7 Afs 523/2018 — Nejvyšší správní soud

3 Af 13/2015- 74 - text 23 3Af 13/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: PetroJet, s.r.o., IČO 271 83 220 sídlem Chotěšovská 680/1, 190 00 Praha 9 zastoupená zmocněncem M. H. adresou X proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 1. 2015 č. j. 1216/15/5200-20446-711377 a č. j. 1215/15/5200-20446-711377 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět přezkumu 1. Dne 25. 2. 2011 byla u žalobkyně zahájena daňová kontrola za zdaňovací období měsíců března až listopadu roku 2008, měsíců ledna až října a prosince roku 2009 a měsíců ledna až července roku 2010 (viz protokol č. j. 98192/11/005936108798). Správce daně, kterým se v roce 2012 stal Specializovaný finanční úřad, zjistil, že žalobkyně, která obchodovala s pohonnými hmotami (dále „PHM“), vystupovala v několika pozicích v rámci řetězce obchodních transakcí, v němž prodávala PHM v daňovém skladu v režimu podmíněně osvobozeném od spotřební daně podle ust. § 19 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), a poté stejné zboží nakupovala ve volném daňovém oběhu. Správce daně dospěl k závěru, že ve věci byl spáchán daňový podvod, neboť společnosti vyskladňující PHM z daňového skladu nezahrnovaly do základu daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) spotřební daň, a že žalobkyně věděla o tom, že se účastní plnění, jež je součástí řetězce zasaženého daňovým podvodem. Z těchto důvodů snížil žalobkyni nárok na odpočet DPH v celkové výši 3 118 170 276,77 Kč uplatněný z nákupu pohonných hmot ve volném daňovém oběhu od konkrétních společností a doměřil jí daň v celkové výši 3 023 719 247,- Kč (s povinností uhradit penále z částky doměřené daně ve výši 604 743 837,- Kč). 2. Po provedeném doměřovacím řízení vydal správce daně dne 12. 12. 2013 za předmětná zdaňovací období dodatečné platební výměry na DPH č. j. 498431/13/4000-17201-506413, č. j. 498433/13/4000-17201-506413, č. j. 498434/13/4000-17201-506413, č. j. 498435/13/4000-17201-506413, č. j. 498439/13/4000-17201-506413, č. j. 498441/13/4000-17201-506413, č. j. 498442/13/4000-17201-506413, č. j. 498443/13/4000-17201-506413, č. j. 498444/13/4000-17201-506413, č. j. 498447/13/4000-17201-506413, č. j. 498448/13/4000-17201-506413, č. j. 498449/13/4000-17201-506413, č. j. 498450/13/4000-17201-506413, č. j. 498451/13/4000-17201-506413, č. j. 498452/13/4000-17201-506413, č. j. 498453/13/4000-17201-506413, č. j. 498454/13/4000-17201-506413, č. j. 498455/13/4000-17201-506413, č. j. 498456/13/4000-17201-506413, č. j. 498457/13/4000-17201-506413, č. j. 498458/13/4000-17201-506413, č. j. 498459/13/4000-17201-506413, č. j. 498460/13/4000-17201-506413, č. j. 498462/13/4000-17201-506413, č. j. 498463/13/4000-17201-506413, č. j. 498464/13/4000-17201-506413 a č. j. 498465/13/4000-17201-506413 (dále „dodatečné platební výměry“), proti nimž žalobkyně podala odvolání. 3. Odvolací finanční ředitelství (dále již „žalovaný“) rozhodlo o odvolání dvěma rozhodnutími, která žalobkyně napadla žalobou a která se tak stala předmětem tohoto soudního přezkumu. Jde o rozhodnutí ze dne 28. 1. 2015 č. j. 1216/15/5200-20446-711377, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeny dodatečné platební výměry na DPH č. j. 498431/13/4000-17201-506413, č. j. 498433/13/4000-17201-506413, č. j. 498434/13/4000-17201-506413, č. j. 498435/13/4000-17201-506413, č. j. 498439/13/4000-17201-506413, č. j. 498442/13/4000-17201-506413, č. j. 498443/13/4000-17201-506413, č. j. 498444/13/4000-17201-506413, č. j. 498447/13/4000-17201-506413, č. j. 498449/13/4000-17201-506413, č. j. 498450/13/4000-17201-506413, č. j. 498451/13/4000-17201-506413, č. j. 498452/13/4000-17201-506413, č. j. 498453/13/4000-17201-506413, č. j. 498454/13/4000-17201-506413, č. j. 498455/13/4000-17201-506413, č. j. 498456/13/4000-17201-506413, č. j. 498457/13/4000-17201-506413, č. j. 498458/13/4000-17201-506413, č. j. 498459/13/4000-17201-506413, č. j. 498462/13/4000-17201-506413, č. j. 498463/13/4000-17201-506413, č. j. 498464/13/4000-17201-506413 a č. j. 498465/13/4000-17201-506413, a rozhodnutí ze dne 28. 1. 2015 č. j. 1215/15/5200-20446-711377, kterým byly změněny dodatečné platební výměry na DPH č. j. 498441/13/4000-17201-506413, č. j. 498460/13/4000-17201-506413 a č. j. 498448/13/4000-17201-506413, kdy změny se týkaly splatnosti doměřené daně či snížení doměřené daně včetně souvisejícího penále. II. Žalobní body 4. Žalobkyně považuje obě rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2015 č. j. 1216/15/5200-20446-711377 a č. j. 1215/15/5200-20446-711377 (dále jen „napadená rozhodnutí“, popř. i „rozhodnutí 1216“ a „rozhodnutí 1215“) za nepřezkoumatelná a nezákonná. Namítá, že se žalovaný nesprávně a nedostatečně vypořádal s odvolacími námitkami, poukazuje na nesrozumitelnost a vnitřní rozpornost napadených rozhodnutí, dále namítá, že postup žalovaného byl v rozporu se základními zásadami a účelem správy daní, napadá nesprávné hmotněprávní posouzení věci a rovněž spatřuje řadu procesních pochybení v postupu příslušných správních orgánů. Žalobkyně navrhuje, aby Městský soud v Praze (dále „městský soud“) zrušil napadená rozhodnutí žalovaného i dodatečné platební výměry správce daně a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady soudního řízení. Žalobní námitky shrnula do následujících žalobních bodů: 5. Zaprvé. Žalobkyně považuje napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná a nesrozumitelná. Jejím prvním argumentem je nadbytečnost části napadených rozhodnutí označené nadpisem Právní základ sporu (odstavec 6 a násl.), která nemá souvislost s danou věcí a způsobuje nepřehlednost napadených rozhodnutí. Dále žalobkyně namítá nesrozumitelnost a vnitřní rozpornost napadených rozhodnutí. Poukazuje na to, že v odstavci 108 jsou uvedeny objektivní skutečnosti, na jejichž základě měla být zdanitelná plnění deklarovaná žalobkyní přijatá od společností UNICORN CS, MTT TRADE, Unicorn, MORAVSKÉ RAFINERIE, FUEL POOL, OB PRODUCT, ABID AG, CZ-ADEA a BIO petrol, dále žalovaným označovaných jako „Dodavatelé“, součástí daňového podvodu. Mezi tyto objektivní skutečnosti žalovaný řadí i neodvedení daně na výstupu Dodavateli (splnění vědomostního testu) a nekontaktnost Dodavatelů pro správce daně. Žalobkyně má za to, že mimo dvou společností označovaných jako Dodavatelé, a sice UNICORN CS a MTT TRADE, není v napadených rozhodnutích konstatováno, že by jmenované společnosti neodvedly daň na výstupu, že jim byla daň vyměřena na základě pomůcek či byly vůči správci daně nekontaktní. Žalobkyně rovněž považuje za rozporné a nesrozumitelné, že podle odstavce 108 napadených rozhodnutí neodvedli daň podle tzv. vědomostního testu Dodavatelé a podle odstavce 111 napadených rozhodnutí ji neodvedly společnosti označené jako subjekty K1. Otázku neodvedení DPH považuje žalobkyně za stěžejní, neboť bude-li popsáno a prokázáno neodvedení DPH některou společností v tvrzeném řetězci, nelze podle žalobkyně plnění posoudit jako zasažené daňovým podvodem. 6. Zadruhé. Zásadní pochybení žalovaného spatřuje žalobkyně v aplikaci závěrů rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2013 č. j. 30 Af 146/2011-330 a rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 30. 5. 2013 č. j. 1 Afs 13/2013-61 na daný případ, která je podle žalobkyně nesprávná. Žalobkyně nesouhlasí se závěry vyslovenými v těchto rozhodnutích a namítá jejich rozpor s požadavky Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“), týkajícími se problematiky daňových podvodů. Napadená rozhodnutí a výklad užitých právních předpisů jsou podle žalobkyně v rozporu s právní úpravou Evropské unie (dále jen „EU“), zejména směrnicí Rady EU č. 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice Rady 2006/112/ES“). Vypořádání námitky vznesené v rámci odvolání považuje žalobkyně za nedostatečné a vyslovuje přesvědčení, že skutková zjištění správce daně jsou nedostatečná pro to, aby byla aplikována skutková podstata daňového podvodu. 7. Zatřetí. Žalobkyně, navazujíc na obecný druhý žalobní bod, napadá rozsah dokazování provedeného v daňovém řízení. Žalovaný postavil svá rozhodnutí na závěru uvedeném ve výše zmíněném rozhodnutí NSS, že v řízení není třeba prokazovat, jakým způsobem a konkrétně kterým z dodavatelů v řetězci byl spáchán podvod. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí a podle ní je tento závěr vytržen z kontextu, když rozhodnutí NSS dále uvádí, že v daňovém řízení musí být nicméně postaveno najisto, v jakých skutkových okolnostech daňový podvod spočíval. Žalobkyně namítá, že žalovaný neidentifikoval některé prvky obchodního řetězce a zcela chybí popis toho, jakým způsobem se „totožné zboží“ dostalo ze společností označených jako K1 k dodavatelům žalobkyně ve volném daňo