2 Afs 74/2013 — Nejvyšší správní soud

18 Af 6/2021- 75 - text  28 18 Af 6/2021 - [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: KARDIOCENTRUM VYSOČINA CZA a. s., IČO: 260 16 877, sídlem nám. Čsl. armády 26, Hluboká nad Vltavou proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 525/15, Praha 1 za účasti: Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad, IČO: 750 86 999, sídlem Jeronýmova 1750/21, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2021, čj. MF-14480/2020/1203-17 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 26. 2. 2021, čj. MF-14480/2020/1203-17, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 3. 5. 2021 domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 26. 2. 2021, čj. MF-14480/2020/1203-17 („Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „malá rozpočtová pravidla“) zamítl návrh žalobce na vyplacení části dotace ve výši 91 372 826,74 Kč požadované od Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad, IČO: 750 86 999, sídlem Jeronýmova 1750/21, České Budějovice (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“ nebo „odpůrce“). 2. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 1. 3. 2021. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nejprve rekapituloval průběh správního řízení a podstatu sporu. Uvedl, že návrh žalobce mu byl jako příslušnému správnímu orgánu postoupen v červnu 2014 Ministerstvem pro místní rozvoj. 4. Mezi žalobcem jako navrhovatelem a osobou zúčastněnou na řízení jako odpůrcem byla dne 4. 9. 2008 uzavřena „Smlouva o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad“, ve znění dodatků č. 1 až 3 (dále jen „Smlouva o dotaci"). Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí účelové dotace na projekt s názvem „Relaxační a regenerační centrum Hluboká nad Vltavou, prioritní osa: 3 Rozvoj cestovního ruchu, oblast podpory: 3.1 Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu“, registrační číslo projektu: CZ.1.14/3.1.00/02.00494 (dále jen „Projekt“). Dotace byla poskytnuta ve výši 49 % z celkových způsobilých výdajů Projektu, maximálně však v celkové výši 141 802 481 Kč. Dotace měla být žalobci poskytnuta ve třech etapách. Žalobce požádal dne 28. 7. 2009 o proplacení I. etapy Projektu ve výši 50 429 654,26 Kč, která mu byla odpůrcem proplacena dne 27. 10. 2009. Dne 27. 11. 2009 požádal žalobce o platbu za II. etapu ve výši 25 834 007,31 Kč a dne 30. 6. 2010 žalobce předložil odpůrci žádost o platbu za III. etapu ve výši 65 538 819,43 Kč. Tyto dvě žádosti o vyplacení části dotace nebyly žalobci nikdy proplaceny. Žalobce se proto ve sporném řízení před žalovaným domáhal po odpůrci vyplacení části dotace za II. a III. etapu Projektu ve výši 91 372 826,74 Kč. 5. Žalovaný dále v Napadeném rozhodnutí odůvodnil svoji příslušnost k rozhodnutí sporu. Smlouva o dotaci má dle jeho názoru veřejnoprávní charakter a jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků z rozpočtu odpůrce, tedy veřejných finančních prostředků, o jejichž poskytnutí rozhodl subjekt veřejné správy (§ 16 odst. 6 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, v rozhodném znění). Smlouva o dotaci je sice smlouvou podle § 159 správního řádu, ale veřejnoprávní smlouvou svého druhu (sui generis), neboť ji nelze podřadit pod žádný z druhů veřejnoprávních smluv, které předpokládá správní řád. Příslušnost žalovaného k rozhodnutí sporů ze smluv o poskytnutí dotace z veřejných rozpočtů tak podle jeho názoru plyne z § 133 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 4 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Ke stejnému závěru lze dle žalovaného podpůrně dospět výkladem § 178 odst. 1 správního řádu, stejně jako na základě § 22 odst. 8 malých rozpočtových pravidel. Od 20. 2. 2015, kdy nabyla účinnosti novela malých rozpočtových pravidel provedená zákonem č. 24/2015 Sb., pak žalovaný rozhoduje podle správního řádu spory z právních poměrů při poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci podle § 10b odst. 1 písm. a) malých rozpočtových pravidel. 6. Poté, co žalovaný shrnul právní argumentaci žalobce a odpůrce, v části VI. Napadeného rozhodnutí přistoupil (A) k provedení a hodnocení důkazů předložených žalobcem a odpůrcem, přičemž provedení některých důkazů předložených žalobcem považoval žalovaný s ohledem na povahu sporu za nadbytečné, a (B) k právnímu hodnocení věci. V rámci právního hodnocení věci nejprve uvedl, že ze Smlouvy o dotaci plyne, že se dotace poskytuje pouze na způsobilé výdaje Projektu s tím, že podrobný popis způsobilých výdajů uvádí rozpočet Projektu, který je přílohou Smlouvy o dotaci. Z původního rozpočtu Projektu z února 2008 vycházela jak první, tak druhá smlouva o dílo, avšak podle tohoto rozpočtu nebyl ve skutečnosti Projekt stavebně realizován. 7. Dále žalovaný konstatoval, že „[v] čl. IV odst. 4 smlouvy o dotaci je ujednáno, že částka dotace, která bude příjemci poskytnuta, bude určena na základě skutečně vynaložených, odůvodněných a řádně prokázaných způsobilých výdajů. Dále bylo v čl. V odst. 3 smlouvy o dotaci stanoveno, že příjemci budou proplaceny jen ty výdaje, které prokazatelně uhradil a doložil příslušným účetním dokladem. V souvislosti s tím byl příjemce podle čl. VI odst. 3 smlouvy o dotaci povinen zabezpečit, aby dodavatelé projektu fakturovali provedené práce tak, aby byl touto fakturací jednoznačně doložen účel jednotlivých fakturovaných částek a současně aby v ní byly přesně vymezeny konkrétní způsobilé a nezpůsobilé výdaje projektu Příjemce dotace se v čl. VI. odst. 5 a 6 smlouvy o dotaci zavázal informovat poskytovatele dotace o všech skutečnostech a změnách, které mají vliv na plnění této smlouvy, zejména se zavázal poskytovateli dotace neprodleně oznámit jakékoli zamýšlené změny v průběhu realizace projektu. Dále byla v čl. VI odst. 8 smlouvy o dotaci příjemci výslovně stanovena povinnost realizovat projekt v souladu se žádostí o podporu projektu.“. 8. Ze znaleckého posudku č. 2355/14/2017 však měl žalovaný za prokázané, že ke změně projektu založení stavby došlo již před podpisem první smlouvy o dílo a před zahájením stavebních prací. Podle žalovaného tak žalobce porušil čl. VIII odst. 1 Smlouvy o dotaci, když faktickou realizaci Projektu zahájil bez uzavření smlouvy o dílo. Z uvedeného znaleckého posudku č. 2355/14/2017 a dále znaleckého posudku č. 283-17 měl žalovaný dále za prokázané, že - Projekt nebyl realizován podle původní dokumentace ke stavebnímu povolení, přičemž změny neměly charakter nepředvídatelných, nýbrž je požadoval žalobce; - položkový rozpočet ke druhé smlouvě o dílo ze dne 5. 1. 2009, jenž byl vypracován na stavební dílo definované projektovou dokumentací ke stavebnímu povolení, a položkový rozpočet k dodatku č. 1 ke druhé smlouvě o dílo ze dne 14. 8. 2009, který byl vypracován na stavební dílo dle projektové dokumentace pro provádění stavby z prosince 2008 a odpovídá fyzické realizaci stavby, nejsou shodné; - dodavatel stavby podstatně měnil rozsah předmětu plnění, neprovedené práce nebyly vypuštěny z fakturace ani přeceněny, byly fakturovány práce, které nebyly ve skutečnosti prováděny, byly upravovány částky ve sloupcích rozpočtů (k dofakturaci), některé práce byly fakturovány duplicitně. Do srpna 2009 měl být fakturován jiný rozsah prací, než byl skutečně prováděn, ač byly zjišťovací protokoly podepsány za objednatele i zhotovitele; - nejpozději od 29. 8. 2008 používal dodavatel dvojí značení objektů, které se objevilo až v dodatku č. 1 ke druhé smlouvě o dílo ze dne 14. 8. 2009. 9. Pokud jde o obsah znaleckých posudků a některých dalších důkazů a jejich hodnocení, odkázal žalovaný opakovaně na své pravomocné rozhodnutí ze dne 25. 2. 2019, čj. MF-12109/2018/1203-11, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti platebnímu výměru č. 18/2014 zn. RRRSJ 30122/2014 ze dne 4. 11. 2014 vydanému Úřadem Regionální rady regionu soudržnosti, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 50 429 655 Kč (dále jen „Rozhodnutí žalovaného o I. etapě“). 10. Žalovaný dále vyšel z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 9. 2019, čj. 17 T 30/2018 - 10627, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, čj. 5 To 78/2019 - 10 768 (dále jen „Trestní rozsudek“), podle nějž se dva jednatelé žalobce (ve