— Nejvyšší správní soud

14 Ad 1/2021- 42 - text 10 pokračování 14Ad 1/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Schneeweise a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: VULCANO TRADE, s.r.o., IČO: 064 30 058 se sídlem Antala Staška 34, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 11. 2020, č.j. MPSV-2020/202934-422/1 a č.j. MPSV-2020/202943-422/1, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. 11. 2020, č.j. MPSV-2020/202934-422/1 a č.j. MPSV-2020/20943-422/1 a se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2020, č.j. MPSV-2020/202943-422/1 (dále jen „Napadené rozhodnutí č. 1“), kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky, generálního ředitelství (dále jen „Úřad práce“) ze dne 28. 8. 2020, č.j. UPCR-22020/34696/10 („Prvostupňové rozhodnutí č. 1“), jímž žalobkyni nebylo dle § 60 odst. 2, 8 a 10 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) uděleno povolení ke zprostředkování zaměstnání ve formě zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. b) téhož zákona, tak, že byl text „Podle 60 odst. 2, 8 a 10 zákona o zaměstnanosti“ nahrazen textem „Podle § 60 odst. 2, 8 a 10 zákona o zaměstnanosti“, ve zbytku zůstalo rozhodnutí nezměněno, a dále též zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2020, č.j. MPSV-2020/202934-422/ (dále jen „Napadené rozhodnutí č. 2“), kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce ze dne 28. 8. 2020, č.j. UPCR-22020/33535/10 („Prvostupňové rozhodnutí č. 2“), jímž žalobkyni nebylo uděleno povolení ke zprostředkování zaměstnání ve formě zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. a) a c) zákona o zaměstnanosti, v němž došlo k totožným změnám jako v Prvostupňovém rozhodnutí č. 1, a které bylo taktéž ve zbytku potvrzeno. II. Průběh řízení před správním orgánem 2. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí č. 1 konstatoval, že žalobkyně žádostí ze dne 11. 3. 2020 (dále jen „předmětná žádost“) požádala Úřad práce o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. a) až c) zákona o zaměstnanosti, přičemž do oboru zprostředkování uvedla „zprostředkování práce“. Poté byla poučena, že o předmětné žádosti budou zahájena dvě správní řízení. 3. Následně žalovaný vyjmenoval doklady, které byly k předmětné žádosti přiloženy za účelem prokázání odborné způsobilosti navržené odpovědné zástupkyně V. B. (dále jen „odpovědná zástupkyně“), a uvedl, že dne 16. 3. 2020 Úřad práce žalobkyni informoval nutnosti doložit pracovní smlouvu, včetně ukončení pracovního poměru a popisu pracovní činnosti, když z předmětné žádosti musí vyplývat, že navrhovaná odpovědná zástupkyně má praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání a poučil jej také o nutnosti upravit obory, pro něž je předmětná žádost podávána, přičemž žalobkyni navrhnul upravit je na kategorii „bez omezení“. 4. Po vyžádání si výkladového stanoviska od žalovaného zaslala žalobkyně Úřadu práce dopis ze dne 23. 4. 2020, č.j. MPSV-2020/59541-422/1, čestné prohlášení odpovědné zástupkyně o absolvované praxi ze dne 28. 4. 2020, pracovní smlouvu odpovědné zástupkyně ze dne 2. 5. 1988 k pracovnímu zařazení odborný referent podepsanou vedoucí odboru kádrové a personální praxe Okresního národního výboru v Děčíne (dále jen „ONV Děčín“), pracovní smlouvu ze dne 25. 10. 1990 k druhu práce odborný referent Úřadu práce v Děčíně, pracovní náplň funkce samostatného odborného referenta oddělení zprostředkování zaměstnání Úřadu práce v Děčíně ze dne 1. 11. 1991, pracovní náplň ze dne 15. 12. 1992 funkce zprostředkovatelka a dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 1992. V čestném prohlášení odpovědná zástupkyně popsala náplň své práce a prohlásila, že tato se téměř shodovala s náplní práce referenta/zprostředkovatele, kterou vykonávala od 25. 10. 1990 do roku 1994 pro úřad práce. Jakékoliv rozlišování mezi těmito pozicemi by podle ní bylo nepříjemným formalismem. Z vyjádření N. P., vedoucí oddělení personalistiky a mezd Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Ústí nad Labem, pak Úřad práce zjistil, že odpovědná zástupkyně pracovala pro Úřad práce v Děčíně od 25. 10. 1990 do 31. 5. 1994 jako zprostředkovatelka. 5. Úřad práce žalobkyni výzvou ze dne 9. 6. 2020, č.j. UPCR-2020/34696/6 vyzval k doplnění předmětné žádosti o úředně ověřené kopie dokládající soustavný a osobní výkon odborné praxe odpovědné zástupkyně, dále ke konkrétnímu definování oborů, pro které žádá povolení ve vztahu k odpovědné zástupkyni, případně o ustanovení jiného odpovědného zástupce. Uvedl, že v případě středoškolského vzdělání je nutno doložit nejméně pětiletou odbornou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání, nebo v oboru, pro který má být zprostředkování povoleno. Zároveň je potřeba přihlédnout k tomu, že praxe byla získána před nabytím účinnosti zákona o zaměstnanosti, přičemž lze připustit, že odpovídající praxi získanou prostřednictvím úřadu práce před rokem 2004 či 1992 lze pokládat za praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání realizovanou podle tehdy platných předpisů. K tomu odkázal na shora uvedené vyjádření N. P., na § 2 zákona č. 70/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 70/1958 Sb.“) a na § 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 1/1991 Sb.“) a konstatoval, že praxi získanou u ONV Děčín bez doložení ukončení tohoto pracovního poměru (pravděpodobně na ni navazující pracovní poměr u Úřadu práce v Děčíně) nelze bez dalších dokumentů posoudit jako praxi ve zprostředkování zaměstnání dle § 14 zákona o zaměstnanosti a nelze tak posoudit praxi podle současných právních předpisů. Pracovní smlouva nedokládá druh práce, resp. pracovní činnosti. Ne každý referent ONV vykonával práci v oblasti pracovních sil, která by mohla být srovnatelná se zprostředkováním zaměstnání. S ohledem na povahu činnosti a uplynulou dobu je třeba hledět na takovéto případy restriktivně a podrobně je zkoumat. Z pracovní smlouvy vyplynulo, že odpovědná zástupkyně byla přijata a pracovala jako odborný referent ONV Děčín. Čestné prohlášení je pak s ohledem na § 61 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti nedostatečné. V reakci na tuto výzvu žalobkyně předložila potvrzení o době zaměstnání ze dne 12. 6. 2020 (dále jen „Potvrzení o době zaměstnání“), v němž bylo uvedeno, že odpovědná zástupkyně byla zaměstnankyní Úřadu práce Děčín od 1. 5. 1988 do 31. 5. 1994 a vykonávala funkci samostatné referentky zprostředkování zaměstnání. 6. Poté se Úřad práce obrátil na krajskou pobočku v Ústí nad Labem, aby mu sdělila, na základě čeho byla vydána vyjádření ze dne 5. 5. 2020 a 24. 6. 2020. Dne 13. 7. 2020 mu bylo doručeno vyjádření N. P., v němž bylo uvedeno, že úřady práce vznikly v roce 1990, přešla na ně působnost ve věcech pracovních sil, která do té doby příslušela ONV, od roku 2011 pak vznikl centralizovaný Úřad práce České republiky. N. P. požádala ředitele kontaktního pracoviště v Děčíně o zaslání relevantních dokladů, z nichž vyplynulo, že pracovní poměr odpovědné zástupkyně trval od 25. 10. 1990 do 31. 5. 1994. Dále uvedla, že odpovědná zástupkyně se obrátila na kontaktní pracoviště v Děčíně a požádala o vydání zápočtového listu za období 1988 – 1994. Poskytnuta jí byla kopie zápočtového listu z 31. 5. 1994, tu však považovala za nedostatečnou. Následně bylo personálním a mzdovým oddělením vystaveno jako příloha k zápočtovému listu Potvrzení o době zaměstnání. 7. Prvostupňovým rozhodnutím č. 1 nebylo žalobkyni povolení ke zprostředkování zaměstnání z důvodu neprokázání splnění zákonné podmínky odborné způsobilosti navrhované odpovědné zástupkyně uděleno. Úřad práce konstatoval, že Potvrzení o době zaměstnání a následné sdělení Krajské pobočky v Ústí nad Labem vzbuzují pochybnosti o tom, za jakých okolností byla vydána. Skutečnost, že odpovědná zástupkyně vykonávala činnost související se zprostředkováním zaměstnání, by bylo možno prokázat pouze doložením potvrzení ONV či doložením náplně práce. Vady předmětné žádosti tedy nebyly odstraněny, pročež nemohlo být povolení ke zprostředkování zaměstnání uděleno. 8. V odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí č. 1 žalobkyně namítala, že Úřad práce postupoval svévolně v její neprospěch, když za překážku pro vydání předmětného povolení označil nedostatečně prokázanou praxi odpovědné zástupkyně. Rozhodnutí bylo založeno na absurdních argumentech a Úřad práce ignoroval čestné prohlášení. Je to právě Úřad práce, který by jako nástupce ONV měl praxi odpovědné zástupkyně potvrdit č