6 As 91/2018 — Nejvyšší správní soud

15 A 57/2019- 69 - text 31 15 A 57/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: Ateliér trvale udržitelného rozvoje České krajiny, z.s., IČO: 22904981 sídlem Břežany nad Ohří, 413 01 Budyně nad Ohří zastoupeného advokátem MgA. Mgr. Pavlem Krylem se sídlem Na Baště sv. Jiří 7/258, 160 00 Praha 6 proti žalovaný: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 za účasti: Českomoravský štěrk, a.s., IČO: 25502247 sídlem Mokrá 359, 664 04 Mokrá – Horákov zastoupené advokátem JUDr. Tomášem Sequensem sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 21.3.2019, č.j. MZP/2019/430/152, sp.zn. R/3691 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a jeho předcházející průběh 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ministra životního prostředí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti závěru zjišťovacího řízení – rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, odboru výkonu státní správy IV ze dne 13.9.2018, č.j. MZP/2018/530/1370 (dále též jen „rozhodnutí MŽP“). Rozhodnutím MŽP bylo vysloveno, že záměr „Zefektivnění technologie úpravy suroviny - pískovna Milhostov“ (dále též jen „záměr“) nemá významný vliv na životní prostředí a nebude posuzován podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon EIA“). 2. Ze spisového materiálu vyplynulo, že oznamovatel (osoba zúčastněná na řízení) podal dne 10.11.2017 oznámení záměru podle § 6 zákona EIA s tím, že se (po novele zákona EIA účinné od 1.11.2017) jedná o změnu záměru naplňujícího dikci bodu 79, tj. o změnu záměru podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona EIA. 3. MŽP jako příslušný úřad podle zákona EIA zahájil zjišťovací řízení, oznámení záměru bylo zveřejněno a informace o jeho zahájení byla zaslána dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům. MŽP po proběhlém zjišťovacím řízení vydalo podle ust. § 7 odst. 6 zákona závěr zjišťovacího řízení – rozhodnutí ze dne 9.1.2018 č.j. ENV/2018/2719, MZP/2018/530/77, v jehož výrokové části konstatovalo, že záměr „Zefektivnění technologie úpravy suroviny - pískovna Milhostov“ nemá významný vliv na životní prostředí a nebude posuzován podle zákona EIA. 4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce jako dotčená veřejnost dle § 3 písm. i) bod 2 zákona EIA rozklad, o němž rozhodl ministr životního prostředí rozhodnutím ze dne 26.6.2018 č.j. MZP/2018/430/302, kterým rozhodnutí MŽP ze dne 9.1.2018 č.j. ENV/2018/2719, MZP/2018/530/77 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Následně bylo vydáno rozhodnutí MŽP a k rozkladu žalobce napadené rozhodnutí. II. Obsah žaloby 5. Žalobce v žalobě nejprve uvedl, že je spolkem založeným již dne 2.2.2011. Jeho hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, a je tedy tzv. dotčenou veřejností ve smyslu § 3 písm. i) bodu 2 zákona EIA. Žalobu podal podle § 7 odst. 9 zákona EIA. Má za to, že pro realizaci záměru je nutné provést celý proces posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona EIA, nikoliv pouze zjišťovací řízení. Správní orgány rovněž pochybily, pokud předmětem posouzení vlivů na životní prostředí dle zákona EIA byl záměr, kterým je pouze změna úpravy vytěžené suroviny v pískovně (z tzv. „suché“ na tzv. „mokrou“ úpravu), a nikoli celé znovuobnovení provozu pískovny, kde již v této době měla být dávno ukončena těžba i rekultivace. Následně uvedené žalobní body respektují strukturu žaloby. 6. 1) Osoba zúčastněná na řízení (oznamovatel) není v současnosti oprávněn provádět těžbu. Žalobce nejprve popsal průběh předcházejícího řízení ve vztahu k záměru, resp. „Pískovně Milhostov“. Uvedl, že v roce 2004 byl předmětem zjišťovacího řízení dle § 7 zákona EIA předchozí záměr rozšíření pískovny štěrkopísků z tehdejších 1,3 ha na území o výměře 39 ha, označený jako „Pokračování těžby v pískovně Milhostov“ (dále též jen „původní záměr“). K původnímu záměru vydal Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství dne 8.9.2004 závěr zjišťovacího řízení č.j. 3145/ZZ/ZR/BA/04, podle něhož původní záměr nebude posuzován podle zákona EIA (dále též jen „závěr zjišťovacího řízení z roku 2004“). Mokrá úprava suroviny (která je jediným předmětem nyní posuzovaného záměru) nebyla v roce 2004 předmětem zjišťovacího řízení ani jako varianta, neboť byla v oznámení původního záměru z posouzení výslovně vyloučena (viz s. 6 oznámení původního záměru: „Předmětem oznámení není mokrá úprava štěrkopísků, a to ani jako varianta úpravy…“). Pro původní záměr následně vydal Obvodní báňský úřad pro území kraje Karlovarského (dále též jen „OBÚ”) dne 24.11.2004 povolení činnosti prováděné hornickým způsobem (dobývání ložiska nevyhrazeného nerostu) dle § 19 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (dále jen „povolení ČPHZ“). Poté tehdejší těžební organizace v roce 2013 ukončila v pískovně těžební činnost, a OBÚ proto rozhodnutím ze dne 26.11.2015 (opět formou povolení ČPHZ) povolil plán zajištění. OBÚ následně vydal dne 4.11.2016 další povolení ČPHZ, č.j. SBS 30161/2016/OBÚ-08, o změně plánu zajištění, což zahrnovalo přípravné práce potřebné pro znovuzahájení dobývání ložiska. 7. Ve výroku tohoto pravomocného, a tedy i závazného rozhodnutí OBÚ se výslovně uvádí, že: „Před znovuzahájením dobývání ložiska, které bude projednáno v navazujícím správním řízení o žádosti ve věci povolení činnosti prováděné hornickým způsobem dle změny plánu zajištění, bude vyřešeno …“ (podmínka č. 3. výroku). - „Dobývání ložiska může být zahájeno až na základě rozhodnutí vydaného v navazujícím správním řízení o povolení ČPHZ v rozsahu změny dokumentace „PVL – Štěrkopísky Milhostov“ z července 2004. Změnou PVL bude zejména řešen způsob úpravy vydobyté suroviny.“ V odůvodnění rozhodnutí OBÚ se k tomu uvádí, že bude třeba „schválení mokré úpravy suroviny“. Takové řízení sice bylo u OBÚ dne 15.5.2017 předčasně zahájeno, ale nebylo v něm doposud nijak rozhodnuto, jelikož bylo usnesením OBÚ ze dne 12.10.2017 č.j. 33613/2017/OBÚ-08 přerušeno do 31.3.2018 a následným usnesením ze dne 4.4.2018 č.j. SBS 09348/2018/OBÚ08 pak bylo přerušeno do 30.9.2018, neboť nebylo provedeno nezbytné posouzení vlivu záměru na životní prostředí. Až na základě vydání napadeného rozhodnutí oznámil OBÚ dne 25.4.2019 pokračování v řízení a nařídil na 13.5.2019 ústní jednání spojené s místním šetřením. Z uvedeného je zjevné, že v současnosti v této pískovně není těžební organizace (oznamovatel) oprávněna provádět činnost prováděnou hornickým způsobem, tedy nemůže provádět těžbu (dobývání ložiska), a to ani s následnou suchou úpravou suroviny. 8. Podle žalobce žalovaný vycházel z nesprávných závěrů (se kterými se ministr v napadeném rozhodnutí ztotožnil a na mnoha místech na ně odkazuje), že oznamovatel údajně „v současné době může provádět těžbu na ložisku o roční kapacitě do 500 kt, tedy těžit a expedovat dané množství štěrkopísku upraveného suchou cestou, pouze není možno provádět mokrou úpravu“ (str. 17 a totožně i str. 20 rozhodnutí MŽP). Opak je pravdou, oznamovatel (osoba zúčastněná na řízení) podle žalobce ve skutečnosti nic z toho činit nemůže. Na výše uvedeném nemůže ničeho změnit ani sdělení OBÚ ze dne 2.3.2018 (na které MŽP i ministr ve svých rozhodnutích opakovaně odkazují), které je podle žalobce zjevně chybné a nepravdivého obsahu. OBÚ se v něm v patrné snaze pomoci těžaři snaží uměle vykonstruovat teorii, že do doby povolení činnosti prováděné hornickým způsobem údajně nelze pouze provádět dobývání „v rozsahu dokumentace „Plán zajištění, pískovna Milhostov – změna č. 06/2016“ z 06/2016 (změna technologické úpravy suroviny ze suché na mokrou), která byla povolena rozhodnutím č.j. SBS 30161/2016/OBÚ ze dne 4.11.2016“. Nepravdivost a účelovost tohoto tvrzení je zcela zjevná, a to z následujících důvodů: 9. a) Sdělení OBÚ ze dne 2.3.2018 je v rozporu se závazným výrokem pravomocného, vykonatelného a tedy pro všechny správní orgány závazného rozhodnutí OBÚ ze dne 4.11.2016, na které je ve sdělení paradoxně odkazováno, a kde se naopak uvádí, že dobývání ložiska, a to jakékoliv dobývání – lhostejno v jakém rozsahu, může být zahájeno až na základě rozhodnutí vydaného v navazujícím správním řízení o povolení ČPHZ, když v takovém řízení musí být nejprve znovuzahájení dobývání ložiska projednáno, b) rozhodnutím OBÚ ze dne 4.11.2016 nebylo povoleno žádné dobývání, ale pouze přípravné práce potřebné pro následné znovuzahájení dobývání ložiska, které jsou vyjmenovány např. na konci prvního odstavce na str. 3 uvedeného rozhodnutí („…vypracoval výše