6 As 113/2014 — Nejvyšší správní soud

6 A 161/2016- 99 - text 26 6 A 161/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: Mgr. J. S., zastoupen Mgr. Danielem Jankaničem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalované: České dráhy, a.s., se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí předsedy představenstva společnosti České dráhy, a.s. ze dne 26. 7. 2016, č.j. 57989/2016-KMP, takto: I. Rozhodnutí předsedy představenstva společnosti České dráhy, a.s. ze dne 26. 7. 2016, č.j. 57989/2016-KMP, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Daniela Jankaniče, advokáta. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou dne 31. 8. 2016 u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí předsedy představenstva společnosti České dráhy, a.s. ze dne 26. 7. 2016, č.j. 57989/2016-KMP (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalované ze dne 8. 7. 2016, č.j. 323/2016-KMP, jímž byla odmítnuta žalobcova žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), ze dne 30. 11. 2015, a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. V žádosti o informace žalobce požadoval poskytnutí informací souvisejících s veřejnou zakázkou s názvem „Náhradní autobusová doprava na trati č. X v úseku V. – T. v období od 19. 9. 2015 do 12. 11. 2015“, jejímž zadavatelem je žalovaná. [2] Žalobce v podané žalobě shrnul průběh řízení, kdy podal žádost o informace, tato byla následně odmítnuta, poté bylo nadřízeným správním orgánem k odvolání žalobce rozhodnutí o odmítnutí zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání, aby tento opakovaně vydal nové rozhodnutí o odmítnutí žádosti založené vždy na prakticky stejných důvodech. Celkem bylo vydáno do dne podání žaloby již pět odmítavých rozhodnutí, které byly následně odvolacím orgánem zrušeny. [3] Žalobce namítal, že přístup, jakým žalovaná nakládá s jeho žádostí, lze označit za obstrukční jednání, které je v rozporu s účelem a smyslem zákona č. 106/1999 Sb. Žalobce proto nevyčkal dalšího odmítavého rozhodnutí a jeho opětovného zrušení a rovnou podal správní žalobu. Na podporu tohoto postupu žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 22. 10. 2014, č.j. 8 As 55/2012-62, rozsudek ze dne 28. 1. 2015, č.j. 6 As 113/2014-35). [4] Žalobce dále uvedl, že žádostí o informace se domáhal poskytnutí následujících informací souvisejících s výše označenou veřejnou zakázkou: a) dokladů z nabídky uchazeče KAD spol. s r.o. podané na veřejnou zakázku, kterými uchazeč prokazoval splnění kvalifikačních předpokladů; b) protokolu o posouzení kvalifikace uchazečů o veřejnou zakázku ze dne 3. 9. 2015; c) písemného objasnění předložených informací či dokladů k prokázání kvalifikace uchazeče KAD spol. s r.o., doručeného povinnému subjektu dne 8. 9. 2015 v 9:47 hod. (včetně všech příloh); d) protokolu o dokončení posouzení kvalifikace uchazečů o veřejnou zakázku ze dne 8. 9. 2015; e) písemného vysvětlení nabídky uchazeče KAD spol. s r.o., doručeného povinnému subjektu dne 10. 9. 2015 v 11:11 hod. (včetně všech příloh). Žalovaná jako důvody odmítnutí poskytnutí požadovaných informací uvedla následující: 1) ustanovení § 80 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), je speciálním ustanovením rozšiřujícím výčet důvodů pro odmítnutí žádosti obsažený v zákoně č. 106/1999 Sb.; 2) žádost je dotazem na názory, dotazem na budoucí rozhodnutí a předpokládá vytváření nových informací povinným subjektem; 3) poskytnutím požadovaných informací by bylo zasaženo do soukromí třetích osob, došlo by ke sdělení osobních údajů těchto osob; 4) požadované informace jsou informacemi vzniklými bez použití veřejných prostředků, které byly předány osobou, jíž takovou povinnost zákon neukládá, a zároveň nesdělila, že s poskytnutím informací souhlasí; 5) požadované informace jsou obchodním tajemstvím. [5] Žalobce dále uvedl, že důvody 1), 2) a 3) byly uvedeny v odůvodnění prvního a druhého odmítavého rozhodnutí, důvody 4) a 5) pak žalovaná uváděla zejména ve třetím, čtvrtém a pátém odmítavém rozhodnutí. Konstatoval, že za součást odůvodnění odmítavých rozhodnutí nelze považovat skutečnost zmíněnou v prvním ze zrušujících rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 11. 1. 2016, č.j. 55072/2016-025, ve kterém bylo správnímu orgánu I. stupně uloženo „odůvodnit, v jakých ohledech a jakým způsobem se požadované informace vztahují k probíhajícímu řízení u ÚOHS, na něž se povinný subjekt odvolává.“ Žalovaná dle žalobce nikdy nedala najevo, že by jakékoliv probíhající řízení bylo důvodem pro odmítnutí žádosti, naopak v následujícím odmítavém rozhodnutí uvedla, že „netrvá na své původní argumentaci, podle které odmítl vydat požadované dokumenty, protože probíhalo správní řízení u ÚOHS.“ Žalobce dále uvedl, že za důvod pro odmítnutí žádosti nepovažuje ani odkaz žalované na ustanovení § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., jež byl uplatněn bez jakékoliv bližší konkretizace. [6] Žalobce následně uplatnil námitky do jednotlivých důvodů pro odmítnutí žádosti. K důvodu 1) – argumentace ustanovením § 80 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách – žalobce namítal, že toto ustanovení nezakládá zvláštní důvod pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informací, což vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2010, č.j. 1 As 28/2010. Žalovaná tak dle žalobce postupovala vědomě v rozporu se zákonem i jeho výkladem, který poskytl Nejvyšší správní soud. [7] K důvodu 2) – žádost je dotazem na názory, na budoucí rozhodnutí atd. – žalobce namítal, že nikdy nežádal žalovanou o „právní analýzu, hodnocení či zpracování smluv a podání“, proti čemuž se žalovaná ohrazovala. Žádost dle žalobce jasně odkazuje na konkrétní dokumenty, z nichž všechny byly v době podání žádosti vypracovány, neboť se týkaly veřejné zakázky, jejíž dodavatel byl v době podání žádosti vybrán a zakázka byla plněna. [8] K důvodu 3) – zásah do soukromí třetích osob, poskytnutí jejich osobních údajů – žalobce namítal, že žalovaná disponovala výslovnou právní úpravou (ustanovení § 8a zákona č. 106/1999 Sb.) ukládající jí závazný postup při poskytování listin, o nichž se domnívá, že obsahují osobní údaje, jednak jejím vyčerpávajícím a jednoznačným judikatorním výkladem (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č.j. 7 As 20/2013-23, a ze dne 28. 3. 2008, č.j. 3 As 13/2007-75), přesto žádost odmítla. [9] K důvodu 4) – požadované informace jsou informacemi vzniklými bez použití veřejných prostředků atd. – žalobce namítal, že tento důvod nemůže být považován za relevantní ve vztahu ke všem požadovaným dokumentům, jelikož se jednalo mimo jiné o protokoly vypracované zadavatelem v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku, tedy o informace zjevně vzniklé v souvislosti s využitím veřejných prostředků a nepocházející od třetích osob. Dále uvedl, že uchazeči o plnění veřejné zakázky svou účastí v řízení dostatečně projevili svůj souhlas seznámit s poskytnutými údaji nejen zadavatele a ostatní uchazeče, ale rovněž veřejnost, která požívá práva kontrolovat vynakládání veřejných financí. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, č.j. 10 As 59/2014-41. [10] K důvodu 5) – obchodní tajemství – pak žalobce namítal, že v průběhu řízení byl seznámen s celou řadou úvah souvisejících se zákonnými znaky obchodního tajemství, přičemž mu byl poskytnut exkurz do právní úpravy obchodního tajemství v evropských i exotických zemích, avšak žalovaná v žádném ze svých rozhodnutí neobjasnila, jakým způsobem mají být znaky obchodního tajemství naplněny v projednávané věci. [11] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a zároveň aby žalované nařídil, aby žalobci poskytla informace dle jeho žádosti ze dne 30. 11. 2015. [12] Žalovaná v písemném vyjádření k podané žalobě ze dne 6. 10. 2016 navrhla její zamítnutí. Úvodem konstatovala, že v mezidobí bylo vydáno rozhodnutí ÚOHS, a to ve prospěch žalované, a proto již netrvá na své původní argumentaci, podle které odmítla vydat požadované dokumenty, protože probíhalo správní řízení u ÚOHS. [13] K důvodu 1) pro odmítnutí žádosti žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 3 As 66/2015-30. K námitce žalobce, že se nejedná o dokumenty pořízené osobou, která není povinná podle zákona, žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, č.j. 10 As 59/2014-41, přičemž v daném případě se informace neposkytne, neboť osoba, jež informaci předala, ne