6 As 282/2018 — Nejvyšší správní soud

14 A 146/2019- 27 - text [OBRÁZEK]č. j. 14 A 146/2019- 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobce: Staves.cz, družstvo, IČ 262 46 449 sídlem Lipová 6, Stránice, Brno zastoupen JUDr. Ing. Janem Kopřivou, advokátem, sídlem Zahradnická 6, Brno proti žalované: Hospodářská komora České republiky sídlem Na Florenci 15, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 7. 2019, č. j. 702/5000/5000/2019, takto: I. Rozhodnutí Hospodářské komory České republiky ze dne 9. 7. 2019, č. j. 702/5000/5000/2019 a ze dne 2. 5. 2019, č. j. 485/5000/5000/2019, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. Jana Kopřivy, advokáta. Shodu s prvopisem potvrzuje T. V. 2 14 A 146/2019 Odůvodnění: I. Předmět řízení a obsah spisu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované, kterým byl potvrzen předchozí názor žalované vyjádřený ředitelem odboru usnadňování obchodu a služeb žalované v dopise ze dne 2. 5. 2019, č. j. 485/5000/5000/2019 (dále jen „rozhodnutí ze dne 2. 5. 2019“). Tímto rozhodnutím žalovaná odmítla žádost žalobce o poskytnutí informací podanou podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“). 2. Ze spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobce podal dne 8. 4. 2019 u žalované žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb. Konkrétně požadoval veškeré podklady, na základě kterých došlo k rozhodnutí o nezařazení žalobce do projektu zaměstnávání cizinců v Režimu Ukrajina. 4. Rozhodnutím ze dne 2. 5. 2019, které mělo povahu dopisu, žalovaná žalobci sdělila, že informace neposkytne, neboť není povinnou osobou dle zákona č. 106/1999 Sb. 5. Žalovaná v dopise, který je žalobou označen za napadené rozhodnutí, tento svůj názor potvrdila. II. Argumentace účastníků 6. Žalobce v žalobě namítá, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí ze dne 2. 5. 2019 jsou nezákonnými rozhodnutími. Podle žalobce je žalovaná povinným subjektem, neboť je veřejnou institucí podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. 7. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Trvá na tom, že se na ní nevztahuje zákon č. 106/1999 Sb. Zejména zdůraznila, že není veřejnou institucí ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze 8. Městský soud na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního). 9. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 76 odst. 1 soudního řádu správního. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. V dané věci je mezi účastníky sporné, zda žalovaná je „veřejnou institucí“. 11. K pojmu „veřejná instituce“ se v nálezu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16, obsáhle vyjádřil Ústavní soud. Ústavní soud předně zopakoval kritéria z nálezu sp. zn. I. ÚS 260/06, podle kterých se určuje, zda jde o veřejnou instituci. Zařazení určitého subjektu pod instituci veřejnou či soukromou musí vyplývat z „převahy“ znaků, jež jsou pro instituci veřejnou či soukromou typické. Těmito znaky jsou (viz bod 58 nálezu IV. ÚS 1146/16): a) způsob vzniku či zániku instituce (z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkonu), b) hledisko osoby zřizovatele (z pohledu toho, zda je zřizovatelem instituce jako takové stát, či nikoliv; pokud ano, jedná se o znak vlastní veřejné instituce), Shodu s prvopisem potvrzuje T. V. 3 14 A 146/2019 c) subjekt vytvářející jednotlivé orgány instituce (z toho pohledu, zda dochází ke kreaci orgánů státem, či nikoliv; jestliže ano, jde o charakteristický rys pro veřejnou instituci), d) existence či neexistence státního dohledu nad činností instituce (existence státního dohledu je typická pro veřejnou instituci), a e) veřejný nebo soukromý účel instituce (veřejný účel je typickým znakem veřejné instituce). Uplatnění těchto znaků bylo potvrzeno i v následujících nálezech Ústavního soudu (viz např. sp. zn. I. ÚS 1262/17). 12. V nyní posuzované věci lze k osobě žalované ve vztahu k výše zmíněným znakům uvést následující. 13. Žalovaná byla zřízena zákonem č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen „zákon o Hospodářské komoře“). Zřizovatelem byl tedy stát. A je to opět jenom stát, který může rozhodnout o zániku žalované. 14. Oproti tomu stát nemá vliv na kreaci orgánů žalované. Volební právo mají dle § 6 odst. 1 zákona o Hospodářské komoře výlučně členové komory. Podle § 5 odst. 1 zákona o Hospodářské komoře přitom členy hospodářské komory mohou být pouze právnické a fyzické osoby, které mají sídlo nebo bydliště na území České republiky a provozují podnikatelskou činnost. 15. Lze také částečně souhlasit s žalovanou, že stát nevykonává nad ní dohled, pokud se tím myslí dohled nad operativní činností orgánů žalované. Zcela bez dohledových pravomocí však stát není. Podle § 20 odst. 1 zákona o Hospodářské komoře představenstvo komory předkládá vládě České republiky do 15 dnů od schválení sněmem statut, jednací, volební a příspěvkový řád komory. Podle odstavce 2 poté vláda rozhodne do 30 dnů od předložení statutu, jednacího, volebního a příspěvkového řádu komory o jejich potvrzení; nepotvrdí je, jsou-li v rozporu s obecně závaznými právními předpisy nebo byly-li přijaty v rozporu s tímto zákonem. 16. Je pravdou, jak argumentuje žalovaná, že dohled nad zákonností interních předpisů subjektů soukromého práva stát také vykonává. Nejde však o kontrolu automatickou a kontrolorem není vláda. Podle § 258 občanského zákoníku každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku. Tento postup se uplatní i u obchodních korporací dle zákona o obchodních korporacích (viz např. § 191 a § 428 zákona o obchodních korporacích). Ingerence státu je tedy v případě žalované vyšší než u běžných subjektů soukromého práva. 17. Nicméně tato dosud aplikovaná kritéria dle soudu v dané věci neposkytují jednoznačný závěr o tom, zda žalovaná je veřejnou institucí ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Některé (znaky ad a) a b)) svědčí pro závěr, že jde u žalované o instituci veřejnou, jiné (znaky ad c) a částečně i d)) však o soukromou. Zásadní v dané věci tedy bude kritérium účelu žalované. 18. Podle § 2 zákona o Hospodářské komoře je Hospodářská komora zřízena za účelem podpory podnikatelských aktivit mimo zemědělství, potravinářství a lesnictví, k prosazování a ochraně zájmů a k zajišťování potřeb svých členů. Komora je sdružením podnikatelů (právnických i fyzických osob) přijatých za jejich členy. 19. V § 4 odst. 1 zákona o Hospodářské komoře jsou demonstrativně uvedeny činnosti komory: a) poskytují svým členům poradenské a konzultační služby v otázkách spojených s podnikatelskou činností, b) vydávají vyjádření podle zvláštních předpisů a odborná stanoviska, Shodu s prvopisem potvrzuje T. V. 4 14 A 146/2019 c) organizují vzdělávací činnost a spolupracují s orgány státní správy v zajišťování informačního servisu, profesního vzdělávání a forem rekvalifikace a při řešení problémů zaměstnanosti, d) na základě předchozího souhlasu členů zabezpečují propagaci a šíření informací o jejich podnikatelské činnosti, e) dbají, aby členové komor vykonávali podnikatelskou činnost odborně a v souladu s obecně závaznými právními předpisy, f) navazují a rozvíjejí styky s komorami a obdobnými institucemi v zahraničí a uzavírají s nimi dohody, šíří znalosti o ekonomických podmínkách a právních předpisech týkajících se obchodních vztahů se zahraničím a v souvislosti s tím vydávají a rozšiřují informativní a odborné publikace, g) vystavují osvědčení o skutečnostech důležitých v právních vztazích, které vznikají v mezinárodním obchodě; tato osvědčení mají povahu veřejných listin, h) zřizují a spravují zařízení a instituce na podporu rozvoje podnikání a vzdělanosti, i) spolupracují s podnikatelskými svazy a sdruženími na základě dohod uzavřených v souladu se statutem komor, j) zřizují stálé smírčí komise k předcházení obchodním sporům mezi svými členy, k) vykonávají vlastní hospodářskou činnost na podporu řádného plnění svých úkolů a v souladu se svým posláním, l) v