9 As 206/2014 — Nejvyšší správní soud

10 A 35/2022- 103 - text 10 A 35/2022 - 103 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: CELIO, a.s., IČ: 482 899 22 sídlem V Růžodolu 2, Litvínov zastoupená JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem sídlem Dvořákova 1624, Úvaly proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2022, čj. MZP/2021/530/2045, sp.zn.: ZN/MZP/2020/530/406 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Ústí nad Labem (dále též „ČIŽP“) rozhodnutím ze dne 10. 8. 2021, č. j. ČIŽP/44/2021/6553 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 19b odst. 5 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování (dále jen „zákon o integrované prevenci“) omezila provoz zařízení „Skládkový komplex CELIO, a.s.“ skládky skupiny S-NO v sektorech 3 a 4 skládky S-NO (dále jen „S-NO“). Toto omezení spočívá v zákazu příjmu všech druhů odpadů do zařízení a v zákazu manipulace s již dosud přijatými odpady do zařízení (výroky I.1 a I.2). Prvostupňové rozhodnutí stanovilo ve výrocích I.3 a I.4 podmínky pro pominutí tohoto omezení a výrokem II. byl vyloučen odkladný účinek odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 2. 2022, č. j. MZP/2021/530/2045 zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. Žaloba 2. Žalobkyně úvodem předeslala, že věc v širším kontextu souvisí s neohlášenou kontrolou S-NO, kterou ČIŽP provedla dne 27. 7. 2021, s trestním řízením vedeném Policií ČR, NCOZ SKPV, které usnesením pod čj. NCOZ-9952-209/TČ-2021-411100-O, ze dne 12. 1. 2022 proti žalobkyni zahájilo mj. trestní stíhání a s realizací státní zakázky „Opatření vedoucí k nápravě SEZ vzniklých před privatizací skládky Nelahozeves a.s. kaučuk společnosti Unipetrol a.s.“ 3. Žalobkyně shrnula průběh kontroly, upozornila, že ve správním řízení proti ní uplatnila námitky a rovněž se bránila proti odběru vzorků. Konkrétně má za to, že odebrané vzorky ze dvou sudů byly chybně vztaženy ke všem sudům, které se nacházely na místě S-NO. Žalovaný podle žalobkyně nepřípustně generalizoval. Dle Projektu sanace skládky Nelahozeves vyplývá, že do zařízení bylo dovezeno ca 3194 tun odpadu. Většina sudů obsahovala pevný nebo medovitý obsah, nebo byla porušena a obsah byl polymerizován. Žalobkyně uvedla, že pokud byly při kontrole vzorkovány jen sudy s kapalným obsahem, neznamená to, že celkově byl uložen kapalný nebezpečný odpad. A pokud nebyl vzorkován s polymerizovaným odpadem, neznamená to, že se na S-NO nenachází sudy s nekapalným obsahem 4. Žalobkyně je názoru, že kontrola a trestní řízení neprobíhaly nezávisle na sobě, kontrola sloužila podle ní k zajištění důkazů pro trestní řízení a dle žalobkyně hlavním účelem správního řízení bylo S-NO zajistit do doby, než zajištění po obvinění zajistí policie. Ta vedla trestní řízení od července 2021, již ve fázi přípravného řízení byla ČIŽP o věci informována a poskytovala součinnost (předávala polici podklady z kontroly). Tím ČIŽP podle žalobkyně překročila svou pravomoc dle kontrolního řádu a § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 5. Žalobkyně v žalobě dále popsala historii skladování nebezpečného odpadu od 60. let 20. století na skládce Nelahozeves. Od roku 1964 do 1978 sloužila ke skladování sudů s chemickým obsahem (odpadem z technologie výroby kaučuku) ze závodu Kaučuk Kralupy. Za tu dobu bylo uloženo cca 8460 sudů. Skládka byla zahrnuta pískem. V roce 1980 bylo uloženo 2400 sudů, poslední sudy byly uloženy v červenci 1985. Celkem mělo být uloženo ca 23.500 sudů. Nejefektivnější, nejbezpečnější a nejekologičtější variantou sanačních opatření se potvrdila varianta zpracování na skládce v zařízení CELIO, která byla schválena Ministerstvem financí, Ministerstvem životního prostředí, Českou inspekcí životního prostředí. 6. O nakládání se starou ekologickou zátěží bylo rozhodnuto Projektem sanace skládky Nelahozeves, dokládají to i souhlasná stanoviska ČIŽP z období od roku 2017 – 2019. Žalobkyně poté v žalobě popsala postup zpracování v zařízení CELIO a následného využití uložených styrenových smol u odběratele L. Dále uvedla, že smoly v kapalném stavu byly přednostně zařazeny do výroby alternativních paliv. Pokud byly nalezeny na místě S-NO sudy s kapalným obsahem, jednalo se podle žalobkyně o výjimku. Sudy se styrenovou smolou byly uskladněny v tělese S-NO dočasně, ve fázi před zpracováním a konečným odstraněním. Žalobkyně tvrdí, že její ekonomický zájem byla jen termická likvidace, neboť z toho jí dle Realizačního projektu vyplývala odměna. Žalobkyně neví, jak vznikla navážka nebezpečných odpadů v S-NO. Sektory 3 a 4 dle provozního řádu S-NO slouží k dočasnému skladování odpadů, nikoliv k odstranění odpadů, tedy skládkování – už to samo o sobě podle žalobkyně svědčí o tom, že sudy zde nebyly trvale uloženy. Navíc ministerstvo financí společnosti A. neplatilo za ukládání sudů, platilo pouze za termickou likvidaci. I to podle žalobkyně svědčí o tom, že umístění sudů na S-NO bylo jen dočasné a nebylo žalobkyní považované za odstranění. 7. Žalobkyně je názoru, že byť projekt sanace skládky Nelazoheves nepočítá s nakládáním se sudy ve skládkovém areálu CELIO, nelze tento postup oddělit. Podotkla, že zařízení CELIO bylo schváleno, taktéž v dočasném uskladnění sudů do S-NO nebylo spatřováno porušení provozního řádu S-NO a docházelo k němu postupně dle kapacitních a technologických možností odběratele. Dočasné uskladnění je podle žalobkyně součástí schváleného technologického postupu. 8. Dále žalobkyně uvedla, že na základě prvostupňového rozhodnutí předložila Harmonogram vymístění veškerých nebezpečných odpadů k. č. 07 02 08 a plán konečného způsobu nakládání s těmito odpady ze dne 18. 11. 2021 a doplněný dne 22. 11. 2021. Plán konečného odstranění odpadů je tedy vymístění odpadů z meziskladu na linku pro úpravu odpadů, jejich zpracování formou úpravy (mísení se štěpkou), zrání a následně předání k termickému využití do cementárny. Všechny tyto činnosti měly probíhat dle postupů popsaných v provozním řádu zařízení a v souladu s Projektem sanace skládky Nelahozeves. ČIŽP harmonogram neschválila, neboť žalobkyně neupřesnila způsob, jakým hodlá postupovat při vymístění sudů ze S-NO a způsob následné úpravy styrenových smol. To však dle žalobkyně vyplývá z Projektu sanace skládky Nelahozeves a souvisejících podkladů. Žalobkyně provedla zkoušku za účasti ČIŽP, snažila se tedy napravit následky uskladnění na S-NO. Neschválením postupu ČIŽP dle žalobkyně zabránila postupu dle § 33 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Žalovaný se k harmonogramu odmítl vyjádřit s tím, že jej nemá k dispozici. V tom žalobkyně spatřuje úmysl ČIŽP zatajit harmonogram, nebo že správní spis nebyl předán kompletní dle § 88 správního řádu. Ministerstvo mělo dle žalobkyně harmonogram provést jako důkaz. Žalobkyně uvádí, že nyní dojednává s Krajským úřadem Ústeckého kraje a s policií postup k provedení opatření k nápravě. Podle jejího názoru tomu napadené rozhodnutí brání. 9. Žalovaný dle žalobkyně nesprávně přistupoval ke znaleckému posudku Ing. MB z listopadu 2021 nikoliv jako k důkazu, ale jako k námitkám žalobkyně. Podle žalobkyně bylo ministerstvo povinno ustanovit vlastního znalce dle § 56 správního řádu, neboť úřední osoba se nemůže stavět do role odborníka, aby hodnotila odborné otázky. Žalobkyně je názoru, že odborných znalostí na místě bylo třeba, což přesahuje odborný rámec znalostí a zkušeností odborné osoby. Žalobkyně poté navrhuje vyžádání revizního znaleckého posudku. 10. V uvedeném postupu spatřuje žalobkyně porušení zásady materiální pravdy dle § 3 správního řádu a pravidel pro dokazování dle § 51 a násl. správního řádu. 11. Další námitky žalobkyně směřují k tomu, že nebyly naplněny důvody podle § 19b odst. 5 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění. Předeslala, že sudy se styrenovou smolou jsou sice překryty v souladu se schváleným Projektem sanace skládky Nelahozeves a bodem 4.4.7 a 4.8.3 provozního řádu inertním překryvem, čímž je styrenová smola chráněna technologickým materiálem před extrémnějšími změnami působení slunečního svitu a teploty a okolí je chráněno před zápachem a případným zahořením. Přes tento překryv je navozena i navážka nebezpečného odpadu. To považuje žalobkyně za skutečnou technologickou chybu, kterou sama neumí nijak odůvodnit, nicméně má za to, že tato skutečnost sama o sobě nenaplňuje podmínky § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci. 12. Podle žalobkyně z Projektové dokumentace spol. CH. z července 2005, popř. její aktualizace z března 2015 a z Obsahu základního po