7 Afs 56/2010 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 9/2019- 51 - text 13 8 Ad 9/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému A. R., zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Strouhalem, se sídlem třída Přátelství 1960, Písek, První náměstek policejního prezidenta, se sídlem Policejní prezidium Policie ČR, Strojnická 27, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2019, č. j. PPR-23721-50/ČJ-2014-990131, takto: I. Výrok II. rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2019, č. j. PPR-23721-50/ČJ-2014-990131, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 157,80 Kč a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č. j. PPR-23721-50/ČJ-2019-990131 ze dne 30. dubna 2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo výrokem č. I zrušeno rozhodnutí ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby ve věcech služebního poměru č. 774/2014 ze dne 25. června 2014 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla podle § 125 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále jen „zákon o služebním poměru“), ve znění účinném od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2017, a s odkazem na ustanovení § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru, ve znění účinném od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2017, zamítnuta žádost o doplatek služebního příjmu za nařízenou službu přesčas v důležitém zájmu služby v rozsahu 150 hodin v období od 22. října 2010 do 22. října 2013, a kterým byla současně uplatněna námitka promlčení za nařízenou službu přesčas konanou v období od 1. ledna 2007 do 21. října 2010 z důvodu promlčení podle § 206 zákona o služebním poměru, protože lhůta pro uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru podle § 207 odst. 1 a odst. 2 zákona o služebním poměru činí 3 roky a marně uplynula dnem doručení žádosti. 2. Žalovaný ve výroku II. přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle § 177 odst. 2 zákona o služebním poměru ve výši 11 075 Kč s tím, že tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny (5 úkonů po 1 000 Kč), celkem 5 000 Kč, mimosmluvní odměny ve výši jedné poloviny (1 úkon po 500 Kč), celkem 500 Kč, náhrady hotových výdajů (6 úkonů po 300 Kč) ve výši 1 800 Kč, náhrada jízdného 2 575 Kč, náhrada za promeškaný čas 1 200 Kč. 3. Žalobce podal proti výroku II. nyní projednávanou žalobu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a nesprávně jej posoudil, rozhodnutí žalovaného je založeno na nesprávném právním názoru a žalovaný porušil procesní předpisy a tato porušení mají vliv na zákonnost rozhodnutí. 5. Jak v podané žalobě uvedl, žalobce byl přípisem Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky č. j. PPR-23721-38/ČJ-2014-990131, ze dne 26. 3. 2019 vyzván k vyčíslení náhrady nákladů odvolacího řízení. Tento přípis byl žalobci doručen dne 2. 4. 2019 a žalobce náhradu nákladů řízení k žádosti služebního funkcionáře vyčíslil v rámci podání ze dne 8. 4. 2019. Žalobce v rámci tohoto přípisu dále zdůraznil, že náhrada nákladů řízení není vyčíslena úplně, neboť je zřejmé, že ve věci žalobce dojde ještě k dalším úkonům právní služby. 6. Žalobce v rámci svého vyjádření ze dne 8. 4. 2019 a vyjádření ze dne 16. 4. 2019 nárokoval náhradu nákladů odvolacího řízení dle ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tzv. režijní paušál dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů ve formě cestovních výdajů dle ustanovení § 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu a náhradu promeškaného času dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu. Odměna za některé úkony právní služby byla žalobci přiznána celé výši, za některé úkony právní služby ve výši poloviční a za některé úkony právní služby nebyla přiznána žalobci náhrada nákladů vůbec. Žalobci byl dále přiznán nesprávný počet tzv. režijních paušálů a nesprávná výše cestovních výdajů. 7. Žalobce byl přizván na jednání senátu poradní komise policejního prezidenta nařízeného na den 4. 11. 2014. Žalobce tohoto přizvání využil a účastnil se jej prostřednictvím svého právního zástupce. V následujících letech však bylo ze strany služebního funkcionáře zřejmě přistoupeno k úsporným opatřením a žalobce již nebyl na jednání senátu poradní komise přizván, aniž by tato skutečnost byla jakkoliv odůvodněna. Další jednání senátu poradní komise proběhlo bez účasti žalobce před vydáním napadeného rozhodnutí. 8. Konkrétně bylo nesprávně rozhodnuto o těchto položkách vyčíslených nákladů řízení: A) 9. Podání ve věci samé ze dne 8. 4. 2019, které bylo označeno jako: ŽÁDOST O DOPLACENÍ SLUŽEBNÉHO PŘÍJMU A NÁROKŮ ODVÍJEJÍCÍCH SE OD SLUŽEBNÍHO PŘÍJMU; ODVOLÁNÍ; vyjádření, za něž byla přiznána odměna ve výši jedné poloviny. 10. Podání bylo reakcí žalobce na přípis Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky č. j. PPR-23721-38/ČJ-2014-990131, ze dne 26. 3. 2019, kterým byl žalobce vyzván k upřesnění petitu odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, ředitele Útvaru pro Ochranu ústavních činitelů ochranné služby č. 774/2014, ze dne 25. 6. 2014 a vyčíslení náhrady nákladů odvolacího řízení. Žalobce v rámci podání ze dne 8. 4. 2019 provedl upřesnění petitu odvolání, neboť v mezidobí došlo k novelizaci zákona o služebním poměru. Žalobce v rámci tohoto podání učinil alternativní návrh na rozhodnutí služebního funkcionáře o jeho odvolání, tedy ve věci samé S ohledem na tuto skutečnost má žalobce za to, že takovéto podání je nutno považovat za písemné podání ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, nikoliv za jednoduchou výzvu k plnění dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. 11. V případě hodnocení úkonu právní služby je nutno hodnotit jeho obsah. I velmi stručná podání, kterými jsou například zpětvzetí žaloby, jsou standardně hodnocena jako podání ve věci samé. 12. Žalobce označil za nesprávnou úvahu žalovaného, že právní úkon dle § 11 dost. 1 písm. d) advokátního tarifu musí obsahovat základní skutkový a právní rozbor….“. Ze strany žalobce dochází k dezinterpretaci zápisu ze zasedání sekce pro advokátní tarif České advokátní komory. Dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu je úkonem právní služby „písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé,“. Podmínka, aby v rámci úkonu právní služby obsažen základní skutkový a právní rozbor se vztahuje výhradně na tu situaci, kdy úkonem právní služby je výzva k plnění. V případě písemného podání nebo návrhu ve věci samé tato podmínka dána není, postačí, že jde o písemné podání nebo návrh ve věci samé. B) 13. Odměna za úkon právní služby ze dne 16. 4. 2019, žalobci nebyla vůbec přiznána. 14. Tímto úkonem krom jiného žalobce opakovaně žádal o poskytnutí kopie vnitřních předpisů Policie České republiky upravující jednání senátu poradní komise. Úkon právní služby ze dne 16. 4. 2019 lze s ohledem na jeho povahu a charakter postupu služebního funkcionáře podřadit pod ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a je namístě za něj přiznat náhradu nákladů řízení jakožto za úkon právní služby. V rámci tohoto podání se žalobce vyjádřil též k výzvě správního orgánu, že má doložit všechny rozhodné skutečnosti k prokázání účelnosti požadovaných nákladů řízení, aniž by toto bylo blíže specifikováno. C) 15. Náhrada cestovních výdajů a náhrada promeškaného času, byla žalovaným nezákonně snížena. 16. Žalobce nárokoval náhradu cestovních výdajů dle ustanovení § 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu za cestu, která byla jeho právním zástupcem vykonána dne 4. 11. 2014. Při výpočtu výše cestovních nákladů došlo k nepřesnosti na straně žalobce, neboť ten cestu administrativní chybou účtoval tak, jako kdyby k jejímu vykonání došlo v roce 2014. 17. Právním zástupcem žalobce bylo cestováno ze sídla jeho advokátní kanceláře na adrese Písek, Přátelství 1960, PSČ 397 01 do místa úkonu právní služby. Žalobce nárokoval náhradu cestovních výdajů na cestu v celkové délce 238 km, tedy 119 km na jednu cestu. Služební funkcionář přiznal žalobci náhradu cestovních výdajů pouze za cestu v celkové délce 222 km, tedy 111 km na jednu cestu. Služební funkcionář při výpočtu délky cesty vycházel z plánovače tras na portálu www.mapy.cz a www.google.maps.com. 18. Žalobce namítl, že takto stanovená trasa je pouze trasou ideální. S ohledem na dopravní komplikace a aktuální dopravní situaci je možné, že dojde k prodloužení takovéto ideální trasy tak, jak tomu bylo i v případě žalo