4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

15 A 71/2020- 49 - text 12 15 A 71/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: M. Z., státní příslušnice Syrské arabské republiky zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem se sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 6. 2020, č. j. MV-70660-4/SO-2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 20. 3. 2020, č. j. OAM-34543-76/DP-2013 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla podle § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 2 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“) zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území, neboť žalobkyně přestala splňovat podmínku uvedenou v § 42b odst. 1 písm. d) a podle § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 2 písm. i) ZPC (ve znění účinném do 17. 12. 2015 a do 23. 6. 2014) neplní na území České republiky účel pobytu, pro který jí bylo povolení vydáno. II. Napadené rozhodnutí 2. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejdříve rekapitulovala předchozí průběh řízení, shrnula závěry uvedené v rozhodnutí správního orgánu I. stupně a sumarizovala obsah námitek, jimiž žalobkyně proti těmto závěrům v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně brojila. 3. V návaznosti na shrnutí odvolacích námitek proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně se žalovaná ztotožnila se závěrem správního orgánu I. stupně, že žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky pro prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území, protože žalobkyně nepředložila žádné prokazatelné příjmy rodiny po sloučení, kterými by prokázala, že měsíční úhrnný příjem její rodiny po sloučení dosahuje určité minimální výše, přičemž za člena rodiny lze v daném případě považovat jen manžela žalobkyně. Žalobkyně je nezaměstnaná, bydlí sama a vlastní příjem nemá. Její manžel jí však nepravidelně zasílá každé tři až čtyři měsíce 5 000 až 10 000 amerických dolarů v hotovosti s tím, že v případě nedostatku finančních prostředků jí vypomáhají její dvě dcery. 4. Dále žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky pro prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území, neboť neplní na území České republiky účel pobytu, na který jí bylo povolení vydáno, jelikož její manžel již dva roky nepřetržitě pobývá v zemi původu s tím, že tento pobyt nelze označit za přechodný. Komunikují spolu pouze telefonicky nebo prostřednictvím internetu. III. Žaloba 5. Žalobkyně v žalobě nejprve stručně shrnula závěry vyslovené v rozhodnutí správního orgánu I. stupně a napadeném rozhodnutí. Uvedla, že žalovanou byla nesprávným právním výkladem aplikována zákonná ustanovení a současně žalovaná ani nezohlednila individuální situaci žalobkyně. 6. V prvním okruhu žalobních námitek namítla rozpor napadeného rozhodnutí se zásadou vstřícnosti obsaženou v ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Uvedla, že žalovaná prokázal minimální dávku pochopení, ochoty a vstřícnosti vůči žalobkyni; současně dostatečně nereflektovala skutečnost, že manžela žalobkyně vedly k návratu do země původu okolnosti nezávislé na jeho vůli. Na tomto základě pak nemohla dojít k závěru, že žalobkyně zjevně neplní účel svého pobytu. Dále žalobkyně zásadně nesouhlasila s tvrzením, že neprokázala svůj měsíční příjem. 7. V druhém okruhu žalobních námitek namítla, že správní orgán I. stupně žádosti o prodloužení lhůty k předložení podkladů nevyhověl ze zcela formálních důvodů. Opět neprokázal minimální dávku pochopení, ochoty a vstřícnosti vůči žalobkyni. Žalovaná nenaplnila zásadu dobré správy v souvislosti s prodlužováním lhůt k předložení požadovaných podkladů. Žalobkyně v tomto směru spatřuje v chování žalované neochotu její žádosti vyhovět. 8. V třetím okruhu žalobních námitek namítla porušení § 3, § 89 a § 68 odst. 3 správního řádu, které spatřuje v nedostatečném vypořádání odvolacích námitek v oblasti přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života s odkazem na ustanovení § 174a ZPC. Na podporu svých tvrzení odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 Azs 46/2016-53. IV. Vyjádření žalované 9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí a setrvala na závěrech v něm uvedených, kde se s obsahově podobnými námitkami žalobkyně vypořádala. Dodala, že manžel žalobkyně již dva roky nepřetržitě pobývá v zemi původu, přičemž tento pobyt nelze označit za přechodný. Současně není ani postaveno na jisto, kdy se hodlá do České republiky vrátit a opětovně zde pobývat. Zdůraznila, že žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že deklarovanými příjmy skutečně disponuje, ač byla správním orgánem I. stupně vyzvána k doložení podkladů a případnému opravení zjištěných nesrovnalostí. 10. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla žalobu zamítnout. V. Ústní jednání 11. Při ústním jednání před soudem, které se konalo dne 21. 4. 2022, právní zástupce žalobkyně odkázal na žalobu a poznamenal, že průběh řízení byl ovlivněn i jeho neúměrnou délkou, neboť o žádosti z roku 2013 bylo rozhodnuto bezmála až po sedmi letech a žalobkyně i z tohoto důvodu postrádá vstřícný přístup ze strany správních orgánů. Uvedl, že žalobkyně nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že neprokázala pravidelný příjem. Smyslem prokazování příjmu je podle důvodové zprávy k příslušné právní úpravě to, aby se cizinec nestal zátěží pro státní rozpočet. Žalobkyně během celé posuzované doby nevyužila sociální systém a z hlediska finančního zajištění je zcela soběstačná. K předávání peněz, které žalobkyni ze Sýrie posílá její manžel, dochází v hotovosti, tudíž žalobkyně nemohla prokazovat přijetí těchto peněz na bankovní účet. Správní orgány se též měly komplexněji a šířeji zabývat výkladem pojmu plnění účelu pobytu, jelikož životní situace žalobkyně je složitější i vzhledem k tomu, že žalobkyně pečuje o X nemocného syna. Žalovaná se k nařízenému jednání bez předchozího sdělení důvodu nedostavila, a proto soud jednal v její nepřítomnosti. VI. Posouzení věci soudem 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. 13. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující právní úpravy: 14. Podle čl. II odst. 1 zákona č. 101/2014 Sb., kterým se mění ZPC, se řízení podle zákona č. 326/1999 Sb., zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené, se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 15. Podle § 42b odst. 1 písm. d) ZPC (ve znění účinném do 17. 12. 2015), k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny je cizinec povinen předložit doklad prokazující, že úhrnný měsíční příjem rodiny po sloučení nebude nižší než součet 1. částek životních minim členů rodiny a 2. nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení stanovených pro účely příspěvku na bydlení zvláštním právním předpisem nebo částky, kterou cizinec věrohodně prokáže jako částku skutečných odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení rodiny. Za příjem se považuje příjem započitatelný podle zákona o životním a existenčním minimu, s výjimkou jednorázového příjmu, přídavku na dítě, podpory v nezaměstnanosti, podpory při rekvalifikaci a dávek v systému pomoci v hmotné nouzi; pro účely výpočtu příjmu se § 8 odst. 2 až 4 zákona o životním a existenčním minimu nepoužije. 16. Podle § 44a odst. 4 ZPC platí, že k žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem společného soužití rodiny je cizinec povinen předložit náležitosti podle § 42b odst. 1 písm. a), c) a d) a dále doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území, které odpoví