku a z údajů registru plátců daně z přidané hodnoty je jasně patrné, že přidělené DIČ: CZ27093948 se týká daňového subjektu, tedy zahraniční právnické osoby VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, se sídlem Germeringer Strasse 1, 821 52 Krailling, Spolková republika Německo, podnikající na území České republiky prostřednictvím své organizační složky. Správce daně tak podle žalovaného označuje a eviduje jako daňový subjekt zahraniční právnickou osobu. K námitce, že odštěpný závod nemůže být v případě daně z přidané hodnoty plátcovou pokladnou, žalovaný konstatoval, že jak je patrné z Rozhodnutí o registraci, za daňový subjekt považoval správce daně vždy zahraniční právnickou osobu V Rozhodnutí o registraci je přitom příjemce rozhodnutí označen podle žalovaného v podstatě totožně jako v Rozhodnutích o zřízení zástavního práva k pohledávce. Nedůvodnou je podle žalovaného i námitka stran podpisu Rozhodnutí o registraci. 9. Žalovaný nesouhlasil s námitkou nedostatečného odůvodnění Rozhodnutí o zřízení zástavního práva pohledávce s tím, že v odůvodnění rozhodnutí uvedený odkaz na nedoplatky žalobce specifikované ve výroku těchto rozhodnutí považuje za dostatečně určitý. Z celkové výše nedoplatku je pak podle žalovaného zřejmá i přiměřenost zvoleného postupu. 10. K námitce, že nemohlo dojít k platnému vzniku zástavního práva k movité věci, jelikož rozhodnutí nebyla doručena jejich vlastníkovi, žalovaný s odkazem na § 170 odst. 4 daňového řádu uvedl, že v daném případě byla dne 14. 1. 2015 Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k pohledávce doručena daňovému subjektu (zahraniční osobě), a to prostřednictvím jeho zmocněnce, jemuž svědčila plná moc uplatněná u správce daně k jeho zastupování. Zástavní právo tak podle žalovaného platně vzniklo. 11. Žalovaný nesouhlasil ani s námitkou neurčitosti Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k pohledávce v otázce, kdo je daňový subjekt. Tím je dle žalovaného zahraniční právnická osoba. K otázce označení daňového subjektu v odvoláním napadených rozhodnutích žalovaný odkázal na výše uvedené závěry. Pokud jde o určení, kdo je daňový subjekt či daňový dlužník, jedná se podle žalovaného v posuzovaných případech o totožný subjekt, když obchodní společnost VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, se sídlem Germeringer Strasse 1, Krailling, má obě tato postavení; plátcovou pokladnou je pak odštěpný závod žalobce. Skutečnost, že plátcovou pokladnou je odštěpný závod, však není podle žalovaného v daném případě rozhodná a nezpůsobuje ani zmatečnost rozhodnutí. Institut plátcovy pokladny slouží podle žalovaného ke zjednodušení a zefektivnění výkonu správy daní, přičemž plátcově pokladně je svěřen výkon práv a povinnos