6 As 33/2011 — Nejvyšší správní soud

9 A 121/2016- 50 - text 15 9 A 121/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Mgr. Ing. J. B., narozený XX. YY. ZZZZ bytem O., P. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Mgr. Bc. L. P. bytem L., Č. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2016 č. j. MV-17016-5/KM-2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 4. 7. 2016 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2016, č. j. MV-17016-5/KM-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce ze dne 4. 4. 2016 a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 17. 3. 2016, č. j. KRPA-477708-14/ČJ-2015-0000KR (dále jen „povinný subjekt“), kterým byla podle ust. § 15 odst. 1 s odkazem na ust. § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „informační zákon“), částečně odmítnuta jeho žádost ze dne 30. 11. 2015 o poskytnutí informací, a to v části dotazu uvedeného pod bodem 4) ve znění: „zda byl plk. Mgr. Bc. L. P., tehdejší ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, přede dnem 1. 1. 1990 členem nebo kandidátem Komunistické strany Československa“ (dále jen „KSČ“). II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce v odvolání setrval na svém požadavku na poskytnutí požadované informace uvedené pod bodem 4) jeho žádosti. Žalovaný k námitce žalobce, že povinný subjekt požadovanou informací disponuje, neboť tatáž informace měla být již dříve poskytnuta jinému žadateli, uvedl, že povinný subjekt se v případě žádosti jiného žadatele o poskytnutí shodné informace vyjádřil k předmětné otázce sdělením ze dne 8. 8. 2013, č. j. KRPA-281000-2/ČJ-2013-0000KR tak, že informaci „neeviduje“. Byť taková odpověď mohla být ze strany povinného subjektu poněkud zavádějící, lze ji podle názoru žalovaného považovat toliko jako potvrzení skutečnosti, že povinný subjekt danou informací nedisponuje. 3. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí posuzoval, zda některý právní předpis ukládá povinnému subjektu povinnost, na jejímž základě by musel s informací disponovat a dospěl k závěru, že tomu tak není. Vyšel z ust. § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), podle kterého je povinný subjekt jakožto správce osobních údajů povinen shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze ke stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanového účelu, který vyplývá z ust. § 202 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), tj. ty, které souvisí s výkonem služby. Jedním z předpokladů pro výkon služby je u osob narozených před 1. 12. 1971 splnění podmínek uvedených v ust. § 3 zákona č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 279/1992 Sb.,“), mezi něž patří mimo jiné i ta skutečnost, že občan v době od 25. 2. 1948 do 17. 11. 1989 nebyl ve funkci tajemníka KSČ od okresního nebo jemu na roveň postaveného výboru výše, členem předsednictva těchto výborů, členem ústředního výboru KSČ, členem Byra pro řízení stranické práce v českých zemích nebo členem Výboru pro řízení stranické práce v českých zemích. Členství v KSČ tedy není překážkou pro výkon funkce policisty ex lege a jedná se tudíž o údaj, který nesouvisí s předpokladem pro výkon služby u povinného subjektu a ten tedy nemá povinnost takovou informací disponovat. Navíc se dotčená osoba na dotaz povinného subjektu vyjádřila v tom smyslu, že tuto informaci neposkytne. Vyhledávání informace pak nelze požadovat po povinném subjektu za situace, kdy jí disponovat nemusí a nedisponuje. Žalovaný nerozporuje, že rozvíjení úvah nad kvalifikačními a morálními předpoklady k výkonu veřejné funkce je legitimní součástí veřejného diskurzu na téma fungování orgánů veřejné moci, není však podstatná pro řešení věci, neboť povinný subjekt informací nedisponuje a právní předpisy mu tuto povinnost ani neukládají. 4. Žalovaný tak s ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že rozhodnutí povinného subjektu bylo vydáno v souladu se zákonem, proto akceptoval právní úvahu povinného subjektu a odvolání žalobce zamítl. III. Žaloba 5. Žalobce v žalobě namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí. 6. Žalobce označil tvrzení žalovaného, že povinný subjekt požadovanou informací nedisponuje, za nepravdivé. Uvedl, že dotčená osoba (zde osoba zúčastněná na řízení) byla a je ředitelem povinného subjektu, tedy úřední, veřejně činnou osobou, která je placena z veřejných prostředků a měl by se tak na ní aplikovat závěr Ústavního soudu vyslovený v nálezu sp. zn. I. ÚS 517/10 ze dne 15. 11. 2010, ve kterém Ústavní soud připomněl svůj předchozí nález sp. zn. IV. ÚS 23/05 ze dne 17. 7. 2007. Ústavní soud vyslovil obecný právní názor, že profesionální sféra osob působících ve veřejném životě a informace o ní, tedy včetně údaje o profesní minulosti, náleží do sféry veřejné. Dále Ústavní soud uvedl, že profesionální sféra se netýká jen úzce formálního výčtu dosud zastávaných profesních funkcí, ale že ji naplňují zásadně veškeré aspekty osobnosti objektivně způsobilé mít souvislost s výkonem dané funkce. Ústavní soud dále uvedl, že jde o legitimní otázku veřejného zájmu o těchto veřejných věcech veřejně diskutovat a kritizovat je, což zdůraznil již v nálezu sp. zn. I. ÚS 453/03 ze dne 11. 11. 2005. Žalobce uvedl, že mezi tyto informace, na jejichž poskytnutí má právo, nepochybně patří informace nejen o kvalifikaci, výši platu, ale i o morálních předpokladech k výkonu veřejné funkce. Požadovaná informace o členství nebo kandidátství v KSČ osoby zúčastněné na řízení – tj. osoby veřejně činné – se týká veřejné sféry, neboť může být otázkou veřejného zájmu, proto spadá pod ochranu čl. 17 odst. 1, 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (základní právo na informace) a důsledně vzato i pod ochranu čl. 15 odst. 1 věty první Listiny základních práv a svobod a čl. 9 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (ve smyslu ochrany svobody myšlení), k čemuž žalobce odkázal opakovaně na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/10 ze dne 15. 11. 2010. Odmítnutí poskytnutí požadované informace s odkazem na ust. § 4 písm. a) a b) zákona o ochraně osobních údajů proto s odkazem na tento judikát Ústavního soudu není důvodné. Předmětnou informací pak povinný subjekt podle žalobce disponuje, což je dostatečně zřejmé z toho, že v roce 2013 takovou informaci poskytl již jinému žadateli o informace, a to ve věci vyřizované dne 8. 8. 2013 pod č. j. KRPA-281000-2/ČJ-2013-0000KR. Tím, že žalovaný požadovanou informaci neposkytl též žalobci, porušil princip rovnosti v právech vyplývající z čl. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i z ust. § 2 odst. 4 správního řádu. 7. Žalobce dále uvedl, že z hlediska povinnosti poskytnout požadovanou informaci není podstatné, zda povinný subjekt je povinen takovou informaci mít, nýbrž zda jí skutečně disponuje či nikoli. Pokud povinný subjekt požadovanou informaci má, pak je povinen ji žalobci poskytnout, i kdyby povinnost disponovat touto informací neměl. K tomuto žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2015, č. j. 6 As 136/2014 - 41. Žalobce pak znovu poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/10 ze dne 15. 11. 2010 podle kterého „ze skutečnosti, že ty které orgány veřejné moci předmětným údajem momentálně fakticky - snad - nedisponují, však neplyne, že je tento stav do budoucna neměnný. Tedy, že jej nelze změnit např. vyžádáním si informací od dotyčných jednotlivců jako svých zaměstnanců za účelem dosažení nezbytného ústavně souladného stavu, tj. realizace ústavní povinnosti státu poskytovat informace dle čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy; bude ovšem namístě hledat v tomto směru i cesty jiné.“. Touto cestou pak podle žalobce může být například personální spis příslušníka SNB vedený před rokem 1990, ve kterém se údaje o členství v KSČ pečlivě zaznamenávaly. 8. Žalobce odmítl, že by svojí ž