1 Afs 77/2010 — Nejvyšší správní soud

15 A 19/2020- 43 - text 17 15 A 19/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Orel jednota Uherský Brod, IČO 62832638 se sídlem Lipová 2614, Uherský Brod zastoupen advokátem JUDr. Danielem Vidunou, LL.M. se sídlem Palackého 715/15, Praha 1 proti žalované: Národní sportovní agentura se sídlem Českomoravská 2420/15, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ze dne 19. 12. 2019, č. j. MSMT-23537/2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy („původní žalovaný“) ze dne 19. 12. 2019, č. j. MSMT-23537/2019 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým ministerstvo jako správní orgán příslušný podle § 14 odst. 2 a § 14m odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“) zamítlo žádost žalobce o poskytnutí dotace ze dne 31. 10. 2018 evidovanou pod č. SPORT-2-B-2794/2019 (dále též „žádost o poskytnutí dotace“) v rámci výzvy MŮJ KLUB 2019 vydané pod č. j. MSMT-29088/2018-2 (dále též „výzva“). Původní žalovaný žádost o poskytnutí dotace zamítl s tím, že žalobce nesplnil podmínku dle čl. 6.7 výzvy, neboť nedodal finanční vypořádání ve lhůtě a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. II. Napadené rozhodnutí 2. Původní žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žádost o poskytnutí dotace splnila podmínky formálního hodnocení dle čl. 11.2 výzvy a byla následně posuzována z hlediska obecných zásad a podmínek pro poskytnutí dotace stanovených výzvou. 3. Dále zdůraznil, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobci byla přiznána dotace na základě rozhodnutí v předchozím roce, a tudíž byl povinen naplnit požadavky vyplývající z čl. 6.7 výzvy, dle kterého „podmínkou poskytnutí dotace na příslušný rozpočtový rok je, že žadatel správně, včas a úplně vyúčtuje dotaci poskytnutou v předchozím roce, provede s MŠMT finanční vypořádání dle § 14 odst. 9 rozpočtových pravidel a vrátí do státního rozpočtu finanční prostředky, které nebyly vyčerpány, nebo které má povinnost odvést.“ 4. Žalobce však nedodal finanční vypořádání ve lhůtě a způsobem stanoveným vyhláškou č. 367/2015 Sb., o zásadách a lhůtách finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy a Národním fondem (vyhláška o finančním vypořádání), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), v důsledku čehož nesplnil podmínku pro poskytnutí dotace dle citovaného ustanovení čl. 6.7 výzvy, a žádosti o poskytnutí dotace proto původní žalovaný nevyhověl. III. Žaloba 5. Žalobce v žalobě nejprve konstatoval, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť původní žalovaný v posuzovaném dotačním řízení od samého počátku postupoval v rozporu s právními předpisy a základními zásadami správního řízení a zcela překračoval a zneužíval meze správního uvážení. Napadené rozhodnutí je tak v rozporu s právními předpisy, základními zásadami ovládajícími správní řízení a zásadami řízení o poskytnutí dotace. Žalobce s odkazem na závěry vyslovené v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 9 Ads 83/2014-46 podotkl, že v řízení od počátku absentovaly principy zákonného a transparentního dotačního procesu. 6. V prvním žalobním bodě poukázal na souvislost s dotačním řízením týkajícím se bezprostředně předcházejícího období, tedy dotačního neinvestičního programu státní podpory sportu na období roku 2018 MŮJ KLUB (dále jen „program MŮJ KLUB 2018“). Upozornil, že povinnost předložit ve lhůtě do 15. 2. 2019 vyúčtování poskytnutých dotací a vypořádat vztahy se státním rozpočtem v souladu s vyhláškou vyplývá z čl. 6.3 a čl. 6.4 vyhlášení programu MŮJ KLUB 2018. Doplnil, že přílohou č. 3 rozhodnutí původního žalovaného v rámci programu MŮJ KLUB 2018 č. 502018_2B_3418 (dále též „rozhodnutí 2018“) byla i tabulka „Finanční vypořádání dotací a návratných finančních výpomocí poskytnutých příjemcům přímo ze státního rozpočtu“, jež byla ze strany původního žalovaného označena jako „povinná příloha vyúčtování“. V části B) rozhodnutí 2018 bylo ze strany žalovaného explicitně stanoveno, že příjemce dotace je povinen zaslat žalovanému vyúčtování dotace do 15. 2. 2019, a to na předepsaných formulářích, které jsou přílohou č. 3 rozhodnutí 2018. Žalobce doplnil, že „v případě, že tak příjemce dotace neučiní, je povinen zjednat nápravu ve lhůtě stanovené ze strany žalovaného. Pokud ke zjednání nápravy nedojde ve stanovené lhůtě, může být ze strany žalovaného stanoven odvod za nedodržení podmínek dotace až do výše 5% poskytnuté dotace“. 7. Z uvedeného je dle žalobce zcela nepochybné, že „finanční vypořádání se státním rozpočtem bylo ze strany žalovaného zahrnuto do vyúčtování dotace, a to minimálně z hlediska postupů při jeho předkládání poskytovateli dotace, jelikož rozhodnutí 2018 neobsahuje žádnou zvláštní úpravu týkající se přímo finančního vypořádání se státním rozpočtem, přičemž za nedodržení předložení finančního vypořádání ve stanovené lhůtě a na stanoveném formuláři byl ze strany žalovaného stanoven odvod ve výši max. 5% z poskytnuté dotace“. Podle žalobce je nepochybné, že původní žalovaný sám označil nepředložení vyúčtování, resp. finančního vypořádání se státním rozpočtem za odstranitelnou chybu, kterou nadto vzhledem ke stanovené sankci (max. 5 %) sám považuje za nevýznamnou. 8. Žalobce v této souvislosti dále namítl, že povinnost původního žalovaného vyzvat žalobce k předložení finančního vypořádání se státním rozpočtem v případě, že tak neučinil sám ve stanovené lhůtě (do 15. 2. 2019), vyplývá nejen přímo z části B) rozhodnutí 2018, ale rovněž z § 14f rozpočtových pravidel. Podle žalobce byly v daném případě kumulativně splněny všechny tři podmínky stanovené v § 14f odst. 1 rozpočtových pravidel, a původnímu žalovanému tedy vznikla povinnost vyzvat příjemce dotace k dodatečnému doložení finančního vypořádání se státním rozpočtem, přičemž pokud by bylo finanční vypořádání se státním rozpočtem předloženo původnímu žalovanému v dodatečně stanovené lhůtě, nemohlo dojít k porušení rozpočtové kázně. Tuto povinnost však původní žalovaný nesplnil. 9. V druhém žalobním bodě žalobce s poukazem na čl. 6.7, čl. 14.1 a čl. 14.2 výzvy připustil, že původní žalovaný stanovil v dotačním programu MŮJ KLUB 2019 jako podmínku pro poskytnutí dotace správné, včasné a úplné vyúčtování dotace poskytnuté v rámci dotačního programu MŮJ KLUB 2018, vč. provedení finančního vypořádání. Žalobce namítl, že ze strany původního žalovaného nebylo žádným relevantním právním předpisem jasně definováno, co se rozumí správným, včasným a úplným vyúčtováním, včetně provedení finančního vypořádání (tj. zda do 15. 2. 2019 nebo i na základě výzvy s přihlédnutím k § 14f odst. 1 rozpočtových pravidel, resp. § 10 odst. 1 písm. a/ vyhlášky). 10. Ve třetím žalobním bodě žalobce poukázal na to, že původní žalovaný porušil povinnost uloženou mu v § 14k odst. 1 rozpočtových pravidel, jestliže žalobce nevyzval k odstranění vad jeho žádosti o poskytnutí dotace. 11. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce namítl porušení principu ochrany legitimního očekávání a principu proporcionality. K uvedenému odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2018, č. j. 1 Afs 291/2017-33 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2019, č. j. 2 Afs 238/2018-29. Žalobce je toho názoru, že mohl legitimně očekávat, že z jeho strany nedošlo k porušení žádné z povinností vyplývajících z jeho postavení příjemce dotace, a v návaznosti na to mohl také usoudit, že splnil jak své povinnosti plynoucí z rozhodnutí 2018, tak i podmínky stanovené výzvou. Považuje za nepřiměřené, aby byl za provinění spočívající v nepředložení formuláře vyloučen z dotačního procesu v následujícím kalendářním roce, pokud navíc údaje obsažené v tabulce finančního vypořádání byly obsaženy v jiných dokumentech předkládaných (a žalobcem předložených do 15. 2. 2019) v rámci vyúčtování, a poskytovatel dotace (původní žalovaný) tak měl dokonalý přehled o dotačních finančních prostředcích čerpaných ze strany žalobce. 12. V pátém žalobním bodě žalobce namítl, že postup původního žalovaného byl v rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí zakotvenou v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a se základní zásadou správního řízení, dle které správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a to v rozsahu, v jakém mu byla svěřena podle § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). IV. Vyjádření původního žalované