8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

10 A 86/2016- 94 - text 12 pokračování 10A 86/2016 U S N E S E N Í Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců █████████████████████ a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobce: Česká zbrojovka a.s., IČO: ██████████ sídlem ██████████████████████████████ zastoupeného █████████████████████, advokátem, sídlem ████████████████████ proti žalovanému: Ministerstvo obrany sídlem ████████████████████████ o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti o přerušení odborného dozoru nad jakostí ze dne 1. 2. 2016, čj. 102-13-17/2014/DP-1419/M takto: I. Žaloba s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o žalobě. III. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu domáhá, aby soud uložil žalovanému vydat do 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 19. 2. 2016 proti rozhodnutí Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti o přerušení odborného dozoru nad jakostí ze dne 1. 2. 2016, čj. 102-13-17/2014/DP-1419/M. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že obdržel rozhodnutí Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti (dále jen „Úřad“) ze dne 1. 2. 2016, čj. 102-13-17/2014/DP-1419/M, o přerušení odborného dozoru nad jakostí u žalobce (jako prodávajícího podle kupní smlouvy č. 155410010 a Dodatku č. 1 a 2 sjednané mezi žalobcem a Českou republikou – Ministerstvem obrany) vydané na základě ustanovení § 26 odst. 1 písm. b), d) zákona č. 309/2000 Sb., o obranné standardizaci, katalogizaci a státním ověřování jakosti výrobků a služeb určených k zajištění obrany státu a o změně živnostenského zákona, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 309/2000 Sb.“). Přílohou tohoto rozhodnutí Úřadu byl demonstrativní výčet vad a nedostatků žalobcem předložené dokumentace (plánu kvality, smluv mezi žalobcem a jeho subdodavateli a mezi jednotlivými subdodavateli žalobce). 3. Žalobce v návaznosti na to podáním ze dne 19. 2. 2016 adresovaným Ministerstvu obrany jako odvolacímu správnímu úřadu, resp. státnímu tajemníkovi Ministerstva obrany, jenž na základě delegace ministrem obrany plní úkoly Ministerstva obrany jako odvolacího správního úřadu, uplatnil řádně a včas odvolání proti předmětnému rozhodnutí Úřadu. Žalovaný o odvolání žalobce ze dne 19. 2. 2016 proti rozhodnutí Úřadu ze dne 1. 2. 2016, čj. 102-13-17/2014/DP-1419/M, v zákonné lhůtě nerozhodl. 4. Žalobce proto podáním ze dne 20. 4. 2016 k ministru obrany jako nadřízenému správnímu úřadu ve smyslu ustanovení § 178 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) požádal o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu ustanovení § 80 odst. 3 správního řádu. Žalovaný o odvolání žalobce přesto v zákonné lhůtě nerozhodl. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobcem napadený úkon (přerušení dozoru) byl učiněn ve věci státního ověřování jakosti. Státní ověřování jakosti představuje podle žalovaného zjišťování určitých technických parametrů výrobků nebo služeb. Nejedná se o správní řízení, ale o výkon kontrolní činnosti. Úřad má při této činnosti postupovat podle zákona č. 255/2012 Sb., kontrolního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“). O správní řízení se podle žalovaného jedná pouze do doby vydání rozhodnutí o státním ověřování jakosti, resp. do nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. To je zahájeno na základě žádosti odběratele o státní ověřování jakosti směřující k Úřadu, který o žádosti rozhodne, přičemž o odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhoduje žalovaný jako nadřízený správní orgán. Po nabytí právní moci rozhodnutí o odvolání správní řízení končí a začíná probíhat samotné státní ověřování jakosti jakožto kontrolní činnost dle kontrolního řádu. V této situaci již žalovaný není oprávněn jakkoli ovlivňovat činnost Úřadu jako nezávislého kontrolního orgánu. Žalovaný zdůraznil, že podání žalobce podle jeho obsahu posoudil jako výraz nesouhlasu s postupem Úřadu při realizaci státního ověřování jakosti. Podotkl, že proti kontrolnímu zjištění může kontrolovaná osoba podat podle § 13 kontrolního řádu námitky, o nichž je rozhodováno nadřízeným kontrolujícího podle § 14 kontrolního řádu. Ani státní tajemník, ani žalovaný tak nebyli příslušní k vyřízení podání žalobce ze dne 19. 2. 2016. Z tohoto důvodu státní tajemník postoupil uvedené podání (spolu s podáním žalobce v téže věci ze dne 7. 3. 2016) Úřadu, přičemž žalobce byl o tomto postupu vyrozuměn dne 8. 4. 2016. Podání žalobce v části představující námitky proti kontrolnímu zjištění Úřadu vyřídil Úřad vyjádřením ze dne 15. 4. 2016, čj. 118-21/2016-1419, doručeným žalobci dne 18. 4. 2016. Konečně žalovaný doplnil, že na žádost žalobce ze dne 20. 4. 2016 o zahájení řízení o ochranu před nečinností reagoval ministr obrany přípisem ze dne 5. 5. 2016, čj. 548/2016-7542KM. Žalovaný uzavřel, že v předmětné záležitosti nemohl být státní tajemník činný jako správní orgán druhého stupně, přesto však doručené podání správně vyhodnotil a řádně konal, podání žalobce postoupil Úřadu a žalobce o tomto postupu vyrozuměl. 6. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že prezentovat provádění státního ověřování jakosti pouze jako zjišťování technických parametrů výrobků a služeb je v rozporu s obsahem zákona č. 309/2000 Sb., nepřípustně to zjednodušuje skutkový stav a také omezuje aplikovatelnou právní úpravu. Žalobce s odkazem na ustanovení § 17 odst. 1, § 24 odst. 1 a 2, § 27 odst. 1, § 19 odst. 1 a § 25 zákona č. 309/2000 Sb. zdůraznil, že odborný dozor jako jeden ze zákonem upravených způsobů provádění státního ověřování jakosti je činností, kterou Úřad ověřuje, zda se procesy dodavatele, jejichž výsledkem je výrobek nebo služba, uskutečňují v souladu s požadavky odběratele stanovenými ve smlouvě s dodavatelem a zabezpečují dosažení požadované jakosti výrobku nebo služby, a to po celou dobu plnění smlouvy mezi odběratelem a dodavatelem. Žalobce sdílí názor žalovaného, že samotné provádění státního ověřování jakosti, resp. odborného dozoru, jako takové není správním řízením, což však žalobce ani nikdy netvrdil. 7. Podle žalobce však nelze ani souhlasit s tvrzením žalovaného, že samotné provádění státního ověřování jakosti, resp. odborného dozoru, je výkonem (státní) kontroly podle kontrolního řádu, a to proto, že provádění státního ověřování jakosti nesplňuje zákonné podmínky provádění kontroly dle § 2 kontrolního řádu. Žalobce uvedl, že podle § 17 zákona č. 309/2000 Sb. státním ověřováním jakosti Úřad zjišťuje na žádost odběratele, zda dodavatel plní požadavky na jakost vyplývající ze soukromoprávní smlouvy mezi odběratelem a dodavatelem; žalobce tedy jako kontrolovaná osoba neplní povinnosti, které mu vyplývají z jiných právních předpisů nebo které mu byly uloženy na základě těchto předpisů, ale plní povinnosti, které smluvně přijal ve vztahu k České republice – Ministerstvu obrany jako odběrateli, a to povinnosti ve vztahu k jakosti jako institutu se smluvně sjednaným obsahem. 8. Žalobce poukázal na to, že zatímco podle ustanovení § 5 kontrolního řádu kontrolní orgán zahajuje kontrolu z moci úřední a stejně tak je určen i rozsah jeho kontrolní činnosti, v případě státního ověřování jakosti Úřad jako kontrolní orgán podle žalobce zahajuje kontrolu výhradně po právní moci rozhodnutí o státním ověřování jakosti, vydaného na základě návrhu odběratele jako navrhovatele v návrhovém řízení, přičemž rozsah jeho kontrolní činnosti je také plně v dispozici odběratele jako navrhovatele. Právní mocí rozhodnutí o státním ověřování jakosti a jeho rozsahu je dokonce podmíněno zahájení plnění smlouvy. Úřad dokonce může rozhodnout, že státní ověřování jakosti nebude provádět, a proti takovému rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. 9. Právní úprava kontrolní činnosti Úřadu dle zákona č. 309/2000 Sb. je podle přesvědčení žalobce v hlubokém nesouladu s principem státní, resp. veřejnoprávní kontroly dle kontrolního řádu jako povinnosti ex officio všech osob vykonávajících působnost v oblasti veřejné správy, jejímž objektem je plnění zákonných povinností povinnými osobami. Nejbližší právní úprava, kterou je možné aplikovat na provádění státního ověřování jakosti, je však podle přesvědčení žalobce skutečně kontrolní řád. Při takovém využití nejbližší právní úpravy per anallogiam iuris na činnost orgánu veřejné moci, kterým Úřad nepochybně je, je však podle žalobce nutno chránit práva a právem chráněné zájmy žalobce a nepřipustit, aby správní úřad na základě analogické aplikace právní úpravy rozšiřoval své pravomoci na úkor žalobce, popř. aby jej nepřípustně omezoval na jeho právech. 10. Žalobce doplnil, že žalovaný dospěl k závěru, že provádění státního ověřování jakosti je