10 Afs 179/2017 — Nejvyšší správní soud

9 Af 7/2014- 249 - text 148 9Af 7/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci v právní věci žalobce: Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci, sídlem Balbínova 404/22, Praha 2, zastoupen advokátem Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou sídlem Na Příkopě 23, Praha 1, proti žalované: Česká národní banka, sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 17. 12. 2013, č. j. 2013/5212/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 3000 Kč zaplacený z podané žaloby v kolcích. Tato částka bude žalobci vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce žalobce, Dr. JUDr. Miroslava Zámišky, advokáta. O d ů v o d n ě n í: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 17. 12. 2013, č. j. 2013/5212/110 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí České národní banky (dále také „správní orgán prvního stupně“ nebo ČNB) ze dne 19. 9. 2013, č. j. 2013/10482/570 (dále „rozhodnutí o odnětí povolení“). 2. Rozhodnutím o odnětí povolení bylo žalobci odňato povolení působit jako družstevní záložna podle § 28 odst. 1 písm. f) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚD“) a bylo mu uloženo, aby se počínaje doručením rozhodnutí, maximálně však na 120 dnů, zdržel určitých jednání v oblasti vkladů a poskytování úvěrů. 3. Soud o podané žalobě nejprve rozhodl usnesením ze dne 27. 4. 2017, č. j. 9Af 7/2014, kterým žalobu odmítl, neboť při posouzení procesních podmínek pro věcné projednání žaloby z insolvenčního rejstříku zjistil, že u žalobce bylo dle § 97 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů, zahájeno insolvenční řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 12. 2013, č. j. MSPH 98 INS 36628/2013-A-11 rozhodl tak, že mj. zjistil úpadek žalobce, na jeho majetek prohlásil konkurz a ustanovil mu insolvenčního správce. Soud v řízení o správní žalobě ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek č. j. 5Afs 34/2014-39, 4 Afs 6/2015-18), zvažoval aktivní legitimaci žalobce a usoudil, že v době, kdy žalobce podal nyní posuzovanou žalobu (dne 18. 2. 2014), byl aktivně legitimován k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí výlučně insolvenční správce. Pokud přesto podal žalobu žalobce (jakožto úpadce), šlo dle městského soudu o případ, kdy byla žaloba podána osobou bez aktivní věcné legitimace, a proto pro zjevný nedostatek aktivní věcné legitimace, soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, usnesením odmítl. Usnesení Městského soudu o odmítnutí žaloby však bylo ke kasační stížnosti žalobce zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 Afs 179/2017-32 z důvodu zásadní změny judikatury, kdy se Nejvyšší správní soud v rozsudku svého rozšířeného senátu čj. 4 As 149/2017–121 od svého původního náhledu na vliv vedeného insolvenčního řízení na řízení ve správním soudnictví a aktivní legitimaci insolvenčního správce odchýlil, a to s právním závěrem, že rozhodnutí o úpadku nemůže mít žádný vliv na řízení ve správním soudnictví a tedy ani vliv na procesní postavení účastníka tohoto řízení. Proto má dlužník (zde žalobce), plné právo v tomto řízení činit veškeré úkony tedy i podat správní žalobu. 4. Z důvodů překonání předchozích judikatorních závěrů Nejvyššího správního soudu Městský soud v Praze v důsledku rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Afs 179/2017-32 přistoupil k věcnému projednání žaloby směřující proti napadenému rozhodnutí bankovní rady České národní banky (dále jen „žalovaná“) ze dne 17. 12. 2013 jako rozkladovému rozhodnutí ve věci odnětí povolení žalobci působit jako družstevní záložna a uložení určitých zdržení se v jednání žalobce týkajících se vkladů a poskytování úvěrů. II. Prvostupňové správní řízení před Českou národní bankou (ČNB) a rozklad žalobce 5. Na základě výsledků dohledové činnosti a kontroly zaměřené na prověření dodržování obezřetnostních a dalších pravidel stanovených v ZSÚD a ve vyhlášce č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstvech a obchodníků s cennými papíry, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti řízení úvěrového rizika nebankovních subjektů a rizik spojených s úvěrovými činnostmi žalobce bylo se žalobcem zahájeno správní řízení o možném porušení jeho povinností, které mělo spočívat v nedostatečném řízení úvěrového rizika a v nedostatcích při plnění předpokladů řádné správy a řízení družstevní záložny. Zahájení správního řízení bylo oznámeno žalobci oznámením ze dne 7. 5. 2013 doručeným žalobci téhož dne. Řízení bylo zahájeno z důvodu podezření ČNB jakožto správního orgánu prvního stupně, že u žalobce může docházet k neoprávněnému, záměrnému, cílenému a významnému vyvádění peněžních prostředků (na základě oznámení Finančního analytického útvaru Ministerstva financí). Se zahájením správního řízení bylo dne 7. 5. 2013 vydáno a žalobci doručeno rozhodnutí o předběžném opatření, kterým byly žalobci zakázány činnosti spočívající v přijímání vkladů od svých členů, poskytování úvěrů a nabývání aktiv s nenulovou rizikovou vahou ve smyslu vyhlášky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 123/2007 Sb.“). Dopisy ze dne 28. 6. 2013 a ze dne 26. 7. 2013 byl žalobce informován ze strany ČNB o upřesnění předmětu řízení. 6. Dne 19. 9. 2013 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí ČNB, kterým bylo žalobci odejmuto povolení působit jako družstevní záložna podle ust. § 28 odst. 1 písm. f) zákona družstevních záložnách a současně mu bylo uloženo, aby se počínaje doručením napadeného rozhodnutí, maximálně však na 120 dnů, zdržel: a) jakéhokoli jednání spočívajícího v přijímání vkladů od svých členů, b) jakéhokoli jednání spočívajícího v poskytování úvěrů svým členům, c) uzavírání nových smluv, na jejichž základě by mělo dojít k poskytnutí úvěru, d) provádění změn smluv, na jejichž základě již došlo nebo by mělo dojít k poskytnutí úvěru, včetně uzavírání dodatků nebo doplňujících dohod ke stávajícím smlouvám, jiných než směřujících k okamžitému nebo urychlenému splácení již poskytnutých úvěrů, a včetně změn, které by měly charakter tzv. nucené restrukturalizace ve smyslu ust. § 49 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 123/2007 Sb., e) konání nebo nekonání, jehož důsledkem by byla automatická obnova povinnosti poskytnout úvěr, povinnost poskytnout další tranši Tranše = čerpání dohodnuté půjčky nebo její části úvěru nebo prodloužení splatnosti již poskytnutého úvěru, f) zcizování aktiv či jejich zatěžování právy třetích osob a g) jakéhokoli jednání spočívajícího v pořizování (nákupu) aktiv s přiřazenou rizikovou vahou větší než 0 % (riziková váha 0 %) ve smyslu přílohy č. 4 vyhlášky č. 123/2007 Sb., s výjimkou aktiv nutných k zajištění běžného provozu a s výjimkou ukládání vkladů v bankách ve smyslu ust. § 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bankách“), a bankách se sídlem v členských státech Evropské unie. 7. Proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu 1. stupně podal žalobce blanketní rozklad, ve kterém navrhl zrušení prvostupňového rozhodnutí v celém rozsahu, ČNB určila žalobci usnesením ze dne 9. 10. 2013 lhůtu pro doplnění rozkladu do 25. 10. 2013, proti usnesení podal žalobce rozklad ze dne 21. 10. 2013, který zamítla bankovní rada rozhodnutím č. j. 2013/4655/110 ze dne 21. 11. 2013, dne 25. 10. 2013 doručil žalobce doplnění rozkladu a dne 1. 11. 2013 doručil žalobce důkazy navrhované v doplnění rozkladu. III. Rozhodnutí bankovní rady České národní banky (napadené rozhodnutí) 8. Bankovní rada České národní banky (dále „bankovní rada“ nebo také „žalovaná“) rozklad žalobce zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí, jelikož dospěla k závěru, že ve správním řízení byly shromážděny podklady v rozsahu, který je dostatečnou oporou pro prvostupňové rozhodnutí a že napadené rozhodnutí netrpí vadami způsobujícími nezákonnost či nesprávnost rozhodnutí. Žalovaná bankovní rada se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádala s jednotlivými rozkladovými námitkami následovně: 9. K námitkám ohledně výběru kontrolovaných úvěrových případů prvostupňovým orgánem bankovní rada uvedla, že způsob výběru vzorků kontrolovaných úvěrů pro kontrolu je popsán v kapitole 1.10.1. protokolu o kontrole, ve kterém je uvedeno, že byla prověřena úvě