8 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

13 A 24/2019- 25 - text 8 13 A 24/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobkyně: M. L. státní příslušností Ukrajina trvale bytem U. zastoupena JUDr. Petrem Novotným, advokátem sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2019 č.j. CPR-38310-8/ČJ-2018-930310-V241 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“), zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 13. 11. 2018 č.j. KRPA-427913-18/ČJ-2018-000022-ZAM a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo žalobkyni dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce 18 měsíců s tím, že ve smyslu § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců bylo konstatováno, že na žalobkyni se nevztahuje důvod znemožňující vycestování dle § 179 zákona č. 326/1999 Sb. 2. Žalobkyně v žalobě namítala nedostatečné zjištění skutkového stavu věci a neopatření dostatečných podkladů pro rozhodnutí. Podle žalobkyně není pravdou, že by byla jako cizinec na území ČR zaměstnána bez oprávnění k pobytu anebo povolení k zaměstnání, neboť fakticky na území ČR nevykonávala žádnou soustavnou a závislou práci a nenacházela se ani v jakémkoliv pracovněprávním vztahu; nejsou tedy u ní naplněny všechny aspekty výkonu práce, jak jsou definovány v zákoníku práce. Správní orgán prvního stupně dle žalobkyně nemohl mít dostatečný prostor pro shromáždění všech potřebných dokladů nutných k posouzení všech aspektů správního řízení, když tentýž den (13. 11. 2018), co bylo zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění, bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění; nebylo tak nade vší pochybnost prokázáno, zda se na žalobkyni nevztahuje některá ze zákonných výjimek dle zákona o zaměstnanosti, které jí jako cizince umožňují výkon práce na území ČR i bez pracovního povolení. Dále žalobkyně vyslovila nesouhlas se závěrem správního orgánu o možnosti vycestovat do své domovské vlasti, konkrétně se závazným stanoviskem Ministerstva vnitra ze dne 4. 2. 2019. Upozornila, že v její domovské vlasti v současné době probíhá dlouhodobý vnitrostátní válečný konflikt, a vyslovila přesvědčení, že tento v současné době nepolevuje na intenzitě, neboť jsou i v posledních dnech neustále hlášeny přestřelky, a to včetně mrtvých mezi příslušníky vojenských jednotek, ale také mezi civilním obyvatelstvem. Z informací OAMP plyne, že situace na východě Ukrajiny je neustále napjatá, neboť incidenty se i nadále soustřeďují na hranice mezi územím ovládaným povstalci a vládními jednotkami v Doněcké a Luhanské oblasti. Převážně se na tomto území rebelové samozvaných republiky Doněcké a Luhanské dopouštění činů kvalifikovaných jako válečné zločiny včetně mučení nebo mimosoudních poprav. Je tak zcela jisté, že se po dvou letech konfliktu v samozvaných republikách vytvořilo v rámci celé Ukrajiny prostředí nestability, nejistoty a beztrestnosti značně dopadající na civilní obyvatelstvo, a to na celém území Ukrajiny. Žalobkyně rovněž namítla porušení § 2 odst. 1, odst. 3 a odst. 4, § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu a dodala, že nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí ani nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí, kterým se současně dle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovila doba k vycestování z území České republiky do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Závěrem žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a navrhl žalobu zamítnout. 4. Na jednání konaném před zdejším soudem dne 10. 6. 2019 žalobkyně setrvala na svých právních názorech a procesních stanoviscích, žalovaný se pak z jednání omluvil a odkázal na své vyjádření k žalobě. 5. Ve správním spise se pak především nacházejí následující pro danou věc podstatné dokumenty: úřední záznam správního orgánu prvního stupně ze dne 13. 11. 2018 č.j. KRPA-427913-1/ČJ-2018-000022, fotografie žalobkyně v pracovním oblečení a pracovní obuvi, smlouva o spolupráci při zajišťování služeb, oznámení správního orgánu prvního stupně o zahájení správního řízení ze dne 13. 11. 2018 č.j. KRPA-427913-13/ČJ-2018-000022, protokol o výslechu účastníka správního řízení ze dne 13. 11. 2018 č.j. KRPA-427913-14/ČJ-2018-000022-ZAM, závazné stanovisko Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 13. 11. 2018 č. ZS45239, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 13. 11. 2018 č.j. KRPA-427913-18/ČJ-000022-ZAM, odvolání žalobkyně ze dne 16. 11. 2018, závazné stanovisko ministra vnitra ze dne 4. 2. 2019 č.j. MV-144314-2/OAM-2018, informace OAMP o situaci na Ukrajině ze dne 14. 9. 2018, vyjádření žalobkyně ze dne 12. 3. 2019, žalobou napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2019 č.j. CPR-38310-8/ČJ-2018-930310-V241. 6. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 7. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 13. 11. 2018 v době od 8.20 do 9.00 hodin byla v hotelu G., P., provedena pobytová kontrola zaměřená na kontrolu cizinců zaměstnaných na území hl. m. Prahy bez oprávnění k pobytu anebo povolení k zaměstnání. Zde byla kontrolována žalobkyně, která měla na sobě pracovní oděv, konkrétně bílé kalhoty, bílé triko se vstupní kartou, černou mikinu a bílé pantofle. Žalobkyně vykonávala práci pokojské, prováděla úklidové práce hotelových pokojů. Na výzvu žalobkyně předložila cestovní pas Ukrajiny č. FM876980, v němž měla vylepeno polské vízum typu D/MULT č. 012105775 s platností od 20. 8. 2018 do 19. 8. 2019 na 180 dnů vydané dne 8. 8. 2018. Žalobkyně byla vyzvána, aby předložila doklad opravňující ji k výkonu práce. Z předložených dokladů bylo zřejmé, že žalobkyně vykonávala činnost, ke které potřebuje povolení k zaměstnání, zaměstnaneckou kartu nebo modrou kartu. Jelikož žalobkyně žádný z výše uvedených dokladů nepředložila a vykonávala činnost bez oprávnění k pobytu na území České republiky, byla dne 13. 11. 2018 zajištěna dle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 8. Dne 13. 11. 2018 bylo žalobkyni oznámeno zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3. zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně při svém výslechu před správním orgánem prvního stupně mimo jiné uvedla, že rozumí tlumočení do ruského jazyka, rozumí tlumočnici, nevyužije právo na právního zástupce a správnímu orgánu se vyjádří. Dne 21. 8. 2018 přijela přes Slovensko do Polska, přivezli ji do města, název neví. Tam v jedné firmě pracovala jako uklízečka v administrativní budově. Podepisovala nějaké dokumenty, ale neví, jaké. Název společnosti, pro kterou pracovala, nezná. Pracovala tam zhruba 5 týdnů, ale nedostala žádné peníze za práci, tak tam skončila. Pár dní byla bez práce u kamarádky. Potom hovořila s kamarádkou, která pracovala v ČR. Žalobkyně za ní přijela na návštěvu, O. jí řekla, že by se mohla zeptat na práci v hotelu G. Tak tam sama došla a práci si domluvila. Do České republiky přijela asi 25. 10. 2018 navštívit O. Pracovní povolení pro výkon pracovní činnosti nemá ani o něj nežádala v minulosti. Nějaké peníze má našetřené z Ukrajiny, zbytek si zde chtěla vydělat. Kamarádka O. jí řekla, za kým má žalobkyně v hotelu jít. Šla do kanceláře paní, která má na starost uklízečky – M., příjmení nezná. S tou se domluvila, že tam bude pár dní pracovat. Nepodepisovala žádné dokumenty o tom, že zde pracuje. Mluvila pouze s M., ta jí kontrolovala vykonanou práci. Nic nepodepisovala, pracovala jako pokojská. Na dotaz, zda měla slíbenou smlouvu a zda ví, pro koho by měla pracovat, odvětila: „Ne. Nevím, všechno jsem řešila s M. Žádnou firmu nebo agenturu neznám.“ V hotelu G. začala pracovat a zároveň se nastěhovala do pokoje v hotelu, má tam všechny svoje věci. Práci vykonávala od 31.