9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 56/2021- 27 - text 7 10 A 56/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: V. K. P., státní příslušník Vietnamské socialistické republiky zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem, sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. MV-56370-4/SO-2021 z 20. 5. 2021 takto: I. Rozhodnutí žalované č. j. MV-56370-4/SO-2021 z 20. 5. 2021 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Marka Sedláka. Odůvodnění: I. Vymezení věci a správní řízení. 1. V projednávané věci je spor o to, zda žalobce jako cizinec-žadatel o vydání zaměstnanecké karty splnil podmínky pro vydání této karty, resp. zda v daném případě nastal důvod pro její nevydání stanovený v § 56 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 46 odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců), tedy zjištění jiné závažné překážky pobytu cizince na území. 2. Žalobce podal žádost podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců u Zastupitelského úřadu České republiky v Hanoji 29. 8. 2019, která byla postoupena Ministerstvu vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“) jako věcně příslušnému orgánu k jejímu posouzení. Žalobce k žádosti přiložil mimo jiné smlouvu o smlouvě budoucí, uzavřenou 31. 5. 2019 s budoucím zaměstnavatelem, společností PRICOL WIPING SYSTEMS CZECH s.r.o., nyní PAL Wiping Systems s.r.o. (dále jen „budoucí zaměstnavatel“), ve které se strany zavázaly uzavřít pracovní smlouvu ode dne předložení „Rozhodnutí o vydání povolení k zaměstnání“ v délce trvání 1 rok. V rámci pracovního poměru měl žalobce u budoucího zaměstnavatele pracovat jako „Strojní dělník“ v rozsahu 37,5 hodin týdně s místem výkonu práce K. 3. Ministerstvo zaslalo budoucímu zaměstnavateli Žádost o sdělení k zaměstnávání cizinců ze zahraničí z 10. 12. 2020, v níž se dotázalo s ohledem na situaci vzniklou v souvislosti s výskytem nemoci způsobené virem COVID-19, zda hodlá i nadále zaměstnávat cizince uvedené v příloze k této žádosti, mezi nimiž byl i žalobce. V návaznosti na to budoucí zaměstnavatel dopisem z 14. 12. 2020 ministerstvu sdělil, že o zaměstnání žalobce již nemá zájem z důvodu zdlouhavosti řízení a s ohledem na skutečnost, že se situace v jejich společnosti změnila. 4. Rozhodnutím č. j. OAM-55177-36/ZM-2019 z 12. 2. 2021 ministerstvo žalobcovu žádost zamítlo podle § 46 odst. 6 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, z důvodu zjištění jiné závažné překážky pobytu žalobce na území, kterou shledalo ve skutečnosti, že by v případě vyhovění žádosti žalobce nemohl plnit účel zaměstnanecké karty, neboť jej budoucí zaměstnavatel na pracovní pozici, kterou uvedl ve své žádosti, již nehodlá zaměstnávat. 5. Žalobce podal proti rozhodnutí ministerstva odvolání, v němž mimo jiné uvedl, že má podepsanou platnou smlouvu o smlouvě budoucí, která obě smluvní strany zavazuje k uzavření pracovní smlouvy, a sdělení personalistky na tomto závazku budoucího zaměstnavatele nemůže ničeho změnit. Důvody uvedené budoucím zaměstnavatelem pro neuzavření pracovní smlouvy navíc nelze podřadit pod § 1788 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nemohou ho zbavit povinnosti uzavřít pracovní smlouvu. Pokud správní orgány shledaly smlouvu o smlouvě budoucí za neplatnou, měly žalobce vyzvat k odstranění vady smlouvy. 6. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítla a rozhodnutí ministerstva potvrdila. Se skutkovými zjištěními a právním hodnocením ministerstva se plně ztotožnila a upozornila na to, že nedošlo k zamítnutí žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty z důvodu případné neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí, nýbrž z důvodu sdělení budoucího zaměstnavatele, že již nemá o zaměstnávání žalobce zájem, a ten tedy nemůže plnit účel zaměstnanecké karty. Posuzování § 1788 odst. 2 občanského zákoníku není předmětem tohoto řízení a není k tomu oprávněné ministerstvo ani žalovaná. II. Argumentace účastníků řízení. 7. Žalobce v žalobě stejně jako v odvolání namítl, že sdělení personalistky budoucího zaměstnavatele o tom, že nadále nemají zájem žalobce v budoucnu zaměstnat z důvodu zdlouhavosti řízení a z důvodu změn poměru v jejich společnosti, nemůže být podřazeno pod § 1788 odst. 2 občanského zákoníku, tedy pod důvody zbavující budoucího zaměstnavatele povinnost uzavřít s žalobcem pracovní smlouvu. Smlouva o smlouvě budoucí je tak platná a pro strany závazná. 8. Dle žalobce je zároveň nezákonné, pokud žalovaná odmítá posoudit smlouvu o smlouvě budoucí podle občanského zákoníku i podle zákoníku práce, neboť správní orgány jsou povinny se v řízení o žádosti žalobce řídit podle § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, všemi platnými právními předpisy vztahujícími se k dané věci. 9. Žalobce dodal, že závěry žalované jsou rovněž předčasné, neboť má k dispozici právní prostředky, jak budoucího zaměstnavatele přimět k dodržení závazků z uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí, jejíž plnění může být vymáháno. 10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě plně odkázala na napadené rozhodnutí, ve kterém byly odvolací námitky, které jsou identické s žalobními námitkami, vypořádány. Dodala, že budoucí zaměstnavatel jasně vyjádřil vůli žalobce nezaměstnat a žalované nenáleží vstupovat do soukromoprávního vztahu mezi ním a žalobcem. Žalobce přitom neuvedl, že v otázce uzavření pracovní smlouvy inicioval soudní řízení. Po dobu případného soudního řízení by navíc konat práci, a tedy naplňovat účel pobytu, nemohl. III. Posouzení věci soudem. 11. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, přezkoumal je na základě podané žaloby v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], včetně řízení předcházejícího jeho vydání, jakož i z hlediska vad, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Při tom dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tím žádný z účastníků po poučení soudem nevyslovil nesouhlas. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré listiny potřebné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117 z 29. 1. 2009). Zároveň nebylo navrženo provedení důkazních prostředků, které by nebyly součástí správního spisu předloženého žalovanou. 13. Cizinec je podle § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců oprávněn podat žádost o vydání zaměstnanecké karty, pokud uzavřel mimo jiné smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu. Zároveň podle § 46 odst. 6 písm. a) téhož zákonapro zaměstnaneckou kartu platí obdobně odst. 1 věta druhá a § 55 odst. 1, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Podle téhož ustanovení ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá z důvodů uvedených v § 56, s výjimkou důvodu uvedeného v § 56 odst. 1 písm. f). 14. Podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá z důvodu, pokud pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. 15. Žalovaná je přesvědčena, že zjištěný skutkový stav lze aplikovat právě na § 56 odst. 1) písm. j) citovaného zákona, konkrétně že došlo k „jiné závažné překážce pobytu cizince na území“, kterou dovozuje z nezájmu budoucího zaměstnavatele zaměstnat žalobce. Soud se přitom ztotožňuje se závěry ministerstva i žalované, že pojem „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“ je neurčitý právní pojem. To potvrdil i NSS ve svém rozsudku č. j. 4 Azs 248/2017-37 z 25. 1. 2018, ve kterém rovněž spornou otázkou mezi žalobcem a stěžovatelkou bylo, zda v případě žalobce existovala jiná závažná překážka k pobytu odůvodňující zamítnutí žádosti o vydání zaměstnanecké karty. NSS v rámci zmiňovaného rozsudku odkázal na své dřívější rozhodnutí č. j. 9 As 80/2011-69 z 19. 1. 2012, ve kterém dovodil, že tento neurčitý právní pojem „zahrnuje jevy nebo skutečnosti, které nelze obecně zcela přesně právně definovat. Jejich obsah a rozsah se může měnit, např. v závislosti na čase a místě aplikace právního předpisu. Zákonodárce tak vytváří správnímu orgánu prostor, aby zhodnotil, zda konkrétní případ lze podřadit pod neurčitý právní pojem či nikoliv. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se pak uvážení správního orgánu zaměřuje na konkrétní skutkovou podsta