6 As 285/2014 — Nejvyšší správní soud

9 Af 91/2015- 139 - text 15 9 Af 91/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové ve věci žalobkyně: SYNOT TIP, a.s. IČO 26301091 sídlem Jaktáře 1475, 686 01 Uherské Hradiště proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Statutární město Brno sídlem Dominikánské náměstí 1, 601 67 Brno o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 22. 9. 2015, č. j. MF-67510/2014/34/2901-RK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 12. 2015 u Městského soud v Praze, domáhala přezkumu rozhodnutí ministra financí ze dne 22. 9. 2015, č. j. MF-67510/2014/34/2901-RK (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr financí (dále též „žalovaný“) zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Ministerstva financí (dále též „správní orgán I. stupně“ nebo „ministerstvo“) ze dne 17. 9. 2014, č. j. MF-83781/2012/34-4 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobkyni podle § 43 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „zákon o loteriích“ nebo „loterní zákon“) zrušena ve výrocích prvostupňového rozhodnutí specifikovaná rozhodnutí o povolení provozovat loterie a jiné podobné hry (dále jen „loterijní povolení“) dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích na adrese Kotlanova 2162/5, Brno, pro rozpor s obecně závaznou vyhláškou statutárního města Brna (dále též „obec“) č. 1/2014, o regulaci provozu loterií a jiných podobných her a stanovení opatření k zabezpečení veřejného pořádku (dále též „loterijní vyhláška“ nebo „OZV“). II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v prvním žalobním bodu podané žaloby poukázala na procesní vady řízení. Konstatovala, že v řízení navrhla provedení důkazů, které by prokázaly narušování veřejného pořádku na adrese, pro kterou byla vydána loterijní povolení; žalovaný však navrhované důkazy neopatřil a ani neprovedl. Nesouhlasila s postupem žalovaného, který pouze v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že není důkazními návrhy vázán dle § 52 správního řádu, ačkoli v obdobných řízení žalovaný ještě před vydáním meritorního rozhodnutí zaslal příslušnému provozovateli loterií a jiných podobných her sdělení k návrhu na provedení důkazů. V daném řízení žalovaný tímto způsobem nepostupoval, přistupoval k jednotlivým řízením nerovně, a porušil tak § 2 odst. 4 správního řádu. 3. Dále poukázala na to, že § 43 odst. 1 zákona o loteriích je třeba aplikovat spolu s § 96 odst. 1 správního řádu. Řízení o zrušení loterijních povolení bylo možné zahájit pouze do jednoho roku od nabytí právní moci těchto povolení. Jelikož správní řízení bylo zahájeno dne 10. 8. 2012, tedy více než 4 roky od právní moci prvního z loterijních povolení, byla překročena roční lhůta pro zahájení přezkumného řízení i pro vydání rozhodnutí. Řízení tak bylo zahájeno v rozporu se zákonem, bylo vedeno nezákonně, tudíž jsou nezákonná i rozhodnutí žalovaného a ministerstva. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí porušuje ústavní principy, zejména princip právní jistoty, princip ochrany důvěry v právo, princip ochrany nabytých práv, princip legitimního očekávání, a tím i principy právního státu. Žalobkyně konstatovala, že obecně závazná vyhláška byla vydána na základě § 50 odst. 4 zákona o loteriích, ve znění zákona č. 300/2011 Sb., jehož součástí bylo přechodné ustanovení čl. II odst. 4 (dále jen „přechodné ustanovení“). Z textu důvodové zprávy k přechodnému ustanovení dovozovala, že vláda přihlížela k existujícímu legitimnímu očekávání provozovatelů loterií a přechodné ustanovení navrhla tak, aby respektovalo celou dobu platnosti povolení vydaných před nabytím účinnosti navrhované novely. Žalobkyně rovněž poukázala na argumentaci žalovaného v řízení před Ústavním soudem sp. zn. Pl. ÚS 6/13 (Klatovy). S argumentací ve jmenovaném nálezu Ústavního soudu nesouhlasila a považovala ji za nezákonnou i protiústavní. 5. Žalobkyně poukázala na princip právní jistoty, princip dobré víry a principy předvídatelnosti práva a postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem. Rozsáhle popsala jejich obsah a odkázala na judikaturu Ústavního soudu, čl. 2 Smlouvy o Evropské unii a judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Poukázala i na princip presumpce správnosti správních aktů a princip ochrany práv nabytých v dobré víře. Na základě uvedených principů spoléhala na to, že stát dodrží podmínky loterijních povolení a bude respektovat a chránit práva, která žalobkyně na základě těchto aktů v dobré víře nabyla. Stát však v daném případě loterijní povolení, konkrétně dobu jejich platnosti, nerespektoval a zrušil je. 6. Žalobkyně zdůraznila své legitimní očekávání, které vzniklo na základě loterijních povolení. Žalobkyně oprávněně a důvodně předpokládala, že po celou dobu platnosti loterijních povolení bude moci provozovat loterie a jiné podobné hry v nich uvedené, a bude tak oprávněna užívat svůj majetek určený k tomuto provozu za účelem jeho rozmnožení a dosažení zisku. V této souvislosti poukázala na čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a související judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu, dále na čl. 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie zakotvující svobodu podnikání a právo na vlastnictví. Žalobkyně tvrdila, že do jejího legitimního očekávání, svobody podnikání i práva na vlastnictví zasáhl stát jednak přijetím zákona č. 300/2011 Sb., jednak později i Ústavní soud, který zrušil přechodné ustanovení svým nálezem ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/13 (Klatovy). 7. Namítala, že správní orgány porušily zásadu proporcionality a postupovaly v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 29/10 (Chrastava). Správní orgány vycházely pouze z práva obcí na samosprávu, nezohlednily jiné ústavněprávní principy, neposuzovaly opodstatněnost zásahu do práva žalobkyně na ochranu vlastnického práva a práva podnikat a nehodnotily otázku minimalizace zásahů do práv žalobkyně. Dále dle žalobkyně žalovaný aplikoval obecně závaznou vyhlášku na loterijní povolení, která nabyla právní moci dříve, než byla loterijní vyhláška vydána, z čehož dovozovala, že se v dané věci jedná o nepřípustnou retroaktivitu a porušení principu právní jistoty. Žalobkyně považovala napadené rozhodnutí za nezákonné a protiústavní. 8. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně poukázala na to, že Ústavní soud se v nálezech ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 29/10 (Chrastava); ze dne 7. 9. 2011, Pl. ÚS 56/10 (Františkovy Lázně); a ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/13 (Klatovy) odchýlil od zavedeného výkladu zákona o loteriích, dlouhodobé správní praxe, od své dřívější judikatury (sp. zn. IV. ÚS 167/05, sp. zn. IV. ÚS 3207/07, IV. ÚS 610/06, sp. zn. IV. ÚS 150/2001 a sp. zn. I. ÚS 544/2006) a rovněž od judikatury Evropského soudu pro lidská práva i Soudního dvora Evropské unie týkající se legitimního očekávání. Shora jmenované nálezy označila za nekonzistentní a překvapivé. Žalobkyně byla toho názoru, že v dané situaci po ní nebylo možné spravedlivě požadovat, aby taková rozhodnutí předvídala, a proto ji nebylo možné zbavit jejího shora popsaného legitimního očekávání. Naopak považovala za nutné nabyté legitimní očekávání chránit tím, že platnost loterijních povolení bude dodržena. 9. Žalobkyně poukázala na to, že nepředvídatelné rozhodnutí je dle ustálené rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva nezákonný a neospravedlnitelný zásah do majetkových práv ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě. Žalobkyně požadovala po zdejším soudu, aby dané nálezy týkající se loterií nereflektoval a rozhodl v rozporu s jejich ústavněprávními vývody s tím, že Ústavní soud by měl výklad znovu uvážit. Podle žalobkyně je namístě neaplikovat uvedené nálezy Ústavního soudu také pro jejich rozpor s právem Evropské unie s ohledem na přiměřené použití zásady aplikační přednosti práva Evropské unie před národním právem. 10. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítala, že obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 1/2014, o regulaci provozu loterií a jiných podobných her a stanovení opatření k zabezpečení veřejného pořádku, je diskriminační, regulace v ní obsažená odporuje právu Evropské unie a narušuje hospodářskou soutěž. Loterijní vyhláška bez bližšího odůvodnění reguluje všechny druhy loterií a jiných podobných her, nikoli však stejně na celém území obce, když regulace v jednotlivých městských částech je různá. Vymezuje místa konkrétními adresami (čísly popisnými a ulicemi), a tím jednoznačně ztrácí obecný charakter jako imanentní vlastnost právního předpisu. Loterijní vyhláška nabyla účinnosti okam