9 Ads 214/2018 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 4/2020- 116 - text 9 3Ad 4/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Jana Ryby a ve věci žalobkyně: N. M., narozena dne X bytem X zastoupena advokátkou JUDr. Klárou Dvořákovou sídlem Za Poříčskou bránou 21/365, 180 00 Praha 8 proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, pobočky pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, Regionální pobočky Ostrava, ze dne 5. 2. 2020, č. j. VZP-19-04924802-T4B5, takto: I. Rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, pobočky pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, Regionální pobočky Ostrava, ze dne 5. 2. 2020, č. j. VZP-19-04924802-T4B5, je nicotné. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku do rukou zástupkyně žalobkyně JUDr. Kláry Dvořákové, advokátky. III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 26. 2. 2020 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, pobočky pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, Regionální pobočky Ostrava (dále též „VZP“), ze dne 5. 2. 2020, č. j. VZP-19-04924802-T4B5, sp. zn. S-ZP-VZP-19-04366093-T477/6, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně, a potvrzeno rozhodnutí revizního lékaře Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, pobočky pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, Regionální pobočky Ostrava, ze dne 20. 11. 2019, č. j. VZP-19-04366093-T477, sp. zn. S-ZP-VZP-19-04366093-T477/2 (dále též „prvostupňový orgán“). Tímto rozhodnutím prvostupňový orgán zamítl žádost žalobkyně o úhradu léčivého přípravku (dále také jen „LP“) Lorviqua (s účinnou látkou lorlatinib) z prostředků veřejného zdravotního pojištění podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, (dále jen „ZVZP“) na léčbu nemalobuněčného karcinomu plic. 2. V prvním žalobním bodu namítá žalobkyně, že na její zdravotní stav byl nesprávně aplikován požadavek jediné možné léčby s požadavkem výjimečnosti situace žalobkyně podle § 16 ZVZP, když žalobkyni nebyla umožněna léčba navrhovaným LP Lorviqua. 3. Podle VZP alternativou léčby je metronomická chemoterapie etoposidem, případně postupy nejlepší podpůrné léčby, či existence jiné možné zdravotní služby (např. chemoterapie) nebo užití LP v kombinaci s jiným LP, eventuálně jiné zdravotní služby. K tomu žalobkyně uvádí, že metronomická chemoterapie etoposidem by sice mohla být alternativní léčbou, což ale neznamená, že je vhodnou alternativou s ohledem na klinický stav žalobkyně. Při léčbě metronomickou chemoterapií u předléčených pacientů v situaci jako žalobkyně (druhá a další linie chemoterapie), dochází výjimečně ke zmenšení tumoru. Touto léčbou lze podávat orálně cytostatika ve formě tablet (vinorelbin a etoposid). Léčba vinorelbinem byla u žalobkyně vyzkoušena a selhala, není proto možnou alternativou. Léčba etoposidem není u paliativní léčby NSCLC doporučena podle Modré knihy, ani podle mezinárodních doporučených postupů NCCN (zmíněna je pouze v režimu konkomitantní chemoradioterapie pro stádium III NSCLC). Současně v České republice není několik let toto léčivo v tabletové formě dostupné. I pokud by ošetřující lékař chtěl léčbu etoposidem žalobkyni nasadit, nebylo by to per orálně možné. 4. Za relevantní alternativu nelze akceptovat ani VZP uváděnou supportivní terapii. Jedná se o léčbu podpůrnou, doprovodnou. Péče o pacienta (supportive care) může být chápána jako komplexní péče - medicínská, psychologická, sociální a spirituální péče. Taková má být poskytnuta pacientovi po vyčerpání léčebných postupů, jež by mohly vést k zastavení progrese onemocnění. Alternativně za supportive care je chápána symptomatická léčba, jež doplňuje probíhající onkologickou léčbu s vedlejšími účinky, tj. bolest, nevolnosti apod. Takto chápaná supportive care je automatickou součástí lege artis onkologické léčby. Není to alternativa léčby, ledaže by byla chápána jako péče o pacienta v terminální fázi onemocnění. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakou variantu supportive care měla VZP na mysli, když ji v napadeném rozhodnutí zmiňovala za relevantní alternativu pro žalobkyni. Takto zmiňovaná supportivní terapie není alternativou léčby LP Lorviqua, ani jakékoliv jiné onkologické léčby do okamžiku, než bude rozhodnuto o ukončení léčby a její nahrazení paliativním režimem péče o pacienta. Za alternativu nelze shledat ani paliativní radioterapii, při níž nelze ozářit současně obě plíce pro riziko komplikací (úmrtí pacienta v důsledku přílišného ozáření). Na podporu uvedeného žalobkyně odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, č. j. 10 Ad 19/2017-48. 5. Za splněnou považuje žalobkyně v daném případě i podmínku výjimečnosti. Poukazuje přitom na odborná vyjádření MUDr. O. F. a prof. MUDr. V. K., DrSc., a na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, č. j. 10 Ad 19/2017-48, která jsou souladná i se stanoviskem Ministerstva zdravotnictví k § 16 ZVZP zveřejněném ve Věstníku tohoto ministerstva č. 7/2015. 6. Žalobkyně upozorňuje, že k léčbě LP Lorviqua bylo přistoupeno ošetřující lékařkou (na vlastní náklady žalobkyně) poté, co předchozí léčba nevedla ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně, nýbrž opakovaně docházelo ke komplikacím, které její zdravotní stav zhoršovaly. Jednotlivé linie léčby byly v případě žalobkyně ukončeny buď z důvodu progrese onemocnění navzdory léčbě, či pro přidružené komplikace (hepatotoxicitu či neuropatii). V I. linii stp. 4. cyklu chemoterapie CBDCA léčivem Navelbine oral léčba byla ukončena dne 29. 9. 2015, k progresi onemocnění došlo v 2/2016. Ve II. linii stp. 27. cyklu chemoterapie léčivem Alimta podaném dne 15. 12. 2017 došlo k progresi onemocnění v 1/2018. Ve III. linii léčivem Xalkori ode dne 26. 2. 2018 byla progrese zaznamenána v 4/2018, a léčba musela být ukončena pro opakovanou hepatotoxicitu. Ve IV. linii podáním léčiva Nivolumab ve stp. 3. cyklu dne 30. 8. 2019 byla léčba ukončena pro progresi lymfangoitidy vlevo. V V. linii léčivem Gemcitabin ode dne 12. 9. 2019, stp. 1. cyklu byla progrese zaznamenána dne 3. 10. 2019 nástupem fluidothoraxu dx s postupující lymfangoitidou vlevo. Tato linie léčby musela být ukončena po 4 týdnech, v jejím průběhu docházelo ke zhoršování zdravotního stavu žalobkyně pro hyposaturaci a vyčerpávající kašel. Výjimečnost případu žalobkyně spočívá v průběhu jednotlivých linií léčby, provázených komplikacemi, jež se ukázaly jako zcela neefektivní a ve skutečnosti, že léčba LP Lorviqua je u žalobkyně prokazatelně efektivní. Po podání LP Lorviqua došlo u žalobkyně ke stabilizaci zdravotního stavu a výborné toleranci léčby. Léčbu LP Lorviqua na rozdíl od předchozích užitých léčiv lze považovat za péči, která vedla ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně podle zmiňovaného stanoviska Ministerstva zdravotnictví. 7. Námitku VZP, že žalobkyní požadovaný typ léčby LP Lorviqua budou požadovat i jiní pojištěnci stejné diagnózy, považuje žalobkyně za neopodstatněnou. Individuální okolnosti případu žalobkyně nelze předpokládat u ostatních pacientů s obdobnou diagnózou. K otázce individuálního přístupu žalobkyně odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 Ad 19/2017-48. 8. Za zcela nepřípadnou shledává žalobkyně zmínku VZP o medializovaném sporu o výjimečnou úhradu LP Lartruvo, nebo schválenou výjimečnou úhradu LP Xalkori, anebo statistické údaje o výskytu onemocnění žalobkyně, kterými VZP argumentuje pro nikoli výjimečnou situaci žalobkyně. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na judikaturu, konkrétně na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2332/16, či sp. zn. I. ÚS 2785/08 a rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 17. 12. 2019, č. j. 4 Ads 394/2019-110 a ze dne 29. 11. 2019, č. j. 5 Ads 28/2018-58. 9. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s VZP, jež zpochybňuje odborné závěry ošetřujícího lékaře MUDr. O. F. i vyjádření prof. MUDr. V. K., DrSc., kteří považují léčbu LP Lorviqua pro zdravotní stav žalobkyně za jedinou možnou léčbu. Žalobkyně považuje argumentaci VZP za účelovou za snahu vyhnout se povinnosti k výjimečné úhradě v situaci, kdy jiné alternativy pro žalobkyni neexistují. 10. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá porušení § 3, § 50 a § 53 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“). VZP ve svém rozhodnutí vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu tím, že navrhuje léčit žalobkyni metronomickou chemoterapií etoposidem. Podle žalobkyně zatížila VZP své rozhodnutí vadou, pro kterou nemůže jako zákonné obstát. Obrana VZP, že není její chybou, že si nevyžádala zprávu o zlepšení zdravotního stavu žalobkyně po podání první dávky LP Lorviqua, nemůže rovněž obstát. VZP je ve správním řízení povinna roz