3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

11 A 22/2023- 49 - text 6 11 A 22/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: V. O., státní příslušník Ukrajiny bytem X zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 2. 3. 2023, čj. OAM-2280-24/ZR-2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se na soud obrátil proto, že mu žalovaný napadeným rozhodnutím zrušil platnost povolení k trvalému pobytu. Dle názoru žalovaného žalobce opakovaně závažným způsobem narušil veřejný pořádek. II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 2. Žalovaný oznámil žalobci 20. 5. 2022, že s ním zahajuje řízení o zrušení jeho povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. 3. Žalovaný následně shromáždil podklady pro rozhodnutí, o čemž žalobce vyrozuměl 26. 10. 2022 a zároveň mu poskytl lhůtu k seznámení se se spisovým materiálem. 4. Žalobcův zástupce do spisu nahlédl a poté se 30. 11. 2022 vyjádřil. Uvedl, že správní spis je neúplný a ze shromážděných podkladů neplyne naplnění podmínek § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Od posledního skutku uplynulo přes dva roky. Od té doby se žalobce žádného protiprávního činu nedopustil a plní řádně své povinnosti. Těmito skutečnostmi se žalovaný nezabýval a nezjišťoval je. Nashromážděné doklady pouze deklarují, že byl žalobce vícekrát odsouzen. Takový závěr pro zrušení pobytového oprávnění dle žalobce nestačí. Žalobci byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody pouze jednou, v roce 2001, a to na samé spodní hranici trestní sazby. U odsouzení z roku 2020 a 2021 nebyl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, tudíž soudy jeho jednání zjevně nepovažovaly za tak společensky škodlivé. Žalovaný též dosud dostatečně nezohlednil všechny dopady případného rozhodnutí o zrušení pobytového oprávnění do žalobcova života. Žalobce má na území České republiky rodinu, která je zde plně integrovaná. Žalobcova nezletilá dcera navíc neovládá ukrajinský jazyk a na Ukrajině nikdy dlouhodobě nežila. Její životní potřeby zajišťuje výhradně žalobce, který zde má obchodní společnost, což žalovaný opět nezohlednil. Žalovaný přehlíží i to, že na Ukrajině probíhá válečný konflikt. 5. Žalovaný poté napadeným rozhodnutím zrušil platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu a stanovil mu lhůtu 60 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území. III. Žalobní argumentace 6. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Předně uvedl, že z jednání, které žalovaný podřadil pod narušení veřejného pořádku, nepovažuje za relevantní ani drobné dopravní přestupky, ani trestný čin, který spáchal před více než dvaceti lety. Pro posouzení jsou dle něj podstatné pouze dva trestné činy, za které byl odsouzen v roce 2020 a 2021. 8. Žalobce nechce bagatelizovat závažnost svých činů, nicméně má za to, že pro posouzení jeho aktuální nebezpečnosti není podstatný okamžik odsouzení, ale okamžik spáchání, od kterého již také uplynulo několik let. Žalobce je aktuálně ve zkušební době a řádně plní své povinnosti. 9. Žalobce má v České republice manželku, s kterou vychovává jejich nezletilou dceru. Dcera neumí ukrajinsky a je plně závislá na obživě zajišťované žalobcem, který v ČR vlastní nemovitosti a provozuje obchodní společnost. 10. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí nijak nevěnoval posouzení přiměřenosti napadeného rozhodnutí do žalobcova života z pohledu vztahu k domovskému státu, ač je to jedno z hledisek uvedených v § 174a zákona o pobytu cizinců. Nezohlednil ani polehčující okolnosti ve prospěch žalobce. V této souvislosti žalobce na podporu své argumentace citoval z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) a evropské právní úpravy. IV. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhl, aby ji soud zamítl. 12. Zdůraznil, že žalobce má pobytové oprávnění od 23. 5. 2017 a od té doby byl opakovaně odsouzen za spáchání úmyslné trestné činnosti. V jednom případě žalobce opakovaně prodával a přechovával heroin, v druhém případě po slovní potyčce poškozeného povalil na zem a když vstal, udeřil ho do oka tak, že mu zlomil spodní očnici. Vedle toho žalobce v letech 1999 až 2001 mařil výkon úředního rozhodnutí, neboť se v České republiky zdržoval, ač zde měl zakázán pobyt a uloženou lhůtu k vycestování, a opakovaně se dopustil dopravních přestupků. Poslední dvě uvedená jednání žalobce použil na dokreslení žalobcovy osobnosti a jeho přístupu k dodržování právních předpisů. 13. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval jeho dopady do žalobcova života. Žalobcova manželka má stálé zaměstnání a pravidelný příjem a dcera navštěvuje druhou třídu základní školy. Žalobce se na výchově dcery podílí, ale ani ona, ani manželka na něm nejsou existenčně závislé. Žalovaný též posoudil žalobcovu účast v obchodní společnosti a zohlednil i válečný konflikt, který na Ukrajině aktuálně probíhá. 14. Žalovaný řádně posoudil naplnění pojmu narušení veřejného pořádku. Žalobcova odsouzení svědčí o jeho nízkém stupni integrace do společnosti i o tom, že na něj tresty neměly výchovný účinek. Zákon o pobytu cizinců nevyžaduje, aby byl žalobce hrozbou pro bezpečnost státu. V podrobnostech odkázal na napadené rozhodnutí. V. Posouzení věci soudem 15. Soud projednal žalobcovu věc přednostně dle § 172 odst. 10 zákona o pobytu cizinců. 16. Ve věci se konalo ústní jednání v souladu s § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 17. Žalobce odkázal na svoji písemnou argumentaci a setrval na žalobním návrhu. Zdůraznil, že od odsouzení vede řádný život a plní své povinnosti. V ČR má nezletilou dceru, která nemá žádnou vazbu na Ukrajinu, kde navíc nyní probíhá válka. Žalovaný ve věci postupoval mechanicky bez toho, aby zohlednil žalobcovu individuální situaci a jeho současné chování. 18. Žalovaný se z jednání omluvil a souhlasil s tím, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal ve věci bez přítomnosti žalovaného dle § 49 odst. 3 s. ř. s. 19. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 20. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná. 21. Žaloba není důvodná. 22. Žalovaný zrušil žalobcovo povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Dle tohoto ustanovení žalovaný zruší platnost povolení, jestliže cizinec opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých anebo je důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu, za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince. 23. Výkladem výhrady veřejného pořádku se NSS opakovaně zabýval. Z jeho judikatury plyne, že zákon o pobytu cizinců pracuje s tímto pojmem v řadě ustanovení, a proto ho nelze vykládat vždy stejně. Jeho význam se odvíjí od smyslu, okolností vzniku, původu a účelu konkrétního ustanovení. Výhrada veřejného pořádku se proto bude někdy vázat na činy spáchané v minulosti a jindy bude souviset s aktuálním chováním cizince (usnesení rozšířeného senátu NSS z 26. 7. 2011, čj. 3 As 4/2010-151, č. 2420/2011 Sb. NSS, body 31 až 35; rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2021, čj. 5 Azs 314/2020-52, body 21 až 23). 24. V případě § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců musí dojít k opakovanému závažnému narušení veřejného pořádku. Vymezení je tedy na jednu stranu užší než např. při zrušení přechodného pobytu, na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že jde o zrušení trvalého pobytu, což je nejvyšší možný cizinecký pobytový status. U cizinců s tímto oprávněním lze předpokládat, že se plně začlení do české společnosti a osvojí si její pravidla. Zvláště by cizinec pobývající v ČR trvale měl respektovat ty právní normy, které slouží k ochraně práv a zájmů osob považovaných za ty nejdůležitější v demokratické společnosti. Jde například o zájem na ochraně života a zdraví, majetku, lidské důstojnosti a osobní svobody (rozsudky NSS z 18. 11. 2022, čj. 3 Azs 235/2022-27, bod 19, a ze 4. 5. 2023, čj. 10 Azs 67/2023-44, bod 11). 25. Při posouzení, zda cizincovo jednání naplňuje hypotézu § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců je třeba individuálně posoudit závažnost jeho protiprávního jednání ve vztahu k veřejnému pořádku, jak ukládá čl. 9 odstavec 3 směrnice 2003/109/ES (rozsudek z 23. 7. 2020, čj. 2 Azs 144/2020-33, body 19 až 21). Z tohoto článku směrnice také plyne, že při zrušení trvalého pobytu není nutné hodnotit aktuální hrozbu, ktero