5 As 147/2020 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 8/2021- 167 - text 22 9Ad 8/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Mgr. M. P. bytem X zastoupen JUDr. Vratislavem Vlčkem, advokátem, se sídlem Běluňská 258/68 Praha 9 proti žalovanému: Policejní prezident ve věcech služebního poměru, se sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí Policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 15. 6. 2021, č. j. PPR -12640 -10/ČJ- 2021-990131, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí Policejního prezidenta ve věcech služebního poměru (dále jen "žalovaný"), kterým bylo k jeho odvolání změněno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru (dále též "prvostupňový správní orgán"nebo “ředitel KPŘ”) ze dne 8. 3. 2021 č. 205/2021, ve věci propuštění žalobce ze služebního poměru podle ustanovení § 42 odst. 1 písmeno d), odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o služebním poměru") ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky doručením provostupňového rozhodnutí tak, že změnil část výroku prvostupňového rozhodnutí ve znění "neboť porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu přijetí úplatku dle ustanovení § 331 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen " tr. zákoník"), spáchaného ve formě spolupachatelství dle ustanovení § 23 tr. zákoníku ... " tak, že nově zní "neboť porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky pokračujícího přečinu přijetí úplatku dle ustanovení § 331 odst. 1 a linei první zákona č. 40/2009 Sb., tr. zákoníku (dále jen "tr. zákoník") a spáchaného ve formě spolupachatelství dle ustanovení § 23 tr. zákoníku a pokračujícího přečinu přijetí úplatku dle ustanovení § 331 odst. 2 tr. zákoníku ... ", v ostatních částech zůstal výrok prvostupňového rozhodnutí beze změn. 2. Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů vyplynulo, že žalobce porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které je způsobilé ohrozit dobrou pověst Policie ČR a které má znaky trestného činu příietí úplatku dle § 331 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dale jen “TZ” nebo “trestní zákoník”) spáchaného ve formě spolupachatelství dle § 23 téhož zákona, spočívající v tom, že nejméně v době od 19. 8. 2019 do 19. 3. 2020 vystavoval spolu s ing. M. J. a ing. I. M. (dále jen "Ing. M.”, "Ing. J." nebo “členové zkušební komise”) osvědčení o získání profesní kvalifikace “strážný, 68-008-E (dále též “osvědčení”) uchazečům, u kterých věděli nebo byli srozuměni s tím, že zkoušku, jejíž úspěšné složení je předpokladem získání osvědčení, nevykonali, neboť se jí nezúčastnili, a za tuto činnost získávali od samotných uchazečů či jiných osob, na jejichž přání osvědčení vystavovali, finanční prostředky ve smluvené výši v konkrétních případech tak, jak jsou specifikovány pod body 1. až 6 prvostupňového rozhodnutí. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v žalobě podrobně popsal skutkový stav, průběh řízení, rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, odvolání, které proti němu podal a jež se podstatnou měrou shoduje s žalobními body. Konkrétně namítal: 4. V prvním žalobnímu bodu s poukazem na § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru nesouhlasil s formulací výroku žalovaného rozhodnutí "s tím, že v ostatních částech zůstává výrok napadeného rozhodnutí beze změn", neboť není zamítnutím odvolání a potvrzením napadeného rozhodnutí v rozsahu nedotčeném změnou. 5. Ve druhém žalobním bodu považoval za nesprávný závěr žalovaného, že žádal úplatky a ve spolupachatelství s ostatními členy zkušební komise přijímal úplatky ve smyslu § 331 trestního zákoníku. Tvrdil, že má tento závěr původ v trestním řízení vedeném s žalobcem policejním orgánem GIBS. Porušení norem správního práva, konkrétně zákona č. 179/2006 Sb., o uznání výsledků dalšího vzdělávání (dále jen “zákon č. 179/2006 Sb.”) je přičítána trestněprávní relevance a zjištěný skutkový stav je v rozporu se skutečností účelově vykládán tak, aby ospravedlnil trestněprávní kvalifikaci jednání žalobce a spoluobviněných členů zkušební komise. Žalobce a ostatní členové zkušební komise jsou obviněni z přijetí úplatku, ačkoliv žádný úplatek nežádali a žádný jim také nebyl poskytnut. Platby přijaté od uchazečů Bc. Jr., J. N., F. Č., J. Č ., Ing. J. H. a agenta Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále též “uchazeči") jsou úhradou podle § 17 odst. 7 zákona č. 179/2006 a tedy legálním příjmem podle § 7 odst. 1 písmeno c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " zákon o ZDP"), jako takové evidovány a zdaněny. Správnímu orgánu předložil přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2019, které tyto úhrady zahrnuje. Jediný s uchazečů, který sám výslovně žádal o úlevu nebo zvýhodnění při zkoušce, byl agent GIBS, ale jeho jednání je nepřípustnou provokací. Agent měl totiž vyčkat na případné protiprávní jednání žalobce a ostatních členů zkušební komise a nikoliv k němu vytvářet podmínky. K tomu poukázal žalobce na § 158e odst. 6 trestního řádu, judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále též "ESLP") a Ústavního soudu. 6. Úhrady byly stanoveny ve výši 800 Kč až 1 500 Kč, což odpovídá cenové kategorii jiných autorizovaných osob. S ostatními členy zkušební komise jako autorizované osoby nepostupovali ve všech případech zkoušek zcela v souladu se zákonem 179/2006 Sb., to však bez dalšího nezakládá jejich úplatkářské jednání. O tom rozhoduje úmysl jednajících osob. Žalobce a ostatní členové komise nepřijali ani nežádali úplatek, neboť k tomu neměli žádného úmyslu. Tím nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu přijetí úplatku a věc je tak možné kvalifikovat jako quasi deliktní jednání zakládající bezdůvodné obohacení dle § 29 občanského zákoníku. Proti žalobci bylo po 20 letech oddaného výkonu služby u policie zahájeno trestní řízení, jehož jediným výsledkem je zjištění administrativního porušení zákona č. 179/2006 Sb. Uvedené žalobce dával do časové souvislosti s jeho kandidaturou a s kandidaturou Ing. M., rovněž v té době příslušníka Policie ČR, na místo zástupce vedoucího odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, kdy došlo ze strany GIBS k masivnímu nasazení odposlechů, zaznamenávání telekomunikačního provozu a nasazení operativně pátracích prostředků v podobě sledování osob, použití agenta a předstíraného převodu věci. Žalobce proto i v trestním řízení namítl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno účelové. 7. Ve vztahu k podkladům žalobou napadeného rozhodnutí žalobce vytkl správním orgánům, že vyšly výlučně z podkladů GIBS nahlédnutím do trestního spisu. Vlastní šetření neprovedli. Dále vyjádřil pochybnosti o zákonnosti vedení trestního řízení. 8. K porušení služebního slibu poukázal na § 42 odst. 1 písmeno d) zákona o služebním poměru, rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2015 ve věci sp. zn. 11Ad 22/2014, a odbornou literaturu. 9. Nepopřel porušení zákona č. 179/2006 Sb., poukazoval však na okolnosti, za nichž k nim došlo s tím, že Bc. Jr. a Ing. H. Jsou bývalými dlouholetými příslušníky ozbrojených sborů a absolventi vysoké školy, kteří sami splňují podmínky pro výkon činnosti autorizovaných osob a nepotřebovali uznat své vzdělání, protože svou odbornou způsobilost mohli dokázat doklady o vysokoškolském vzdělání, případně potvrzením o zaměstnání. Z praktických důvodů však pro ně bylo jednodušší předložit potenciálnímu zaměstnavateli osvědčení podle zákona č. 179/2006 Sb. Žalobce ani ostatní členové zkušební komise neměli potřebu tyto osoby, jež by jim mohly být mentory, přezkušovat. Uchazeč F. Č. zkoušku vykonal, úhrada byla fakturována jeho zaměstnavateli, který služeb žalobce využíval opakovaně. U uchazeče J. N. žalobce vyšel vstříc dlouholetému známému a rovněž bývalému příslušníku ozbrojeného sboru Ing. J. S. Uchazeče J. Č. řešil člen zkušební komise Ing. M., který jej sám odborně připravil. Ve věci agenta se jednalo o policejní provokaci zneužívající nouzový stav a obyčejné mezilidské cítění. V jiných četných případech jednání žalobce jako autorizované osoby žádná pochybení zjištěna nebyla, ani u jeho činnosti jako zkušebního komisaře pro zbraně a střelivo. K porušení zákona č. 179/2006 Sb. nedošlo v souvislosti s plněním jeho služebních povinností, nelze tak mít za to, že by jeho jednáním došlo k zákonem předpokládanému porušení služebního slibu. Závěr žalovaného, že jakékoliv jednání, které je v rozporu s § 17 odst. 3 zákona o služebním poměru, je porušením služebního slibu neodpovídá ak