7 As 31/2011 — Nejvyšší správní soud

11 A 175/2019- 52 - text 10 11 A 175/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudkyň JUDr. Hany Veberové a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: M. F. zastoupeného Mgr. Leonidem Kusharenkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 21 proti žalované: Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem v Praze 4, náměstí Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 255/SO za účasti: A. F. zastoupeného matkou D. M. o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2019, č. j. MV-136402-4/SO-1019, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaná“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 5. 9. 2019, č. j. OAM-6215-83/PP-2012. Uvedenými rozhodnutími byla podle ustanovení § 87e odst. 1 s odkazem na § 87d odst. 1 písm. b/ zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území s odůvodněním, že správní orgány shledaly odůvodněné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalobní body 2. Žalobce v podané žalobě shrnul dosavadní průběh správního řízení, v němž podal dne 28. 5. 2018 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu za účelem sloučení rodiny se svým synem, občanem České republiky. Ministerstvo vnitra vyhotovilo úřední záznam, podle něhož odděleně a mimo spis uchovává záznamy obsahující utajované informace poskytnuté Policií České republiky a zpravodajskými službami. Ministerstvo vnitra v obecné rovině konstatovalo, že žalobcovo osobní jednání představuje nebezpečí pro bezpečnost České republiky a jejích obyvatel svou zaměřeností na osoby či skupiny, které propagují užití násilí k dosažení svých politických a jiných cílů. 3. Žalobce namítl, že ve skutečnosti není možné, aby se s předmětnými dokumenty seznámil, neboť je zřejmé, že by tím došlo ke zmaření účelu jejich utajení. Žalobce odkázal na to, že správnímu orgánu bylo doručeno vyjádření paní D. M., matky nezletilého syna, která správním orgánům sdělila, že žalobce žije na území České republiky již od počátku devadesátých let, s paní M. se poznali v roce 2005 a dne 23. 9. 2010 se jim narodil syn A. Žalobce bydlí ve společném bytě, který má v osobním vlastnictví, nezletilý nyní žije i s matkou u jejích rodičů v Ř., k čemuž je v minulosti donutila finanční situace rodiny. Žalobce již několik let pracuje ve stavební firmě D. s. r. o., se synem má pevný a hezký vztah, tráví spolu víkendy, podle svých možností mu kupuje oblečení, hračky, elektroniku i sportovní potřeby. Minulý rok byli v Tuniské republice za rodinou žalobce, pro výchovu a správný psychický vývoj nezletilého je role otce nezbytná, což dotvrzují i psychologové z Centra pro rodinu Slunečnicová zahrada. Nezletilý je závislý i na otcově finanční podpoře, žalobce se podílí na výchově a výživě syna, legálně pracuje, nemá záznam v rejstříku trestů a nepáchá žádnou trestnou činnost. 4. Žalobce v podané žalobě dále namítl, že v případě, že podkladem pro rozhodnutí správního orgánu jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek podle ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), uchovávány odděleně mimo spis, může se účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účely jejich utajení. Není-li to možné, sdělí se takovému účastníku alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Žalobce namítá, že správní orgány obsah stanoviska v odůvodnění neuvedly, pouze se omezily na konstatování, že v případě žalobce byl naplněn důvod pro zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu. 5. Žalobce v této souvislosti namítl, že podle § 36 odst. 3 správního řádu musí být účastníkům řízení před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost, aby se vyjádřili k podkladům rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci by bylo možné pokládat za podklady, kterými bude správní orgán provádět důkaz listinou podle § 53 správního řádu, a proto se ustanovení § 38 odst. 6 správního řádu musí vztahovat i na ně. Z tohoto pohledu žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a pokud jde o § 38 odst. 6 správního řádu, tento byl změněn zákonem č. 183/2017 Sb. s účinností ode dne 1. 7. 2017, přičemž žalovaný se nijak nevypořádal s danou problematikou, ani se závěrem č. 25 poradního sboru Ministerstva vnitra ze dne 5. 12. 2005 ohledně nahlížení do spisu obsahujícího utajované informace. Napadené rozhodnutí je podle názoru žalobce v rozporu se zákonem. 6. Žalobce má za to, že žalovaný měl napadené rozhodnutí jednoznačně odůvodnit podle ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců a při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona zohlednit zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby návazné na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem. To však správní orgány v této věci neučinily a jejich rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné. 7. Žalobce v podané žalobě rovněž namítl, že jeho žádost byla podána již v květnu 2010, zatímco rozhodnutí o ní bylo vydáno až v září 2019. Podle názoru žalobce čas a jeho plynutí hrají velmi podstatnou roli v rámci veškerých lidských činností. V průběhu času dochází přirozeně ke změnám okolností rozhodných pro jakoukoli právní záležitost, proto je účelné, aby zásada rychlosti řízení byla normativně zakotvena. V předmětné správní záležitosti se jedná zejména o ustanovení § 169t zákona o pobytu cizinců a § 71 odstavce 1 správního řádu, přičemž v dané věci nebyla splněna podmínka, podle níž má každý právo na to, aby byla jeho žádost projednána spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě. Žalobce rovněž namítl, že osobní chování žadatele musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, a proto odůvodnění, které přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisí s generální prevencí, není přípustné. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě uvedla, že po posouzení obsahu utajovaných informací má za to, že v případě žalobce byl naplněn důvod pro zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu. 9. K námitce, že se žalobce před vydáním rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu nemohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, žalovaná poukázala na to, že v případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek § 17 odst. 3 správního řádu uchovávány odděleně mimo spis, může se účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účely jejich utajení. Není-li to možné, sdělí se účastníku alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Ministerstvo vnitra se nemohlo ve svém rozhodnutí podle § 169m odst. 2, 3 zákona o pobytu cizinců (s ohledem na režim utajení) zabývat konkrétními skutečnostmi uvedenými v utajovaných informacích. S ohledem na režim těchto informací nebylo ministerstvo oprávněno ani obsah těchto informací v napadeném rozhodnutí popsat a v rozhodnutí je jakkoli hodnotit. Povaha utajovaných informací neumožnila, aby Ministerstvo vnitra žalobce s jejich konkrétním obsahem v rámci správního řízení seznámilo, neboť umožněním toho, aby se žalobce seznámil s výše uvedenými informacemi, by došlo ke zmaření účelu jejich utajení a ministerstvo by zjevně postupovalo v rozporu se zákonem. 10. Pokud žalobce namítal nedostatečné posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce, žalovaná odkázala v plné míře na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí na straně 9. 11. Závěrem svého vyjádření žalovaná navrhla, aby Městský soud v Praze žalobu jako nedůvodnou zamítl. Osoba zúčastněná na řízení 12. Žalobce v podané žalobě označil jako účastníka řízení kromě své osoby i nezletilého A.F., aniž by však z textu žaloby vyplynulo, že se skutkové a právní důvody tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí dotýkají bezprostředně i nezletilého. Ostatně ze spisu není ani zřejmý jakýkoli projev vůle nezletilého A. nebo jeho zákonného zástupce, aby nezlet