1 Ao 2/2010 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 10/2020- 57 - text 10 18 Ad 10/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobce: Ing. J. V., bytem XXX proti žalovanému: Náměstek ministra vnitra pro státní službu sídlem Jindřišská 34, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2020, č. j. MV-36278-6/OSK-2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí státní tajemnice v Ministerstvu pro místní rozvoj (dále jen „správní orgán I. stupně“, nebo „služební orgán“) ze dne 10. 6. 2020, č. j. 19929/2020-94 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) o převedení žalobce na jiné služební místo podle § 61 odst. 1 písm. c) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“). II. Napadené rozhodnutí žalovaného 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zrekapituloval, že žalobce byl přijat dne 15. 10. 2015 do služebního poměru a zařazen na služební místo č. MMR_689 v personálním informačním systému, v oboru služby 1. Finance, se služebním označením ministerský rada a služebním působištěm v Praze. Usnesením vlády č. 811 ze dne 18. 11. 2019 byla s účinností od 1. 1. 2020 schválena systematizace služebních a pracovních míst. V návaznosti na systematizaci byl Ministerstvem pro místní rozvoj vydán služební předpis č. 17/2019 ze dne 25. 11. 2019, jímž bylo s účinností od 1. 1. 2020 zrušeno oddělení kontroly resortních organizací, tedy oddělení, ve kterém byl žalobce zařazen. 3. Dne 18. 12. 2019 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. 57044/2019-94, kterým žalobce převedl podle § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě na služební místo ve 13. platové třídě, č. MMR_1118 s nástupem do služby 2. 1. 2020. Na základě odvolání žalobce bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a vráceno k novému projednání, neboť správní orgán I. stupně nedostatečně posoudil vhodnost služebního místa s ohledem na činnosti, které žalobce vykonával na dosavadním služebním místě. 4. V rámci nového projednání správní orgán I. stupně oznámením ze dne 21. 4. 2020 zahájil správní řízení ve věci vydání rozhodnutí o převedené na jiné služební místo a současně vyzval žalobce, aby se seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 10. 6. 2020 byl žalobce převeden na služební místo č. MMR_694 v personálním informačním systému, v oddělení veřejnosprávních kontrol, v odboru kontrolních činností v Ministerstvu pro místní rozvoj. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal, že původní rozhodnutí správního orgánu I. stupně o převedení žalobce na služební místo č. MMR_1118 bylo zrušeno, a proto by mělo být nejprve toto řízení ukončeno a teprve následně mohlo být zahájeno nové řízení o převedení na služební místo č. MMR_694. V řízení navíc nebyly dle žalobce obstarány dokumenty pro posouzení jeho zdravotní způsobilosti k výkonu služby na novém služebním místě. S ohledem na personální vztahy není pro žalobce služební místo vhodné. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že přestože dle zákona o státní službě není předběžný souhlas zaměstnance s převedením povinný, je třeba náležitě posoudit vhodnost konkrétního služebního místa ve vztahu k osobě státního zaměstnance. Vhodnost musí být posouzena individuálně na základě různých kritérií, jako je posouzení zdravotního hlediska, požadovaného vzdělání a kvalifikace, schopností státního zaměstnance a jeho dosavadních zkušeností. Správní orgán tak musí hledat služební místo, které je vhodné, na druhou stranu dle žalovaného neexistuje právní nárok na převedení na služební místo, které zaměstnanec subjektivně vnímá jako nejvhodnější. Služební místo, na které byl žalobce převeden, vykazuje téměř úplnou shodu v náplni a rozsahu činností, které žalobce doposud vykonával. Prvostupňové rozhodnutí shledal žalovaný jako věcně správné a vydané v souladu s právními předpisy. 6. K odvolacím námitkám žalobce žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně vedl pouze jedno správní řízení, bez ohledu na to, že v rámci nového projednání věci po zrušení původního rozhodnutí o převedení došlo ke změně služebního místa, na které byl žalobce převeden. Přestože se správní orgán I. stupně dopustil pochybení, když oznamoval žalobci zahájení řízení o jeho převedení na jiné služební místo dne 21. 4. 2020, jednalo se pouze o nadbytečný úkon, který nevedl k újmě na právech žalobce. 7. Žalovaný dále uvedl, že správní orgán I. stupně neakceptoval návrhy žalobce na doplnění podkladů pro vydání rozhodnutí, uvedl ale důvody, pro které k doplnění podkladů nepřistoupil. Přehled všech volných služebních míst by byl dle žalovaného nadbytečný, neboť by obsahoval i místa, na které by nebylo možné žalobce převést. Přehled vhodných služebních míst ve 13. platové třídě ke dni 4. 5. 2020 tak byl dostatečný. 8. Co se týče námitky žalobce, dle níž chybí v podkladech rozhodnutí o zdravotní způsobilosti k výkonu služby na novém služebním místě, žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně vycházel z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k výkonu služby ze dne 6. 12. 2018, dle nějž je žalobce způsobilý vykonávat činnost v 1. kategorii prací (žádné rizikové faktory). Služební místo, na které byl žalobce převeden, je ve stejné kategorii prací. Kromě toho má zaměstnanec splňovat předpoklady pro výkon služby po celou její dobu. Dle žalovaného žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na jejichž základě by správní orgán I. stupně měl pochybnosti o jeho zdravotní způsobilosti k výkonu služby a jež by tak zavdaly důvod pro jeho vyslání na mimořádnou pracovně lékařskou prohlídku. 9. V poslední řadě žalovaný uvedl, že i po 8. 4. 2020, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 18. 12. 2019, byly žalobci přidělovány služební úkoly. Za tuto skutečnost je dle žalovaného částečně odpovědný i žalobce, neboť v odůvodnění rozhodnutí bylo výslovně uvedeno, že po právní moci rozhodnutí nebude žalobce převeden, ale bude na něho třeba nahlížet jako na státního zaměstnance, u něhož existují překážky na straně služebního orgánu. III. Žaloba 10. Žalobce v podané žalobě namítal, že pokud bylo v rámci prvního řízení rozhodnuto o převedení žalobce na konkrétní služební místo a následně mu bylo sděleno zahájení správního řízení o převedení ze dne 21. 4. 2020, bylo zřejmé, že v danou chvíli byla vůči žalobci vedena dvě řízení o převedení, tj. jedno nedokončené o převedení na služební místo č. MMR_1118 a druhé nově zahájené řízení o převedení na služební místo, které v době zahájení řízení nebylo žalobci ještě známé. Argumentaci žalovaného o nadbytečném úkonu nepovažuje žalobce za správnou. 11. Žalobce dále namítal absenci podkladů osvědčující jeho zdravotní způsobilost pro výkon služby na služebním místě č. MMR_694. Žalobce uvedl, že se v průběhu roku 2020 jeho zdravotní stav zhoršil a oprávněně očekával, že jeho zdravotní způsobilost bude pro účely jeho převedení zkoumána. Pokud by zkoumána byla, bylo by zjištěno, že mu jeho zdravotní problémy komplikují pohyb, přičemž výkon služby, na které byl převeden napadeným rozhodnutím, je spojen s pravidelnými pěšími cestami po schodišti dvě patra nahoru, kde je umístěna společná tiskárna a kopírka a zpět dolů, a to minimálně desetkrát každý den. Posuzování zdravotního stavu je dle žalobce úkolem pracovně lékařských služeb a nikoliv správního orgánu I. stupně. Žalobce tak odmítá názor, že byl správní orgán I. stupně oprávněn učinit úvahu, zda je státní zaměstnanec na základě posledního dosud platného lékařského posudku způsobilý vykonávat službu i na novém služebním místě. Dle žalobce představuje převedení na jiné služební místo změnu služebního poměru. Kdyby žalobce dál vykonával službu na původním služebním místě, které bylo k 31. 12. 2019 zrušeno, je možné a pravděpodobné, že by bylo nutné nechat jeho zdravotní způsobilost přezkoumat i v rámci výkonu služby na tomto původním služebním místě. Jestliže ale výkon služby na původním služebním místě zanikl, nebyl důvod přezkoumávat jeho zdravotní způsobilost na tomto služebním místě. V případě převedení na jiné služební místo mělo dle žalobce dojít k přezkoumání zdravotní způsobilosti tak, aby výsledek pracovně lékařské prohlídky mohl být zohledněn pro nalezení vhodného služebního místa. Jestliže správní orgán I. stupně zdravotní způsobilost nezjišťoval, zatížil prvostupňové rozhodnutí vadou, která má vliv na jeho zákonnost. 12. Jelikož dle žalobce není nové služební místo vhodným služebním místem, navrhnul zrušení napadeného rozhodnutí. IV. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že ve věci převedení žalobce na jin