6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 2/2021- 35 - text  18 18 Ad 2/2021- [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: RYKA, s.r.o., IČO: 257 56 770 sídlem Novodvorská 994/138, Praha 4 zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2021, čj. 8484/1.30/20-3, sp. zn.: S10-2019-655 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 24. 3. 2021 domáhal přezkoumání rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce (dále též „žalovaný“) ze dne 9. 3. 2021, čj. 8484/1.30/20-3, sp. zn.: S10-2019-655 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný k odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 22. 10. 2020, čj. 29529/10.30/19-11 (dále též „Prvostupňové rozhodnutí“): a. zamítl odvolání proti výrokům I. a V. Prvostupňového rozhodnutí a Prvostupňové rozhodnutí v tomto rozsahu potvrdil (výrok č. I. a V. Napadeného rozhodnutí – pozn. soudu); b. zrušil výroky II. a III. Prvostupňového rozhodnutí a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok č. II. a III. Napadeného rozhodnutí – pozn. soudu); c. změnil Prvostupňové rozhodnutí ve výroku IV. a snížil uloženou pokutu na částku 52 000 Kč (výrok č. IV. Napadeného rozhodnutí – pozn. soudu). 2. Prvostupňovým rozhodnutím uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 58 000 Kč mj. za několik protiprávních jednání, a to mj. za přestupek na úseku zaměstnanosti dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), jehož se žalobce podle výroku I. Prvostupňového rozhodnutí dopustil tím, že umožnil výkon práce bez povolení k zaměstnání, konkrétně pomocných stavebních prací, fyzické osobě - cizinci: M.U., nar. XYZ, státní příslušnost: Ukrajina, pobytem v ČR: ABC, IČO: XXXXXXXX, který pro žalobce vykonával pomocné stavební práce v období od 1. 2. 2017 do 30. 7. 2017 v místech realizace stavebních akcí dle předložených faktur (Rekonstrukce čerpací stanice V.H., Výstavba obchodního centra Folmava, LIDL - Hradec Králové, BDE V Tower - SDK podhledy, ČOV Vrapice) a dále od 6. 11. 2017 do dne kontroly - 8. 11. 2017 v místě kontrolovaného staveniště, na adrese: Dolní Novosadská 421/89 a 433/91, 779 00 Olomouc. Tím žalobce podle správního orgánu prvního stupně umožnil fyzické osobě – cizinci výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti, čímž porušil § 89 zákona o zaměstnanosti. 3. Žalobce podanou žalobou brojil právě proti výroku I. Napadeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti výroku I. Prvostupňového rozhodnutí, a proti s ním souvisejícím výrokům IV. a V. Napadeného rozhodnutí. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nejprve stručně shrnul průběh správního řízení vedeného správním orgánem prvního stupně a jemu předcházející kontroly. Následně reprodukoval závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí. 5. Žalovaný dále vyložil důvody, o něž opřel závěry vyslovené ve výrocích II. a III. Napadeného rozhodnutí, spočívající v zániku odpovědnosti žalobce za část protiprávních jednání, za něž byl postihnut Prvostupňovým rozhodnutím. 6. Ve vztahu k přestupku žalobce podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti pak žalovaný konstatoval, že se správní orgán prvního stupně podrobně zabýval tím, jakým způsobem došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku, z něhož byl žalobce uznán vinným a za jehož spáchání mu byla uložena pokuta. Podle žalovaného odkázal na příslušná ustanovení právních předpisů, na základě kterých došel k závěru, že byl přestupek spáchán. Žalovaný přitom na základě spisové dokumentace dospěl k závěru, že spáchání projednávaného přestupku bylo v souladu s právními předpisy žalobci prokázáno a přestupek, který je mu kladen za vinu, je řádně popsán v odůvodnění Prvostupňového rozhodnutí. Správní úvahu správního orgánu prvního stupně obsaženou v jeho rozhodnutí označil žalovaný za plně přezkoumatelnou a souladnou se zásadou volného hodnocení důkazů a materiální pravdy. V odůvodnění Prvostupňového rozhodnutí byly podle žalovaného řádně uvedeny důvody výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán prvního stupně řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, jakož i informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami žalobce a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Žalovaný tak měl Prvostupňové rozhodnutí za souladné s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Správní orgán prvního stupně podle žalovaného zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a spácháním projednávaného přestupku žalobcem, a to naplněním jak stránky formální, tak i materiální, se podrobně a správně ve svém rozhodnutí zabýval. Úvahy učiněné správním orgánem prvního stupně podle žalovaného plně korespondují s názorem odvolacího orgánu, žalovaný tak z důvodu procesní ekonomie v podrobnostech na přiléhavé a vyčerpávající odůvodnění správního orgánu prvního stupně odkázal. 7. Žalovaný uvedl, že s námitkou žalobce, že činnost cizince probíhala na základě smlouvy o dílo, pročež se nemohl dopustit přestupku dle ustanovení § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, se správní orgán prvního stupně zcela dostatečně a správně vypořádal v Prvostupňovém rozhodnutí, kde se zabýval naplněním typových znaků závislé práce v konkrétním případě. Žalovaný měl za prokázané, že činnost cizince vykazovala charakter závislé práce. Správní orgán prvního stupně podle žalovaného ve svém rozhodnutí průkazně popsal skutečný charakter vztahů mezi jednotlivými subjekty, čímž vyvrátil námitky žalobce o realizaci smlouvy o dílo. Podle žalovaného není podstatné, na jakém formálním základě cizinec svou činnost na kontrolovaném pracovišti vykonával; naopak v projednávaném případě bylo nutné se zabývat skutečným charakterem vztahu, tj. zda vykonávaná práce byla prací závislou. K porušení právních předpisů nemusí podle žalovaného nezbytně docházet pouze jednáním, které je zcela zjevně v rozporu s nimi, ale i obcházením zákona (zastřeným právním jednáním), při němž dochází k zakrývání faktického závadného stavu formálně legitimním způsobem, proto je nutné rovněž ve smyslu ustanovení § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), takovéto právní jednání posoudit podle skutečného obsahu. S poukazem na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu žalovaný doplnil, že naplní-li tedy činnost realizovaná na základě uzavřených obchodněprávních smluv znaky závislé práce, je nutno posoudit vztah smluvních stran jako pracovněprávní. Žalovaný nezpochybnil smluvní volnost, do níž nemohou bez zákonného důvodu zasahovat třetí osoby včetně orgánů státní správy, avšak zdůraznil, že správní orgán prvního stupně takový závažný důvod se zřetelem k jím identifikovaným skutečnostem nepochybně měl. 8. Správní orgán prvního stupně podle žalovaného správně určil, že faktické fungování jednotlivých vztahů na kontrolovaném pracovišti mezi žalobcem a cizincem vykazuje všechny znaky výkonu závislé práce a že formální uzavření smlouvy o dílo, jejímž předmětem jsou pomocné stavební práce, je pouhým manévrem obcházejícím zákonné normy a snahou o zakrývání faktického závadného stavu. Na základě shromážděných důkazů a podkladů rozhodnutí, jež dle žalovaného tvoří logický, konzistentní a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících skutečností, nelze podle žalovaného než seznat, že skutkový stav je prokázaný a že byl přestupek žalobcem spáchán. 9. Žalovaný dále přisvědčil správnímu orgánu prvního stupně, že pan M.U. v době výkonu práce pro žalobce byl cizincem ve smyslu negativního vymezení dle ustanovení § 85 zákona o zaměstnanosti, přičemž jím vykonávaná činnost vykazuje veškeré definiční znaky závislé práce ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). 10. K naplnění materiální stránky přestupku žalovaný podotknul, že jednání žalobce je vysoce společensky nebezpečné, neboť hrubým způsobem narušuje pracovní trh a negativně působí na jeho rovnováhu. Tím, že žalobce umožnil cizinci výkon závislé práce bez povolení k zaměstnání, obsadil místo, na které mohl být přijat uchazeč o zaměstnání, tedy tímto jednáním ovlivnil pracovní trh, což rovněž mohlo zasáhnout do veřejných financí (např. přijetím uchazeče o zaměstnání z úřadu práce). 11. Žalovaný shrnul, že jednáním žalobce došlo k naplnění formáln