3 As 8/2005 — Nejvyšší správní soud

8 A 10/2021- 68 - text 6 8 A 10/2021 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka, soudkyně Mgr. Andrey Veselé a soudce Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému za účasti BOMBAYERE s.r.o., IČO: 284 63 421 se sídlem Revoluční 763/15, 110 00 Praha 1, zastoupen JUDr. Pavlem Dostálem, advokátem se sídlem Krajinská 251/16, 370 01 České Budějovice Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, 118 11 Praha 1 1. A. P., 2. R. P., 3. D. R., 4. M. R., jakožto osob zúčastněných na řízení společně zastoupených D. R., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2020, č. j. MK 69190/2020 OPP, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobci se z účtu Městského soudu v Praze vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce. V. Žalobce se vyzývá, aby soudu bezodkladně sdělil číslo účtu, na který bude moci být zaplacený soudní poplatek poukázán. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 12. 8. 2020, č. j. MHMP 1254548/2020, Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „Magistrát“) osobám zúčastněným na řízení, jakožto (spolu)vlastníkům nemovitosti č. p. X, k. ú. X, která je kulturní památkou, uložil opatření podle § 10 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „památkový zákon“), a to v souvislosti s porušením povinnosti vlastníka kulturní památky dle § 9 odst. 1 tohoto zákona (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Konkrétně Magistrát vlastníkům předmětné nemovitosti uložil povinnost 1) odstranit dvě velké tabule s nápisem „Thai massage“ instalované po stranách vstupu do provozovny „Thajský ráj“ a začistit případná narušení omítky; 2) šetrně odstranit reklamní vyobrazení (polepy či desky z kartonu či jiného materiálu) umístěná v nadsvětlíkové části vstupu do provozovny a na oknech uliční fasády nad parterem; 3) odstranit prapor na dřevěné žerdi s textem „Thai massage“ a figurínu, která jej v otevřeném okně drží. Žalobce byl v dané věci přibrán jako vedlejší účastník řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, neboť je provozovatelem prodejny v předmětné nemovitosti (a nájemcem příslušných obchodních prostor), na kterou upozorňují reklamní prvky, jejichž odstranění bylo vlastníkům této nemovitosti uloženo; je vlastníkem těchto reklamních prvků a na budově je umístil právě on. 2. Proti uvedenému rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 11. 2020, č. j. MK 69190/2020 OPP, zamítl (dále jen „napadené rozhodnutí“). 3. Žalobce se s takovým rozhodnutím neztotožnil a dne 1. 2. 2021 ho u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) napadl žalobou podle § 65 s. ř. s. V žalobě mimo jiné namítal, že rozhodnutím bylo zasaženo do jeho vlastnického práva k reklamním prvkům, které mají – podle prvostupňového a napadeného rozhodnutí – vlastníci předmětné nemovitosti povinnost odstranit. Dále namítal, že napadené rozhodnutí zasahuje do práva na nedotknutelnost obydlí ve smyslu čl. 12 Listiny základních práv a svobod vyhlášené pod č. 2/1999 Sb. (dále jen „Listina“) a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Toto právo je podle žalobce, který odkazuje na odbornou literaturu k Úmluvě a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, třeba vztáhnout i na obchodní prostory. Žalobce v této souvislosti upozorňuje, že ani jeden z reklamních prvků, které mají být dle napadeného rozhodnutí odstraněny, není umístěn vně nemovitosti; dále zdůrazňuje, že pokud jde o reklamní prvky na oknech uliční fasády, tak se nejedná o polepy, které by byly součástí oken, ale o předměty umístěné ve vnitřních prostorách nemovitosti. Ve veřejném zájmu přitom nelze vlastníkům či jiným uživatelům nemovitosti přikazovat, jaké předměty mohou mít umístěny ve svých (resp. jimi užívaných) nemovitostech. 4. Podle § 10 odst. 1 památkového zákona, [n]eplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v § 9, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat. Jde-li o národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí po vyjádření odborné organizace státní památkové péče krajský úřad v souladu s podmínkami, které pro zabezpečení ochrany národní kulturní památky stanovila vláda České republiky. 5. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s., [k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. 6. Podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., [n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. 7. Městský soud konstatuje, že žalobce není k podání uvedené žaloby legitimován. Žalobou podle § 65 s. ř. s. se může proti rozhodnutí správního orgánu bránit pouze ten, kdo tvrdí, že byl na svých hmotných právech takovým rozhodnutím zkrácen přímo. Takové tvrzení žalobce sice v žalobě vznesl, nicméně městský soud dospěl k závěru, že se jedná o tvrzení zjevně neopodstatněné, resp. že z napadeného rozhodnutí a z obsahu správního spisu jednoznačně vyplývá, že napadeným rozhodnutí žalobce nemohl být na svých právech přímo zkrácen. 8. Městský soud konstatuje, že prvostupňovým rozhodnutím, které bylo potvrzeno napadeným rozhodnutím, uložil Magistrát opatření podle § 10 odst. 1 památkového zákona (spolu)vlastníkům předmětné nemovitosti (v nynějším řízení osobám zúčastněným na řízení) a nikoliv žalobci, který je toliko jejím nájemcem. Magistrát a žalovaný tak postupovali zcela v souladu s § 9 a § 10 odst. 1 památkového zákona; z nichž vyplývá, že je to na jedné straně právě vlastník kulturní památky, koho tíží určité povinnosti spojené s péčí o kulturní památku a s její ochranou, současně je to právě vlastník, kterému má příslušný správní orgán – v případě, že tuto svou povinnost zanedbává – uložit opatření k nápravě. Zákon tedy nepočítá s tím, že by takové opatření mělo být uloženo uživateli kulturní památky (zde nájemci budovy, na kterou se památková ochrana vztahuje). Napadeným rozhodnutím tedy bylo přímo zasaženo pouze do práv osob zúčastněných na řízení jakožto (spolu)vlastníků předmětné nemovitosti (do jejich vlastnického práva k předmětné nemovitosti, z něhož obecně vyplývá např. i právo jakkoliv upravovat fasádu, umisťovat na ní reklamní prvky apod.) a nikoliv žalobce. Do práv žalobce užívat předmětnou nemovitost v rozsahu, v jakém ho k tomu opravňuje smlouva mezi ním a osobami zúčastněnými na řízení, tak napadené rozhodnutí zasahuje toliko zprostředkovaně skrze osoby zúčastněné na řízení, a nikoliv přímo. 9. Žalobce nicméně v žalobě argumentuje v tom smyslu, že napadené rozhodnutí přímo zasahuje do jeho vlastnického práva k reklamním prvkům, které mají být z předmětné nemovitosti odstraněny. S takovou tezí se ale městský soud neztotožňuje; obsahem vlastnického práva sice je právo s věcí volně nakládat (a to jak v právním, tak ve „fyzickém“ smyslu); z toho ale nelze dovodit právo věc umístit kamkoliv. Jak již soud naznačil výše, tak právo umístit reklamní prvky na předmětnou nemovitost žalobci neplynula ze skutečnosti, že je vlastníkem těchto reklamních prvků (to je pouze předpoklad, který jej obecně opravňuje k manipulaci s nimi), ale z jeho smluvního vztahu s osobami zúčastněnými na řízení jakožto (spolu)vlastníky předmětné nemovitosti. Nuceným odstraněním těchto reklamních prvků tedy nebude vlastnické právo žalobce k nim nijak dotčeno (nadále bude jejich vlastníkem, jejich držba mu nebude odebrána); dotčeno (nepřímým způsobem) bude pouze žalobcovo právo vyplývající ze smluvního vztahu s osobami zúčastněnými na řízení, které je odvozeno právě od jejich vlastnického práva k předmětné nemovitosti. 10. Pokud potom žalobce argumentuje právem na nedotknutelnost obydlí ve smyslu čl. 12 Listiny a čl. 8 Úmluvy, tak ani to podle městského soud v daném případě nebylo nijak zasaženo. Prvostupňovým rozhodnutím Magistrát zcela zjevně uložil osobám zúčastněným na řízení odstranit pouze ty reklamní prvky, které se nacházely vně budovy (2 velké tabule u vstupu do provozovny a tabule či polep v nadsvětlíkové části vstupu do provozovny), resp. ty, jejichž jediným účelem bylo působit vně budovy (polepy v oknech uliční fasády a prapor s figurínou). Tyto okolnosti jsou mimo jiné zcela zřejmé z fotodokumentace založené ve správním spisu; v této souvislosti musí městský soud odmítnout účelovou argumentaci žalobce, že se nejedná o polepy v oknech,