4 As 33/2013 — Nejvyšší správní soud

9 A 17/2022- 42 - text 20 9A 17/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: České štěrkopísky spol s r.o., se sídlem Cukrovarská 34, Praha 9 zastoupen Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem se sídlem Jandova 8, Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 13. 12. 2021, č. j. MZP/2021/430/784, sp. zn. R/3954, takto: I. Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 13. 12. 2021, č. j. MZP/2021/430/784, sp. zn. R/3954, a rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, odboru výkonu státní správy I., ze dne 27. 5. 2021, č. j. MZP/2020/500/2173, sp. zn. ZN/MZP/2020/500/514, se zrušují a vrací se žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Tomáše Uherka, advokáta. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra životního prostředí (dále jen „žalovaný“), kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen „ministerstvo“ nebo „MŽP“) ze dne 27. 5. 2021, č. j. MZP/2020/500/2173, sp. zn. ZN/MZP/2020/500/514, jímž žalobci nebyl udělen přechozí souhlas k podání návrhu na rozšíření dobývacího prostoru Stará Lysá č. 71136 pro těžbu štěrkopísku v chráněném ložiskovém území č. 00340000 Stará Lysá na ložisku štěrkopísku č. B3 003400 Stará Lysá, ve smyslu zrušení jeho hloubkového omezení na kótu 182,3 m n. m (dále jen „dobývací prostor Stará Lysá“), jakož i přezkoumání prvostupňového rozhodnutí. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že dne 18. 9. 2020 žalobce požádal MŽP o vydání přechozího souhlasu k podání návrhu na změnu (hloubkového rozšíření) dobývacího prostoru Stará Lysá (dále jen „žádost“) podle § 24 odst. 2 zákona č. 44/1988 Sb. o ochraně a využití nerostného bohatství (dále jen „HZ“). Zahájení řízení bylo oznámeno přípisem ze dne 23. 9. 2020. Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“) vyslovilo ve stanovisku ze dne 21. 10. 2020 zn. MPO 576668/2020 (dále jen „stanovisko MPO“) se žádostí souhlas s tím, že je návrh v souladu se surovinovou politikou. Státní podnik Povodí Labe (dále jen „SPPL“) stanoviskem ze dne 16. 2. 2020, č. j. PLa/2021/001328 (dále jen „stanovisko SPPL“) souhlas podmínilo předpokladem, že nedojde k negativnímu ovlivnění či ohrožení případných okolních odběrů sloužících pro zásobování obyvatel vodou. MŽP, odbor ochrany vody, ve stanovisku ze dne 26. 2. 2021, č. j. MZP/2021/740/201 (dále jen „stanovisko OOV“) uvedlo, že by těžba pod hladinou podzemní vody neměla být umožněna z důvodu předběžné opatrnosti, aby nedošlo k nezvratným změnám vodních poměrů významného zdroje Káraný. Městský úřad Lysá nad Labem (dále jen „MÚ“) ve vyjádření ze dne 1. 2. 2021, č. j. MULNL-OVŽP/5233/2021/Ště (dále jen „stanovisko MÚ“) uvedl, že záměrem mohou být negativně ovlivněny na vodu vázané ekosystémy a ustálený režim podzemních vod na dané lokalitě a v okolí, stávající odběry pro zásobování obyvatel pitnou vodou z vodního zdroje Káraný a odběry pro individuální zásobování obyvatel ze stávajících doběrných zařízení. 3. Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí žalobce uvedl, že jeho záměr je v souladu se surovinovou politikou České republiky a se zájmem na ochraně životního prostředí podle souhlasného stanoviska Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 27. 6. 2008, č. j. 65174/2008 KUSK OŽP/Ja (dále jen „stanovisko EIA“). Pro identický záměr byl předchozí souhlas již dříve vydán, přičemž stanovisko MŽP, odbor geologie, vyhovění žádosti předpokládalo, stanoviska SPPL a MPO byla souhlasná, stanoviska OOV a MÚ nebránila vyhovění žádosti. Stanovisko Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav – vodoprávní úřad (dále jen „stanovisko VÚ“) bylo nepoužitelné z důvodu nepříslušnosti úřadu. Dle žalobce předmětem řízení o žádosti nebyla a nemohla být revize procesu EIA, či popření nebo zrušení stanoviska EIA. 4. Prvostupňovým rozhodnutím ministerstva nebylo žádosti vyhověno, neboť se dobývací prostor se nachází v ochranném pásmu vodárny Káraný, je tak opodstatněné původně stanovené hloubkové omezení nad hladinu podzemní vody. 5. K rozkladovým námitkám žalobce, který v nich uváděl obdobně jako v podané žalobě, žalovaný předně uvedl, že je zájem na těžbě štěrkopísku minimální, neboť v současné době existuje dostatek těžeben tohoto nerostu. Naopak zde existuje významný veřejný zájem na ochraně vody podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „VZ“), neboť se jedná o významný zdroj pro zásobování Prahy a Středočeského kraje pitnou vodou. V takové situaci nelze připustit ohrožení tohoto zdroje vody a je nutno postupovat v souladu s principem předběžné opatrnosti ve smyslu § 13 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí (dále jen „ZŽP“). Pro význam tohoto vodního zdroje byl dobývací prostor Stará Lysá stanoven rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v Kladně (dále jen „OBÚK“) ze dne 25. 8. 1998, zn. 2231/I/98 (dále jen „rozhodnutí OBÚK“) s podmínkou, že těžba bude prováděna 1 m nad hladinu spodní vody. Předchozí souhlas, který by rozhodnutí OBÚK nerespektoval, by byl prvním krokem k ohrožení důležitého zdroje pitné vody. 6. Dále žalovaný k rozkladovým námitkám konstatoval, že zamítnutí žádosti není primárně založeno na nesouladu se surovinovou politikou. Nedisponuje zcela volným správním uvážením, může ale v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 26. 6. 2013, č. j. 4 As 33/2013, posuzovat obecně soulad záměru s ochranou životního prostředí a udržitelným rozvojem, tj. s cíli surovinové politiky. 7. Ke stanovisku EIA odkázal na argumentaci prvostupňového rozhodnutí a dále uvedl, že v případě vodního zdroje Káraný nelze jakékoli riziko akceptovat. Stanovisko EIA je jen jedním z podkladů budoucího povolovacího procesu a není závazné pro rozhodování o předchozím souhlasu. 8. K námitkám stran užití principu předběžné opatrnosti poukázal na závěry posudku o vlivech záměru „Využívání štěrkopísků v dobývacím prostoru Stará Lysá“ RNDr. S. F. duben 2008, z nichž nevyplynulo, že k negativnímu ovlivnění podzemních vod nedojde, ale pouze, že je riziko nízké. Měl za to, že princip předběžné opatrnosti lze použít i v této věci, neboť daný princip ukládá jednat tak, aby bylo zamezeno jakékoli škodě na životním prostředí i v případech, kdy nebylo předem jisté, že plánovaným jednáním škoda vznikne. K tomu odkázal na rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 As 94/2008. 9. K poukazu na celkovou kapacitu, vzdálenost těžby od jímání a dopad srážek na vodní hladinu uvedl, že i desítky potenciálně znečištěných litrů jsou značným rizikem, i tím může být zdroj definitivně znehodnocen. Hydrogeologická studie přítok znečištěné vody nevyloučila, hovořila o malém riziku. Matematický model společnosti Progeo s.r.o. z roku 2014 dobu odtoku potenciálně znečištěné vody určil na 8 – 10 let. Při orientačním výpočtu nebyl započítán srážkový úhrn; při maximálním výparu 800 mm/m2 a průměrných ročních srážkách 335 mm/m2 v letech 2003 – 2004 by se jednalo o úbytek v řádu litrů, nikoli desetin litrů. 10. K poukazu na nereálnost havárie v praxi, existující vodárenské soustavy i v blízkosti těžebních jezer a právní úpravu § 28 odst. 2 VZ, kdy v chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) konstatoval, že nelze učinit závěr, že k ohrožení vodního zdroje nemůže dojít. Nepřesně a nesprávně je interpretován hydrogeologický posudek, který možnost ohrožení podzemní vod nevyloučil. Bylo nutno vzít v úvahu význam vodního zdroje v porovnání s pravděpodobností havárie. Monitoring vody by nemohl zvrátit negativní charakter vody při zasažení okolí vrtu, neboť by znečištěná voda byla na cestě k jímacímu zařízení. Příklady dosud bezproblémových koexistencí těžebních jezer a vodárenských zařízení nepovažoval za průkazné ve vztahu k dobývacímu prostoru Stará Lysá a vodnímu zdroji Káraný, kde se jedná o jedinečný způsob odběru vody bez potřeby chemické úpravy. Ochranná pásma nebyla stanovena bezúčelně a nadbytečně, jejich rozsah a studie vyplývaly z hydrogeologických studií, dlouhodobého pozorování a modelování. Hydrogeologickou studii společnosti EKOHYDRO s.r.o. z července 2019 nepovažoval za relevantní, neboť vyhodnocuje monitoring za dobu od roku 2003 do roku 2018, nevylučuje vznik problémů do budoucna, nadto na jiné lokalitě. Biologické oživení z důvodu otevření hladiny je nezpochybnitelnou skutečností, docházelo by k akumulaci organické hmoty a k eutrofizaci, přičemž okysličením by došlo i ke změně chemického složení vody. Vyřazení předmětného zdroje z provozu není možné předpovídat; pouhá nezbytnost změny technologie v důsledku změny chemismu a vyšší výdej financí je nežádou