2 As 187/2017 — Nejvyšší správní soud

3 A 84/2016- 122 - text 30 3A 84/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Ludmily Sandnerové ve věci žalobkyně: Ing. H. F., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Fryntou sídlem Břevnovská 433/12, 169 00 Praha 6 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1 za účasti osoby účastněné na řízení: Ing. O. S., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Martinem Piškulou sídlem Neumannova 1476/5, 156 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2016, č. j. MHMP 231369/2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 1. 3. 2016, č. j. MHMP 231369/2016, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6 (dále též „stavební úřad“), odboru výstavby, ze dne 27. 10. 2014, č. j. MCP 6 075749/2014 (dále též „územní rozhodnutí“). 2. Územním rozhodnutím (ve znění napadeného rozhodnutí) stavební úřad z podnětu žádosti Ing. O. S. (dále též „stavebník“) ze dne 17. 3. 2014 (a rozšířené dne 18. 7. 2014) rozhodl o umístění stavby, o dělení pozemků a o udělení výjimky z čl. 8 odst. 2 vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška OTPP“). Tímto územním rozhodnutím stavební úřad pod výrokem I. povolil stavebníkovi výjimku z vyhlášky OTPP v čl. 8 odst. 2 tak, že vzájemnou odstupovou vzdálenost mezi novostavbou na východní straně a sousední stavbou čp. X stanovil na 5,90 m; výroky II. a IV. žalovaný v napadeném rozhodnutí vypustil bez náhrady, pod výrokem III. podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „stavební zákon“) a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“) rozhodl o umístění stavby „Novostavba dvojdomu (bytových domů) na pozemcích parc. č. X, X k. ú. X – X, Praha, X, X“ (dále též „stavební záměr“) na pozemcích par. č. X, X, X v k. ú. X a pod výrokem V. stanovil podmínky pro umístění stavby. 3. Námitky žalobkyně lze rozdělit do těchto žalobních bodů: 4. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost všech výroků obou rozhodnutí, které nebyly žalovaným zrušeny, jelikož závazná stanoviska, jež byly podkladem správního orgánu, v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009-150, nemají náležitosti podle § 67 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zejména postrádají odůvodnění. Nejsou tudíž přezkoumatelná a zákonná. Jelikož žalobkyně k nim nemohla v odvolání uplatnit námitky, cítí se být zkrácena na svých procesních právech, zejména na právu na příznivé životní prostředí. Jedná se o tato závazná stanoviska: - Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy ze dne 16. 1. 2014 č. j. HSAA-15417-3/2013, které postrádá odůvodnění, - odboru památkové péče žalovaného ze dne 5. 2. 2014 č. j. S-MHMP 1 590 281/2013, které upustilo podle § 68 odst. 4 správního řádu od odůvodnění, - odboru životního prostředí žalovaného ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. S-MHMP-1590310/2013/1/OZP/VI (bod 2.), vydaného podle § 48 odst. 2 písm. c) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“), které rovněž neobsahuje odůvodnění; správní orgán jej označil za vyjádření podle § 154 správního řádu, ačkoli je závazným stanoviskem podle § 149 odst. 1 správního řádu, - odboru dopravy a životního prostředí stavebního úřadu ze dne 5. 3. 2014 č. j. 1280/OÚR/2013, nazvaného „koordinované závazné stanovisko dle § 4 odst. 7 stavebního zákona“ za prvé v části B) bodu 1. vydaného podle § 40 odst. 5 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pozemních komunikacích“), zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o silničním provozu“) a vyhlášky OTTP, které není odůvodněno a současně žalobkyně konstatuje, že ust. § 4 odst. 7 stavebního zákona nezná pojem „koordinované závazné stanovisko“ a nejsou v něm uvedena konkrétní ustanovení, na základě kterých bylo vydáno. Odkazuje jen na ustanovení stanovující obcím výkon působnosti silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací a obecné odkazy na další zákony; a za druhé v části B) bodu 4. vydaného podle § 79 odst. 4 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon odpadech“), shledává jej žalobkyně nicotným, neboť stavební úřad byl oprávněn vydat pouze vyjádření. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá porušení § 149 odst. 4 správního řádu. V odvolání požadovala přezkum všech závazných stanovisek. Odvolací orgán na základě takto uplatněné námitky byl povinen vyžádat si potvrzení či změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska, což neučinil. Žalovaný podrobil přezkumu toliko tři závazná stanoviska, a to Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy ze dne 16. 1. 2014, č. j. HSAA-15417-3/2013, odboru památkové péče žalovaného ze dne 5. 2. 2014, č. j. S-MHMP 590 281/2013 a Hygienické stanice hl. m. Prahy ze dne 15. 1. 2014, č. j. HSHMP 59762/2013, jiná závazná stanoviska přezkoumána nebyla. Žalobkyně k tomuto postupu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2010, č. j. 5 As 56/2009-63. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně považuje obě rozhodnutí za vnitřně rozporná a nesrozumitelná. Ve III. výroku územního rozhodnutí jsou maximální půdorysné rozměry celé hmoty 20,7m x 18,0m (uliční průčelí 20,7m), oproti tomu v V. výroku je uvedeno, že půdorys dvojdomu bude nepravidelný obdélník o maximálních rozměrech 14,0m x 20,7m. 7. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně konstatuje, že v odvolání namítala zkrácení svých procesních práv v prvostupňovém řízení, „jelikož stavební úřad se nevypořádal s jeho (s námitkami žalobkyně, pozn. soudu) námitkami (strana 2-3 odvolání žalobce ze dne 13. 11. 2014, na které tímto žalobce /žalobkyně, pozn. soudu/ odkazuje). Odvolací správní orgán tuto zásadní odvolací námitku nijak neposoudil a místo toho začal za stavební úřad tyto námitky věcně posuzovat.“. Podle žalobkyně žalovaný neposoudil odvolací námitku žalobkyně spočívající v tom, že došlo ke krácení jejích procesních práv v řízení před stavebním úřadem a tím, že se sám snažil vypořádat námitky žalobkyně, zkrátil ji o možnost podat odvolání proti takovému vypořádání. 8. V pátém žalobním bodu žalobkyně upozorňuje, že správní orgány v rozporu s ust. § 3 správního řádu se nevypořádaly s námitkou, že se na stavebním pozemku nachází biotopy zvláště chráněných živočichů a rostlin. Stanovisko odboru životního prostředí žalovaného ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. S-MHMP-1590310/2013/I/OZP/VI se vyjadřovalo k možnému vlivu stavby na krajinný ráz a k ovlivnění evropsky významných lokalit a ptačích oblastí. Stanovisko odboru dopravy a životního prostředí stavebního úřadu ze dne 5. 3. 2014, č. j. 1280/OÚR/2013, se týkalo kácení dřevin. Obě stanoviska nebyla vydána ve věci ochrany zvláště chráněných druhů živočichů nebo rostlin. 9. V šestém žalobním bodu žalobkyně upozorňuje, že závazné stanovisko vodoprávního úřadu nebylo stavebním úřadem v průběhu řízení opatřeno, ačkoli ve vyjádření odboru životního prostředí žalovaného ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. S-MHMP-1590310/2013/OZP/VI (bod 8) je uvedeno, že podle § 104 odst. 9 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), je k vydání závazného stanoviska příslušný vodoprávní úřad městské části. 10. V sedmém žalobním bodu je pro žalobkyni nepřijatelné, že žádost o územní rozhodnutí v průběhu řízení byla ručně přepsaná. Na původní žádosti o „novostavbu rodinného dvojdomu na parcele č. X a X“, bylo vyškrtnuto slovo „rodinného“, aby stavební záměr mohl být kvalifikován jako bytový dům. Není zřejmé, kdo úpravu provedl, a není možné žádost v probíhajícím řízení tímto způsobem upravovat. Rozhodnutí správního orgánu musí být vydáno ohledně předmětu, pro který bylo požadováno. Tímto postupem byla žalobkyně zkrácena na právu na spravedlivý proces podle § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 11. V osmém žalobním bodu žalobkyně namítá, že nebyla seznámena s podklady v odvolacím řízení, a to se závazný