4 Co 238/2018 — Nejvyšší správní soud

9 A 2/2021- 76 - text 11 9A 2/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: proti žalovanému: Suverénní řád Maltézských rytířů – České převorství IČO: 00569623 se sídlem Velkopřevorské náměstí 485/4, Praha 1, zastoupen JUDr. Alenou Štumpfovou, advokátkou, se sídlem Praha 6, Markétská 1 Ministerstvo zemědělství se sídlem Praha 1, Těšnov 65/17, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2020, č. j. 58853/2020-MZE-11 181 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ústředí Státního pozemkového úřadu, Sekce majetku, Oddělení restitucí (dále jen „Ústředí SPÚ) ze dne 30. 7. 2020, č. j. SPU 209542/2020. 2. Uvedeným rozhodnutím Ústředí SPÚ podle § 94 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu zrušilo rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu (dále jen „KPÚ“) ze dne 14. 8. 2019, kterým byly žalobci podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o majetkovém vyrovnání“), vydány v rozhodnutí uvedené zemědělské nemovitosti v katastrálním území Březiněves a Zdiby. Současně byla věc vrácena KPÚ k novému projednání a rozhodnutí. 3. Důvodem zrušení rozhodnutí KPÚ bylo zjištění Ústředí SPÚ, že vydáním předmětných pozemků došlo k porušení ust. § 3, § 5 a § 8 odst. 1 písm. h) zákona o majetkovém vyrovnání, neboť v občanskoprávních řízeních, které probíhaly o žalobách církevních institucí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalobce není oprávněnou osobou, neboť k odnětí majetku církvím došlo konfiskací podle dekretu č. 12/1945 Sb. před rozhodným obdobím. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno jako odvolací rozhodnutí v přezkumném řízení podle § 94 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen správní řád), které bylo vedeno ve věci předmětného restitučního rozhodnutí vydaného KPÚ. Žalovaný vyšel ze zjištění, že důvodem k zahájení přezkumného řízení před Ústředím SPÚ bylo usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 Co 238/2018, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 26 C 3/2016-325 ze dne 18. 5. 2018 vydaný v restituční věci žalobce, a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Vrchní soud v Praze v uvedeném usnesení vycházel z právního názoru Nejvyššího soudu České republiky v rozsudku č. j. 28 Cdo 2620/2019-452 ze dne 7. 1.2020, že u Suverénního řádu Maltézských rytířů – Českého velkopřevorství došlo ke konfiskaci majetku podle dekretu prezidenta republiky a je tedy dána překážka vydání majetku podle § 8 odst. 1 písmeno h) zákona o majetkovém vyrovnání, neboť uvedený řád není oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 cit. zákona. 5. Žalovaný uvedl, že Ústředí SPÚ pak i v této věci nemohlo dojít k jinému závěru než, že i KPÚ v předmětném rozhodnutí restituční věc nesprávně posoudil, a proto usnesením ze dne 27. 3. 2020 zahájilo přezkumné řízení ve věci zrušení předmětného rozhodnutí. Zahájení řízení bylo přes odvolání žalobce potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 6. 2020. Rozhodnutí v přezkumném řízení (rozhodnutí v dané věci vydané Ústředím SPÚ v 1. stupni) bylo vydáno dne 30. 7. 2020. 6. Žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobce, že Ústředí SPÚ nemá materiální ani procesní kompetenci k rozhodování dle § 94 a násl. v souladu s ust. § 46 odst. 3 správního řádu v řízení o restitučních nárocích dle zákona o majetkovém vyrovnání. Žalobce namítal, že správní řád se ve věcech vydání zemědělských nemovitostí podle cit. zákona vztahuje pouze na řízení před prvostupňovým správním orgánem, kterým je krajský pozemkový úřad. Podle § 9 odst. 10 zákona o majetkovém vyrovnání je jediným opravným prostředkem proti rozhodnutí o vydání zemědělské nemovitosti žaloba podle části páté o.s.ř. Okamžikem právní moci rozhodnutí se řízení dostává ze sféry správního řízení do sféry rozhodování soudů. Zákon o majetkovém vyrovnání tedy dle názoru žalobce vylučuje použití správního řádu jak na odvolací řízení, tak i na další navazující řízení, včetně řízení přezkumného. Ústředí SPÚ jednalo zcela mimo svoji kompetenci, zasáhlo do moci soudní a jeho rozhodnutí je tudíž nicotné. Žalobce také poukázal na § 94 odst. 2 správního řádu, podle kterého není přezkumné řízení přípustné, jestliže byl rozhodnutím účastníkovi udělen souhlas k právnímu jednání nebo povolen vklad práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí nebo jestliže bylo rozhodnuto ve věci osobního stavu a žadatel nabyl práv v dobré víře. Dovolával se zásady správního řízení dle v § 3 správního řádu s tím, že Ústředí SPÚ samo neučinilo žádné úkony ani zjištění, a nemůže se dovolávat soudních rozhodnutí, která z povahy věci nejsou dosud konečná a nejsou závazná pro dotčené rozhodnutí. 7. Žalovaný odvolacím námitkám žalobce nepřisvědčil. 8. Podle žalovaného je možné rozhodnutí KPÚ přezkoumat podle příslušných ustanovení správního řádu, který je obecným právním předpisem, podle něhož postupují všechny správní orgány, s výjimkou případů, kdy je zvláštním právním předpisem stanoven odlišný postup. Zákon o majetkovém vypořádání žádné speciální ustanovení vylučující použití ustanovení správního řádu o přezkumném řízení neobsahuje. Vyloučení přezkumného řízení nelze dovodit ani z § 9 odst. 8 a § 10 zákona o majetkovém vyrovnání, jenž vylučují pouze odvolání jako řádný opravný prostředek a místo nějž stanoví řádným opravným prostředkem žalobu podle části páté o.s.ř. Ostatní opravné prostředky podle správního řádu vyloučeny nejsou. Žalovaný odkázal na obdobné posouzení učiněné Městským soudem v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 10 A 75/2017. 9. Žalovaný uvedl, že správní orgán, který rozhodnutí vydal, nemá možnost žalobu podat, neboť tu má pouze účastník řízení. KPÚ je v daném případě prvoinstančním správním orgánem, Ústředí SPÚ je odvolacím (nadřízeným) správním orgánem. Současně může být a v tomto případě i je Česká republika - Státní pozemkový úřad (dále jen „SPÚ“) u části majetku povinnou osobou, a to na základě příslušných ustanovení zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. Je však třeba tyto role rozlišovat a postupovat podle správního řádu i v případech, kdy je SPÚ povinnou osobou stejně jako u jiných povinných osob. V tomto případě podal příslušný SPÚ návrh na přezkum rozhodnutí jako účastník řízení, nikoli jako správní orgán. Přezkumné řízení se však zahajuje vždy z úřední povinnosti, pokud k tomu existuje řádný důvod. Dle žalovaného není rozhodné, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které k přezkumu vedlo, se týká jiného řízení, než ve kterém bylo vydáno předmětné rozhodnutí, neboť soud se zabýval otázkou oprávněnosti restitučního nároku Maltézských rytířů – která je pro všechna řízení tatáž. 10. Žalovaný nepřisvědčil ani námitce žalobce o nepřípustnosti přezkumného řízení dle ust. § 94 odst. 2 správního řádu s tím, že se nejedná o situace, na které toto ustanovení dopadá. 11. Žalovaný s odkazem na vývoj soudních rozhodnutí v restitučních kauzách žalobce, včetně posledních rozsudků Nejvyššího soudu ČR usuzuje na to, že žalobci je tento vývoj znám a že žalobce nemohl být od počátku v dobré víře a v dobré víře nabýt svých práv. Správní orgán sice hodnotí všechny podklady pro své rozhodnutí v jejich vzájemných souvislostech dle své úvahy, ale nemůže si dovolit opomenout takto závažné rozsudky jako důležité podklady k rozhodnutí. Těžko si lze představit, že by bylo možno dospět k jinému či dokonce opačnému závěru stran oprávněnosti řádu či překážky k vydání než dospěl Nejvyšší soud ČR. Nejvyšší soud zodpověděl předběžnou otázku zcela jasně, opakovaně a proto nebylo nutné čekat na formální ukončení jednotlivých řízení. 12. Z výše uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. III. Žaloba 13. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Namítal, že Ústředí SPÚ ve věci jednalo a rozhodlo zcela mimo svou kompetenci, neboť věcná a místní příslušnost pro rozhodování o návrhu na vydání zemědělských nemovitostí je dána jiným předpisem, a to ust. § 9 zákona o majetkovém vyrovnání. Přezkoumání rozhodnutí KPÚ tak náleží do výlučné pravomoci soudu v občanskoprávním řízení, nikoliv do pravomoci Ústředí SPÚ. Ústředí SPÚ tak svým zrušujícím rozhodnutím zasáhlo do věcné příslušnosti soudu. Ustanovení § 9 zákona o majetkovém vyrovnání představuje vůli zákonodárce proces přezkumu vydání zemědělských nemovitostí (v soukromoprávních věcech) vyloučit z působnosti správních orgánů. Toto ustanovení stanoví, že proti rozhodnutí o