9 As 114/2011 — Nejvyšší správní soud

11 A 29/2022- 29 - text 7 pokračování 11A 29/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: Z. G. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Evou Průchovou se sídlem U Studánky 3, 170 00 Praha 7 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy České republiky se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 05 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva dopravy České republiky ze dne 21. 4. 2022, č. j. MD-13343/2022-160/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále také „žalovaný“) ze dne 21. 4. 2022, č. j. MD-13343/2022-160/3 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 3. 2022, č. j. MHMP 370548/2022 (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), kterým bylo rozhodnuto jednak o nevyměnění německého řidičského průkazu č. X za český řidičský průkaz, jednak o zrušení rozhodnutí ze dne 25. 6. 2015, spočívajícího ve vydání nového řidičského průkazu č. X s účinky ode dne jeho převzetí, tj. ode dne 15. 7. 2015, to vše na základě zjištění, že žalobci bylo německé řidičské oprávnění soudně zrušeno dne 7. 2. 2012 z důvodu řízení v opilosti, přičemž toto zrušení je trvalé. Žalobní argumentace 2. Žalobce se cítí být napadeným rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech tím, že žalovaný přitakal nedostatečnému poučení žalobce správním orgánem I. stupně v rozporu s ustanoveními § 4 odst. 4 a odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), o tom, že „Správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy“ a že „Správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné“. Správní orgán I. stupně toliko žalobci sdělil, že „Je možné telefonicky domluvit jiný termín na tel. čísle 236 00 52 27“. 3. Správní orgán I. stupně neakceptoval telefonickou omluvu neúčasti žalobce u ústního jednání, ačkoliv to v předvolání deklaroval. Správní orgán I. stupně navíc vůbec nereflektoval povinnost stanovenou v ustanovení § 36 odst. 3 správního rádu o tom, že „Musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí“, když rozhodl ihned v den, kdy se žalobce z neúčasti u jednání omluvil. O takové možnosti a postupu navíc správní orgán I. stupně žalobce vůbec nepoučil. 4. Pokud takto správní orgán I. stupně postupoval a žalobci nedal možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí, potom dle názoru žalobce pochybil, a pokud žalovaný toto rozhodnutí správního orgánu I. stupně svým rozhodnutím schválil, pak rovněž pochybil. 5. Žalobce se dále cítí být napadeným rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech tím, že žalovaný - stejně jako správní orgán I. stupně - nesprávně posoudil splnění podmínek pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, když dle žalobce tyto splněny nebyly. 6. Správní orgán I. stupně i žalovaný použili jako podklad pro své rozhodnutí přípis Spolkového úřadu pro motorová vozidla ze dne 28. 10. 2015, ve kterém tento uvádí, že německé oprávnění žalobce bylo soudně zrušeno již k datu 7. 2. 2012 z důvodu řízení v opilosti, a dále, že toto zrušení je trvalé. Současně ale ze sdělení Spolkového úřadu pro motorová vozidla, jež je také součástí spisu, plyne, že rozhodnutím ze dne 7. 2. 2012 byl žalobci uložen zákaz řízení na dobu osmnácti měsíců, a to do 6. 8. 2013. 7. Dle názoru žalobce si tato dvě tvrzení Spolkového úřadu pro motorová vozidla vzájemně odporují, když na jedné straně uvádí, že německé oprávnění bylo zrušeno trvale, na druhou stranu však uvádí, že zákaz řízení platí do 6. 8. 2013. Žádné trvalé zrušení řidičského oprávnění žalobce z toho sdělení tedy neplyne. 8. Z důvodu těchto významných rozporů nemůže být závěr správního orgánu I. stupně, potažmo žalovaného, o tom, že ve věci původního řízení nastal vadný stav, správný. Stejně tak nelze na základě těchto rozporuplných informací dospět k závěru, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti a důkazy, jež mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování v původním řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný uvedl, že žalobce vznáší totožné námitky, které již vznesl v průběhu řízení a v podaném odvolání, které žalovaný plně vypořádal ve svých rozhodnutích, proto žalovaný na tyto pasáže pouze odkázal. 10. Nově se objevila námitka nepřiměřené délky řízení, která však dle žalovaného nemůže způsobit nezákonnost rozhodnutí, neboť třicetidenní lhůta pro vydání rozhodnutí je pouze lhůtou pořádkovou. K nedodržení pořádkové lhůty pro vydání rozhodnutí žalovaný odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, č. j. 11A 174/2017 - 38, který shrnul rozhodování soudů v případě nedodržení pořádkové lhůty pro vydání rozhodnutí ze strany správního orgánu, přičemž tato vada nemá vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí, neboť se právě jedná o lhůtu toliko pořádkovou. Obsah správního spisu 11. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly zjištěny následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: 12. Dne 13. 11. 2015 obdržel správní orgán I. stupně od Ministerstva dopravy České republiky korespondenci německého úřadu týkající se žalobce, z níž plyne, že žalobci bylo německé řidičské oprávnění soudně zrušeno dne 7. 2. 2012 z důvodu řízení v opilosti, přičemž toto zrušení je trvalé. Německá strana se domnívá, že žalobce podal falešné prohlášení při žádosti o český řidičský průkaz. 13. Správní orgán I. stupně na základě uvedených podkladů zahájil řízení o obnově řízení v souladu s ustanovením § 100 a následujících správního řádu, a zároveň vyrozuměl žalobce o právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, čehož žalobce nevyužil, neboť se dne 3. 2. 2016 telefonicky omluvil s tím, že se nachází mimo území České republiky. 14. Správní orgán I. stupně tedy vyhotovil dne 3. 2. 2016 rozhodnutí č. j. MHMP 182165/2016, kterým rozhodl o obnově řízení ve věci výměny německého řidičského průkazu č. X za český. Dne 17. 2. 2016 žalobce nahlédl do spisové dokumentace a obdržel její kopii. Současně k věci uvedl, že v roce 2012 mu byl v Německu uložen zákaz řízení na osmnáct měsíců. O výměnu řidičského oprávnění žalobce požádal až v roce 2015, tj. po uplynutí trestu zákazu činnosti. V Německu řidičský průkaz neodevzdal, neboť jej ztratil při stěhování a až následně jej objevil. 15. Žalobce následně podal proti uvedenému rozhodnutí odvolání, ve kterém namítal, že mu bylo upřeno právo dle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, neboť se z nařízeného termínu řádně omluvil. Dále žalobce uvedl, že mu bylo soudně zrušeno německé řidičské oprávnění na osmnáct měsíců do dne 6. 8. 2013. Spolkový úřad poskytl dvě rozporná tvrzení, přičemž správní orgán I. stupně se nepokusil odstranit uvedené rozpory, čímž nemohlo dojít k naplnění podmínek pro obnovu řízení. 16. Správní orgán I. stupně neshledal důvod k postupu podle ustanovení § 87 správního řádu, a proto postoupil odvolání spolu se spisovou dokumentací žalovanému k odvolacímu řízení. Žalovaný podané odvolání zamítl a rozhodnutí ze dne 3. 2. 2016, č. j. MHMP 182165/2016 potvrdil rozhodnutím ze dne 20. 1. 2022, č. j. 4839/2020-160-SPR/3. 17. Správní orgán I. stupně následně vydal rozhodnutí ze dne 1. 3. 2022, č. j. MHMP 370548/2022, proti němuž bylo v zákonem stanovené lhůtě podáno odvolání. Žalobce v odvolání setrval na své námitce, že mu bylo soudně zrušeno německé řidičské oprávnění na osmnáct měsíců do dne 6. 8. 2013. Žalovaný podané odvolání zamítl a rozhodnutím ze dne 21. 4. 2022, č. j. MD-13343/2022-160/3, rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrdil. Posouzení věci soudem 18. Městský soud v Praze nejprve ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 75 odst. 1 a 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, „s. ř. s.“); přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Soud o žalobě v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť ani jeden z účastníků s tímto postupem po poučení soudem nevyslovil nesouhlas. 19. Žaloba není důvodná. 20. Předmětem sporu je, zda žalovaný postupoval správně, když nevyhověl žádosti žalobce o výměnu ně