3 Azs 240/2014 — Nejvyšší správní soud

20 A 49/2022- 30 - text 7 20 A 49/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobce: M. K., nar. X státní příslušnost Ukrajina zastoupen: JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem Archangelská 1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2022 č. j.: CPR-30901-2/ČJ-2022-930310-V230 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž bylo k odvolání žalobce zčásti změněno rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 11. 8. 2022, č.j. KRPA-263121-12/ČJ-2022-000022-SV o správním vyhoštění žalobce podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) a o stanovení doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v trvání 1 roku tak, že část výroku ve znění „…Doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, se stanoví na dobu 1 rok…“ se mění a nově zní „…Doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, se stanoví na dobu 10 měsíců…“ a část výroku ve znění „…Lhůta na vycestování bude následně stanovena dle ustanovení § 101 zákona č. 326/1999 Sb., po odpadnutí důvodů znemožňující vycestování…“ se mění a nově zní „…Lhůta na vycestování bude následně stanovena dle ustanovení § 101 zákona č. 500/2004 Sb., po odpadnutí důvodů znemožňující vycestování…“ s tím, že ve zbylé části bylo rozhodnutí potvrzeno. II. Žaloba a její podstatný obsah 2. Žalobce ve své žalobě předně správním orgánům vytkl, že nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ve smyslu ust. § 3 zákona č. 500/1999 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a že si neopatřily dostatečné podklady pro své rozhodnutí ve smyslu ust. § 50 odst. 2 správního řádu. 3. Konkrétně pak žalobce namítal, že nevěděl o nelegálnosti svého pobytu na území České republiky, neboť byl přesvědčen o tom, že má i nadále platnou zaměstnaneckou kartu. O ukončení její platnosti se dozvěděl až dne 11. 8. 2022, kdy se dobrovolně a v dobré víře osobně dostavil na pobytové pracoviště Ministerstva vnitra. 4. Žalobce rovněž vytkl správnímu orgánu prvého stupně příliš rychlý postup v řízení ve věci správního vyhoštění žalobce, a to během jednoho dne, pročež nemohl mít dostatečný časový prostor pro posouzení všech aspektů správního řízení. 5. Žalobce rovněž uvedl, že v době pobytové kontroly se na území České republiky nacházel z důvodu vypuknutí války na Ukrajině dne 24. 2. 2022, kdy nemohl objektivně s ohledem na probíhající válku vycestovat z území schengenského prostoru. 6. Žalobce rovněž poukázal na to, že mu bylo v mezidobí do cestovního pasu vylepeno české dlouhodobé vízum s platností do 22. 8. 2023, pročež je evidentní, že je v současnosti držitelem dlouhodobého víza. V případě žalobce tak nebyly dány zákonné důvody pro uložení správního vyhoštění. 7. Kromě toho ještě žalobce v obecné rovině namítl porušení ust. §3, §50 odst. 2, §2 odst. 1,3 a 4 správního řádu ze strany správních orgánů. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že neshledal ve svém postupu žádné pochybení. Podrobně a přezkoumatelně v napadeném rozhodnutí uvedl důvody, pro které potvrdil rozhodnutí nalézacího správního orgánu. Žalovaný je rovněž přesvědčen o tom, že se podrobně a přezkoumatelně vypořádal s otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce. Délka uloženého správního vyhoštění byla žalovaným stanovena v zákonném rozpětí. Napadené rozhodnutí je tedy dle žalovaného plně v souladu se zákonem. 9. Žalovaný také poznamenal, že dlouhodobé vízum, které bylo žalobci uděleno dne 23. 8. 2022 za účelem strpění dle ust. § 33 odst. 3 zákona z důvodu, že jeho vycestování není možné, nezakládá důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. 10. Žalovaný proto navrhl proto zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 11. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti. 12. Žalobce byl dne 11. 8. 2022 kontrolován Policií České republiky. Ke kontrole předložil cestovní pas č. X vydaný Ukrajinou opatřený posledním vstupním přechodovým razítkem do schengenského prostoru ze dne 6. 2022. Z lustrace cizineckého informačního systému vyplynulo, že žalobci byla vydána zaměstnanecká karta s platností od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2023, která mu zanikla ke dni 21. 11. 2021. Na základě těchto skutečností vzniklo podezření z neoprávněného pobytu žalobce na území České republiky, pročež byl žalobce hlídkou Policie České republiky podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn. 13. Dne 11. srpna 2022 správní orgán prvého stupně zahájil správní řízení ve věci správního vyhoštění žalobce. Žalobce následně do protokolu o výslechu účastníka řízení uvedl, že přicestoval do schengenského prostoru a současně do České republiky naposledy dne 6. 2. 2022 za účelem zaměstnání maje za to, že jeho zaměstnanecká karta i nadále platí. Od té doby z České republiky nevycestoval. O zániku zaměstnanecké karty nevěděl s tím, že záležitosti týkající se jeho pobytu nechal zařizovat jednu nejmenovanou paní. Finanční prostředky si zde obstarával prací na stavbě. Bydlí v X, ul. X. Na Ukrajině má matku, se kterou bydlí v rodinném domě. Pak má na Ukrajině ještě další členy rodiny, se kterou je v kontaktu. Otce a bratra má v České republice. K vazbám na území České republiky uvedl, že zde nemá žádnou blízkou osobu či rodinného příslušníka kromě zmíněného otce a bratra, kteří jsou zde rovněž jen kvůli práci, takže by jim nevadilo, pokud by žalobce byl nucen se vrátit na Ukrajinu. K České republice nemá žádné vazby. K možnostem návratu na Ukrajinu se žalobce vyjádřil tak, že mu není známa žádná překážka ve vycestování. Ukrajinu i přes válku považuje pro něj za bezpečnou, neboť bydlí daleko od míst bojů. V případě vyhoštění vycestuje dobrovolně. 14. Ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra ze dne 20. 5. 2022, č.j. MV-93965-1/OAM-2022, se podává, že vycestování státních příslušníků Ukrajiny na Ukrajinu není možné. 15. Správní orgán prvého stupně následně poté, co umožnil žalobci seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu, vydal rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, proti kterému se žalobce řádně a včas odvolal k žalovanému, který žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl o odvolání žalobce tak, že rozhodnutí nalézacího správního orgánu zčásti změnil tak, jak je uvedeno v bodu 1, a ve zbytku je potvrdil. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 16. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních námitek vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ve smyslu ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s.ř.s.“ ). Rozhodoval přitom po projednání věci samé, ke kterému nařídil jednání poté, co žalobce vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. 17. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let, pobývá-li cizinec na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 18. Podle ust. § 119a odst. 2 zákona nelze rozhodnutí o správním vyhoštění podle ustanovení § 119 vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 19. Podle ust. § 174a odst. 1 zákona při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 20. Podle ust. § 120a odst. 1 písm. b) zákona je policie v rámci rozhodování o správním vyhoštění podle §