5 As 13/2009 — Nejvyšší správní soud

8 A 77/2019- 56 - text 8 8 A 77/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce X bytem X proti žalovanému Ministr spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 424/16, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 29. 4. 2019, č. j. MSP-190/2017-OOJ-SO/16 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. MSP-190/2017-OOJ-SO/16, se ruší, a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce, který je soudcem u X, podal u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 29. 4. 2019, č. j. MSP-190//2017-OOJ-SO/16, kterým ministr spravedlnosti nevyhověl žalobcově žádosti o přeložení k X, k X, případně k jinému okresnímu soudu v obvodu Krajského soudu v X (dále jen „dotčené obvody“ či „dotčené soudy“). 2. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že žalovaný dostatečně objektivně nezhodnotil všechny okolnosti daného případu a bez dalšího pouze přijal negativní stanovisko předsedy Krajského soudu v X (který se odkazuje na stanoviska předsedů okresních soudů). Zároveň žalobce namítá porušení svého práva na rovný přístup k veřejné funkci dle čl. 21 odst. 4 Listiny, protože mu nebylo umožněno se zúčastnit výběrového řízení na volné pozice soudců v dotčených soudních obvodech. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce v žalobě podrobně vylíčil své dlouhodobé snahy o přeložení/získání funkce soudce v jednom z dotčených obvodů, neboť bydlí nedaleko X společně se svojí ženou a dítětem a rovněž většina jeho příbuzenstva se nachází v této části země. Žalobce pak od roku 1997 působí v rámci X – nejprve jako justiční čekatel a od roku 2002 jako předseda civilního senátu. O jeho žádosti bylo již jednou negativně rozhodnuto v roce 2013 tehdejším ministrem spravedlnosti. 4. V rámci žaloby se žalobce soustředí na popis relevantních událostí zejména od roku 2014, neboť, jak sám uvádí, od té doby disponuje souhlasem předsedy v X a předsedy Krajského soudu v X s jeho přeložením na jiný soud. Dotčení předsedové soudů do té doby nesouhlasili s žalobcovým přeložením z důvodu nedostatku odborného personálu. 5. Žalobce rekapituluje svá vyjádření adresovaná ministru spravedlnosti v souvislosti s jeho žádostí o přeložení ve smyslu § 71 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), z nichž mimo jiné vyplývá, že kromě uvedené žádosti o přeložení se žalobce účastnil několika výběrových řízení na volné pozice soudců v dotčených obvodech. 6. Naposledy se žalobce přihlásil do výběrového řízení na obsazení míst soudců s přidělením k výkonu funkce k X, X a X. Předseda Krajského soudu v X nicméně rozhodnutím ze dne 18. 12. 2018, č. j. X, rozhodl o vyřazení žalobce z daného výběrového řízení s odůvodněním, že o přeložení nemůže být rozhodnuto ve výběrovém řízení, a že o něm musí rozhodnout ministr spravedlnosti ve smyslu zákona o soudech a soudcích. Žalobce dále uvádí, že po telefonické komunikaci se zástupci některých dotčených soudů mu bylo sděleno, že dávají přednost uchazečům, které profesně osobně znají. 7. Žaloba pak shrnuje, že napadené rozhodnutí postrádá odůvodnění, v němž by žalovaný uvedl důvody výroku, podklady pro jeho vydání, úvahy, jimiž se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace, jak se vypořádal s návrhy žalobce, jeho námitkami a všemi vyjádřeními k podkladům rozhodnutí. Tento závěr žaloba opírá o požadavky na rozhodnutí dle § 73 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, na jehož vydání se přiměřeně aplikuje správní řád (§ 73 odst. 2 zákona o soudech a soudcích). 8. Současně žalobce uvádí, že bylo zasaženo do jeho práva na rovný přístup k veřejné funkci dle čl. 21 odst. 4 Listiny, protože mu nebylo umožněno se zúčastnit uvedeného výběrového řízení na volné pozice soudců v dotčených soudních obvodech. Dále žalobce považuje za nelogické, aby byli upřednostněni uchazeči zejména z řad justičních čekatelů, soudních asistentů a dalších profesí oproti soudci s více než 15letou praxí. 9. Žalovaný v rámci vyjádření k žalobě ze dne 26. 8. 2019 vyslovil pochybnosti ohledně její přípustnosti, neboť napadené rozhodnutí nezasahuje ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), do veřejných subjektivních práv žalobce, neboť na přeložení k jinému soudu ve smyslu § 73 odst. 1 zákona o soudech a soudcích není právní nárok. 10. Dále se vyjádřil v tom smyslu, že pokud Městský soud v Praze (dále jen „Městský soud“) dospěje k závěru, že žalobu je možné projednat, navrhuje její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný uvádí, že nesouhlasí s tvrzením, že mělo být žádosti žalobce vyhověno, a domnívá se, že napadené rozhodnutí netrpí ani jinými vadami odůvodňujícími jeho zrušení. Dále žalovaný uvedl, že rozhodování ve věci žádosti dle § 73 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je předmětem správního uvážení žalovaného, a proto je rozhodnutí eventuálně přezkoumatelné pouze ohledně splnění podmínek řízení, dodržení rovného přístupu v obdobných případech a na posouzení přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. 11. Žalovaný uvádí, že ve smyslu zákona projednal záležitost s předsedou Krajského soudu v X, který s přeložením nesouhlasil s odkazem na nezájem dotčených okresních soudů. Dále pak tedy ministr hodnotil, zda je vhodné přeložit soudce i přes uvedený nesouhlas, a došel k závěru, že nikoliv. 12. Žalovaný má v obecné rovině pochopení pro důvody, pro něž usiluje žalobce o přeložení, zároveň ale uvádí, že byl přidělen k X se svým souhlasem a při plném vědomí všech důsledků, včetně neexistence nároků na přeložení. 13. Žádosti žalobce nebylo vyhověno poté, co žalovaný neshledal, že žalobcovy rodinné důvody jsou natolik závažné, aby se ministr spravedlnosti „vzepřel“ negativnímu stanovisku dotčených soudů. Žalovaný si dokáže takový zásah do personálních otázek představit pouze výjimečně v závažných případech hodných zvláštního zřetele. 14. Žalovaný také sdělil, že napadené rozhodnutí dle jeho názoru splňuje všechny náležitosti a nevykazuje žádné znaky nezákonnosti. K žalobcově námitce o zásahu do práva na přístup k veřejné funkci žalovaný uvedl, že přístup k funkci soudce je mu umožněn již více než 15 let u X, a to na základě jeho souhlasu. Opačný výklad založený na premise, že žalobce (sic!) má právo na přístup k veřejné funkci soudce u jím vybraných soudů, by vedl k absurdnímu závěru, že jakékoliv opatření, jež není v souladu s přáním zaměstnance, je porušením jeho práv a svobod. 15. Žalobce na vyjádření reagoval replikou ze dne 23. 9. 2019, v níž uvedl, že je sice pravda, že žalovaný uplatňuje při rozhodování o žádosti o přeložení dle § 73 odst. 1 zákona o soudech a soudcích správní uvážení, nicméně to nelze zaměňovat s libovůlí. Zopakoval, že žalovaný bezvýhradně přejal stanovisko předsedy Krajského soudu v X, aniž ho podrobil jakémukoliv přezkoumání z hlediska žalobcových zájmů, a navíc za situace, kdy na nová místa jsou vypisována výběrová řízení, do nichž je mu odepřen přístup. Dochází tak dle jeho názoru k absurdní situaci, kdy dostávají před soudcem s 15letou praxí přednost jiní uchazeči a on nemá na místo v místě svého domova nárok, ba ani se účastnit výběrových řízení. Odmítnutí možnosti se účastnit výběrového řízení vnímá žalobce jako diskriminační. 16. Žalobce pak uvedl, že všichni soudci, které zná, byli přeloženi na soudy dle jejich preferencí. Napadené rozhodnutí tak sice formálně učinilo za dost předepsanému postupu vyžádat si stanovisko předsedy Krajského soudu v X, nicméně obsahově pouze přejalo bez dalšího závěry tohoto negativního stanoviska. Žalovaný se tak měl dopustit rozdílů při rozhodování skutkově podobných případů. Závěrem žalobce uvádí, že z rozhodnutí nevyplývá, jak by měla být narušena personální stabilita dotčených soudů, například X. IV. Posouzení žaloby 17. Žaloba byla Městskému soudu doručena 4. 7. 2019, a byla tedy podána v zákonem stanovené lhůtě 2 měsíců od doručení napadeného rozhodnutí žalobci (doručeno 6. 5. 2019). Městský soud v Praze napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, přičemž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. 18. Městský soud se nejprve zabýval přípustností žaloby, tedy skutečností, zda je napadené rozhodnutí vůbec možné napadnout žalobou ve správním soudnictví dle § 65 a násl. s. ř. s. Městský soud nejprve učinil závěr, že žaloba není přípustná, neboť rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 29. 4. 2019, č. j. MSP-190/2017-OOJ-SO/16, vůči ně