6 As 80/2012 — Nejvyšší správní soud

8 A 197/2016- 42 - text 11 8 A 197/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému A. N. zastoupený Mgr. Petrem Pařilem, se sídlem Škárova 809/16, 612 00 Brno, Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2016, č. j. 2591/500/16, 58762/ENV/16, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podal dne 19. 8. 2015 u Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí, (dále jen „magistrát“), žádost o udělení výjimky podle § 25 odst. 8 zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ze zákazu obchodních činností stanoveného v čl. 8 odst. nařízení Rady (ES) č. 338/97, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulování obchodu s nimi (dále jen „nařízení Rady“) pro 3 živé odchované exempláře druhu amazoňan nádherný (Amazona pretrei). 2. Magistrát rozhodnutím ze dne 13. 7. 2016, č. j. MHMP 1165050/2016/OCP-V-775/R-46-Pp, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) rozhodl žalobci požadovanou výjimku neudělit. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že z konzultace s vědeckým orgánem CITES, kterým je Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen „AOPK“) vyplynul jasný závěr, že by magistrát měl po žalobci požadovat doložení testů parentity (testy DNA), které nevylučují rodičovství žalobcem uváděných rodičovských exemplářů. Předložení toliko registračních listů exemplářů, pro které má být povolena výjimka, AOPK považoval za nedostatečný doklad ve smyslu čl. 54 nařízení Komise (ES) č. 865/2006, o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (dále jen „nařízení Komise“). S tímto svým předběžným závěrem magistrát žalobce seznámil; ten ovšem testy parentity ve svém vyjádření doručeném magistrátu 8. 4. 2016 doložit odmítl (požadavek na jejich provedení měl za neodůvodněný) s tím, že pokud na jejich doložení magistrát bude trvat, měl by náklady na provedení těchto testů nést sám. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal následně žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 10. 2016, č. j. 2591/500/16, 58762/ENV/16, (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl. 4. Žalobce se s tímto závěrem neztotožnil a proti uvedenému rozhodnutí podal dne 10. 11. 2016 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu podle § 65 s. ř. s. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobce proti napadenému rozhodnutí zaprvé namítá, že důvodem pro neudělení výjimky nemůže být ta skutečnost, že AOPK jako konzultovaný vědecký orgán není ubezpečen ve smyslu čl. 54 nařízení Komise o původu exemplářů, pro něž má být výjimka udělena: Naopak, ten kdo má být ubezpečen je správní orgán příslušný k rozhodnutí, tedy magistrát. AOPK doložení testu parentity „požaduje“, nikoliv pouze „doporučuje“, čímž se staví do pozice správního orgánu. Žalobce je tak v nejistotě o tom, kdo o jeho právech a povinnostech vlastně rozhoduje. AOPK nepřísluší určovat, které důkazy jsou či nejsou dostatečné pro udělení výjimky. 6. Zadruhé žalobce namítá, že stanovisko AOPK vyznívá jako „předběžné rozhodnutí ve věci“; žalobce z něj měl dojem, že se jeho vydáním uzavírá prostor pro další dokazování, a to ačkoliv magistrát nerozhodl o koncentraci řízení ve smyslu § 36 odst. 1 správního řádu. Žalobce se na základě dikce stanoviska AOPK a zejména na základě dikce protokolu z 15. 3. 2016, který potvrzuje, že se žalobce seznámil se stanoviskem AOPK, (v něm je řečeno, že „není možné udělit výjimku ze zákazu obchodních činností bez souhlasného stanoviska vědeckého orgánu“) domníval, že vzhledem k tomu, že stanovisko AOPK nebylo souhlasné, tak zde již není prostor pro další dokazování, a tak automaticky není možné požadovanou výjimku udělit. V protokolu byl nadto poučen toliko o právu vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu, nikoliv ale o důkazním břemenu (povinnosti tyto podklady doplnit). Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl řádně poučen (vyzván k předložení důkazů), nešlo očekávat, že své důkazní břemeno unese. Tím byla porušena zásada materiální pravdy a rovněž § 4 odst. 2 správního řádu a čl. 50 odst. 2 nařízení Komise. Žalobce v tomto ohledu odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. 4 As 79/2013-46, a ze dne 27. 9. 2007, č. j. 8 A 62/2006-97. 7. Zatřetí žalobce namítá, že nepřípustný je poukaz žalovaného na webové stránky AOPK, kde je zveřejněno, v kterých případech se doporučuje provedení testů parentity. Takovýto odkaz na webové stránky (resp. tvrzení, že žalobce si mohl uvedené informace snadno z webových stránek zjistit) je z hlediska zásad správního řízení nepřijatelný. Ne každý žadatel vlastní počítač či má přístup k internetu a taktéž ne každý ví, kde dané informace může nalézt; porušena je tak zásada rovného postavení. 8. Začtvrté žalobce namítá, že stanovisko AOPK požaduje doložení testů DNA bez zdůvodnění skutkových okolností tohoto konkrétního případu, ale pouze na základě odkazu na svou aktuální praxi. Nařízení Komise v čl. 54 a čl. 59 předpokládá konzultaci s vědeckým orgánem, nestanovuje ale, jak by tato konzultace měla vypadat. V ČR je praxe taková, že AOPK vydává odborné stanovisko. Žalobce se domnívá, že obsahem odborného stanoviska by mělo být zhodnocení splnění podmínek podle čl. 48 odst. 1 písm. c) a čl. 54 nařízení Komise. Ve stanovisku by tak mělo být uvedeno, jaká kritéria byla či nebyla splněna a proč tomu tak je; zejména by pak mělo být odůvodněno, proč je požadován test parentity. Nelze přitom akceptovat takové stanovisko, ve kterém AOPK pouze konstatuje, že daný druh je zařazen na tzv. „Risk list“, a dále jen odkazuje na svou vlastní rozhodovací praxi. AOPK tak neprovedl konkrétní zhodnocení případu. 9. Zapáté žalobce namítá, že nebyl naplněn čl. 55 nařízení Komise, neboť plošný požadavek testů parentity neodpovídá jeho smyslu a účelu ani samotné jeho dikci. Takto přísný požadavek by měl být v nařízení jednoznačně vyjádřen (mít závaznou podobu). 10. Zašesté žalobce namítá, že podle něj čl. 55 nařízení Komise nehovoří o tom, kdo má nést náklady na provedení testů parentity, není tak zřejmé, proč by to měl být právě žalobce. 11. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil v podání doručeném městskému soudu dne 7. 2. 2017. K jednotlivým žalobním námitkám uvádí následující: 12. K první žalobní námitce uvedl, že se ze strany žalobce jedná účelové tvrzení. AOPK vydala odborné stanovisko, se kterým se následně správní orgány ztotožnily (a to nikoliv mechanicky, ale s odůvodněním), tedy vzaly ho za svůj. Je tedy zřejmé, že to byl magistrát a následně žalovaný, kdo ve věci rozhodoval a tedy byl v pozici správního orgánu. Žalovaný zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2013, č. j. 6 As 80/2012-51. 13. Ke druhé žalobní námitce uvedl, že účastníci řízení májí zásadně možnost (pokud správní orgán nerozhodne o koncentraci ve smyslu § 36 odst. 1 správního řádu) překládat důkazy a činit jiné návrhy až do vydání rozhodnutí, nebylo tudíž nutné o tomto právu žalobce zvláště poučovat. Žalobce svou pochybnost o možnosti předkládat další důkazy nijak nezmiňuje ani ve vyjádření k podkladům shromážděným pro rozhodnutí ze dne 6. 4. 2016. V něm naopak uvádí, že mu přijde nadbytečné testy parentity předkládat. Magistrát nadto žalobce k jejich doplnění vyzval telefonicky a rovněž při nahlížení do spisu dne 15. 3. 2016; žalobce tak byl seznámen s jednoznačným stanoviskem magistrátu, že v případě, že testy parentity nedoloží, nebude moci být jeho žádosti vyhověno. 14. Ke třetí žalobní námitce uvedl, že doporučení testů parentity u prvních odchovaných mláďat rodičovského páru amazoňana nádherného vychází ze zařazení tohoto druhu na seznam „Risk list“ (druhy potenciálně více ohrožené nelegálním obchodem) vedený AOPK na jejích webových stránkách. Jedná se o doporučení vycházející z čl. 55 nařízení Komise (jedná se o mechanismus, který má umožnit žadatelům snížit administrativní a důkazní náročnost řízení). Žalobce je významný a dlouholetý chovatel exotického ptactva, přístup AOPK je mu znám z nesčetných správních řízení; v současné době je již absurdní poukazovat na údajnou nemožnost přístupu k internetu. 15. Ke čtvrté žalobní námitce uvedl, že v daném případě je nutnost testů parentity dána především tím, že nebyl přesvědčivě doložen vztah předmětných tří potomků k jejich uváděným rodičům. Žalobce má pravdu, že nelze testy parentity vyžadovat plošně, v uvedeném případě byl ale test požadován z důvodu dostatečného ubezpečení AOPK. 16. K šesté žalobní námitce uvedl, že povinnost ubezpečit správní orgán o původu exemplářů měl žalobce; vzhledem k tomu, že důkazní břemeno t