Městský soud v Praze 10 A 35/2022 – Dokazování

Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Ústí nad Labem (dále též „ČIŽP“) rozhodnutím ze dne 10. 8. 2021, č. j. ČIŽP/44/2021/6553 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 19b odst. 5 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování (dále jen „zákon o integrované prevenci“) omezila provoz zařízení „Skládkový komplex CELIO, a.s.“ skládky skupiny S-NO v sektorech 3 a 4 skládky S-NO (dále jen „S-NO“). Toto omezení spočívá v zákazu příjmu všech druhů odpadů do zařízení a v zákazu manipulace s již dosud přijatými odpady do zařízení (výroky I.1 a I.2). Prvostupňové rozhodnutí stanovilo ve výrocích I.3 a I.4 podmínky pro pominutí tohoto omezení a výrokem II. byl vyloučen odkladný účinek odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 2. 2022, č. j. MZP/2021/530/2045 zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil prvostupňové rozhodnutí.

Žalobkyně úvodem předeslala, že věc v širším kontextu souvisí s neohlášenou kontrolou S-NO, kterou ČIŽP provedla dne 27. 7. 2021, s trestním řízením vedeném Policií ČR, NCOZ SKPV, které usnesením pod čj. NCOZ-9952-209/TČ-2021-411100-O, ze dne 12. 1. 2022 proti žalobkyni zahájilo mj. trestní stíhání a s realizací státní zakázky „Opatření vedoucí k nápravě SEZ vzniklých před privatizací skládky Nelahozeves a.s. kaučuk společnosti Unipetrol a.s.“

Žalobkyně shrnula průběh kontroly, upozornila, že ve správním řízení proti ní uplatnila námitky a rovněž se bránila proti odběru vzorků. Konkrétně má za to, že odebrané vzorky ze dvou sudů byly chybně vztaženy ke všem sudům, které se nacházely na místě S-NO. Žalovaný podle žalobkyně nepřípustně generalizoval. Dle Projektu sanace skládky Nelahozeves vyplývá, že do zařízení bylo dovezeno ca 3194 tun odpadu. Většina sudů obsahovala pevný nebo medovitý obsah, nebo byla porušena a obsah byl polymerizován. Žalobkyně uvedla, že pokud byly při kontrole vzorkovány jen sudy s kapalným obsahem, neznamená to, že celkově byl uložen kapalný nebezpečný odpad. A pokud nebyl vzorkován s polymerizovaným odpadem, neznamená to, že se na S-NO nenachází sudy s nekapalným obsahem

Žalobkyně je názoru, že kontrola a trestní řízení neprobíhaly nezávisle na sobě, kontrola sloužila podle ní k zajištění důkazů pro trestní řízení a dle žalobkyně hlavním účelem správního řízení bylo S-NO zajistit do doby, než zajištění po obvinění zajistí policie. Ta vedla trestní řízení od července 2021, již ve fázi přípravného řízení byla ČIŽP o věci informována a poskytovala součinnost (předávala polici podklady z kontroly). Tím ČIŽP podle žalobkyně překročila svou pravomoc dle kontrolního řádu a § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“).

Žalobkyně v žalobě dále popsala historii skladování nebezpečného odpadu od 60. let 20. století na skládce Nelahozeves. Od roku 1964 do 1978 sloužila ke skladování sudů s chemickým obsahem (odpadem z technologie výroby kaučuku) ze závodu Kaučuk Kralupy. Za tu dobu bylo uloženo cca 8460 sudů. Skládka byla zahrnuta pískem. V roce 1980 bylo uloženo 2400 sudů, poslední sudy byly uloženy v červenci 1985. Celkem mělo být uloženo ca 23.500 sudů. Nejefektivnější, nejbezpečnější a nejekologičtější variantou sanačních opatření se potvrdila varianta zpracování na skládce v zařízení CELIO, která byla schválena Ministerstvem financí, Ministerstvem životního prostředí, Českou inspekcí životního prostředí.

O nakládání se starou ekologickou zátěží bylo rozhodnuto Projektem sanace skládky Nelahozeves, dokládají to i souhlasná stanoviska ČIŽP z období od roku 2017 – 2019. Žalobkyně poté v žalobě popsala postup zpracování v zařízení CELIO a následného využití uložených styrenových smol u odběratele L. Dále uvedla, že smoly v kapalném stavu byly přednostně zařazeny do výroby alternativních paliv. Pokud byly nalezeny na místě S-NO sudy s kapalným obsahem, jednalo se podle žalobkyně o výjimku. Sudy se styrenovou smolou byly uskladněny v tělese S-NO dočasně, ve fázi před zpracováním a konečným odstraněním. Žalobkyně tvrdí, že její ekonomický zájem byla jen termická likvidace, neboť z toho jí dle Realizačního projektu vyplývala odměna. Žalobkyně neví, jak vznikla navážka nebezpečných odpadů v S-NO. Sektory 3 a 4 dle provozního řádu S-NO slouží k dočasnému skladování odpadů, nikoliv k odstranění odpadů, tedy skládkování – už to samo o sobě podle žalobkyně svědčí o tom, že sudy zde nebyly trvale uloženy. Navíc ministerstvo financí společnosti A. neplatilo za ukládání sudů, platilo pouze za termickou likvidaci. I to podle žalobkyně svědčí o tom, že umístění sudů na S-NO bylo jen dočasné a nebylo žalobkyní považované za odstranění.

Žalobkyně je názoru, že byť projekt sanace skládky Nelazoheves nepočítá s nakládáním se sudy ve skládkovém areálu CELIO, nelze tento postup oddělit. Podotkla, že zařízení CELIO bylo schváleno, taktéž v dočasném uskladnění sudů do S-NO nebylo spatřováno porušení provozního řádu S-NO a docházelo k němu postupně dle kapacitních a technologických možností odběratele. Dočasné uskladnění je podle žalobkyně součástí schváleného technologického postupu.

Dále žalobkyně uvedla, že na základě prvostupňového rozhodnutí předložila Harmonogram vymístění veškerých nebezpečných odpadů k. č. 07 02 08 a plán konečného způsobu nakládání s těmito odpady ze dne 18. 11. 2021 a doplněný dne 22. 11. 2021. Plán konečného odstranění odpadů je tedy vymístění odpadů z meziskladu na linku pro úpravu odpadů, jejich zpracování formou úpravy (mísení se štěpkou), zrání a následně předání k termickému využití do cementárny. Všechny tyto činnosti měly probíhat dle postupů popsaných v provozním řádu zařízení a v souladu s Projektem sanace skládky Nelahozeves. ČIŽP harmonogram neschválila, neboť žalobkyně neupřesnila způsob, jakým hodlá postupovat při vymístění sudů ze S-NO a způsob následné úpravy styrenových smol. To však dle žalobkyně vyplývá z Projektu sanace skládky Nelahozeves a souvisejících podkladů. Žalobkyně provedla zkoušku za účasti ČIŽP, snažila se tedy napravit následky uskladnění na S-NO. Neschválením postupu ČIŽP dle žalobkyně zabránila postupu dle § 33 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Žalovaný se k harmonogramu odmítl vyjádřit s tím, že jej nemá k dispozici. V tom žalobkyně spatřuje úmysl ČIŽP zatajit harmonogram, nebo že správní spis nebyl předán kompletní dle § 88 správního řádu. Ministerstvo mělo dle žalobkyně harmonogram provést jako důkaz. Žalobkyně uvádí, že nyní dojednává s Krajským úřadem Ústeckého kraje a s policií postup k provedení opatření k nápravě. Podle jejího názoru tomu napadené rozhodnutí brání.

Žalovaný dle žalobkyně nesprávně přistupoval ke znaleckému posudku Ing. MB z listopadu 2021 nikoliv jako k důkazu, ale jako k námitkám žalobkyně. Podle žalobkyně bylo ministerstvo povinno ustanovit vlastního znalce dle § 56 správního řádu, neboť úřední osoba se nemůže stavět do role odborníka, aby hodnotila odborné otázky. Žalobkyně je názoru, že odborných znalostí na místě bylo třeba, což přesahuje odborný rámec znalostí a zkušeností odborné osoby. Žalobkyně poté navrhuje vyžádání revizního znaleckého posudku.

V uvedeném postupu spatřuje žalobkyně porušení zásady materiální pravdy dle § 3 správního řádu a pravidel pro dokazování dle § 51 a násl. správního řádu.

Další námitky žalobkyně směřují k tomu, že nebyly naplněny důvody podle § 19b odst. 5 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění. Předeslala, že sudy se styrenovou smolou jsou sice překryty v souladu se schváleným Projektem sanace skládky Nelahozeves a bodem 4.4.7 a 4.8.3 provozního řádu inertním překryvem, čímž je styrenová smola chráněna technologickým materiálem před extrémnějšími změnami působení slunečního svitu a teploty a okolí je chráněno před zápachem a případným zahořením. Přes tento překryv je navozena i navážka nebezpečného odpadu. To považuje žalobkyně za skutečnou technologickou chybu, kterou sama neumí nijak odůvodnit, nicméně má za to, že tato skutečnost sama o sobě nenaplňuje podmínky § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci.

Podle žalobkyně z Projektové dokumentace spol. CH. z července 2005, popř. její aktualizace z března 2015 a z Obsahu základního popisu odpadů z 3. 9. 2019 vyplývá, že bylo možno považovat za vyloučené, aby se smoly jako zbytky po destilaci plnily do sudů v kapalné formě, byť na slunečním světle a teple mohly jevit stupeň tekutosti. V průběhu závozů ze skládky Nelahozeves do zařízení CELIO bylo zjištěno, že sudy zcela výjimečně obsahují styrenové smoly i v kapalném skupenství a to velmi různé viskozity. Podle žalobkyně se jedná o vadu zadávací dokumentace, postupovala po dohodě s orgány individuálně. Vlastnosti odpadů jsou sud od sudu rozdílné, což výrazně ztěžovalo nakládání s nebezpečným odpadem. Jediným dostupným kritériem třídění bylo „šplouchání v sudech“, sudy, které byly takto odhadem vytříděny, byly zpracovány přednostně a stabilizovány, nebyly zavezeny na S-NO. Tam se sudy s nižší viskozitou mohly nacházet jen výjimečně. Žalobkyně učinila vše proto, aby k tomu nedošlo. To se podle žalobkyně prokázalo - kapalný obsah bylo možné určit pouze u 1-2 sudů z 15 (bylo dovezeno 30 sudů a byly provedeny 2 poloprovozní zkoušky). Poměr sudů s kapalným obsahem vůči sudům s medovitým nebo polymerovaným obsahem skladovaných na S-NO není vyšší, než sudů nacházejících se na skládce v Nelahozevsi. Žalobkyně pak setrvala na tvrzení, že sudy nebyly na S-NO uloženy (odstraněny), ale jen skladovány, to mohlo být i bez souhlasu obce s rozšířenou působností. Podle žalobkyně nedošlo k porušení integrovaného povolení tím, že nedisponuje souhlasem obce s rozšířenou působností. Žalobkyně disponuje řadou souhlasů příslušných orgánů, nikoliv však dle provozního řádu S-NO, ale v rámci schváleného postupu při odstraňování starých ekologických zátěží.

K porušení provozního řádu nedošlo podle žalobkyně ani tím, že kapacita S-NO byla překročena. Kapacita činí 25.000 tun, to platí dle bodu 4.2.6 provozního řádu pouze ve vztahu k odpadům na bázi dřeva. Kromě dřeva lze dočasně skladovat i jiné odpady. V sektorech 3 a 4 žalobkyně postupovala dle provozního řádu, např. se na ni vztahovaly povinnosti dle 4.4.3 nebo 4.4.10 provozního řádu. Porušení těchto povinností žalovaný nekonstatoval. Proti závěru žalovaného, že nemá integrované povolení pro S-NO vydané pro přijetí množství nebezpečného odpadu vyšší než 10 tun denně, čímž došlo k porušení zákona o integrované prevenci (bodu 5.4. přílohy č. 1) ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního ze dne 3.12.2015, č. j. 9 As 113/2015 - 42, žalobkyně namítla, že se jedná o novou argumentaci, proti které nemohla uplatnit procesní obranu. Žalovaný tak měl porušit meze odvolacího přezkumu dle § 89 odst. 2 správního řádu. Navíc jí není kladeno takto tíži, že porušila integrované povolení, ale že měla žádat o jeho změnu.

Žalobkyně sporuje i názor žalovaného, že bezprostřední ohrožení životního prostředí je odvozeno od vlastností styrenu jako toxické kategorie 4 (nejzávažnější kategorie) a vlastností toluenu jako vysoce hořlavé kapaliny kategorie 2. Tyto vlastnosti styren i toluen vykazovali v době schvalování Projektu sanace skládky Nelahozeves. Při skladování sudů ale nehrozí žádné nebezpečí, rovněž tak nehrozí u porušených či zcela rozpadlých sudů, kde tyto látky již odtekly a následně se sorbovaly na okolní materiál, často se zcela odpařily. Žalobkyně poukázala na Analýzy rizik – z prosince 1995, z května 2002, z listopadu 2010 a na Aktualizaci Projektové dokumentace, z nichž vyplývá nižší míra rizik. Co se týče hořlavosti, zde žalobkyně připustila, že styrenové smoly hořlavé jsou. Sporuje míru hořlavosti – má za to, že vzorek smoly dle laboratorní zkoušky lze zařadit do třídy nebezpečnosti III. U toluenu a jiných látek, které vznikly „destabilizací“ styrenových smol, nebyly dle žalobkyně nikdy zjištěny takové koncentrace těchto látek, které by mohly ovlivnit vlastnosti uskladněného odpadu (styrenových smol) jako celku, tj. způsobit některou z nebezpečných vlastností uloženého nebezpečného odpadu.

Zařízení CELIO má pak zajištěnou nepřetržitou strážní službu, termokamery, přítomnost cisterny s vodou a řidičem či jeho pomocníkem, či disponuje dalšími hasebními prostředky. V blízkosti jsou jednotky HZS i dobrovolných hasičů, S-NO „je navíc situována tak, aby k bezprostřednímu ohrožení zdraví, majetku nebo životního prostředí dojít ani nemohlo.“ (cit. žaloby).

Od počátku realizace sanačních prací v červenci 2018 proběhlo 10 kontrolních dnů, kterých se účastnili zástupci příslušných orgánů. Poslední proběhl 24. 6. 2020. Vždy zcela bez výhrad. Totéž vyplývá i z posledního Protokolu o zkouškách č. 8501/21 a dále ze Zkušebního protokolu VVUÚ, a.s. ze dne 7. 9. 2021. Požárně bezpečnostní řád pro sanaci skládky Nelahozeves nastoluje jen zvýšené požární riziko a Aktualizace Projektové dokumentace spol. CH, z března 2015, na str. 31 k tomu dodává, že vzhledem k povaze provozní technologie a metody sanace nelze předpokládat nebezpečí výbuchu ani požáru.

Žalobkyně nesouhlasí, že riziko zahoření S-NO spočívá v důsledku navážky nebezpečného odpadu, od které by chytl toluen, který se uvolňuje pojezdem techniky. Mírou tohoto rizika se správní orgány nezabývaly, měly tak učinit prostřednictvím odborníků z oblasti požární ochrany. Žalobkyně uvedla, že navážky nebezpečného odpadu dělí od skladovaných sudů významná vrstva inertního materiálu. Je-li pak dle Projektu sanace skládky Nelahozeves, analýz rizik, projektové dokumentace a realizačního projektu možné skladování styrenových smol přímo i v sektoru 1 a 2 S-NO s ostatními nebezpečným odpadem, podle žalobkyně neexistuje zvýšené nebezpečí ve skladování sudů se styrenovou smolou, které jsou odděleny vrstvou inertního materiálu. Pojezd kompaktoru nebyl inspekcí prokázán, pojezd kukavozů s nebezpečným odpadem je možný, pravděpodobně k členitosti terénu se navážka vytvořila sesypáním. Pojezd techniky tak riziko zahoření nezvyšuje, obecně sice existuje, ale je nižší, technika se v těchto místech nepohybuje, opak nebyl prokázán.

Žalobkyně dále sporuje závěr žalovaného o hrozbě závažného dopadu na životní prostředí. Sporuje, že množství toluenu bylo v sudech v matrici kapaliny až 40 % a styrenu až 23,5 %. Podle žalobkyně ale z analýzy rizik, nebo z Protokolu o zkouškách č. 8501/21 vyplývá množství toluenu 36,8 mg/kg a styrenu 166000 mg/kg. Ohledání na místě není nyní možné. Žalobkyně odkázala na Projekt sanace skládky Nelahozeves a Analýzu rizik a Projektové dokumentace spol. CH. Není podle ní možné, aby byly uloženy sudy s jiným obsahem, když tyto sudy ze skládky Nelahozeves pocházejí.

Žalobkyně je názoru, že současné dočasné uskladnění sudů ve skládkových kazetách s několikanásobně izolovaným dnem a s úspěšnou zkouškou vodotěsnosti, je dostatečné. Naopak dočasné uložení sudů na skládce v Nelahozevsi je rizikové, skládka je navíc i historickými navážkami riziková – není izolovaná proti průniku nebezpečných látek do horninového prostředí. Žalobkyně je názoru, že vzhledem k bezpečnostním a místním podmínkám skladování na S-NO, přemisťování sudů se styrenovými odpady ze skládky v Nelahozevsi na skládku CELIO do kazety S-NO výrazně snižuje hrozbu závažného dopadu na životní prostředí. Svědčí o tom i rozhodnutí ČIŽP z 8.5.2011 o schválení provedení sanačních prací dle projektu.

Žalobkyně uplatnila rovněž námitku podjatosti proti Ing. LM, kontrolující osobě a vedoucí odpadového hospodářství Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ústí nad Labem. Podstata námitky tkví v tom, že se žalobkyní Ing. M. měla dle žalobkyně jednat podle scénáře dohodnutého s policií. Úřední osoba spolupracovala s policií, to dle žalobkyně předznamenává její rozhodnutí v předmětném řízení, při kontrole a navazujících řízení. Úřední osoba má dle žalobkyně zájem na řízení, jde jí o soulad řízení s trestním obviněním, opakovaně neschválila harmonogram, na základě kterého mělo dojít k vymístění sudů ze S-NO a tím k eliminaci případného ohrožení životního prostředí. Podle žalobkyně tak dochází k narušení í hospodářské soutěže, veřejného zájmu na ochraně životního prostředí, rovnosti, materiální pravdy a dalších zásad správního řízení. Dále žalobkyně poukázala na to, že úřední osoba bez dokončené kontroly, kontrolního protokolu a bez provedeného dokazování konstatuje, že se nejedná o uskladnění sudů na S-NO, ale o odstranění sudů, čímž je výsledek kontroly a navazujícího přestupkového řízení předem dán.

Žalobkyně konečně namítla i nesrozumitelnost prvostupňového rozhodnutí. Ve výroku I. 3 podmínila ČIŽP ukončení provozu zařízení vymístěním ze zařízení a dočasné bezpečné uskladnění veškerých nebezpečných odpadů kat. č. 07 02 08. Podle žalobkyně jde o nerealizovatelnou podmínku, má jít o zajištění jiné deponie pro dočasné bezpečné uskladnění sudů. Zajištění této jiné deponie než S-NO nese sebou nezbytnost dalšího schvalovacího procesu, změnu Projektu sanace skládky Nelahozeves a obrovské vícenáklady v řádech desítek až sta miliónů Kč) - vybudování nové deponie, přeprava styrenových smol na novou deponii, uložení styrenových smol na novou deponii a teprve následná příprava k solidifikaci a konečné odstranění tohoto nebezpečného odpadu by představovalo nejen časové a ekonomické ztráty, ale především zvýšené nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí.

Žalovaný uvedl, že k ukládání sudů s kapalným obsahem na S-NO došlo, což vyplývá z předložené fotodokumentace a videí, ze kterých je i zřejmé, že na S-NO se nenacházely pouze 2 sudy s kapalným obsahem. Žalovaný také v napadeném rozhodnutí nikde neuvedl, že by všechny sudy na S-NO obsahovaly kapalný nebezpečný odpad, jak tvrdí žalobkyně. Žalovaný tak vycházel z toho, že Česká inspekce životního prostředí při kontrole dne 27. 7. 2021 provedené na S-NO zjistila, že na S-NO dochází k ukládání sudů s kapalným nebezpečným odpadem s obsahem styrenu a jiné sudy, ve kterých by se nacházel ztvrdlý nebezpečný odpad, inspekce při kontrole nenašla.

Žalovaný odkázal na Projekt sanace z března 2015, uvedl, že celkové předpokládané množství sudů s obsahem styrenových smol je 4222,8 tun (cca 23460 ks sudů) a pouze u 6760 ks sudů je předpokládán vyšší stupeň polymerace (což je cca 29 % z celkového množství sudů), toto množství nelze považovat za většinu a nepřekračuje množství odpadů, které byly dosud odvezeny na skládku společnosti CELIO a.s. Více zpolymerované odpady ze staré skládky by tedy měly být předmětem dalších prací.

Dále žalovaný uvedl, že při kontrole zařízení provedené inspekcí dne 27.7.2021 byly odebrány vzorky z 6 sudů porušených při pokusu o jejich vyjmutí ze skládky. Ve všech případech byl odebrán kapalný vzorek s různou viskozitou. Při manipulaci se sudy bylo porušeno více sudů a ve všech případech z nich unikala kapalná směs styrenové smoly. Sudy, které nebyly porušeny při manipulaci, inspekce (resp. vzorkaři) zřejmě záměrně neotevírala. Nicméně předpokládané množství sudů s nižším stupněm polymerace je velké a zvyšuje rizikovost navážky sudů se styrenovými smolami.

Kontrola, ze které byl sepsán Protokol o kontrole ČIŽP/41/2020/8091 ze dne 10. 7. 2020, vůbec netýkala společnosti CELIO a.s. a ani neproběhla v zařízení CELIO a.s. Kontrolovanou osobou byla společnost A., přičemž kontrola proběhla na pozemku parc. č. X v k.ú. Nelahozeves a v sídle společnosti A.

Žalovaný se o vedeném trestním řízení dozvěděl až dne 18. 2. 2022, kdy byl Policií ČR požádán o součinnost dopisem č.j. NCOZ- 9952-609/TČ-2021-411100-O a tato skutečnost nebyla ze strany žalobkyně do vydání napadeného rozhodnutí vznesena.

Dále žalovaný uvedl, že v Projektu skládky Nelahozeves není nikde uvedeno, že by tyto sudy měly být ukládány do skládky CELIO a.s. Z Projektu sanace skládky Nelahozeves tak pouze vyplývá, že v případě zastižení porušených sudů měl být v místě sanačních prací přistaven kontejner, kam budou poškozené sudy neprodleně uloženy. Projekt se vůbec konkrétně nezabývá dalším nakládáním se sudy se styrenovými smolami.

V případě sanace skládky Nelahozeves, která se připravovala přes 25 let, začala společnost CELIO a.s. figurovat na seznamu možných zařízení až v posledních cca 5 letech. Problém se zpracováním styrenových smol předpokládaly všechny studie. Schválená varianta byla kromě přímého termického odstranění v zařízení A. (které bylo ovšem kapacitně nedostačující) nakonec jedinou variantou. Každopádně v Projektu sanace skládky Nelahozeves nebylo jako řešení této staré ekologické zátěže uvažováno o odstranění sudů „s tekutějším odpadem“ na skládce CELIO. Nakládání s odpady mělo spočívat v jejich úpravě a následnému spálení v cementárně L. Odstranění sudů se styrenovými smolami na skládce S-NO je v každém případě v rozporu s realizačním projektem. Způsob nakládání s nebezpečným odpadem na S-NO, který zjistila inspekce při kontrole dne 27. 7. 2021 v zařízení společnosti CELIO a.s., rozhodně nepatří k nejekologičtejší variantě odstranění styrenových smol, protože dochází k ukládání sudů s kapalným nebezpečným odpadem s obsahem styrenu. Dle předložené fotodokumentace a z videí pořízených inspekcí nelze hovořit o výjimce.

Žalovaný podotkl, že ve správním řízení neměl k dispozici podklady, na které se nyní žalobkyně odvolává v žalobě, vycházel tedy nyní z argumentace inspekce uvedené v postupujícím dopise se správním spisem. Dále uvedl, že ve schváleném projektu není popsáno, jakým způsobem bude úprava sudů s obsahem styrenu ve společnosti CELIO a.s. probíhat a že je zde pouze uvedeno, že úprava bude probíhat na Lince pro úpravu odpadů. Nelze tak tvrdit, že způsob odstranění předmětných odpadů je součástí jakéhokoliv schváleného procesu. Např. dodatek Projektu č. 2 z května 2019 odstranění pomocí polymerace či stabilizace vyhodnotil jako nevhodné.

K námitce, že v tělese S-NO dochází pouze ke skladování nikoliv k odstranění, poukázal žalovaný na relevantní části odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 8 a 9, které vycházejí z fotodokumentace a videodokumentace z kontroly dne 27. 7. 2021 a na základě nichž je žalovaný názoru, že tam zachyceným způsobem dochází k odstraňování sudů nikoliv ke skladování. Sektory 3 a 4 S-NO jsou aktivními plochami s navážkou dalších nebezpečných odpadů nad tyto sudy, proto nejde o skladování. Sama žalobkyně uváděla u přejímky kód nakládání BR12 (zpracování na odpad kategorie 19 02 05) a nikoliv BR13 (dočasné skladování). Vzhledem k průběžné evidenci odpadů za rok 2019, 2020 a dále v ročním hlášení o produkci a nakládání s odpady za roky 2019, 2020 žádné zpracování odpadů v objemu 1266 t neproběhlo. Příslušné úřady nepovolily a neschválily skladování styrenových smol v aktivní ploše S-NO.

Žalovaný dále poukázal na to, že je dle § 19 zákona č. 2/1969 Sb., orgánem vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí a jeho postup nesměřoval ke kriminalizaci žalobkyně. Postup žalovaného vycházel ze zjištěného stavu inspekcí při kontrole dne 27. 7. 2021, jelikož stav skládky nebezpečného odpadu, představoval takové nebezpečí, že dojde k závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí. O tom, že žalobkyně odsouhlasuje harmonogram, žalovaný v odvolacím řízení nevěděl, to, že se jej nepodařilo odsouhlasit nelze klást k tíži žalovaného.

Žalovaný uvedl, že znalecký posudek Ing. MB hodnotil jako každý důkaz v rámci zásady volného hodnocení důkazů. Je také názoru, že oprávněné úřední osoby disponují odbornou kvalifikací. Co se týče vypořádání odvolacích námitek, vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2017 č. j. 3 Azs 134/2017, podstatné je podle žalovaného vypořádání zásadních právních argumentů.

Dále žalovaný odkázal na podklady správního řízení, které měl k dispozici - projekt sanace, jeho dodatek č. 2 z května 2019. Uvedl, že z nich nevyplývá nakládání s odpady tak, jako tomu dochází u žalobkyně. Dodatek č. 2 rovněž konstatuje, že nebude docházet k odstranění odpadů v zařízení CELIO a.s. neztotožnil se ani s tím, že by nakládání mohlo podléhat bodům 4.4.7 a 4.8.3 provozního řádu S-NO.

Co se týče charakteru hmoty odpadu, žalovaný uvedl (vycházeje z podkladu „Základní popisy odpadů zpracované dne 3. 9. 2019“), že pasty jsou z fyzikálně chemického hlediska tzv. Nenewtonské tekutiny, a jelikož nejde o plyny, zbývá je považovat za kapaliny. Žalovaný netvrdí, že zcela všechny sudy s odpady pocházejícími ze skládky Nelahozeves, které se nacházejí na S-NO CELIO a.s. obsahují kapalné odpady, ale s ohledem na obsah prvoinstančního spisu je přesvědčen, že takovéto důvodné podezření existuje.

K námitce, že až v napadeném rozhodnutí doplnil argumentaci ČIŽP o tom, že žalobkyně nemá integrované povolení pro S-NO vydané pro přijetí množství nebezpečného odpadu vyššího, než 10 tun denně, žalovaný shrnul, že modifikoval rozhodnutí prvoinstančního orgánu (správní řízení tvoří jeden celek), nepostupoval přitom dle § 90 odst. 1 písm. c) ale dle § 90 odst. 5 správního řádu. Z věcného hlediska je názoru, že výše uvedeným konstatováním upozornil žalobkyni na povinnost, které jí vzhledem k objemu přijímaných nebezpečných odpadů denně přes 10 t, vyplývá ze zákona o integrované prevenci.

Žalovaný upozornil, že se jedná o nebezpečné odpady vykazující nebezpečné vlastnosti HP4 - dráždivý, HP7 - karcinogenní a HP 14 - ekotoxický (dle Základního popisu odpadu zpracovaného společností A., který je založen ve spise) a takovéhoto odpadu se na S-NO nachází dle vyjádření žalobkyně ze dne 14. 8. 2021 (založeno ve spise) okolo 1.266 tun. Způsob nakládání s předmětnými sudy na S-NO představuje skutečnou hrozbu závažného dopadu na životní prostředí, což je popsáno jak v prvoinstančním rozhodnutí, tak i v žalobou napadeném rozhodnutí. Při částečné polymeraci smol, vytékající ze zkorodovaných sudů, dochází k poškození systému odvodu průsakových vod z tělesa skládky, který je pod skládkou instalován.

K namítané podjatosti oprávněné úřední osoby Ing. M. žalovaný poukázal na to, že pod č. j. MZP/2022/530/632 ze dne 23. 5. 2022 bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti usnesení ředitele oblastního inspektorátu ČIŽP v Ústí nad Labem o nepodjatosti této oprávněné úřední osoby. Podle žalovaného rovněž není rozhodnutí ČIŽP nesrozumitelné, co se týče jeho podmínek a tuto odvolací námitku vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Co se týče „dočasného bezpečného uskladnění“ odpadů v předmětném zařízení, je žalovaný toho názoru, že si žalobkyně může požádat na Krajském úřadě Ústeckého kraje o změnu integrovaného povolení tak, aby předmětné odpady mohl v zařízení dočasně skladovat.

Žalobkyně v replice nesouhlasila s výkladem žalovaného (vycházejícího z fyzikálně chemického hlediska tzv. Nenewtonovské tekutiny), že v sudech byly kapaliny. Namítla, že byť z fyzikálního hlediska mohou obsahovat sudy kapaliny, styrenová smola medovitého charakteru již není kapalinou a lze ji proto na S-NO uložit. Poukázala na provozní řád, která upravuje kontrolu, monitoring a chemické čištění průsakové vody z S-NO. Podle žalobkyně je vyloučen i potenciální únik styrenových smol až do chemické čistírny nebo do spodní vody. Žalovaný mylně vyložil provozní řád S-NO, tím žalovaný podle žalobkyně porušuje § 50 odst. 3 správního řádu.

Co se týče neznalosti žalovaného o součinnosti ČIŽP s policií, žalobkyně namítla, že odvolací řízení tvoří jeden celek s prvoinstančním správním řízením. Spolupráce ČIŽP a policie probíhala, žalovaný vedl řízení o podjatosti úřední osoby v této souvislosti. Žalobkyně poukázala na to, že nebyl schválen harmonogram, přitom mělo dojít k vymístění sudů ze S-NO, která byla omezena kromě kapacity linky i kapacitou cementárny. Důvod neschválení harmonogramu není racionální, smysl dává pouze souvislost s probíhajícím trestním řízením.

Žalobkyně nesouhlasí rovněž s tím, že byly sudy na S-NO odstraněny. Poukázala na provozní řád, kde v kapitole 3.1 definuje skládku S-NO s tím, že jde o zařízení pro skladování odpadu, v kap. 4.11. je uvedeno, že S-NO má sektory 3 a 4 k dočasnému skladování odpadů a materiálů používaných jako aditiva při úpravě odpadů na lince pro úpravu odpadů za účelem následného energetického využití. Čl. 4.1.9 vyjadřuje kapacitu pro dočasné skladování odpadů a materiálů na bázi dřeva, které činí 25 tis. tun. Žalobkyně navíc po celou dobu konání zakázky Nelahozeves, tj. 2016-2022, nikdy tuto povolenou kapacitu pro skladování ve výši 25 tis. tun souhrnně za odpady i materiály nepřekročila. V kap. 4.2.1. PŘ je uvedeno, že S-NO ve smyslu zákona o odpadech je vymezena pro činnost skladování, dále je určena pro odpady kategorie nebezpečný a odpad dočasně skladovaný. Žalobkyně znovu uvedla, že sudy se styrenem byly na S-NO uloženy jen dočasně, což bylo dáno její vlastní ekonomickou motivací styren termicky odstranit v cementárně. Objednatel MF ČR, nabyvatel U. ani supervize VZE-G sdružení nikdy a nikterak plnění zakázky nereklamovaly. Kdyby odsouhlasily odstranění styrenu skládkováním, sami by se dopustily porušení předpisů. Ze strany ČIŽP proběhla dne 10. 7. 2020 i neohlášená kontrola na plnění zakázky a nakládání s odpady z této zakázky a ta skončila s bezvadným závěrem. Kromě kontrolního dne 31. 8. 2021, kdy zástupkyně ministerstva financí ústně uvedla, že (cit: podání žalobkyně) „v realizačním projektu u zařízení pro nakládání s odpady bylo v přehledné tabulce uvedeno pouze linka na úpravu odpadů a následně po úpravě termické odstranění L. s tím, že tam není výslovně uvedeno, že může být také využito skladování odpadů“, nebyla vznesena jediná věcná výtka.

Žalobkyně se ztotožnila se žalovaným, že odstraňování sudů je sice v rozporu s realizačním projektem. Projekt ale obsahuje způsob odstranění předmětných odpadů, což vyplývá zejména z dodatku č. 3 realizačního projektu a realizační smlouvy č. 06730-2016-4502-S-0032/94-01-033-S00563. Žalovaný realizační projekt neměl k dispozici, nezabýval se znaleckým posudkem Ing. MB a neprovedl revizní posudek. V tom žalobkyně spatřuje vady řízení.

Žalobkyně setrvala na tom, že neexistuje bezprostřední nebezpečí nepříznivého dopadu na životní prostředí. Poukázala na vlastnosti zařízení CELIO. V bodě 4.12 PŘ „Biodegradační plocha“ jsou charakterizovány geologické a hydrologické poměry celého skládkového komplexu CELIO – s vhodnou geologickou bariérou, do které jsou zavázány těsnící prvky, v oblasti chudé na podzemní vodu, nenacházejí se tam zdroje podzemních vod a jejich ochranná pásma. Povahou jde o skládku nebezpečného odpadu, kde uložení tuhého nebezpečného odpadu nezpůsobuje ohrožení životního prostředí. Dále poukázala na kapitoly 4.3.4, 4.5.1, 4.6.1 a 4.6.3. provozního řádu, které obsahují další technické a monitorovací náležitosti. Havarijní plán v 5.3.1 uvádí, že pro možnou havárii chemického typu byl vyhodnocen nulový možný faktor, odstup od měst Most a Litvínov činí 5 a 7 km.

Žalobkyně poukázala i na informace z kapitoly 2 Projektové dokumentace supervize č. akce 1626, kterou zpracovala spol. A. v červenci 2016 a která popisuje vlastnosti „Nelahozevského odpadu“. Mj. uvádí, že zjištěné největší a nejvyšší koncentrace BTEX (tj. benzen, toluen, ethylbenzen, xylen a styren) však u žádného vzorku nepřekročily ani nejvyšší přípustné koncentrace plynů. Toto konstatování z roku 2016 podle žalobkyně potvrzuje, že smoly ze sudů, které jsou různými vlivy poškozené, přes požár a vandalismus zaznamenaný na skládce v Nelahozevsi, nikterak do životního prostředí nemigrují a životní prostředí ani z krátkodobého ani z dlouhodobého hlediska neohrožují. Hodnoty byly překročeny pouze nad kritérium C OBYT (tj. pro obytné zóny). Další ojedinělá kontaminace nad tímto kritériem C PRŮMĚR metodického pokynu byla zjištěna především v odkopech ve staré části skládky, která koresponduje s lokalitou požáru v r. 1974, ale ani zde se nenaměřily nadlimitní koncentrace BTEX. To dokazuje, že úniky smol ihned polymerují a v žádném případě nemigrují (pozn.: ani do drenážních systémů) a podle akreditovaných analýz neznečišťují své okolní zeminy na nezabezpečené skládce v Nelahozevsi (nemohou je proto znečistit ani na zabezpečené skládce CELIO). Totéž potvrdila Analýza rizik.

Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového i právního stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu a v mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném a účinném znění (dále jen „s. ř. s.”), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.

O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť ani jedna ze stran se k výzvě soudu, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nevyjádřila (jejich souhlas projednáním věci bez jednání byl tedy presumován).

Soud neshledal důvod pro nařízení jednání ani kvůli dokazování.

Žalobkyně v žalobě navrhla k provedení řadu důkazů. Správní soud pak musí vždy při posouzení úplnosti zjištěného skutkového stavu zvažovat, v jakém rozsahu je třeba dokazování doplnit (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Úkolem správního soudu totiž nepochybně není v případě potřeby rozsáhlého doplnění dokazování nahrazovat činnost správního orgánu. Toto vyplývá i z § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem, pokud skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2011, č. j. 3 Ads 128/2011 - 125).

Městský soud předesílá, že předmětem věci je přezkoumání rozhodnutí o omezení provozu S-NO z toho důvodu, že provoz (resp. porušení stanovených povinností při provozu) S-NO představovalo nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí. Soud tedy hodnotil v první řadě to, zda skutkový stav, který vyplývá z podkladů správního spisu (ať už z podkladů, které shromáždily správní orgány nebo je předložila žalobkyně), poskytuje dostatečnou oporu závěrům ČIŽP a žalovaného. Dále hodnotil, zda jsou žalobkyní nyní navrhované důkazy vůbec relevantní ve vztahu k předmětu věci a zda jsou způsobilé skutkový stav nějak doplnit.

Městský soud proto vyžádal od žalovaného správní spis sp. zn. ZN/MZP/2021/530/406 vedený k věci samé včetně správního spisu ČIŽP sp. zn. 2104646. Kromě uvedeného vyžádal správní spis, který žalovaný pod sp. zn. ZN/MZP/2022/530/143 vede k námitce podjatosti žalobkyně vůči Ing. LM a to včetně správního spisu I. stupně. S podklady z těchto spisů byla žalobkyně rovněž seznámena (to vyplývá z obsahu spisu žalovaného, kde se žalobkyně vyjádřila k podkladům rozhodnutí). Vycházeje z těchto podkladů pak městský soud konstatuje, že zásadní podklady jsou součástí správního spisu, z něhož žalovaný (a ČIŽP) vycházel a jehož postup je předmětem soudního přezkumu.

Správním spisem se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Z toho důvodu městský soud neprovedl žalobkyní navrhované důkazy: - rozhodnutím č. j. ČIŽP/44/2021/6553 ze dne 10. 8. 2021, - odvoláním žalobkyně ze dne 25. 8. 2021 a odůvodněním odvolání ze dne 9.9.2021, - rozhodnutím ze dne 14. 2. 2022, čj. MZP/2021/530/2045, sp.zn.: ZN/MZP/2020/530/406, - záznamem o kontrolních úkonech ze dne 27. 7. 2021, - námitkami žalobkyně ze dne 30. 7. 2021 k záznamu o kontrolních úkonech, - zkušebním protokolem VVUÚ, a.s., č. A02941-04-21, - žádost Policie o součinnost ze dne 7. 1. 2021, výzva Policie k doplnění podání ze dne 27. 8. 2021 - znaleckým posudkem Ing. MB z listopadu 2021, - obsahem základního popisu odpadů z 3. 9. 2019, - provozním řádem S-NO ve znění rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje č.j. 2479/ZPZ/2018/IP-1/Z30/Sk ze dne 1.11.2018, - stanoviskem ČIŽP ze dne 25. 5. 2018 (pro A), - stanoviskem ČIŽP ze dne 28. 12. 2016, ČIŽP/41/OOV/1103576.017/16/PJC, - protokolem o kontrole z 10. 7. 2020, čj. ČIŽP/41/2020/8091 (týkající se postupu při sanaci skládky Nelahozeves), - fotodokumentací a videozáznamy, které byly pořízeny při kontrolním zjištění dne 27. 7. 2021, - ohledáním, neboť o stavu v místě v době kontrolního zjištění vypovídá zejména pořízená fotodokumentace a videodokumentace, - integrovaným povolením Krajského úřadu Ústeckého kraje z 1. 11. 2018, čj. 2479/ZPZ/2018/IP-1/Z30/Sk, - Aktualizací projektové dokumentace „Opatření vedoucí k nápravě SEZ vzniklých před privatizací skládky Nelahozeves a.s. Kaučuk společnosti Unipetrol a.s.“, březen 2015

Další důkazy městský soud neprovedl pro nadbytečnost. Řada skutečností je totiž mezi stranami nesporná a navíc pro předmět věci nadbytečná, dokazování o nich proto městský soud neshledal za nezbytné. To se týká následujících podkladů: - rozhodnutí ČIŽP z 16. 9. 1996, rozhodnutí ČIŽP z 18. 9. 2003 o uložení opatření k nápravě a navazující rozhodnutí ministerstva životního prostředí z 16. 8. 2011, rozhodnutí ČIŽP o uložení opatření k nápravě (provedení sanačních prací na skládce Nelahozeves) ze dne 8. 5. 2011, č. j. ČIŽP/41/OOV/SR01/1103576, realizační smlouva z 18. 8. 2016, zadávací dokumentace Ministerstva financí k nadlimitní veřejné zakázce „Opatření vedoucí k nápravě starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací skládky Nelahozeves a.s. Kaučuk společnosti UNIPETROL a.s.“, projektová dokumentace spol. CH. z července 2005, aktualizace z března 2015 (součást správního spisu), realizační projekt sanace skládky Nelahozeves z března 2017, smlouva č. 19COSD37 ze dne 8. 7. 2019, dodatek č. 2 realizačního projektu z května 2019, dodatek č. 3 realizačního projektu ze srpna 2019 a souhlas ČIŽP k němu.

Městskému soudu je pak z úřední činnosti znám obsah rozsudku ze dne 6. 10. 2015, č. j. 8 As 171/2014-67. I proto shledal městský soud za nadbytečné provádět důkaz tímto rozhodnutím.

Městský soud rovněž pro nadbytečnost neprovedl důkaz znaleckým posudkem Ing. B. z listopadu 2022 a shledal za nadbytečný i návrh žalobkyně na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem (k důvodům níže).

Městský soud se nejdříve zabýval žalobním tvrzením, že se žalovaný nevypořádal se závažnými právními argumenty. Žalobkyně takto namítla nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí, nespecifikovala však, se kterými právními argumenty se takto žalovaný dle jejího názoru nevypořádal.

Městský soud tedy přezkoumal tuto námitku v mezích, v jakém by byl povinen se nepřezkoumatelností zabývat ex officio /§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s./. Správní soudy v minulosti opakovaně judikovaly, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006-63), nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71), či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44). Nepřezkoumatelným pro nedostatek skutkových důvodů pak může být podle ustálené rozhodovací praxe rozhodnutí pro takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kde není zřejmé, zda vůbec byly v řízení nějaké důkazy provedeny. Za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, správní orgán nemá povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí.

Soud shledal, že prvostupňové i napadené rozhodnutí jsou přezkoumatelná. Soud ověřil, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí neopomněl reagovat na všechny uplatněné odvolací námitky (ty v odůvodnění přehledně shrnul, žalobkyně konkrétní opak netvrdí). Soud je pak názoru, že žalovaný v odůvodnění dostatečně srozumitelně vyslovil své závěry a připojil alespoň stručné úvahy, jimiž byl při vypořádání námitek veden. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou jako z celku zřejmé důvody, pro které žalovaný považoval argumentaci žalobkyně za neopodstatněnou.

Žalobkyně pak na několika místech žaloby (a repliky) namítla, že správní orgány nepostupovaly v souladu s principem materiální pravdy dle § 3 správního řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že „nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“

Žalobkyně namítla, že žalovaný v rozporu s touto zásadou neprovedl jako důkaz znalecký posudek Ing. B., sám se stavil do role hodnotitele odborné otázky, měl si podle žalobkyně vyžádat a provést revizní znalecký posudek. Jako další námitku k porušení § 3 správního řádu žalobkyně namítla, že žalovaný neposuzoval dohromady nynější řízení se sanací skládky Nelahozeves. Nakonec porušení této zásady namítla v souvislosti s tím, že žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se nemohl vyjadřovat k podkladům, které neměl v prvostupňovém spisu ČIŽP k dispozici (týká se to Smlouvy č. 19COSD37, dodatek č. 3 Realizačního projektu).

Správní spis podle názoru městského soudu obsahuje řadu podkladů, ze kterých vychází úvahy prvostupňového i napadeného rozhodnutí. ČIŽP i žalovaný hodnotili zjištěné skutečnosti v souvislosti s námitkami a argumentací žalobkyně, kterou uplatnila v průběhu správního řízení mj. i v postupně doplněném odvolání (ze dnů 25. 8. ,9. 9., 18. 11. a 15. 12. 2021). Z těchto podání nevyplývá, že by snad žalobkyně zpochybnila skutkový stav konkrétně dodatkem č. 3 Realizačního projektu či Smlouvou č. 19COSD37. Žalobkyně poukazovala toliko na Projekt realizace skládky Nelahozeves a ten je, konkrétně v podobě Aktualizace projektové dokumentace z března 2015, součástí správního spisu ČIŽP. Dále žalobkyně předložila žalovanému znalecký posudek, který je rovněž součástí správního spisu žalovaného. Pokud správní orgány pro postup ČIŽP považovaly skutková zjištění za dostatečná a žalobkyně v tomto ohledu ani v odvolání nevznesla další pochybnosti, nelze tedy klást k tíži správním orgánům, že tyto další skutečnosti samy iniciativně nezjišťovaly. Co se týče otázek znaleckého hodnocení a komplexního zohlednění účasti žalobkyně na sanaci skládky Nelahozeves, ani v tomto ohledu městský soud neshledal rozpor se zásadou dle § 3 správního řádu. K tomu městský soud odkazuje na další části tohoto rozsudku, kde se s těmito námitkami blíže zabýval.

Žalobní námitka, že „správní orgány porušují všechny zásady správního řízení, kterými jsou povinny se při své činnosti řídit“, je naprosto obecná. Z takto koncipované námitky totiž není zřejmé ani tolik, v jakých konkrétních souvislostech měl správní orgán (ať už ČIŽP, žalovaný nebo oba) žalobkyni zkrátit na jejích právech. Městský soud proto takto obecně formulovanou námitku neshledal důvodnou (blíže k míře vypořádání obecné žalobní námitky viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS dostupné na www.nssoud.cz).

Co se týče předmětu věci, Městský soud v Praze považuje za nezbytné uvést následující. Žalobkyně (nejen) v žalobě opakovaně poukazuje na to, že nakládání s nebezpečným odpadem na S-NO je součást komplexního procesu sanace skládky Nelahozeves. V různých souvislostech proto odkazuje např. na proces sanace skládky Nelahozeves počínaje vymístěním sudů ze staré i nové části skládky s tím, že odpady odsud byly následně odvezeny na zařízení žalobkyně. V případě méně polymerovaných kapalin mělo dojít k jejich vyprázdnění, následná úprava měla probíhat na lince žalobkyně za účelem dalšího energetického využití odpadu tak, aby tento upravený odpad (smísení s dřevní štěpkou) byl spálen u odběratele L. Dle laboratorních výsledků mělo následovat odstranění odpadů ve spalovně nebo v zařízení pro odstraňování odpadů (skládka nebezpečných odpadů). Žalobkyně na různých místech žaloby poukazuje na souvislosti, které jsou spojené (a které např. byly popsány a hodnoceny dalšími podklady) s uložením sudů na skládce Nelahozeves (podmínky a zabezpečení uložení sudů, stav a vlastnosti odpadů, hodnocení hrozby kontaminace životního prostředí aj.).

Samotného procesu sanace skládky Nelahozeves a úlohy žalobkyně v něm coby mezičlánku, si je vědoma jak žalobkyně, tak ČIŽP i žalovaný (viz napadené rozhodnutí). Správní orgány tento proces nijak nezpochybňují a ani podle názoru soudu není předmětem sporu. Ostatně proto soud neprovedl řadu žalobkyní navrhovaných důkazů, které by podle názoru soudu k předmětu nynějšího sporu vůbec nijak nepřispěly (k tomu viz výše). Jak však již městský soud uvedl, prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobkyni uloženo omezení provozu sektorů 3 a 4 skládky S-NO a byly stanoveny podmínky pro pominutí tohoto omezení. Toto omezení provozu vychází z nálezu na místě při kontrolním zjištění dne 27. 7. 2021. Správní orgány a nyní soud proto při přezkoumání žalovaného a potažmo prvostupňového rozhodnutí nehodnotí předvídaný (deklarovaný, sjednaný, obecně schválený) stav nakládání s odpady v rámci celého procesu sanace skládky Nelahozeves, ale konkrétní a faktický stav v místě S-NO a zda zjištěné nakládání s nebezpečnými odpady právě na této předmětné části S-NO odůvodňovalo uložení omezení dle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci.

Vzhledem k takto vymezenému předmětu řízení (přezkum prvostupňového a žalovaného rozhodnutí o omezení provozu zařízení) pak není pro nynější věc podstatné ani hodnocení postupu správních orgánů, žalobkyně, policejního orgánu atp., který následoval po omezení provozu zařízení. Městský soud proto nehodnotil zvláště ani to, zda žalobkyně již splnila podmínky pro obnovení provozu zařízení (či zda je jí v obnovení provozu snad bezdůvodně bráněno ze strany ČIŽP a oprávněné úřední osoby, jak namítla žalobkyně).

Podle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci úřad nebo inspekce vydají rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu zařízení nebo jeho části, pokud porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo integrovaným povolením představuje nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí. Toto rozhodnutí lze vydat i bez předchozího uložení opatření k nápravě.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že k omezení provozu zařízení nebo jeho části (popř. jeho zastavení) může správní orgán přikročit za předpokladu kumulativního naplnění podmínek, že a) provozovatel zařízení poruší povinnosti stanovené zákonem o integrované prevenci či integrovaným povolením a b) toto porušení představuje nebezpečí bezprostředního závažného nepříznivého dopadu na životní prostředí.

Jedná se zjevně o preventivní zakročení správního orgánu. Pro uložení tohoto opatření tedy postačí, že existuje skutečný a vážný předpoklad, že k intenzivnímu ohrožení životního prostředí může dojít. Významu tohoto opatření a okamžité potřebě zabránit potenciálně závažnému ohrožení životního prostředí odpovídá i to, že k němu přistupuje správní orgán bez předchozího opatření k nápravě, které jinak slouží k tomu, aby provozovatel zařízení ve stanovené lhůtě napravil neplnění svých povinností (srov. § 18b odst. 1 zákona o integrované prevenci).

Jinými slovy, k omezení provozu zařízení dle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci přistoupí správní orgán v případě, že porušování povinností provozovatele dle okolností svědčí tomu, že může dojít k závažnému nepříznivému dopadu provozu na životní prostředí. a) prvostupňové rozhodnutí ČIŽP a žalované rozhodnutí

Prvostupňové rozhodnutí ČIŽP na str. 2 – 6 shrnuje, že na místě byly v aktivním tělese skládky nalezeny zrezivělé sudy, v místě nálezu byly patrné stopy úniku tmavě zbarvených viskózních kapalin. K překryvu sudů byl použit výrobek – minerální zásypová látka GEM5000, při odhrnutí překryvu došlo k poškození sudů, z nichž masivně unikala kapalina (viskózní, různé hustoty). Z unikajících kapalin ze sudů na hraně navážky byly odebrány vzorky (A1 – F1).

ČIŽP konstatovala, že dle přílohy č. 5 části A vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu je v bodu 2. Seznamu odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin a používat jako technologický materiál nebo využívat na povrchu terénu „Kapalný odpad a odpad, který sedimentací uvolňuje kapalnou fázi s výjimkou kovové rtuti, která je jako odpad přijímána k dočasnému skladování za podmínek podle § 9a“. Tato povinnost je uvedena též v bodu 4.2.1 Provozního řádu S-NO schváleného Krajským úřadem Ústeckého kraje. Uložením sudů se styrenovými odpady, tj. kapalný odpad do S-NO, žalobkyně porušila provozní řád skládky (bod 4.2.1), integrované povolení (3.1.1) a zároveň vyhlášku č. 294/2005 Sb.

Dále ČIŽP uvedla, že vzorky po analýze vykazovaly přítomnost styrenu ve významné koncentrační úrovni – v množství jednotek až desítek tisíc mg/kg, tj. v desetinách až jednotkách % hmotnosti. Kromě styrenu se vyskytoval ve vzorcích významně též toluen a etylbenzen, naftalen a fenanthren. ČIŽP zdůraznila, že styren i toluen jsou látky ohlašované do Integrovaného systému znečištění. Jejich nebezpečí spočívá ve vysoké hořlavosti. Při požáru mohou uzavřené nádoby se styrenem explodovat, toluen může vytvořit s kyslíkem výbušné směsi již při pokojové teplotě. Nebezpečí požáru je vysoké na skládkách komunálního odpadu, zařízení žalobkyně není výjimkou. ČIŽP dále konstatovala stav nálezu na místě – řadu starých zrezivělých sudů ze 70. let 20. století, hrozí tedy únik uložených styrenových odpadů do životního prostředí a kvality ovzduší. V této souvislosti ČIŽP shrnula, že styren i toluen patří k těkavým organickým látkám VOC, které se spoluúčastní na vzniku fotochemického smogu.

ČIŽP následně konstatovala, že na vrstvách s uloženými odpady – sudy se styrenovými odpady – dochází k ukládání dalších nebezpečných odpadů. Nad poslední vrstvou sudů se v době nálezu nacházela další navážka v mocnosti až několika metrů. Byla proto názoru, že tímto způsobem docházelo k odstraňování a nikoliv pouze ke skladování sudů před solidifikací. Poukázala na to, že dle hlášení za roky 2019 a 2020 byly všechny nebezpečné odpady kat. 07 02 08 pocházející ze sanace skládky Nelahozeves a přijaté do zařízení žalobkyně již solidifikovány (kód způsobu nakládání BR12). Jelikož tento stav představoval podle ČIŽP nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí, shledala ČIŽP za účelné omezení příjmu všech druhů odpadů do těchto sektorů a do doby schválení harmonogramu prací k odstranění veškerých nebezpečných odpadů kat. č. 07 02 08 i zákaz manipulace s takto odstraněnými odpady.

Žalovaný se následně ztotožnil s ČIŽP a to i v tom, že v daném případě došlo k naplnění podmínek dle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci. Předně poukázal na foto a videodokumentaci z kontroly. Vyplývá z ní stav v místě, způsob nakládání s nebezpečnými odpady (překryv a nakládání dalších odpadů nad nimi), charakter kapalin. Jedná se o kapaliny, což vyplývá i z provedených rozborů, které zajistila ČIŽP, tak i které k odvolání předložila žalobkyně. Žalovaný se poté ztotožnil s ČIŽP, že na skládce docházelo k odstraňování odpadů. Dále zdůraznil, že došlo k odlišnému nakládání, než bylo schváleno v projektu sanace skládky Nelahozeves. Tam byla řešena koncepce prací při odstranění staré ekologické zátěže v areálu skládky Nelahozeves a nijak se nedotýká dalšího nakládání s tímto odpadem v zařízení CELIO a.s. Konkrétní postup projekt neuvádí, dokonce uvádí sám, že skládkování odpadu není akceptovatelné.

Žalovaný se zcela ztotožnil s ČIŽP v otázce, že byly porušeny podmínky povolení a zákona o integrované prevenci. Došlo tak k porušení podmínky 3.1.1 integrovaného povolení ve znění 25. změny a podmínky 4.2.1 provozního řádu S-NO ve znění 30. změny. Je přitom názoru, že uskladněné smoly byly kapalinami, jejich základní vlastností je tekutost, daná vzájemnou pohyblivostí částic, z nichž se kapalná a plynná tělesa skládají. Nemají proto stálý tvar, vyplňují objem nádob, ve kterých se nacházejí, zachovávají stálý objem. Liší se vnitřním třením, tj. viskozitou. Menším třením (viskozitou) je kapalina více tekutá. Hustota je jinou základní veličinou, společně s viskozitou se jedná o základní fyzikální vlastnosti kapalin.

Žalovaný nad rámec doplnil, že pokud žalobkyně hodlala skladovat nebezpečný odpad v množství větším než 10 tun denně, měla požádat o změnu integrovaného povolení a o stanovení nezbytných podmínek. Žalovaný v tomto ohledu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2015, č. j. 9 As 113/2015 – 42., který se týkal tohoto zařízení žalobkyně. Žalovaný uzavřel, že pouhé dočasné skladování na S-NO by bez změny integrovaného povolení představovalo provozování v rozporu se zákonem o integrované prevenci.

Co se týče existence nebezpečí, žalovaný poukázal na vlastnosti styrenu jakožto hořlavé kapaliny kategorie 3, toxické kapaliny kategorie 4 s konkrétními účinky na lidské zdraví (při vdechnutí poškození plodu), toxickou látku kategorie 1 (nejzávažnější) pro cílové orgány, látku dráždící kůži a vážné podráždění očí kategorie 2. Toluen je podle žalovaného vysoce hořlavou kapalinou kategorie 2, toxickou látkou pro konkrétní účinky na lidské zdraví (poškození plodu, při vdechnutí, toxická pro cílové orgány při opakované expozici), toxická kategorie 3 pro cílové orgány při jednorázové expozice. V tom tedy žalovaný spatřoval nebezpečí látek obsažených v předmětném nebezpečném odpadu. I v základním popisu nebezpečného odpadu kat. 07 02 08 zpracovaný společnosti AQUATEST a. s. vyplývá, že přijímaný odpad ze skládky Nelahozeves má nebezpečné vlastnosti HP 4 – dráždivý, HP 7 – karcinogenní, HP 14 – ekotoxický. Žalovaný uzavřel, že omezením provozu pak došlo ke zmenšení nebezpečí, že může dojít k nepříznivému dopadu na životní prostředí. b) obsah správního spisu

Ze správního spisu vyplývá, že na místě S-NO se dne 27. 7. 2021 uskutečnila kontrola. O jejím průběhu vypovídá záznam ze dne 27. 7. 2021. Té se účastnila ČIŽP (2 osoby), 8 přizvaných osob společnosti D., a.s. za účelem odběru vzorků, 3 osoby za žalobkyni, členové Hasičského záchranného sboru. Fyzickou obhlídkou byly zjištěny v tělese skládky zrezivělé sudy, v místech s uloženými sudy byly patrné úniky zbarvených viskózních kapalin. Hasičský záchranný sbor odkrýval technikou překryvnou vrstvu, došlo k otevření několika sudů, ze kterých unikala viskózní kapalina různé hustoty. ČIŽP nechala ze sudů odebrat vzorky, jednalo se o 6 vzorků ve 4 sadách A1-F1, A2-F2, A3-F3 a A4-F4. Na hraně navážky o délce minimálně 70 m bylo umístěno několik vrstev sudů na sobě, minimálně 3 vrstvy, postupně bylo odkryto několik desítek sudů ve směru od východu na západ.

Obsah záznamu potvrzuje i fotodokumentace a videodokumentace ze dne 27. 7. 2021 založená ve spise (nejvýstižněji fotografie 20210727_095547.jpg, 20210727_101920.jpg, 20210727_102536.jpg, 20210727_104920.jpg, 20210727_112642.jpg, 20210727_115950.jpg, 20210727_121052.jpg, 20210727_121727.jpg, 20210727_101657.jpg, video: Celio 1.místo další.mp4, Celio 2.místo.mp4, Celio JV cíp.mp4 a další).

Z těchto podkladů vyplývá, že na místě se vyskytovala buďto a) hmota medovité povahy (fotografie 20210727_110151.jpg, 20210727_110153.jpg, 20210727_110200.jpg, 20210727_102236.jpg), b) v jiném případě šlo zcela zjevně o řidší tekutinu (20210727_112642.jpg, 20210727_115504.jpg, 20210727_112648.jpg, 20210727_112651.jpg, 20210727_112658.jpg, videa vytékající sud.mp4, vytékající sudy.mp4, Celio 1.místo další.mp4, Celio 2.místo kapalina.mp4).

Rovněž z fotografií vyplývá, že a) minimálně na některých místech byly sudy přikryté navážkou jiných odpadů (20210727_124017.jpg, 20210727_095346.jpg, 20210727_104920.jpg, Celio JV cíp.mp4) a b) na některých místech pouze tenkou vrstvou pokrývkového materiálu (20210727_115555.jpg, 20210727_115950.jpg, 20210727_121052.jpg, 20210727_121727.jpg, sudy za sebou.mp4, vršek sudů.mp4).

Protokoly o zkoušce vzorků odebraných A1 – F1 č. 1595/0/In/21 ze dne 29. 7. 2021 ve zkušební laboratoři č. 1240 potvrzují, že vzorky (označené ve všech případech slovně jako „neznámá látka ze sudu, kapalina se zápachem po rozpouštědlech nažloutlé barvy“) prokazuje, že ve vzorcích byl přítomen styren ve významné koncentrační úrovni.

Co se týče doložení původu odpadu, žalobkyně dne 30. 7. 2021 předložila obsah základního popisu odpadu podle vyhlášky 294/2005 Sb. ze dne 3. 9. 2019. Vyplývá z něj, že dodavatelem odpadu je A., odpad pochází ze „Sanace SEZ skládky Nelahozeves“, kategorie odpadu je „N“, výčet nebezpečných vlastností: HP4 dráždivý, HP14 ekotoxický, HP7 karcinogenní. Fyzikální vlastnost odpadu – pastovitý až pevný. Předpokládaná hmotnost odpadu za rok 2019 činilo 1000 tun, četnost dodávek dle kapacity odběratele.

Z dalších podkladů vyplývá, že dodávky od A. pro žalobkyni probíhaly od 3. 9. 2019 – 18. 6. 2020 (viz ve spise založený přehled přeprav nebezpečného odpadu k. 07 02 08 pro žalobkyni). V roce 2019 probíhaly dodávky v objemu 1114 tun, v roce 2020 v objemu 2080 tun. V integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností taktéž žalobkyně v obou letech uvedla, že stejné množství odpadu k. 07 02 08 bylo od A. přijato (kód B00) a zpracováno (kód BR12). Tytéž hodnoty vykázala společnost A. mj. v roční zprávě z března 2021 k „opatření vedoucí k nápravě SEZ vzniklých před privatizací skládky NELAHOZEVES a.s. Kaučuk společnosti Unipetrol a.s.“.

Správní spis obsahuje rovněž Aktualizaci projektové dokumentace Prováděcího projektu sanačních prací skládky Nelahozeves z března 2015 od společnosti CH. Z tohoto podkladu vyplývá, že hlavní rizikovou složku uloženou v sudech na skládce Nelahozeves tvoří odpadní styrenové hmoty, styrenové destilační smoly s jistým obsahem volného styrenu, kromě odpadní smoly byl vyvážen i odpadní pevný polystyren a v sudech havarijní tekutý polystyren. Celkově bylo deponováno ca 23.460 sudů, do sudů bylo ukládáno max. 180 kg odpadních smol, celková tonáž bez váhy obalu tak činí ca 4222,8t. K charakteristice těchto odpadů projekt uvádí, že existují různé stupně polymerace – od polymerovaného vzorku suchý, drobivý (obsahující 0,91 % volného styrenu) po čerstvý vzorek tekutý, lepivý (20,13 %). Polymeraci iniciuje vzdušný kyslík a teplo. Při porušení sudů se uvolňují těkavé organické látky – benzen, toluen, ethylbenzen, xyleny, styren). Běžná styrenová smola obsahovala při ukládání ca 20 % styrenu, 10-15% ředidla (toluen, BENTOL). Odpady vystavené slunečnímu svitu a teplu jevily vyšší stupeň tekutosti. Projekt dále v bodě 4.3.2.4 uvádí, že ca 15000 ks z nové skládky a 1700 ks ze staré skládky bude vykazovat nižší stupeň polymerace obsahu, celkem ca 3006 t styrenu a 334 t obalu – sudů. Celkem 6760 ks sudů ze staré skládky bude obsahovat odpad ve vyšším stadiu polymerace.

Projekt rovněž shrnuje výsledek odběru čtyř vzorků ze sudů v různém stadiu polymerace. Konkrétně u sudu s převážně polymerovanými materiály konstatuje 11000 mg/kg styrenu (toluen 9,5 mg/kg), viskózní hnědá kapalina medovitého charakteru 71000 mg/kg styrenu (toluen 67000 mg/kg), gumovitý polymer hnědé barvy 31000 mg/kg styrenu (toluen 110 mg/kg), vysoce viskózní hnědá kapalina silně lepivá 8400 mg/kg styrenu (toluen 0,96 mg/kg).

ČIŽP založila do spisu i popis vlastností styrenu a toluenu a jejich vliv na životní prostředí a lidské zdraví (výstup z Integrovaného systému znečištění). Co se týče styrenu, na životní prostředí má vliv jako těkavá organická látka a spoluúčastní se na vzniku fotochemického smogu. Hlavní nebezpečí je, co se týče vlivu na zdraví člověka, akutní expozice vyvolává dýchací problémy, podráždění očí, vliv na gastrointestinální trakt. Chronická expozice ovlivňuje nervovou soustavu, bolesti hlavy, únavu, zvracení, deprese, zhoršení koncentrace a paměti a ztráta sluchu, může poškozovat játra, ledviny, krev a žaludek. Je podezření na karcinogenní působení. Nebezpečnou vlastností je hořlavost, při hoření mohou vznikat nebezpečné produkty, například oxid uhelnatý, při požáru mohou uzavřené nádoby se styrenem explodovat. Taktéž toluen jako těkavá organická látka se spoluúčastní vzniku fotochemického smogu, z hlediska venkovní koncentrace není vliv na ekosystém nebo poškození zdraví pravděpodobné. Co se týče zdraví člověka, působí na centrální nervovou soustavu, dráždí dýchací orgány, způsobuje srdeční arytmii, poškozuje játra a ledviny, dráždí kůži a oči, akutní expozice způsobují bolesti hlavy, závratě, únavu, ztrátu koordinace a barevného vidění, zvracení a apatii. Chronická expozice způsobuje únavu, ztrátu soustředění a paměti, podrážděnost, trvalé bolesti hlavy a poškození mozečku. Může přecházet placentou do plodu a může se nacházet v mateřském mléce. Je velmi hořlavý a může při pokojové teplotě vytvářet výbušné směsi s kyslíkem. V uzavřeném prostoru může s kyslíkem reagovat za vzniku toxického benzaldehydu.

V akreditované laboratoři D. byla následně dokončena analýza vzorků A2 – F2 pod č. 1596/0/In/21 ze dne 12. 8. 2021. Ve vzorcích byly zjištěny hodnoty 75000 mg/kg styrenu a