8 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

13 A 29/2019- 27 - text 8 13 A 29/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobkyně: Y. D. státní příslušností Ukrajina trvale bytem U. zastoupena JUDr. Petrem Novotným, advokátem sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2019 č.j. CPR-38286-9/ČJ-2018-930310-V244 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“), zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 13. 11. 2018 č.j. KRPA-427911-18/ČJ-2018-000022-ZAM a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo žalobkyni dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce 1 roku s tím, že ve smyslu § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců bylo konstatováno, že na žalobkyni se nevztahují důvody znemožňující vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců. 2. Žalobkyně v žalobě namítala nedostatečné zjištění skutkového stavu věci a neopatření dostatečných podkladů pro rozhodnutí. Podle žalobkyně není pravdou, že by byla jako cizinec na území ČR zaměstnána bez oprávnění k pobytu anebo povolení k zaměstnání, neboť fakticky na území ČR nevykonávala žádnou soustavnou a závislou práci a nenacházela se ani v jakémkoliv pracovněprávním vztahu; nejsou tedy u ní naplněny všechny aspekty výkonu práce, jak jsou definovány v zákoníku práce. Správní orgán prvního stupně dle žalobkyně nemohl mít dostatečný prostor pro shromáždění všech potřebných dokladů nutných k posouzení všech aspektů správního řízení, když tentýž den (13. 11. 2018), co bylo zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění, bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění. Dále žalobkyně vyslovila nesouhlas se závěrem správního orgánu o možnosti vycestovat do své domovské vlasti, konkrétně se závazným stanoviskem Ministerstva vnitra ze dne 18. 2. 2019. Upozornila, že v její domovské vlasti v současné době probíhá dlouhodobý vnitrostátní válečný konflikt, a vyslovila přesvědčení, že tento v současné době nepolevuje na intenzitě, neboť jsou i v posledních dnech neustále hlášeny přestřelky, a to včetně mrtvých mezi příslušníky vojenských jednotek, ale také mezi civilním obyvatelstvem. Z informací OAMP plyne, že situace na východě Ukrajiny je neustále napjatá, neboť incidenty se i nadále soustřeďují na hranice mezi územím ovládaným povstalci a vládními jednotkami v Doněcké a Luhanské oblasti. Převážně se na tomto území rebelové samozvaných republik Doněcké a Luhanské dopouštějí činů kvalifikovaných jako válečné zločiny včetně mučení nebo mimosoudních poprav. Je tak zcela jisté, že se po dvou letech konfliktu v samozvaných republikách vytvořilo v rámci celé Ukrajiny prostředí nestability, nejistoty a beztrestnosti značně dopadající na civilní obyvatelstvo, a to na celém území Ukrajiny. Žalobkyně rovněž namítla porušení § 2 odst. 1, odst. 3 a odst. 4, § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu a dodala, že nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí ani nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí, kterým se současně dle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovila doba k vycestování z území České republiky do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Závěrem žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout. 4. Na jednání konaném před zdejším soudem dne 20. 6. 2019 žalobkyně setrvala na svých právních názorech a procesních stanoviscích, žalovaný se pak z jednání omluvil a odkázal na své vyjádření k žalobě. 5. Ve správním spise se pak především nacházejí následující pro danou věc podstatné dokumenty: úřední záznam správního orgánu prvního stupně ze dne 13. 11. 2018 č.j. KRPA-427911-1/ČJ-2018-000022-ZAM, fotografie žalobkyně v pracovním oblečení, oznámení správního orgánu prvního stupně o zahájení správního řízení ze dne 13. 11. 2018 č.j. KRPA-427911-13/ČJ-2018-000022-ZAM, protokol správního orgánu prvního stupně o výslechu účastníka správního řízení ze dne 13. 11. 2018 č.j. KRPA-427911-14/ČJ-2018-000022-ZAM, závazné stanovisko Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 13. 11. 2018 č. ZS45247, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 13. 11. 2018 č.j. KRPA-427911-18/ČJ-2018-000022-ZAM, odvolání žalobkyně ze dne 16. 11. 2018, závazné stanovisko ministra vnitra ze dne 18. 2. 2019 č.j. MV-148380-2/OAM-2018, informace OAMP o situaci na Ukrajině ze dne 14. 9. 2018, vyjádření žalobkyně ze dne 8. 4. 2019, žalobou napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2019 č.j. CPR-38286-9/ČJ-2018-930310-V244. 6. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 7. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 13. 11. 2018 v době od 8.20 do 9.00 hodin byla v hotelu G., P., provedena pobytová kontrola zaměřená na kontrolu cizinců zaměstnaných na území hl. m. Prahy bez oprávnění k pobytu anebo povolení k zaměstnání. Zde byla při úklidových pracích pokojů kontrolována žalobkyně, která měla na sobě bílé triko s béžovou firemní halenkou, černé legíny a černé kroksy. Na výzvu žalobkyně předložila cestovní pas Ukrajiny č. x, v němž měla vylepeno polské vízum typu D Mult. 05A č. x, s platností od 2. 6. 2018 do 10. 3. 2019 na 180 dnů vydané dne 28. 5. 2018 ve Lvově. Žalobkyně byla vyzvána, aby předložila doklad opravňující ji k výkonu práce. Z předložených dokladů bylo zřejmé, že žalobkyně vykonávala činnost, ke které potřebuje povolení k zaměstnání, zaměstnaneckou kartu nebo modrou kartu. Jelikož žalobkyně žádný z výše uvedených dokladů nepředložila a vykonávala činnost bez oprávnění k pobytu na území České republiky, byla dne 13. 11. 2018 zajištěna dle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 8. Dne 13. 11. 2018 bylo žalobkyni oznámeno zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3. zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně při svém výslechu před správním orgánem prvního stupně mimo jiné uvedla, že rozumí tlumočení do ruského jazyka, rozumí tlumočnici a nevyužije právo na přítomnost právního zástupce. Dne 30. 10. 2018 překročila hranice schengenského prostoru přes slovenský hraniční přechod, kdy přes Slovensko přijela rovnou do České republiky, jela mikrobusem. Dříve v České republice nikdy nebyla. Práci předem domluvenou neměla. Po příjezdu do České republiky měla zavolat klientce, na kterou měla telefonní číslo, které získala od známé. Klientka se jmenuje Anna, je to asi cizinka, ale žije v České republice. Její snacha vyřizuje víza a syn je vozí. Žalobkyně na území České republiky přijela kvůli práci. Firmu, pro kterou by měla pracovat, nezná. V České republice žádnou smlouvu nepodepsala ani nedostala. Na území České republiky ji nikdo nevyslal. Na území České republiky přijela dne 30. 10. 2018 soukromým autobusem, který ji dovezl přímo k hotelu G. Tam se ubytovala, za ubytování nic neplatí. Poté asi pět dní čekala a od pondělí 5. 11. 2018 začala pracovat v hotelu. Všechny instrukce a pokyny dostávala od klientky nebo jejího syna po telefonu. Za zprostředkování práce na území České republiky žalobkyně zaplatila 150 dolarů. Polské vízum jí zařídila rovněž klientka, žalobkyně zaplatila 150 dolarů. V hotelu žalobkyně uklízela lobby bar a recepci. Na práci neměla sepsanou žádnou smlouvu. Co má dělat, jí řekla vedoucí paní M. Ta jim každý den zadávala práci i práci kontrolovala. Peněžní odměnu měla domluvenou, a to 80 Kč za hodinu. Peníze zatím nedostala, ani zálohu. Řekli, že jim zaplatí až za měsíc a půl. Žalobkyně nevlastní české povolení k zaměstnání ani živnostenský list. Pracovala od 6 hodin ráno do 15 hodin. Od doby, co nastoupila, pracovala každý den. Docházku si evidovali sami prostřednictvím elektronické docházky, kdy dostala čipovou kartu. Žalobkyně pracovala pouze od 5. 11. 2018 do 13. 11. 2018, tedy 9 dní. Po