1 As 85/2012 — Nejvyšší správní soud

18 A 36/2022- 43 - text 2318 A 36/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobkyně: Imex Group s.r.o., IČO 25829050 sídlem Milíčova 1343/16, 702 00 Ostrava zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 1039/32, 110 15 Praha 1 o žalobách proti usnesením ministra průmyslu a obchodu ze dne 28. 2. 2022, čj. MPO 15013/22/21200/01000, čj. MPO 15016/22/21200/01000, čj. MPO 15018/22/21200/01000 a čj. MPO 15021/22/21200/01000 takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobami samostatně podanými dne 2. 5. 2022 domáhá přezkumu usnesení ministra průmyslu a obchodu (dále jen „ministr“) ze dne 28. 2. 2022, čj. MPO 15013/22/21200/01000, čj. MPO 15016/22/21200/01000, čj. MPO 15018/22/21200/01000 a čj. MPO 15021/22/21200/01000 (společně dále „Napadená rozhodnutí“), jimiž ministr podle § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastavil správní řízení o celkem 4 žádostech žalobkyně podaných dne 9. 10. 2012, resp. 15. 10. 2012 Pozn. soudu: žalobkyně v podaných žalobách uvádí jako datum podání žádostí ve všech případech den 15. 10. 2012, tato skutečnost však neodpovídá spisovým materiálům předloženým žalovaným, jedna ze žádostí byla podána již dne 9. 10. 2012. o udělení licence k vývozu různých druhů vojenského materiálu do Tádžikistánu (dále společně též „Žádosti“) a zrušil rozhodnutí Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu (dále též „licenční správa“) ze dne 21. 2. 2013, čj. 41281/2012, čj. 41280/2012, čj. 41278/2012 a čj. 40464/2012 (společně dále „Prvostupňová rozhodnutí“), jimiž licenční správa Žádostem žalobkyně nevyhověla. 2. Napadená rozhodnutí byla žalobkyni doručena dne 1. 3. 2022. 3. Žaloby byly u zdejšího soudu zapsány pod sp. zn. 18 A 36/2022, sp. zn. 18 A 37/2022, sp. zn. 18 A 38/2022 a sp. zn. 18 A 40/2022; usnesením ze dne 1. 6. 2022, čj. 18 A 36/2022 - 22 předseda senátu v souladu s § 39 odst. 1 s. ř. s. řízení vedená pod předmětnými spisovými značkami spojil ke společnému projednání s tím, že nadále budou vedena pod sp. zn. 18 A 36/2022 Pro úplnost soud uvádí následující: O žádosti ze dne 12. 10. 2012, čj. IG12L029 rozhodla licenční správa rozhodnutím čj. 41278/2012, ministr rozhodnutím čj. MPO 15018/22/21200/01000 a žaloba byla zapsána pod sp. zn. 18 A 36/2022. O žádosti ze dne 8. 10. 2012, čj. IG12L025 rozhodla licenční správa rozhodnutím čj. 40464/2012, ministr rozhodnutím čj. MPO 15021/22/21200/01000 a žaloba byla zapsána pod sp. zn. 18 A 37/2022. O žádosti ze dne 12. 10. 2012, čj. IG12L030 rozhodla licenční správa rozhodnutím čj. 41280/2012, ministr rozhodnutím čj. MPO 15016/22/21200/01000 a žaloba byla zapsána pod sp. zn. 18 A 38/2022. O žádosti ze dne 12. 10. 2012, čj. IG12L031 rozhodla licenční správa rozhodnutím čj. 41281/2012, ministr rozhodnutím čj. MPO 15013/22/21200/01000 a žaloba byla zapsána pod sp. zn. 18 A 40/2022. . 4. Zdejší soud předesílá, že předmětná správní řízení, resp. rozhodnutí z nich vyvstanuvší jsou přezkumu správních soudů podrobena opakovaně. Rozklad proti Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 13. 3. 2013 byl ministrem samostatnými rozhodnutími zamítnut dne 24. 3. 2015, přičemž proti uvedeným rozhodnutím se žalobkyně bránila správními žalobami. O podaných žalobách rozhodl Městský soud v Praze tak, že předmětná rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (viz rozsudky ze dne 19. 4. 2018, čj. 9 A 117/2015 - 83, čj. 9 A 114/2015 - 64 a čj. 9 A 120/2015 - 54); kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud zamítl (viz rozsudky ze dne 20. 12. 2018, čj. 9 As 202/2018 - 47 a čj. 9 As 203/2018 - 52 a ze dne 17. 1. 2019, čj. 9 As 204/2018 - 45). Rozhodnutími ze dne 11. 6. 2019 ministr opětovně rozhodl o zamítnutí rozkladů žalobkyně. O žalobách proti předmětným rozhodnutím rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 14. 12. 2021, čj. 11 A 134/2019 - 51 tak, že předmětná rozhodnutí ministra zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, přičemž své rozhodnutí odůvodnil nepřezkoumatelností závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí, resp. s tím související nepřezkoumatelností rozhodnutí ministra. II. Rozhodnutí ministra Jedná se o obsahově shodná rozhodnutí, soud je proto reprodukuje souhrnně. Jedinou výjimkou je rozhodnutí ministra ze dne 28. 2. 2022, čj. MPO 15013/22/21200/01000, neboť v tomto správním řízení žalobkyně žádost o přerušení řízení nepodala, tudíž se k tomuto aspektu ministr v rozhodnutí nevyjádřil. (Napadená rozhodnutí) 5. V odůvodnění Napadených rozhodnutí ministr nejprve zrekapituloval, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, čj. 11 A 134/2019 - 51 byla zrušena rozhodnutí ministra ze dne 11. 6. 2019, čj. MPO 42837/2019, čj. MPO 42829/2019, čj. MPO 42825/2019 a čj. MPO 42827/2019 (dále společně též „Původní rozhodnutí“) o zamítnutí rozkladů žalobkyně proti Prvostupňovým rozhodnutím a věci byly vráceny zpět žalovanému k novému řízení o rozkladu. K průběhu rozkladového řízení ministr doplnil, že dne 7. 1. 2022 bylo žalovanému doručeno podání žalobkyně – odstranění vad žádostí, ve kterém žalobkyně doplnila navrhovanou dobu platnosti licencí na dobu 18 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o jejich vydání, maximálně do 31. 12. 2030. Dne 10. 1. 2022 žalobkyně požádala o přerušení správních řízení do doby, než o jejich pokračování opět požádá. 6. Ministr konstatoval, že jednání žalobkyně spočívající v podání „Odstranění vad žádostí“ není možné, neboť původní Žádosti byly kompletní, měly zákonem požadované náležitosti a neobsahovaly vady, které by bylo možno nebo nutno odstraňovat. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, čj. 1 As 165/2018 - 40, dle kterého nelze, aby v řízení o udělení licence pro určité přesně vymezené časové období správní orgán posuzoval právní a skutkové otázky vztahující se k jinému časovému období. 7. K otázce posuzování žádosti o licenci vázané na konkrétní časové období správními orgány ministr poukázal na další rozhodovací praxi správních soudů (srov. rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019, čj. 8 A 127/2015 - 60 a ze dne 14. 10. 2021, čj. 15 A 129/2019 - 57), přičemž dovodil, že Žádosti žalobkyně o udělení vývozní licence s dobou platnosti do 3. 4. 2013 zcela nepochybně pozbyly v současné době smyslu, neboť práva plynoucí z rozhodnutí, kterými by jí bylo v roce 2022 vyhověno, by žalobkyně logicky nemohla konzumovat. Podotknul, že vydáním takových rozhodnutí by se tedy na právním postavení žalobkyně zhola nic nezměnilo. 8. Ministr uzavřel, že dospěl k závěru, že je důvodná aplikace § 90 odst. 4 správního řádu, dle kterého jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené rozhodnutí a řízení zastaví. Shledal, že takovou skutečností je v předmětných řízeních to, že v minulosti již marně uplynula navrhovaná doba platnosti licencí pro vývoz vojenského materiálu, tedy se Žádosti žalobkyně ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu staly zjevně bezpředmětnými. 9. Pro úplnost ministr konstatoval, že na uvedeném nemůžou nic změnit ani podání žalobkyně, ve kterých žádala o přerušení řízení. III. Žaloby Jedná se o obsahově shodné žaloby, soud je proto reprodukuje souhrnně. 10. Žalobkyně úvodem předeslala, že Napadená rozhodnutí jsou dle jejího názoru nezákonná a zcela nepřezkoumatelná. 11. Pod prvním žalobním bodem žalobkyně namítá, že postup ministra, kterým jí bylo upřeno právo odstranit vady Žádostí spočívající v době platnosti licence, je nutno zejména s odkazem na § 45 odst. 2 správního řádu označit za protizákonný. Žalobkyně poukázala, že v mezidobí od zahájení řízení a zrušení Původních rozhodnutí navrhovaná doba platnosti licencí marně uplynula, tj. Žádosti ztratily zákonem požadované náležitosti, když neobsahovaly navrhovanou dobu platnosti licence. Žalobkyně proto postupovala dle § 45 odst. 2 správního řádu a odstranila tuto vadu Žádostí tak, že navrhovaná doba platnosti licencí měla být 18 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o jejím vydání. 12. Žalobkyně v tomto kontextu připomněla, že v obecné rovině je žadatel oprávněn s žádostí disponovat až do okamžiku vydání rozhodnutí a zjevné vady či nedostatky odstraňovat v této době i bez výzvy správního úřadu. Konstatovala, že přestože původní Žádosti byly kompletní, měly zákonem požadované náležitosti a k datu podání neobsahovaly žádné vady, vady nyní obsahují, přičemž zdůraznila, že tyto vady nevznikly v důsledku jednání žalobkyně. Žalobkyně naopak dle svého přesvědčení po celou dobu směřuje k předcházení vzniku vad či jejich promptní sanaci. Zopakovala, že předmětná vada Žádostí spočívající ve vymezení