7 As 24/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 21/2016- 45 - text 10 9A 21/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobce A. Z. bytem …. zastoupen Mgr. Filipem Hajným, advokátem, sídlem Moskevská 60, Praha 10 proti žalovanému ČEPRO, a.s., IČO: 601 93 531 sídlem Dělnická 12, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí předsedy představenstva žalovaného ze dne 3. 12. 2015, č. j. od-00130/GŘ/15, takto: I. Rozhodnutí předsedy představenstva žalovaného ze dne 3. 12. 2015, č. j. od-00130/GŘ/15, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Filipa Hajného, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a obsah správního spisu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy představenstva žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti výroku II. rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2015, č. j. od-00342/OP/15 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný částečně odmítl žádost žalobce o poskytnutí informací podanou podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“). 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobce podal dne 7. 10. 2015 u žalovaného žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb. Konkrétně požadoval informace, zda mezi žalovaným a JUDr. Radmilou Kleslovou je uzavřena nějaká smlouva; informace o tom, jaké plnění z těchto smluv vyplývá; a znění těchto smluv. 4. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný částečně žádosti vyhověl a žalobci poskytl informaci o existenci smlouvy a o podstatě plnění z této smlouvy. Žádosti o poskytnutí znění smlouvy však nevyhověl (výrok II prvoinstančního rozhodnutí) s odkazem na § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. 5. V odůvodnění žalovaný připomněl základní smysl a účel zákona, kterým je zajištění kontroly veřejnosti při nakládání s veřejnými prostředky ze strany subjektů, na které zákon dopadá. Je nutné rozlišovat mezi společností s majetkovou účastí státu, která je v rámci své činnosti podporována veřejnými prostředky či jinými dotačními prostředky, a společností s majetkovou účastí státu, která výlučně hospodaří s finančními prostředky, které generuje z výsledků svých obchodních aktivit. Právě do této druhé skupiny společností patří i žalovaný, který hospodaří výlučně z výnosů své obchodní činnosti, tedy nedisponuje s veřejnými prostředky. JUDr. Kleslová nebyla v rámci poskytovaných služeb pro ČEPRO, a.s. vyplácena z veřejných prostředků a nebyla tedy současně v tomto směru příjemcem těchto prostředků, v jejichž případě by bylo povinné sdělit informace v žadatelem požadovaném rozsahu, tj. konkrétně zpřístupnit žadateli předmětnou smlouvu upravující vztah mezí JUDr. Kleslovou a žalovaným. 6. Žalovaný dále zdůraznil, že při procesu uzavírání smlouvy o poskytování právních služeb se smluvní strany dohodly na tom, že určité skutečnosti obchodní povahy budou považovány za obchodní tajemství ve smyslu § 17 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, pokud nebyl udělen souhlas s jejich užitím a zveřejněním. ČEPRO, a.s. nedisponuje souhlasem JUDr. Kleslové ke zveřejnění požadované smlouvy. 7. Předseda představenstva žalovaného napadeným rozhodnutím odmítnutí poskytnutí znění smlouvy potvrdil. Přitom se ztotožnil s názorem žalovaného v prvostupňovém rozhodnutí, na které odkázal. II. Argumentace účastníků 8. Žalobce v žalobě namítá, že zákon č. 106/1999 Sb. se nevztahuje pouze na subjekty hospodařící s veřejnými prostředky, ale všechny veřejné instituce ve smyslu § 2 odst. 1 tohoto zákona. Je vyloučeno, aby obchodním tajemstvím byla smlouva jako celek. 9. Žalovaný navrhl žalobu odmítnout nebo zamítnout. Žalovaný v prvé řadě s odkazem na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2018, č. j. 5 A 97/2015-32, uvedl, že není povinnou osobou dle zákona č. 106/1999 Sb. Pokud by soud dospěl k jinému závěru, tak dle žalovaného je napadené rozhodnutí v souladu se zákonem. 10. Žádost žalobce o poskytnutí informace směřovala do osobní sféry obchodního partnera žalovaného a zároveň se dotýkala konkurenčně významných informací zasahujících sféru obchodních aktivit žalovaného. Jednalo se o obchodní tajemství. Požadovaná informace představuje skutečnost obchodní povahy, související s podnikem, má pro žalovaného potencionální materiální hodnotu a není v příslušných obchodních kruzích běžně dostupná. Navíc smluvní strany projevily vůli na utajení této informace a její utajení rovněž odpovídajícím způsobem zajišťují. Žalovaný doplnil, že v minulosti byla žalobci poskytnuta informace o tom, že JUDr. Kleslová realizuje pro žalovaného právní služby v oblasti legislativy. Tato právní služba je pro žalovaného v mnoha aspektech velmi specifická a klíčová, neboť může značně ovlivnit jeho postavení a směřování v různých oblastech jeho strategických a obchodních aktivit. Z tohoto důvodu tedy žalovaný v rámci řádné ochrany svých zájmů nezveřejnil podrobné informace o této spolupráci. 11. Na posuzovanou žádost nebylo také možné aplikovat výjimku obsaženou v ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. Žalovaný hospodaří výlučně z výnosů své obchodní činnosti, není v tomto ohledu závislý na svém akcionáři a nedisponuje tedy veřejnými prostředky. Finanční prostředky, se kterými žalovaný disponuje, jsou nepochybně finančními prostředky náležejícími do jeho majetkové sféry a do sféry vlastnictví jediného akcionáře, kterým je Česká republika, přecházejí až v případě, kdy je zisk žalované společnosti ve formě dividendy vyplacen jedinému akcionáři. V posuzované věci tedy JUDr. Kleslová nebyla za poskytované právní služby vyplácena z veřejných prostředků. 12. Žalobce v replice nesouhlasil, že by žalobu bylo možno odmítnout a trval na tom, že žalovaný je povinnou osobou podle zákona č. 106/1999 Sb. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze 13. Městský soud na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního). 14. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 76 odst. 1 soudního řádu správního. 15. Městský soud se nejdříve zabýval otázkou, zda žalovaný je povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb. 16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. V dané věci je mezi účastníky sporné, zda žalovaný je „veřejnou institucí“. 17. K pojmu „veřejná instituce“ se v nálezu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16, obsáhle vyjádřil Ústavní soud. Ústavní soud předně zopakoval kritéria z nálezu sp. zn. I. ÚS 260/06, podle kterých se určuje, zda jde o veřejnou instituci. Zařazení určitého subjektu pod instituci veřejnou či soukromou musí vyplývat z „převahy“ znaků, jež jsou pro instituci veřejnou či soukromou typické. Těmito znaky jsou (viz bod 58 nálezu IV. ÚS 1146/16): a) způsob vzniku či zániku instituce (z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkonu), b) hledisko osoby zřizovatele (z pohledu toho, zda je zřizovatelem instituce jako takové stát, či nikoliv; pokud ano, jedná se o znak vlastní veřejné instituce), c) subjekt vytvářející jednotlivé orgány instituce (z toho pohledu, zda dochází ke kreaci orgánů státem, či nikoliv; jestliže ano, jde o charakteristický rys pro veřejnou instituci), d) existence či neexistence státního dohledu nad činností instituce (existence státního dohledu je typická pro veřejnou instituci), a e) veřejný nebo soukromý účel instituce (veřejný účel je typickým znakem veřejné instituce). Uplatnění těchto znaků byla potvrzena i v následujících nálezech Ústavního soudu (viz např. sp. zn. I. ÚS 1262/17). 18. Zároveň je nutno zdůraznit, že Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1146/16 posuzoval situaci odlišného subjektu, a to společnosti ČEZ, a.s. a ve vztahu k ní dospěl k závěru, že není povinným subjektem dle zákona č. 106/1999 Sb. Z nálezu však lze dovodit, že tento závěr nelze uplatnit ve vztahu k takové obchodní korporaci, v níž je stát, územně samosprávný celek či jiný povinný subjekt podle zákona č. 106/1999 Sb. jejím jediným společníkem, případně pokud se všichni její společníci sestávají z těchto subjektů (viz body 63 a 71 předmětného nálezu). Tento závěr je podpořen následným nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1262/17 ze dne 27. 3. 2018. V tomto nálezu Ústavní soud za aplikace výše zmíněných kritérií dovodil, že stěžovatelka Pražská plynárenská Servis distribuce, a.s. j