1 Afs 61/2013 — Nejvyšší správní soud

6 A 60/2021- 73 - text 14 pokračování 6 A 60/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph. D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: Bruinsma Czech s.r.o. sídlem č. p. 196, Semice zastoupený advokátkou JUDr. Lucií Dolanskou Bányaiovou, Ph.D. sídlem Lazarská 13/8, Praha 2 proti žalovanému: Státní zemědělský intervenční fond sídlem Ve Smečkách 33, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2021, č. j. SZIF/2021/0260327 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2021, č. j. SZIF/2021/0260327, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15.342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce, JUDr. Lucie Dolanské Bányaiové, Ph.D., advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný žalobci oznámil ukončení administrace jeho žádosti o dotaci v rámci Programu rozvoje venkova na období 2014-2020. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na rozhodnutí Ministerstva zemědělství o přezkumu ze dne 5. 3. 2021, č. j. 47673/2020-MZE-14112 (dále jen „přezkum MZe“) a stanovisko ÚOHS ze dne 21. 1. 2021, č. j. ÚOHS-39737/2020/420/Lbá (dále jen „stanovisko ÚOHS“), dle nichž je žalobce považován za velký podnik dle Přílohy I nařízení Komise č. 651/2014, a nesplňuje tak definici žadatele. Žalobce byl dle žalovaného opakovaně vyzýván k opravě průřezové přílohy Prohlášení MSP (zařazení podniku do příslušné kategorie dle velikosti). Ze strany žalobce bylo na výzvy reagováno, ale odstranění závad dle výzvy nebylo kompletní. Žádost o dotaci tak žalovaný považoval za chybnou, pročež byla ukončena její administrace. II. Žaloba 3. Žalobce v podané žalobě nejprve argumentoval na podporu přípustnosti žaloby. Dále uplatnil několik žalobních bodů. V prvé řadě namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v porušení procesních pravidel při jeho vydání. Dle žalobce žalovaný pochybil, neboť o žádosti rozhodl nemeritorně, tedy ukončil její administraci, namísto toho, aby žádost po věcné stránce posoudil a buď jí zamítl, či vyhověl. 4. Popsal, že před vydáním napadeného rozhodnutí byl žalovaným vyzván, aby doplnil Prohlášení MSP, které je součástí žádosti, o další podniky, které jsou podle názoru žalovaného s žalobcem propojeny ve smyslu definice mikropodniků, malých a středních podniků dle přílohy č. 1 nařízení Komise (EU) č. 651/2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále jen „nařízení č. 651/2014“). Žalobce má za to, že jestliže byl žalovaný schopen ve výzvě označit konkrétní podniky, u nichž měl za to, že jsou s žalobcem propojeny, znamená to, že žalovaný měl dostatečný přehled o potenciální propojenosti žalobce. Neexistoval proto důvod, aby vyzýval žalobce k doplnění Prohlášení o MSP. Podle žalobce nešlo o odstranění nedostatku žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), který by bránil žádost projednat. Žalobce k tomu ještě dodal, že Prohlášení o MSP nedoplnil tím způsobem, jak požadoval žalovaný, neboť s jeho výkladem propojenosti ve smyslu nařízení č. 651/2014 a navazujících předpisů nesouhlasil. Žalovaný tak fakticky žalobce nutil přizpůsobit žádost výkladu žalovaného. 5. Žalobce dále namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný neuvádí konkrétní důvody, proč administraci žádosti ukončil, resp. proč považuje žalobce za velký podnik ve smyslu Přílohy č. I nařízení č. 651/2014 a případně proč by jím uváděné subjekty měly být s žalobcem propojeny. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí ani náznakem nevypořádal s tvrzeními žalobce v jeho vyjádření ze dne 26. 3. 2021, kterým reagoval na výzvu k opravě Prohlášení o MSP. 6. K odkazu žalovaného na stanovisko ÚOHS žalobce namítl, že toto stanovisko vydal orgán nepříslušný k výkladu dotačních podmínek a problematiky zařazení do kategorie mikropodniků, malých a středních podniků, který navíc nedisponoval potřebnými informacemi ohledně konkrétní věci. Žalobce uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí dále odkázal na rozhodnutí v přezkumném řízení (přezkum MZe). Dle žalobce se ale toto rozhodnutí týká nikoliv žalobce, ale žadatele P. P. – Bramko. Žalobce namítal, že žalovaný nijak nespecifikoval, čím je toto rozhodnutí pro danou věc relevantní, pouze na něj bez dalších podrobností odkázal a dále uvedl, že žalobce je považován za velký podnik a nesplňuje definici žadatele. Tvrzení žalobce o tom, že není s ostatními podniky propojený, žalovaný nevypořádal. 7. Kromě uvedeného považuje žalobce závěr žalovaného o tom, že žalobce představuje velký podnik ve smyslu definice v Příloze I nařízení č. 651/2014, za nesprávný. Ve stanovisku ÚOHS i v rozhodnutí o přezkumu, na něž napadené rozhodnutí odkazuje, jsou obsaženy úvahy o tom, že žalobce je propojen s několika dalšími podniky ve smyslu článku 3 odst. 3 Přílohy č. I. nařízení č. 651/2014. Propojenost údajně vyplývá jednak ze skutečnosti, že žalobce a další podniky jsou sdruženy v Družstvu Bramko CZ, uznané organizaci producentů ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1308/2013, jednak z rodinných vazeb mezi některými podniky, resp. osobami, které některé podniky ovládají. Žalobce uvedl, že Družstvo Bramko CZ je organizací producentů, která své členy zastřešuje a prodává jejich produkci vlastním jménem, rozhodně však nepropojuje členy ve smyslu centrálního řízení jednotlivých členů. Žalobce odkázal na nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1308/2013 a nařízení Komise v přenesené pravomoci č. 2017/891, konkrétně na tzv. demokratickou odpovědnost členů (čl. 17 citovaného nařízení), jejímž cílem je zajistit, aby organizace producentů skutečně reprezentovaly určitý minimální počet producentů, tj. aby menšina členů, na které může připadat převážný objem produkce nebo převážný podíl či kapitál dané organizace producentů, neoprávněně neovládala řízení a činnost organizace producentů. 8. Žalobce poukázal na to, že způsobilost Družstva Bramko CZ k uznání za organizaci producentů byla předmětem opakované kontroly a zkoumání ze strany žalovaného i Ministerstva zemědělství, přičemž obě tyto instituce potvrdily, že členové družstva splňují podmínky pro členství v organizaci producentů a družstvo jako takové splňuje podmínky pro uznání za organizaci producentů. Žalobce k tomu odkázal na usnesení žalovaného ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 2018/S12302/2111/034, č. j. SZIF/2018/0734919. Podle žalobce se žalovaný tímto svým předchozím rozhodnutím neřídil. Výklad, který zastává stanovisko ÚOHS i přezkum MZe, podle něhož vstupem do organizace producentů ztrácí podnik svou samostatnost a stává se propojeným podnikem s ostatními členy, je dle žalobce absurdní a odporuje smyslu právní úpravy uznávání za organizaci producentů. Žalobce uvedl, že s ohledem na skutečnost, že otázka vzájemného vztahu unijních pravidel týkající se uznávání za organizaci producentů a unijních pravidel týkajících se naplnění definice mikropodniků, malých a středních podniků ve smyslu Přílohy č. I nařízení č. 651/2014 nebyla doposud vyřešena, navrhl předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“). 9. Žalobce dále namítal, že stanovisko ÚOHS a rozhodnutí Ministerstva zemědělství o přezkumu naznačují, že žalobce je propojen s některými ostatními podniky skrze rodinné vazby. Stanovisko na podporu svých závěrů odkazuje na rozhodnutí Komise C-8/2005 ze dne 7. 6. 2006 ve věci Nordbrandenburger Umesterungs-Werke (dále jen „NUW“). Dle žalobce ale žalovaný žádným způsobem nevysvětlil, jak dospěl k závěru, že jím označené podniky jsou propojené skrze členy rodiny P., přičemž z žádného předpisu ani rozhodovací praxe evropských orgánů neplyne, zda je pouhý příbuzenský vztah určující pro propojenost ve smyslu nařízení č. 651/2014, nebo zda je třeba řešit konkrétní okolnosti toho, jaký má příbuzenství vliv na jednání podniků. Dle žalobce není závěr žalovaného o propojenosti podniků skrze členy rodiny P. podložen konkrétními zjištěními a je nepřezkoumatelný. 10. Žalobce proto navrhnul zrušení napadeného rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve popsal, že žádost o dotaci žalobce s reg. č. 20/010/0411b/120/001763 byla zaregistrována v rámci 10. kola Programu rozvoje venkova dne 4. 8. 2020. Záměrem žalobce jako žadatele o dotaci bylo pořízení zemědělské techniky, konkrétně traktoru na obhospodařování pole a pěstování zeleniny. Žalovaný uvedl, že dle Specifických podmínek Pravidel, kap. 3 Definice žadatele/příjemce dotace, může být žadatel/příjemce dotace pouze zemědělský podnikatel, který splňuje definici mikro, malého nebo středního podniku. Žalobce na výzvu žalovaného v tomto ohle