6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 7/2022- 110 - text 13 15 Ad 7/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: prap. L. P. zastoupený advokátkou JUDr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., MBA se sídlem Žitná 49, Praha 1 proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy se sídlem Kongresová 1666, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2022, č. j. 951/2022, takto: I. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 20. 6. 2022, č.j. 951/2022 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce advokátky JUDr. Alice Hejzlarové, LL.M., MBA. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy pro vnější službu ve věcech služebního poměru (dále též jen „služební orgán“) ze dne 1. 4. 2022, č. 4325/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 322 944 Kč s tím, že bude vyplaceno jednorázově do 30 dnů od skončení služebního poměru. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítl, že služební orgán vycházel z nesprávného výpočtu hrubého služebního příjmu, který byl podkladem pro vydání prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný rozhodl o odvolání navzdory doposud probíhajícímu řízení o doplacení služebního příjmu, které je vedeno pod sp. zn. KRPA1439842/ČJ20220000ZU u služebního orgánu a které přímo souviselo s rozhodnutím v nyní projednávané věci. Žalovaný nezhojil vady řízení před služebním orgánem, který postupoval v rozporu s § 180 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) a v rozporu s § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Služební orgán se nevypořádal s předběžnou otázkou spočívající v doplacení služebního příjmu. Rozhodnutí v řízení o doplacení služebního příjmu přitom bude klíčové nejen pro otázku výpočtu odchodného, ale také pro výpočet výsluhových náležitostí. Postup služebního orgánu byl v rozporu se zásadou legitimního očekávání a rovnosti přístupu ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu a se zásadami procesní ekonomie a dobré správy. 3. Žalobce poukázal na skutečnost, že v řízení vedeném u Ministerstva vnitra pod sp. zn. MV102110-5/SO-2022 ve skutkově a věcně shodné věci (řízení o odvolání proti rozhodnutí o výši výsluhového příspěvku) bylo řízení o odvolání přerušeno do doby rozhodnutí o žádosti o doplacení služebního příjmu. K tomu odkázal na usnesení ministra vnitra ze dne 9. 8. 2022, č. j. MV-102110-5/SO-2022 o přerušení správního řízení do doby vyřízení podnětu k doplacení služebního příjmu příslušným služebním funkcionářem, neboť odvolání účastníka řízení se předává jako podnět k doplacení služebního příjmu řediteli Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy. Toto usnesení bylo vydáno za stejných okolností jako ve věci řízení o odvolání proti výši výsluhového příspěvku u žalobce, přičemž důvody odvolání podaného proti uvedenému rozhodnutí o výsluhovém příspěvku byly postaveny na totožné argumentaci. V době vydání zmíněného usnesení bylo vedeno řízení o doplacení služebního příjmu, v němž toho času nebylo rozhodnuto. 4. S ohledem na závěry obsažené ve výše uvedeném usnesení má žalobce za to, že prvostupňové i napadené rozhodnutí jsou v rozporu s právními předpisy a představují přímé porušení principu legitimního očekávání a rovnosti v přístupu. K tomu žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2015, č.j. 5 As 14/2015 - 25 a ze dne 29. 5. 2014, č. j. 4 Azs 92/2014  21. Napadené rozhodnutí bylo vydáno také v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Nedostatečné vypořádání se s předběžnou otázkou, resp. absolutní absence odůvodnění v tomto směru činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. 5. Žalobce dále poukázal na judikaturu SDEU (rozsudek ze dne 9. 3. 2021, ve věci C-580/19 RJ proti Stadt Offenbach am Main), Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 13. 9. 2018, č. j. 5 As 216/201719, ze dne 27. 7. 2017, č. j. 1 As 95/201725, ze dne 21. 1. 2022, č. j. 10 As 404/2021 a ze dne 16. 12. 2021, č. j. 1 As 247/202140) a Ústavního soudu (nález ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1854/20), podle níž mu za nezákonně nařizovanou pohotovost přísluší služební plat v plné výši. Danou skutečnost potvrzuje to, že v době nařízené pohotovosti byl v plné akceschopnosti a připraven vykonávat službu, nadto pak v době služebních pohotovostí vykonával standardní služební úkoly, a proto se nemohlo jednat o pohotovost, neboť za faktický výkon služby náleží příslušníkovi ve služebním poměru služební plat v souladu s ústavně zakotveným právem na spravedlivou odměnu. 6. Dle žalobce dojde v důsledku navýšení měsíčního služebního příjmu (po započítání služebního příjmu za nezákonně nařizované pohotovosti) k navýšení hrubého služebního příjmu za odslouženou dobu, který je podkladem pro výpočet výsluhových nároků a podkladem pro prvostupňové rozhodnutí. Způsob výkonu služební pohotovosti žalobce naplňuje podmínky pro to, aby byl tento výkon považován za pracovní dobu v celém rozsahu, protože pracovní dobou jsou všechny doby pracovní pohotovosti, během nichž jsou omezení uložená příslušníkovi takové povahy, že objektivně a významně ovlivňují možnost během těchto dob volně nakládat s časem, během něhož nejsou jeho profesní služby požadovány, a věnovat se vlastním zájmům. 7. Tím, že služební orgán nezapočítal při výpočtu hrubého služebního příjmu i dobu výkonu pracovní pohotovosti, došlo k podstatnému zkrácení žalobcova nároku při stanovení služebního příjmu. K tomuto zkrácení došlo neproplacením příslušných nároků odpovídajících násobku hodinového služebního příjmu a počtu hodin konaných v režimu služební pohotovosti, ač se fakticky jednalo o výkon služby. Protože žalovaný tento stav neodstranil a nerespektoval skutečnost, že žalobci vznikl nárok na služební příjem ve výši 100 % za každou hodinu nezákonně nařízené služební pohotovosti, je jeho rozhodnutí nezákonné. 8. Nezapočítáním doby služební pohotovosti v plném rozsahu jako doby výkonu služby došlo u žalobce k neoprávněnému snížení služebního platu a náhrad, jež odpovídají právě průměrnému služebnímu příjmu. Ke skutečnosti, že si služební orgán byl a je vědom nezákonného způsobu nařizování pohotovostních služeb, žalobce poukázal na to, že služební orgán po podání několika žádostí o doplacení služebního příjmu změnil praxi nařizovaných pohotovostí a pohotovostní služby začal nařizovat odlišným způsobem. V této souvislosti žalobce naznačil vývoj způsobu nařizování služeb a poukázal na další skutečnosti, které dle jeho názoru svědčí o úmyslu, resp. nepřímé vědomosti o protiprávnosti nařizování služebních pohotovostí a neposkytování služebního příjmu za dobu odslouženou v takto nastaveném režimu. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. Napadené rozhodnutí bylo dle jeho názoru vydáno v souladu se zákonem a obsahuje všechny náležitosti. Žalovaný se vypořádal se všemi návrhy a námitkami žalobce a napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. 10. K námitce, že vycházel z nesprávného výpočtu hrubého služebního příjmu, žalovaný uvedl, že potřebné dokumenty byly zajištěny z oddělení služebních příjmů, platů a sociálních evidencí odboru personálního Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy a z nich pak vyplývají skutečnosti rozhodné pro výpočet hrubého služebního příjmu pro výsluhové nároky a s tím související výpočet odchodného. V napadeném rozhodnutí je podrobně specifikován výkon služby žalobce, přičemž bylo postupováno standardně a zcela v souladu s příslušnými ustanoveními zákona, souvisejícími právními předpisy a interními akty řízení. 11. Stran námitky, že řízení mělo být přerušeno, žalovaný odkázal na stanovisko ze dne 22. 9. 2022, č. j. MV-139440-7/SO-2022, jímž ministr vnitra rozhodl v řízení o podnětu k přezkumnému řízení ve věci napadeného rozhodnutí. Ve stanovisku dospěl k závěru, že výše odchodného byla vypočtena správně a v souladu s pravidly zakotvenými v příslušných ustanoveních zákona, a proto přezkumné řízení podle § 193 zákona nezahájil. 12. Ministr vnitra k námitce možného přerušení řízení uvedl, že v posuzovaném případě je předběžnou otázkou, zda doba, ve které byla vykonávána služební pohotovost, byla dobou služby, za kterou náleží služební příjem. Byť je pod sp. zn. KRPA143984/ČJ-2022-0000ZU vedeno řízení o přiznání a proplacení nároku na služební příjem za dobu služby v souvislosti se služební pohoto