4 Ads 44/2010 — Nejvyšší správní soud

18 A 35/2021- 57 - text 11 pokračování 18A 35/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobkyně: J. B., IČO X sídlem X zastoupena advokátem Mgr. Ing. Janem Boučkem Opatovická 1659/4, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2021, č. j. 213/2020-190-TAXI/3 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2021, č. j. 213/2020-190-TAXI/3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Ing. Jana Boučka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k jejímu odvolání v části změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 3. 2018, č. j. MHMP 361513/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl pod bodem A) o tom, že žalobkyně porušila § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silniční dopravě“), a naplnila tak skutkovou podstatu přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w) téhož zákona tím, že dne 14. 2. 2017 v čase 16:17 – 16:35 hodin provozovala taxislužbu na trase ul. Seifertova 21-23, Praha 3 – ul. Nádražní 1008/34, Praha 5, vozidlem tovární značky N. Q., RZ: X, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. 3. Pod bodem B) výroku jí byla za popsané jednání uložena pokuta ve výši 150 000 Kč. 4. Pod bodem C) byla žalobkyni uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 5. Žalovaný výrok prvostupňového rozhodnutí změnil co do adresy pobytu žalobkyně (na adresu jejího sídla) a dále rozhodl o snížení pokuty na 75 000 Kč a o prodloužení doby její splatnosti na 7 měsíců. 6. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval, že správní orgán I. stupně obdržel dne 22. 12. 2017 od Sdružení pražských provozovatelů TAXIslužby z. s. (dále též „podatel“) podnět ve věci porušování zákona o silniční dopravě. V souvislosti s tím si podatel nechal pořídit exekutorské zápisy s osvědčením skutkového děje při přepravách objednaných přes aplikaci Uber. V tomto konkrétním případě šlo o exekutorský zápis č. 091 EZ 12/17 sepsaný dle § 77 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), exekutorským koncipientem Mgr. R. L.. Ten byl pověřeným zaměstnancem soudní exekutorky Exekutorského úřadu Praha 3 JUDr. I. Š. Žalovaný též popsal, že přílohami exekutorského zápisu je fotodokumentace displeje mobilního telefonu dokládající způsob objednání přepravy přes aplikaci Uber, e-mailem zaslaný rozpis jízdného s údaji o přepravě, faktura za přepravu a fotodokumentace vozidla, které přepravu poskytlo. 7. Žalovaný posléze k odvolacím námitkám žalobkyně do zjištění skutkového stavu věci zdůraznil, že neshledal důvody pro zpochybnění skutkového děje tak, jak je popsán v exekutorském zápisu. Poukázal na to, že exekutorský zápis je ve smyslu § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), v návaznosti na § 53 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) veřejnou listinou nadanou presumpcí správnosti, přičemž ani žalobkyně skutečnosti popsané v exekutorském zápisu nezpochybňovala. Exekutorský zápis vznikl bez přičinění správních orgánů příslušných ke kontrole v oblasti provozování taxislužby, cílem podatele bylo pravděpodobně poukázání na praxi v prováděních přeprav osob dle jejich požadavku za úplatu v situaci, kdy žalovaný čelil kritice ohledně nevymahatelnosti práva a faktické beztrestnosti osob využívajících aplikaci Uber k nelegální taxislužbě. Exekutorský zápis je proto možné použít jako důkaz. Žalovaný k tomu doplnil, že při pořízení exekutorského zápisu nemohlo dojít ani k nedovolenému narušení soukromí dopravce. 8. Žalovaný dále připustil, že z exekutorského zápisu nevyplývá ztotožnění konkrétní osoby řidiče při provedené přepravě, ve shodě se správním orgánem I. stupně však akcentoval, že povinnost dle § 21 odst. 1 zákona o silniční dopravě je uložena přímo dopravci, který je fyzickou osobou podnikající. V daném případě se řidička přihlásila do aplikace Uber pod přihlašovacími údaji, které její činnost (přepravu) přiřadily žalobkyni, jak je zřejmé ze zaslané faktury. Výslech případné jiné řidičky byl proto nadbytečný. 9. Žalovaný se v důsledku přijetí zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), a novelizací zákona o silniční dopravě zabýval otázkou promlčení odpovědnosti žalobkyně (se závěrem, že k promlčení dle původní ani pozdější právní úpravy nedošlo) a rovněž určením příznivější právní úpravy. Ve shodě se správním orgánem I. stupně shledal jako příznivější právní úpravu po novelizaci provedené zákonem č. 304/2017 Sb., neboť došlo ke snížení horní hranice pokuty na 350 000 Kč z 500 000 Kč. Žalovaný rovněž přihlédl k tomu, že v souvislosti s účinností zákona č. 115/2020 Sb. došlo k liberalizaci právní úpravy taxislužby ve vztahu k využívání mobilních aplikací, nicméně nejde o úpravu pro žalobkyni příznivější. Rovněž po novele se totiž uplatní celá řada omezujících pravidel chování, přičemž stále je přestupkem, jestliže dopravce provozuje taxislužbu vozidlem, které není vozidlem taxislužby nebo vozidlem cestujícího. 10. Ve vztahu k výši pokuty se žalovaný ztotožnil s hodnocením závažnosti jednání žalobkyně jako vysoké, nicméně správní orgán I. stupně dostatečně nezdůvodnil odchýlení se od výše pokut ukládané v praxi za jednání spáchané v rozhodném období (70 000 – 100 000 Kč). Vyšel z toho, že při horní hranici pokuty ve výši 350 000 Kč odpovídá okolnostem případu a rozhodovací praxi pokuta ve výši 75 000 Kč. Žalovaný rovněž neshledal, že by uložená pokuta měla likvidační charakter. Dále zdůraznil, že zohlednil i vyhlášení nouzového stavu z důvodu pandemie, pročež by mohla být okamžitá úhrada pokuty pro žalobkyni více zatěžující. Proto prodloužil lhůty pro uhrazení pokuty a nákladů řízení na 7 měsíců. III. Obsah žaloby 11. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala žalobu, v jejímž prvém žalobním bodě namítla vady dokazování, spočívající v použití nezákonného důkazu. Žalovaný se podle ní řádně nevypořádal s námitkou směřující proti exekutorskému zápisu, ze kterého není možné v přestupkovém řízení vycházet. Exekutorský zápis byl pořízen v příkrém rozporu s pravomocí exekutora a nadto bez vědomí řidiče. Podle žalobkyně je nemožné, aby sám exekutor navodil nějakou skutečnost a následně si sám osvědčil takovou skutečnost svým konáním. Exekutorský koncipient měl postupovat tak, že si vytvořil smyšlený profil na osobu M. V. a pod tímto jménem pak vystupoval. Exekuční řád nikde ve svých ustanoveních neopravňuje exekutorského koncipienta k zastřeným jednáním, tedy činit úkony agenta provokatéra nebo agenta kontrolora; nehledě na to, že vystupování pod smyšleným jménem je v rozporu s pravidly aplikace Uber. Tato konstrukce nadto vzbuzuje již sama o sobě podstatnou nedůvěru v zákonnost a objektivnost exekutorského zápisu, kterou musí žalovaný v rámci posouzení zákonnosti přestupkového řízení (dokazování) vzít v potaz. Smyšlený profil „X@gmail.com“ si navíc mohl vytvořit kdokoliv. 12. Žalovaný dle žalobkyně nemůže jen z toho, že právní řád považuje exekutorský zápis za veřejnou listinu, bez dalšího pokládat takovou listinu za zákonný důkaz, aniž by zkoumal, zda taková listina splňuje nároky kladené na veřejnou listinu a byla sepsána v souladu se zákonem. Kromě toho žalovaný zcela opomenul, že v projednávaném řízení trestní povahy nejsou prokazovány žádné nároky, k jejichž prokázání ovšem exekutorský zápis dle § 77 exekučního řádu slouží. V takovém řízení je užití exekutorského zápisu nepřípustné a v rozporu se zásadami dokazování (obchází svědeckou výpověď a veřejnoprávní kontrolu). Žalobkyně též uvedla, že žalovaný nesprávně uvedl, že skutkový děj nezpochybňovala, neboť tak v průběhu přestupkového řízení učinila. 13. Žalobkyně v rámci daného žalobního bodu rovněž namítla, že v exekutorském zápise také absentuje uvedení osoby řidiče, který přepravu poskytl. Dokonce zde absentuje i uvedení cestujícího. Nebylo ani řádně prokázáno, kdo byl cestujícím, zvlášť když ji měla vykonat nikým neztotožněná osoba M.V. Tvrzení žalovaného, že mělo jít o exekutorského koncipienta Mgr. L., není ničím doloženo. Pořízením exekutorského zápisu zároveň došlo k na