2 As 241/2014 — Nejvyšší správní soud

2 A 5/2016- 38 - text 10 2 A 5/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobců: a) M. Š. b) M. Š. oba bytem P. oba zastoupeni JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou sídlem Na Pláni 3794/2, 466 02 Jablonec nad Nisou proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2015 sp. zn. S-MHMP 798354/2015/STR, č.j. MHMP 1761427/2015 takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního úřadu ze dne 2. 11. 2015 sp. zn. S-MHMP 798354/2015/STR, č.j. MHMP 1761427/2015 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 17.120 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců JUDr. Jaroslavy Vančurové, advokátky. Odůvodnění: 1. Žalobci se podanou žalobou domáhali zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 20, odboru výstavby a územního rozvoje (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 13. 4. 2015 č.j. MCP20 004693/2015/OVUR/Ad, jímž byli žalobci uznáni vinnými z přestupku dle § 178 odst. 1 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též „stavební zákon“), jehož se měli dopustit tím, že v období od 20. 5. 2014 až do prosince 2014 užívali změnu stavby domu č.p. X na pozemku parc. č. X v k.ú. H. P., při ulici L., která byla povolena rozhodnutím ze dne 6. 7. 1982 pod č.j. 1579/82, bez kolaudačního rozhodnutí. Za to byla každému z žalobců uložena pokuta po 5.000 Kč a dále byla žalobcům uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 1.000 Kč. 2. Žalobci v žalobě namítali, že až do předmětného řízení jim nebylo vůbec ničeho známo o tom, že by mělo existovat nějaké stavební povolení z roku 1982, které bylo vydáno ohledně předmětného objektu ani ne bezprostředním právním předchůdcům, ale ještě vlastníkovi jim předcházejícímu, které by bylo pravomocné a které by je zavazovalo k určitým povinnostem. Žalobcům nebylo známo, že užíváním objektu cokoli porušují, neměli v tomto smyslu od svých právních předchůdců k dispozici žádné podklady a nepřevzali od nich žádné povinnosti tohoto druhu. Nic takového nebylo v řízení žalobcům ani prokázáno. Žalobci jsou přesvědčeni, že ani jejich právní předchůdci neměli v držení od předchozího vlastníka žádné dokumenty svědčící o existenci stavebního povolení. Jediný subjekt, který měl a má k dispozici doklady ohledně údajně pravomocného stavebního povolení vzhledem k držení archivní dokumentace, je stavební úřad. Přes tuto okolnost stavební úřad nikdy za celou dobu trvání vlastnictví objektu žalobci archivní podklady nepoužil, ačkoliv žalobci s jeho vědomím prováděli v objektu od roku 1994 do roku 2006 stavební úpravy (např. stavební úpravy sklepa, výměnu oken atd.), tyto úpravy stavebnímu úřadu ohlašovali a stavební úřad to akceptoval, i když správně by je musel patrně řešit v rámci změny stavby před jejím dokončením. Dále žalobci namítali, že nebylo prokázáno, že vydané stavební povolení z roku 1982 je pravomocné, že žalobci jednali v dobré víře ohledně stavu objektu a nelze jim klást k tíži v žádném případě zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti, jak je u přestupku zákonem vyžadováno. Jestliže z podkladů, které má stavební úřad v držení, vyplývá, že práce dle stavebního povolení měly být dokončeny do 31. 12. 1983, ale kroky ve smyslu úprav měl činit tehdejší vlastník až v roce 1985, je další nezodpovězená otázka, zda stavební povolení v důsledku nezapočetí s prováděním prací do dvou let od vydání rozhodnutí nepozbylo platnosti. Nebyly vysvětleny ani další pochybnosti v souvislosti s vyjádřením obvodního hygienika z 3. 6. 1985 – zda má souvislost se stavbou, protože pokud bylo vyjádření vydáno k ukončení stavební činnosti, je zřejmé, že stavební úřad již tehdy neplnil své povinnosti, nepřikročil ke kolaudaci, vědomě nechal tehdejšího vlastníka užívat objekt neoprávněně – bez řádné kolaudace. Podle žalobců rovněž neexistuje žádný doklad, že stavebníkovi – tehdejšímu vlastníku – byla zaslána ověřená projektová dokumentace, vše je jen v úrovni dohadů. Poukazuje-li stavební úřad na pozvánku ze dne 19. 4. 1984 na kontrolní den, nebyl prokázán konkrétní důvod konání kontrolního dne ani jeho výsledek; z takových důkazů nelze dovozovat ničeho. Žalobci upozornili, že vůči stavebnímu úřadu postupovali vždy transparentně, všechny záměry mu oznamovali řádně, ničeho mu nezatajovali. Stavební úřad se sám dopouštěl porušení právních předpisů, roky byl nečinný, neměl v pořádku archivní dokumentaci, akceptoval bez námitek ohlášené stavební úpravy, které žalobci v průběhu let prováděli, přitom by se jednalo o činnosti, které by byly v rozporu s nyní tvrzenými skutečnostmi a použitými podklady. Vydané rozhodnutí stavebního úřadu o odpovědnosti žalobců za přestupek vůbec neodpovídá okolnostem případu, o stavu věci jsou důvodné pochybnosti, které nebyly odstraněny, postih je nedůvodný, a proto zcela nepřiměřený, neobstojí hodnocení, že je uložena pokuta při samé dolní hranici zákonného rozpětí, neboť neměla být uložena pokuta žádná. Stavební úřad nepostupoval nestranně, nezjistil řádně skutkový stav, důkazy hodnotil nesprávně, rozhodnutí je v rozporu se zákonem, s dobrými mravy, s principy dobré správy. Správní orgán má v takové situaci hledat přijatelné řešení, nikoli trestat, zejména pak, když se sám dopustil pochybení a k současnému stavu svou nečinností a neplněním svých povinností zásadní měrou přispěl. Závěrem žalobci navrhli, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že na základě zásady vigilantibus iura scripta sunt měli být žalobci při uzavírání kupní smlouvy obezřetní a zjistit si veškeré právní listiny týkající se koupě předmětné nemovité věci. Je zcela irelevantní, že žalobci poukazují na to, že jim nebylo známo, že by mělo existovat nějaké stavební povolení z roku 1982, které bylo vydáno ohledně předmětného objektu a ani ne bezprostředním právním nástupcům, ani předcházejícímu vlastníku. Žalobcům sice nebylo od právních předchůdců nic známo, že by užíváním objektu cokoliv porušili, avšak jako vlastníci předmětné nemovité věci byli povinni po celou dobu existence stavby uchovávat dokumentaci jejího skutečného provedení a také rozhodnutí, která se jí týkají (v tomto případě případného kolaudačního rozhodnutí). Podle žalovaného měl stavební úřad opravdu již dříve v rámci státního dozoru zjistit nezákonné užívání a chybějící kolaudaci, ne až na základě podnětu souseda. Tuto skutečnost sice mohl stavební úřad zjistit dříve, ale to nic nemění na tom, že žalobci užívali změnu stavby bez kolaudačního rozhodnutí. K námitce o tom, že nebylo prokázáno, že vydané stavební povolení z roku 1982 nabylo právní moci, žalovaný konstatoval, že je vysoce nepravděpodobné, že by se žadatel odvolal proti rozhodnutí, kterým stavební úřad vyhověl jeho žádosti. Přesto správní orgán zkoumal v archivních podkladech, zda odvolání bylo podáno, avšak nezjistil, že by takové podání v inkriminované době stavebnímu úřadu došlo. Je zřejmé, že za tehdejší OÚNZ P. některý z pracovníků rozhodnutí převzal. Podle názoru žalovaného byly tedy splněny základní podmínky pro nabytí právní moci stavebního povolení. Bylo oznámeno (jedinému) účastníkovi řízení, který také jediný měl právo se proti němu odvolat, avšak nebyl dohledán důkaz, že by tak snad učinil. Nedostatek formálního vyznačení právní moci nemůže změnit skutečnost, že rozhodnutí právní moci nabylo. Na tom nic nezmění ani skutečnost, že není možné přesně určit den, kdy se tak stalo, neboť den převzetí není uveden. O pravomocnosti rozhodnutí svědčí i skutečnost, že se zachovala ověřená dokumentace, neboť ta se ověřuje vždy až po nabytí právní moci a v jednom vyhotovení se předává stavebníkovi, druhé vyhotovení je určeno stavebnímu úřadu k archivaci. Pokud rozhodnutí není pravomocné, nelze dokumentaci ověřit, neboť možnost zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení je až do okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí stále jednou z možností. Dále žalovaný poukázal na možnost spáchat přestupek z nedbalosti (včetně nevědomé nedbalosti), podotkl, že práce dle stavebního povolení měly být sice dokončeny do 31. 12. 1983, z kroků provedených v roce 1985 však nevyplývá, že by stavební povolení nepozbylo platnosti; to, že stavba byla prováděna dle platného stavebního povolení, vychází jednak z kontrolní prohlídky, která se prováděla po dokončení stavby, a také ze stavebníkem doloženého dokladu o revizi topného zařízení, které bylo součástí povolené stavby. Z vyjádření hygienika ze dne 3. 6. 1985 nevyplývá, že by stavební úřad již tehdy neplnil své povinnosti. Kdyby bylo