2 As 368/2020 — Nejvyšší správní soud

10 A 191/2019- 76 - text 14 10 A 191/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: JUDr. K. V. bytem … zastoupena doc. JUDr. Bc. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1 proti žalované: ministryně spravedlnosti sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2019, č. j. MSP-6/2019-ODKA/KN/1, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2019, č. j. MSP-6/2019-ODKA/KN/1, se zrušuje. II. Žalovaná je povinna zaplati žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám doc. JUDr. Bc. Tomáše Gřivny, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně je trestní soudkyní Okresního soudu v Chomutově a také předsedkyní tohoto soudu. Jako samosoudkyně rozhodovala v trestní věci sp. zn. 3 T 19/2019, v níž byli zastupitelé města Postoloprty obžalováni pro skutek spočívající podle obžaloby v tom, že v důsledku jejich jednání došlo dne 15. 1. 2016 k uzavření kupní smlouvy, jíž byla nemovitost ve vlastnictví města prodána soukromým osobám za cenu 1 000 000 Kč, ačkoliv její cena v daném místě a čase obvyklá činila 1 502 840 Kč. Obžalovaní tedy měli městu svým postupem způsobit škodu ve výši 502 840 Kč, a tím se dopustit přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku. 2. Žalobkyně v dané trestní věci nejprve všechny obžalované uznala vinnými ze skutku uvedeného v obžalobě s totožnou kvalifikací trestním příkazem ze dne 29. 3. 2017, č. j. 3 T 19/2019 - 958. Všichni obžalovaní proti tomuto trestnímu příkazu podali odpor, načež po provedení hlavního líčení žalobkyně všechny (až na jednoho, jehož trestní stíhání bylo přerušeno v důsledku získání poslanecké imunity) zprostila obžaloby rozsudkem ze dne 3. 4. 2019, č. j. 3 T 19/2017 - 1492, proti němuž nebyly žádnou stranou trestního řízení podány opravné prostředky. 3. Obžaloba byla původně založena na znaleckém posudku ohledně ceny sporné nemovitosti, který sice dospěl k ceně 1 502 840 Kč, avšak jednalo se o cenu stanovenou podle předpisů o oceňování majetku, tedy nikoliv cenu obvyklou v daném místě a čase, podle níž se posuzuje způsobená škoda dle § 137 trestního zákoníku. Po podání obžaloby sami obvinění předložili posudek jiného znalce, který obvyklou cenu stanovil na 1 100 000 Kč. Žalobkyně následně v hlavním líčení přibrala znalecký ústav, který ve svém posudku uzavřel, že obvyklá cena činila pouze 950 000 Kč. Na základě tohoto skutkového zjištění bylo zřejmé, že obvinění městu nemohli prodejem nemovitosti za cenu 1 000 000 Kč žádnou škodu způsobit, a proto byli nakonec zproštěni obžaloby. 4. Žalovaná měla za to, že se v uvedené věci dopustily pochybení jak dozorová a dohledová státní zástupkyně, tak žalobkyně jako soudkyně. Podle názoru žalované měly státní zástupkyně i žalobkyně (soudkyně) okamžitě rozpoznat, že znalecký posudek, na jehož základě byla podána obžaloba, není pro posouzení viny obviněných použitelný, a tomu uzpůsobit svůj postup. V postupu státních zástupkyň žalovaná spatřovala kárné provinění, a podala proti nim tedy kárný návrh, o němž rozhodl kárný senát Nejvyššího správního soudu rozhodnutím ze dne 17. 6. 2020, č. j. 12 Ksz 7/2019 - 196; v případě dozorující státní zástupkyně dospěl, zjednodušeně řečeno, k závěru, že sice pochybila tím, že včas neodhalila použití nesprávného znaleckého posudku, její pochybení však hraničně nedosáhlo závažnosti kárného provinění (srov. bod 251 rozhodnutí); obě státní zástupkyně byly kárného obvinění zproštěny. 5. V případě žalobkyně (soudkyně) měla žalovaná za to, že se dopustila pochybení vydáním trestního příkazu, avšak toto pochybení dle žalované nedosahovalo závažnosti kárného provinění. Proto za něj žalobkyni uložila výtku podle § 88a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Proti této výtce směřuje nyní projednávaná žaloba. II. Napadené rozhodnutí 6. Žalovaná uložila žalobkyni výtku za jednání které konkrétně popsala tak, že „jako samosoudkyně ve věci sp. zn. 3T 19/2017 dne 29. 3. 2017 vydala trestní příkaz, č. j. 3T 19/2019-958, kterým … uznala obžalované Mgr. Z. P., Mgr. K. S., Ing. R. M., Ing. P. R., Mgr. K. F., Ing. J. P., L. K., V. I., H. E. a P. E. vinnými ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny podmínky dané § 314e odst. 1 trestního řádu, čímž … porušila povinnost stanovenou § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích“. 7. V odůvodnění výtky žalovaná uvedla, že rozhodnutí soudce, byť opřené o určitý právní názor, může představovat zaviněné porušení povinností soudce. V dané situaci měla žalobkyně vydat trestní příkaz pouze tehdy, pokud by podle § 314e trestního řádu byla vina obviněných prokázána spolehlivě. Tak tomu ovšem být nemohlo, protože závěr o vině obviněných byl evidentně založen na znaleckém posudku o ceně nemovitosti, který byl vypracován podle předpisů o oceňování majetku, a nebyl tedy pro trestní řízení použitelný. Tuto skutečnost ostatně v hlavním líčení odhalil revizní znalecký posudek, na jehož základě byli nakonec obvinění zproštěni obžaloby. 8. Ohledně zvoleného opatření žalovaná uvedla, že obvinění v důsledku pochybení žalobkyně po státu nárokují náhradu újmy ve výši přesahující 21 milionů Kč, a jednalo se tak o pochybení relativně závažné. Na druhé straně však dle žalované nesprávný postup žalobkyně nebyl jedinou příčinou celé situace, a proto postačilo uložení výtky dle § 88a zákona o soudech a soudcích. III. Žaloba 9. Žalobkyně uplatnila v zásadě jen jediný žalobní bod, který obsáhle rozvedla. Uvedla, že výtkou bylo zasaženo do její nezávislosti jednak jako soudkyně, jednak jako předsedkyně Okresního soudu v Chomutově. Žalobkyně výslovně namítla, že jí výtka byla uložena „právě jakožto ‚předsedkyni Okresního soudu‘, nikoliv jen jako samosoudkyni, byť je jí vytýkáno pouze pochybení při výkonu soudcovské činnosti, nikoliv činnosti předsedkyně okresního soudu“. 10. Žalobkyně připomněla, že nezávislost soudní moci je ústavně chráněna; sem patří jak institucionální nezávislost, tak nestrannost v konkrétní věci. Dle názoru žalobkyně došlo uložením výtky k zásahu do obou aspektů soudcovské nezávislosti, neboť jí byl žalovanou v zásadě předestřen právní názor, podle kterého měla postupovat, pokud se chtěla vyhnout disciplinárnímu postihu. Rozhodnutí trestním příkazem podle § 314e zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, (dále jen „trestní řád“) je dle názoru žalobkyně rozhodnutím ve věci samé, které podléhá stejným garancím jako jakékoliv jiné soudcovské rozhodování. Trestní příkaz se sice neodůvodňuje, avšak i přesto je vydáván na základě volné úvahy soudce po zhodnocení důkazů. 11. Odkaz žalované na judikaturu kárných senátů rozhodujících ve věcech soudců, dle níž lze soudce za určitých okolností postihnout i za pochybení při rozhodovací činnosti, byl dle názoru žalobkyně nepřípadný. V konkrétním rozhodnutí, na něž žalovaná odkázala, byl soudce postižen za nerespektování jednoznačných procesních podmínek stanovených zákonem pro přezkum ochranných opatření, nikoliv za volnou úvahu při hodnocení důkazů. Nejednalo se tedy o srovnatelné situace. 12. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že se výtka zčásti dotýká dosud pravomocně neskončené věci. O vině jednoho z obžalovaných, který je poslancem Parlamentu České republiky, totiž dosud nemohlo být rozhodnuto, neboť nebyl k trestnímu stíhání Poslaneckou sněmovnou vydán, a jeho stíhání je proto přerušeno až do skončení imunity. Tato skutečnost dále posiluje zásah napadeného rozhodnutí do soudcovské nezávislosti žalobkyně. IV. Vyjádření žalované a replika žalobkyně 13. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Uvedla, že text ustanovení § 88a zákona o soudech a soudcích nevylučuje, aby byla soudci uložena výtka za méně závažné porušení povinností, kterého se dopustí při rozhodovací činnosti. Jestliže judikatura kárných senátů dovodila, že rozhodovací činnost může v závažných případech představovat kárné provinění, pak dle žalované neexistuje důvod, proč by nemohla být za méně závažné, ale typově stejné jednání uložena výtka. 14. Ustanovení § 314e trestního řádu dle žalované klade na samosoudce rozhodujícího trestním příkazem zcela jednoznačný požadavek, aby měl vinu za spolehlivě prokázanou shromážděnými důkazy. V nyní projednávané věci je dle žalované zcela evidentní, že žádné takové důkazy ve spise v době, kdy žalobkyně trestní příkaz vydala, nebyly. Žalobkyně se tedy dle žalované dopustila zjevného porušení zákona, a uložení výtky proto bylo namístě. Žalobní námitky procesního charakteru dle žalované taktéž nebyly důvodné. 15. Žalobkyně na vyjádření žalované reagovala replikou, v níž setrvala na své argumentaci uplatněné j